Únor 2008

Myrtilles - 28.kapitola

25. února 2008 v 21:13 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
"♥" 28.kapitola


Myrtilles - 27.kapitola

22. února 2008 v 6:00 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
"♥" 27.kapitola


Myrtilles - 26.kapitola

21. února 2008 v 15:07 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
"♥" 26.kapitola


Myrtilles - 25.kapitola

17. února 2008 v 7:00 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
"♥" 25.kapitola


Myrtilles - 24.kapitolka

16. února 2008 v 19:29 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES

pěkné počteníčko přeji ...

"♥" 24.kapitola


Myrtilles 23.kapitola

15. února 2008 v 21:43 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES


"♥" 23.kapitola

Myrtilles - 22.kapitola

14. února 2008 v 17:39 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
"♥" 22..kapitola


Myrtilles - 21.kapitola

9. února 2008 v 0:18 | Syhraelka |  ○○○ MYRTILLES
"♥" 21.kapitola

Myrtilles - 20.kapitola část 2

3. února 2008 v 22:08 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
Bernardovi se na tváři mihnul úsměv. Něžně sevřel chlapcovy boky a bříšky prstů je hladil.
,,Zkus hádat, není to snadné…"
Alan kývnul hlavou. Zvědavě sjel rukou níž.
,,Jsi blízko," Bernard pootočil hlavu a odhalil krk.
Chlapec po hebké pokožce přejel špičkou prstu.
Že by?


Myrtilles - 20.kapitola část 1

3. února 2008 v 22:07 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
"♥" 20.kapitola


