Myrtilles - 26.kapitola

21. února 2008 v 15:07 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
"♥" 26.kapitola


Jediné, co si Alan dokázal v první chvíli uvědomit, byla neodolatelná vůně exotického ovoce a Bernardovy rty, které ho tak žádostivě líbaly. Byl to zvláštní polibek, plný zkrocené vášně a odříkání.
Chlapec nikdy nezažil nic takového. Kolikrát si tenhle scénář v duchu přehrával a tajně v něj doufal! Teď, když se to stalo, nedokázal dělat nic. Ležel téměř jako prkno a nechal se líbat. Byl příliš překvapený, přišlo to neočekávaně a náhle. Dřívější myšlenky na to, jaké mu předvede vzdychací scény, až na polibek dojde, vyprchaly kdoví kam…
Opíral se o jeho ramena a blaženě přivíral oči. Bernard se dosti dravě dobýval jazykem do jeho úst. Chtěl polibek se vším všudy, žádné ošizení, když to stálo tolik odhodlání něco tak zakázaného udělat. Jenomže Alan se po chvilce důrazně vzepřel. Naklonil hlavu na stranu.
Bernard rozmrzele zakoulel očima. Uvědomil si, co udělal, a rozhodl se, že je třeba to s definitivní platností začít řešit. Tohle už neomluví, z tohohle se nevykecá…
Ne, tady už pomůže jen čekání na Alanovu reakci.
Zapřel se dlaněmi vedle jeho ramen a zvědavě se nad ním nakláněl. Jako socha. Čekal.
Alan jedním okem zkontroloval jeho pozici. Když zjistil z Bernardova výrazu, že se něco děje, udělal podle sebe to nejlepší, co mohl. - Přitiskl si dlaně na oči a dělal mrtvého brouka.
Bernard se neubránil úsměvu. Jedním bezbolestným chvatem Alanovi sundal ruce z obličeje a podržel mu je zápěstí nad hlavou, protože Alan se na Bernarda očividně nechtěl dívat.
,,Nekoukej se na mě," pípnul Alan a uhýbal pohledem.
,,Proč?" Zeptal se řečnicky Bernard a nedokázal se odtrhnout očima od jeho rtů. Cítil v ústech jejich chuť, jahodový lesk.
,,Protože tahle situace, do které jsme právě nakročili, je nepřípustná." Pokračoval Alan rozechvěle.
,,A to jako proč?" Nevycházel Bernard z údivu a na kratičký okamžik nepochopil.
,,Ty víš moc dobře," zašvitořil Alan medově a na jeden nádech pokračoval.
,,Vůbec ti nevěřím. Nevím totiž, jestli to myslíš vážně, nebo to děláš jenom tak, abys upokojil svoje choutky." Zazpíval a měl co dělat, aby hned neroztál a nevrhnul se mu kolem krku. Nesměl. Měl strach, že nic není vážné a že je tu nějaké skryté 'ale' v podobě Bernardova vztahu se Sašou či chvilkovému výpadku sexuálních potřeb.
,,Jak to myslíš?" Bernardův hlas očividně zchladl, což Alana v tu chvíli jen utvrdilo v tom, že nic není vážné.
,,Nic," hlesl tvrdě. ,,Pusť mě…"
Bernard se k tomu neměl. Naopak mu pohlédl zpříma do očí.
,,Jestli teď řekneš ne, tak je to definitivní. Nedávám druhé šance."
V Alanovi se vzedmula vlna naštvanosti. Jeho vnitřní zábrany, ego, vytrénovanost od otce, zásady, ublíženost, vzpomínky na to, kolikrát mu Bernard svým chováním citelně ublížil, a spousta dalších vzpomínek a pocitů. Alan si pomalu uvědomoval, že dělá strašnou chybu. Servíruje se mu na stříbrném podnose několikrát za den jen pro několik minut blaha, nadbíhá, snaží se… A Bernard se rozmýšlí, jestli ano nebo ne, s čistým svědomím se jde vyspat se Sašou… Dost nevděčný přístup.
Tak to tedy ne, rozhodl se Alan v mžiku.
,,Ne!" Usmál se Alan důrazně a jeho pohled mluvil za všechno.
Viděl, jak Bernard znejistěl. Alan do jeho mysli ještě nikdy neviděl tolik jako teď.
,,Říkám ... ne!" Vytrhl ruce z jeho sevření a dost se musel ovládat.
,,Jak chceš," ušklíbl se Bernard. Seskočil z postele a sáhnul po své krabičce doutníků.