Alan nervózně vystoupil z auta. V náručí držel pelíšek, svoji tašku, Bernardovy věci a pana Čtyřnohého, co se vztekle dral na zem.
,,Bernarde, prosím tě," zaúpěl Alan. Bernard ležérně zamknul auto a kocoura uchopil v podpaží. Narovnal mu oboječek a kocour se po něm rozmrzele ohnal prackou. Chtěl na zem.
,,Ten dům vypadá hezky," Alan se sice snažil o vyrovnaný tón, ale nedařilo se mu to. Měl strach neznámých situací a lidí. A momentálně nemohl sáhnout do kapsy pro bonbón, protože by mu všechny věci spadly.
Opřel se kolenem o auto a jednou ruku hmatal po svém těle a hledal kapsu.
Bernard pohodil s kocourem, aby vyrovnal stabilitu, protože pět kilo je přeci jenom pět kilo...
,,Můžeš mi sáhnout do kapsy?" Culil se Alan mile a zdůraznil, že drží spoustu věcí.
,,Mohl bych ti ty věci podržet a ty by sis do té kapsy sáhnul sám," setřel ho Bernard.
,,Jestli si myslíš, že moje ego prožívá vrchol blaha, že bys mě měl osahávat zrovna ty, tak to ne, ale já tam mám tři bonbóny. Vanilkový s borůvkovou náplní a hořkou čokoládou, jsou z Polska, nejlepší! A když mi tam sáhneš a jeden mi podáš a rozbalíš, můžeš si ten zbytek vzít…"
Bernard při slově - borůvková náplň - hlasitě polknul. Opatrně sáhnul chlapci do levé kapsy od bílé mikiny. Nic, prázdno. Nahmatal ještě hlouběji.
Alan si tu chvíli užíval a vyprskával smíchy do kocourovy krabice od sucharů.
,,Bernarde, ve druhé kapse," zatvářil se vážně. Bernard zahučel cosi peprného a sáhnul do druhé. Sevřel v dlani tři ohromně velké bonbóny. Zatvářil se jako malý šťastný klučík.
,,Už jsem předpokládal, že je nemáš…"
,,Co sis myslel, že tu kapsu mám prostříhanou až do kalhot nebo co?" Zahučel Alan a díval se jak Bernard rozbaluje bonbón a strká si jej labužnicky do úst.
,,Na!" Bernard položil jeden nerozbalený na pelíšek těsně vedle Alanova nosu, jako by to byl odjištěný granát. Chlapec protočil oči. On doopravdy nepochopil, že tahle scéna má být romantická!
,,To mám ten bonbón sníst i s papírkem?!"
Alan vypadal tak roztomile a rozdurděně, že se mu nedalo odmítnout. Bernard si vzal sladkost do dlaně a rval z ní papír jako z vánočního dárku.
,,Opatrně, aby ti ta náplň nevytek-…"
Alanova slova se ztratila v naprostém tichu. Bonbónek prasknul a výborná náplň se rozlila... Bernardovi do dlaně, na prsty a trochu skončilo na mikině. Podíval se na Alana se zhrzeným výrazem. Alan couvnul o krok vzad, protože mu svitlo hlavou, že mu Bernard nyní narve bonbón až do chřtánu - papírek nepapírek.
,,Já tě rozšlapu, Borůvko," uvědomil ho Bernard mile. Přiblížil si dlaň k ústům, aby tu dobrotu slíznul, ale v poslední vteřině si to rozmyslel. Natažená dlaň skončila těsně před Alanovými ústy.
,,Byl to tvůj bonbón," informoval ho Ben stručně a Alan si v první chvilce vůbec neuvědomil, jak je tohle teprve rajcovní. Vůbec nepočítal, že dojdou tak daleko! Zdržel se komentářů na téma - kdo nemá v ruce žádný cit a to pitomé cukrátko rozmáčknul - a opatrně špičkou jazyka olíznul kapičku borůvkové náplně z jeho prstů. Bernard ten dotek nevydržel. Cuknul rukou zpět k sobě a otřel si ji o svoji mikinu. Stále něco nesrozumitelného brblal, byl roztržitý. Opatrně rozbalil poslední bonbón a téměř poslepu jej strčil Alanovi do pusy. Chlapec se dobře bavil. Když se bříška Benových prstů dotkla jeho rtů, lehce na ně vtiskl polibek. Tím Bernarda vyburcoval do nepříčetnosti. Atmosféra mezi nimi zhoustla, nepromluvili ani slovo a tiše kráčeli kamennou cestičkou k domu porostlém břečťanem.
Ubíjeli se vlastními pocity.
Bernard zazvonil. Nervózně přešlapovali na místě a pan Čtyřnohý se tetelil blahem. Alan se nestihl zeptat proč.
Otevřela jim půvabná plavovlasá dívka. Laní modré oči a nádherný úsměv. Alan ji na první pohled tipoval na modelku a nějakou Bernardovu příbuznou.
,,Ahoj," pozdravila chlapce. ,,Který jste Bernard?"
Pan Čtyřnohý zamroucal, vyškubnul se Bernardovi a dopadl na všechny čtyři. Pelášil nahoru po schodech a dívka se za ním překvapeně otáčela.
,,To jsem já," řekl Bernard. ,,Pustíš nás dál, nebo ti to někdo zakázal?" Povytáhl obočí a ona se červenala.
,,Já jsem Jana, tvoje matka mě musela vzít s sebou, brzy odlétáme na focení a já bych se tam neměla jak dostat. Doufám, že to nevadí…" Nemožně se culila a poulila na Bernarda veliké laní oči.
Bernard jí nevěnoval ani pohled. Vtáhnul Alana dovnitř a zabouchnul dveře.
,,Jsou v kuchyni?" Podíval se na Janu. Přikývla.
,,Alane, nechej ty tašky tady, vezmeme je potom nahoru, ukážu ti, kde budeš bydlet."
Bernard se choval k chlapci mile. Vedl ho do kuchyně a cestou mu vysvětloval, jak to v jejich rodině chodí - jeho matka pracuje jako fotografka. Dělá od všeho trochu a často vodí svoje "modely" i domů. S tímhle si neláme hlavu. Alan tiše žasl a stále se pootáčel na dívku, která za nimi spokojeně cupitala. Viditelně měla radost, že ji v domě přijali. Musela být šíleně naivní a jednoduchá.
V nevelké kuchyni seděla spousta lidí - od tetiček, strýčků po bratrance a sestřenice. I Bernardovi rodiče a babička, kterou už Alan znal. Mluvila strašně sprostě a neustále si házela brýle do šrotovačky, aby se potom mohla přikrást ke kovbojům ze statku do sprch se slovy, že si spletla cedulky. A pekla vynikající koblihy.
,,Ahoj mami," Bernard políbil na tvář křehkou ženu s jemným obličejem a blonďatými vlasy. Byla Bernardovi neuvěřitelně podobná, měli stejné oči. Převzala od syna likér a hezky se usmála na Alana, který nervózně přešlapoval u dveří a necítil se nejlíp pod pohledy všech okolo.
,,Alane? Ahoj, jsme rádi, že tě poznáváme," Bernardův otec chlapci podal ruku. Jakoby z oka vypadl Norbertovi. Alan užasle zamrkal.
,,Vy mě znáte?"
,,Jistě, Bernard nám volal, že nepřijede sám," zasmál se otec. ,,Doufám, že si budeme moci později pohovořit, omluv mě teď prosím, mám nahoře zákazníka," poplácal chlapce po rameni a spěšně vyběhl z kuchyně. Alan se za ním otočil. Bernardův otec byl rozený diplomat a obchodník, jenž se dovedl pohybovat v šestimístných sumách.
,,Alane," Bernard vytušil chlapcovy ztracené pocity a jemně jej uchopil za rameno. Stáhnul jej k sobě a představil ho své mamince.
,,Můžeš mi říkat Inko, nelam si s tím hlavu," zasmála se a podala mu ruku. Alan ji váhavě stiskl a přikývl. Tato žena na něho udělala dojem.
,,Benny nám říkal, že u něho bydlíš. To je skvělé, alespoň tam pořád není sám, stává se z něho strašlivý morous!" Pošimrala syna prstem pod bradou jako malé miminko.
,,Mami!" Zakoulel Bernard očima.
,,Copak chlapečku?" Zasmála se a důvěrně na Alana mrkla. Upřela svůj zájem na Bernarda.
,,Benny, miláčku, jistě ses seznámil s Janičkou. Je to moc milá dívka a zůstane tu s námi do zítra. Potřebujeme brzy ráno stihnout odlet do Glasgow na focení, a tak jsme to vyřešily takto. Prosím, ujmi se jí a ukaž jí třeba okolí. Aby se necítila osamělá…"
Bernard zdvořile souhlasil. Na Janu sedící u stolu se usmál a pokynul jí. Alan v sobě zabíjel pocity ohromného žárlení.
,,Ostatně, Alane, je tu moc hezky, třeba by ses také rád podíval?"
,,Jistě," zašveholil Alan a více se natiskl na Bernardovo rameno. ,,Půjdu s nimi moc rád." Abych si toho ničemu pohlídal, zašveholil v duchu sám pro sebe.
Ingrid chlapce opustila a šla pomoci krájet dort.
Vtrhl mezi ně Norbert. S úsměvem a skleničkou alkoholu. Pozdravil bratra a na Alana se zadíval poněkud… zdrženlivě, chladně. Koutkem úst mu popřál hezký den.
,,Nevěděl jsem, že vezmeš s sebou i jeho," ukázal Norbert na Alana a napil se ze sklenky. Byl v Alanově věku a prožíval opožděnou pubertu. Podle toho se také choval. Dával najevo pocity.
,,Tak teď už to víš," odpověděl mu Bernard ledově a popošel několik kroků ke kuchyňské lince, aby si nalil džus.
,,Dáš si taky?" Podíval se na Alana. Chlapec přikývl.
,,Copak ty nepiješ něco ostřejšího? Alane?" Utrousil Norbert posměšně.
,,Ne," řekl Alan a převzal od Bernarda skleničku s pomerančovým džusem. Počítal kostky ledu.
,,Měl bys, třeba bys trochu zmužněl," nedal se setřást Norbert. ,,Jsi takový… zvláštní."
,,Zvláštní?" Povytáhl Alan obočí a usrkl trochu džusu.
,,Připomínáš mi jednu porno herečku. Tudle jsem ji viděl u Bernarda. Má v počítači celý film. Myslím, že budete mít hodně společného ohledně sexu za pení-…"
,,To stačí, Norberte." Bernard třísknul skleničkou o stolek a opřel se zády o linku. Propaloval bratra pohledem.
,,Myslím, že Alan by si rád popovídal," ušklíbl se Norbert. Alanovi přeběhl po zádech mráz.
,,Ne, já si myslím, že Alan si popovídat nechce. Jdi si za maminkou, měla by ti ještě podepsat domácí úkoly, než odletí, protože já to dělat nebudu i kdybys sebevíc škemral. Stačilo minule!"
Alan se pobryndal džusem, jak mu po tváři přeběhl úsměv. Norbert otevřel pusu a zase ji zavřel. Jeho oči se zúžily do tenkých škvírek. Popošel k Alanovi blíž. Bernard se před chlapce nenásilně postavil bokem.
,,Neprovokuj, Norberte," řekl měkce a znělo to jako výsměch, protože Bernard byl starší a byl to on, kdo měl navrch.
Norbert zabručel cosi o děvce, fialové, stupiditě a nemožné skleničce od džusu. Uraženě opustil místnost.
Bernard si v klidu dolil svou sklenici.
,,Jdeme si vybalit, co říkáš?"