Alan se na posteli posadil a značně se chvěl. Někde cítil, že je chyba. Mezi nimi. Z reakcí a toho, jak se chovají. Neumí spolu jednat…
,,Bernarde…" Zkusil ho tiše oslovit a omluvit se mu. Vysvětlit mu svoje pocity a důvody, proč není najednou na takovou věc připravený.
,,Nechej toho, Alane," odpověděl Bernard. Namířil si to pryč z místnosti. Přímo ke dveřím. Ani se neohlédl.
,,Ne, nechoď pryč, prosím!" Vydechl Alan. Takhle to nechtěl. Přál si jenom od něj slyšet důvody a… prosbu? Měl přeci právo na cit, toužil od něj slyšet, že mají šanci.
,,Jsi ještě vážně dítě… Nevím, jak ti za to jiní mohli platit," usmál se Bernard bolestně a třísknul za sebou dveřmi.
Alan chvíli koukal před sebe. Nemohl tomu uvěřit. Tahle rána bolela.

*

,,Já ho nenávidím! Chci domů!" Brečel Alan hystericky. Seděl na terase v nejtmavším koutku, ukusoval zmrzlinu, co dostal od jedné z kastelánek, a sledoval západ slunce nad zahradou krásného zámku.
,,Alane!" Oslovil ho Filip přísně. ,,Přijel jsem, abych přivezl kocoury a vaše věci. Očekávám, že vás tu najdu jako dvě hrdličky a ty zatím uděláš takovou pitomost! Pojď dovnitř a přestaň brečet."
Filip chlapce vzal za ramena a vtáhnul ho dovnitř na postel. Zavřel balkónové dveře a podal Alanovi kapesník.
Alan si otíral zápěstí zapatlané zmrzlinou.
,,Ty jsi ťuňťa…" Bavil se Filip, zatímco pouštěl Eduarda a Čtyřnohého z přepravního košíku.
,,Nejsem," oponoval Alan o něco klidněji. ,,Chtěl jsem jen slyšet, že to myslí vážně! Nemyslí. Bernard vůbec nemyslí… A neříkej mi, že najednou by ke mně něco cítil. Včera byl u Saši. Spali spolu, dám za to krk... Nejsem žádná náhražka!" Zalykal se.
Filip překvapeně povytáhl obočí.
Alan si trpce povzdechl. ,,Neříkej, že nemám pravdu…"
,,V zásadě ano. Máš. Ale některé detaily se liší. Vy jste děti oba, rádi si to vyčítáte a nedokážete si promluvit. Chodíte kolem sebe po špičkách, dráždíte se, a když to jeden nevydrží a po tom druhém vyjede, tak je z toho strašná nedůvěra a cavyky. Měl ses po něm vrhnout a už nepustit." Rozhodil Filip rukama a kocourům na mističku vyklepl tuňáka.
,,Když ty to nechápeš, Filipe… Já chci vztah, pořádný a se vším všudy. Nic na jednu noc." Zakňoural Alan.
,,Bojíš se odmítnutí?" Oponoval Filip. ,,Hele, ty máš na víc než na Bernarda. On není špatná partie, ale asi si nebudete rozumět. Postrádá to cit, vy se rádi zlobíte, ale… Hm, Bernard by byl dobrý milenec pro tebe, víš, taková bokovka. Chápeš jak to myslím? Ale na vážný vztah… Na to zapomeň, Alane, on hlavu neskloní."
,,Asi máš pravdu," pípnul Alan podivně klidně. Kýval se dopředu a dozadu, až o něj měl Filip strach, že se zbláznil.
,,Alane, babička slaví narozeniny a já tam musím být. To zvládneš, zavolej mi kdyby něco a nemysli na to. Nějak se to srovná. I když tě Bernard třeba nemiluje, rád tě má, podívej, co pro tebe dělá. A věř mi, že kamarádství je mnohdy lepší než vztah."
Filip Alana jemně pohladil po vlasech, bylo mu ho líto, ale pomoci nedokázal, nemůže se mezi ně plést.
Alan kývnul.
,,Ahoj, díky za všechno." Pousmál se smutně. Když se za Filipem zavřely dveře, Alan si ještě hlouběji uvědomil fakt, jak je strašně moc osamělý.
A nikdo mu nerozumí. Je skoro osm hodin večer, Bernard je pryč, nezajímá se o něj. Alan celý den nic nejedl kromě snídaně.
Maximálně ublíženě se skrčil na kraj postele a pokoušel se usnout. Nemyslet na Bernarda, na nic. Na prázdno.
Sotva zavřel oči a hodiny ukázaly půl deváté, dveře se s tichým klapnutím otevřely. Alan se na posteli posadil.
Pohlédli si s Bernardem do očí. Oba byli nekonečně dlouhou dobu ticho. Bernard neurčitě přešlapoval na místě, Alan si mezi prsty pohrával s kouskem deky.