*

Dusali po schodech nahoru až do třetího poschodí. Alan se cítil trapně, objevily se vzpomínky. Na Tibera, Sašu… Chlapec měl ošklivý pocit, že se u spousty lidí zapsal jako někdo, kdo se za pár drobných prodá komukoliv do postele. Nepěkné myšlenky.
,,Tady jsou pokoje pro hosty," Bernard ukázal na několik dveří. ,,V každém po jedné posteli, koupelně a obývacím pokojíku. Já mám pokoj tamhle a ty tady," důležitě Alana orientoval.
,,To bude těžké," pípnul Alan a nervózně si přitisknul svoje věci víc na tělo.
,,Co bude těžké?" Zajímal se Bernard.
,,Zvykl jsem si, že jsi mi vždycky někde poblíž a teď ty budeš támhle," ukázal na konec chodby.
Chvíli bylo ticho. Chlapec klopil hlavu a připadal si nemožně. Ale věděl, že jinak to nepůjde. Musí se přestat bát a dávat mu své emoce najevo.
,,Alane," Bernard se konečky prstů dotknul jeho fialových vlasů. ,,Tohle nepůjde. V každém pokoji je jen jedna postel. A nemyslím si, že moje přítomnost má na tebe nějaký vliv."
,,Má a zásadní," Alan zvedl hlavu a pohlédl mu do očí. ,,Na co dvě postele, stačila by nám jedna…"
Věděl, že zachází daleko a balancuje na hraně. Nic mezi nimi není a nikdy nebude.
,,Jedna postel pro nás dva?" Nechápal Bernard. ,,To jako že bychom spali oba v jedné posteli? V jedné malé posteli?"
Alan si skousl spodní ret a nedočkavě podupával nohou:
,,Můžu klidně spát na zemi…"
Bernard si chlapce změřil soucitným pohledem.
,,Tak dobře," povzdechl si. ,,Ale budu dlouho do noci pracovat, nebudeš mě rušit, ano?"
Alan horlivě přitakal a měl co dělat, aby mu neskočil kolem krku. Tiše šveholil, udusával jeho pocity tím, že správně zvolil a vyrval mu všechny věci, aby je sám zanesl do pokoje. Tak moc mu záleželo na tom, aby s Bernardem sdílel jeden pokoj. Jeden nádherný pokoj!
Ocitli se v přepychu. A postel byla ohromná, dost ohromná pro oba. Po stranách visely závěsy, které se daly zatáhnout pro maximální soukromí. Alan položil věci na kraj přikrývek a těžce si povzdechl - Bernard toho využije a zabarikáduje se.
,,Za chvíli se bude stmívat," Bernard otevřel okno dokořán a do místnosti proudil vlahý podvečerní vzduch. Alan se zaposlouchal do vrzání cvrčků, zatímco si skládal věci na pečlivé kupičky.
,,Neměl bych si skočit pro nějakou deku?" Zauvažoval nahlas a důležitě s obavami pohlédl na koberec.
,,Nechej toho, Alane, neřekl jsem, že budeš spát na zemi." Zněla vrčivá odpověď.
Alan se zasmál, potřeboval ho vyprovokovat - musí to vyslovit!
,,Takže budu spát v koupelně ve vaně? Nebo na parapetu?"
,,Ne, u mě v posteli a už s těmi narážkami přestaň!"
,,Jakými narážkami? Potřebuji mít jasno."
,,Máš jasno ažaž."
,,Nebudeš se roztahovat, že ne?" Alan natřepal polštář a blaženě se položil zády do postele. Nohama se opíral o koberec, byl moc líný sundat si boty.
,,To teda budu, potřebuji hodně prostoru," seznámil ho Bernard se svými myšlenkovými pochody. Opřel se lokty o parapet a díval se ven.
Pár minut bylo podezřelé ticho, až měl nutkání se otočit a ujistit, že Alan stále dýchá. Sotva se k tomu přemluvil, chlapcovy ruce se mu ovinuly kolem ramen a hubené tělo se opřelo o jeho záda.
,,Víš, musím se tě na něco zeptat…" Zamumlal Alan a položil si hlavu na jeho rameno. Čichal zvláštní parfém. Opět jiná značka.
,,Hm?" Zabručel Bernard a klidně stál, nepokoušel se ohnat nebo ze sebe Alana setřást.
,,Kdybych panu Čtyřnohému koupil čtyři balíčky sušených makrel, pomazlil by ses se mnou?"
Bernarda v první vteřině polilo horko od hlavy až k patě. Tak přímou otázku doopravdy nečekal.
,,Bernarde!" Napomenul ho Alan rozdurděně a otřel se tváří o jeho spánek. Potřeboval to, strašně moc. Chtěl, aby ho někdo pohladil, aby on sám mohl někoho hladit…
,,Na to zapomeň, koupím ti plyšáka!" Vzpamatoval se Ben.
,,Hmpf," odfrkl Alan a naštvaně se od něho odtáhnul. Ublíženě si sedl na postel a dál rovnal oblečení.
Nechtěl plyšové zvíře, chtěl Bernarda!
Bernard se otočil a s úšklebkem chlapce pozorně sledoval. Každý jeho pohyb, nakvašenou grimasu, drzý obličej nebo neslušné gesto. Volným krokem přišel k posteli a kleknul si na ni. Alan ho sjel nevraživým pohledem.
,,Ty vůbec nechápeš, jak je to těžký," rozděloval věci pana Čtyřnohého na jedlé, poživatelné, částečně poživatelné, naprosto nepotřebné, zbytečné a životně důležité. Vrčel, že Bernard neumí balit věci na cesty.
,,Co je těžký?" Bernard se natáhnul zády na postel. Opřel si hlavu o polštář a po očku pokukoval po Alanovi. Relaxoval. V ruce si pohazoval s kocourovým míčkem, jenž byl na několika místech propíchaný šroubovákem.
,,Potřebuji spoustu lásky. Každý potřebujeme spoustu lásky. A když jsme ve stresu, měli bychom se mazlit, dost to pomáhá na psychiku. A je to také součást té terapie, jak jsem ti o ní říkal," šveholil Alan co nejvíc naivně, protože věděl, že v tom je základ jeho úspěchu. Tušil, že Bernard zbožňuje jeho dětskost a jednoduchost.
,,Hm," ozvalo se jako odpověď. ,,Tak to… no… můžeme zkusit."
,,Vážně?" Alan zastříhal ušima a roztouženě praštil s oblečkem pana Čtyřnohého na druhou stranu postele.
Naklonil se nad Bernarda a prohlížel si jeho smířený výraz.
,,Už ses s někým mazlil?"
,,Jasně," Bernard se posadil a krátce se zasmál. ,,Vyhrál jsem krajské kolo…"
,,Vtipné," ucedil Alan a najednou mu zatrnulo. Určitě se neovládne, bude chtít víc a víc.
Civěli na sebe a k ničemu se neměli.
,,Tak začneme?" Povytáhl Bernard obočí a značil gestem ruky, že on rozhodně začínat nebude, protože on si v této disciplíně zachovává glanc.
,,Můžu si na tebe vylízt?" Culil se chlapec a dodal, že těsná blízkost je důležitá a Bernard to přeci ví!
Než chudák Ben stačil zaprotestovat, Alan si ho taktně osedlal. Obkročmo si sedl na jeho klín a paže ověšené cinkavými náramky položil na Bernardova ramena. Úplně blažený pocit! Jemně si povzdechl a okamžitě se cítil lépe.
Bernard se netrpělivě zavrtěl.
,,Polož mi ruce na boky," Alan mu navedl ruce na svoje záda a pevně je tam přitiskl.
,,Jak to máš rá- teda… Co se ti přesně líbí?" Snažil se o klidný tón - jsou přeci dva nepřátelé a jenom se spolu mazlí. Nic víc, navzájem si vyhoví a tečka.
Vážně, Alane?

Myrtilles - 19.kapitola

1. února 2008 v 18:13 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
"♥" 19.kapitola