,,Promiň, kleklo mi támhle za kopcem auto. Musel jsem volat Norbertovi, potřeboval jsem pár dokumentů, abych mohl pracovat," otočil se k němu zády. Praštil s papíry na stůl a unaveně rozsvítil lampičku vedle komody.
Alan nic neříkal.
,,Dala ti Agáta něco jíst? Volal jsem jí." Pootočil trochu hlavu, aby na chlapce viděl.
,,Kdo?" Otázal se Alan užasle.
,,Baba sklerotická! To tě tady nechala celý den o hladu? Vaří dole v restauraci. Říkal jsem jí, ať se o tebe postará a dá ti najíst."
,,Byl tu jen Filip a dost spěchal na rodinnou oslavu." Přiznal Alan a dal si záležet, aby to znělo co nejvíc smutně. Pocit, že v Bernardovi může vyvolat výčitky svědomí, ho vnitřně obohacoval.
,,Tak ale tohle už jí doopravdy neprojde," shrnul Bernard poměrně vzteklým tónem. Třídil papíry na tři kupičky a cítil se divně prázdně… Jakoby pochopil, že se k Alanovi chová nefér a trápí ho. Zbytečně. Stačilo přeci tak málo!
,,Máš asi hlad, viď?" Zhasnul lampu a útrpně si povzdechl. Alan horlivě přitakal. Bernard mu podal ruku a ve večerním šeru vypadal vstřícně. Alan jej opatrně chytil za dlaň a nechal se vytáhnout z postele. Bernard ho vedl pryč z pokoje. Temnou chodbou a tichým klidem spícího zámku. Postavy z obrazů se letmo vykláněly a samy pro sebe si šeptaly, jak moc ten cit z obou září. Jistojistě by to bylo velmi romantické, kdyby Alanovi nekručelo v břiše při každém kroku.
Sešli po točitých schodech. Alan si nejprve domyslel, že tam má Bernard zřízenou mučírnu. Když nakoukl přes jeho ramena do prostorné jídelny, hlady by mu odpustil všecičko na světě.
,,Opatrně, ty parkety dost vržou," zašeptal Bernard do temna. ,,Nahoře v pokoji spí Agáty doga, je zlá."
Alan mu stiskl ruku na důkaz toho, že chápe.
Bernard ho zavedl k ledničce. Otevřel dvířka dokořán a světlo ozářilo luxusní vybavení zámecké kuchyně.
,,Vyber si cokoliv, na co máš chuť. Jdu sehnat něco k pití."
Bernard se nenápadně otřel o jeho záda. Zmizel za dřevěnými korálky, kde byly sklenice s domácí šťávou a džusy.
Chlapec se mlsně olizoval. Nahlížel do ledničky a očima hltat všechny dobroty, co tam viděl. Hodně cizokrajného ovoce, obložené tácy, upečené maso i zelenina pro rekreanty, kteří milovali honosné snídaně.
Alan si uždíbl kousek vajíčka, támhle ukradl jeden zelný list. Kousek tuňáka a jednohubku z manga.
Bernard měl zřejmě oči všude.
,,Alane, spí tu docela významní hosté a pokud budou mít oždíbané talíře, je to neetické. Vezmi si talířek a naber si na to co potřebuješ, Agáta věří, že tu chodí o půlnoci ujídat skřítek, takže co bude chybět, tak ráno dodělá, ale kdyby to bylo uždibované, bude si myslet, že tu jsou myši a nařídí deratizaci." Ozvalo se pološeptem zpod závěsu.
Alan se pousmál. Vzal si jeden pozlacený talířek z kupičky připravené na servírování k snídani. A už to sázel - tři nadívaná vajíčka, grilované kuřecí stehno, těstovinový salát, kyselé okurky, šest jednohubek s mangem, tři s krabími tyčinkami, dva veliké chlebíčky se šunkou, jeden extra velký chlebíček s vajíčkem, po lžíci z pěti výběrových pomazánek, tři kousky hermelínu, dva sněhové indiány, jeden větrník, jahodový dort a jablečný závin, pudink v krásné mističce, pečené maso, salát s tuňákem, dva a půl obloženého rohlíku, borůvkovou zmrzlinu s čokoládovou šlehačkou, nakládané párečky, zauzené kapustičky, ovčí sýr, mléčný dezert a…
,,Alane, jestli ti bude špatně, tak…"
Bernard se opřel bradou o jeho rameno a nahlédl do ledničky. Přihodil na talířek jeden nízkokalorický jogurt, do volné ruky, ve které nemusel držet dvě butely s malinovou šťávou, vzal ještě celozrnný rohlík z ošatky na ledničce.
,,Jak můžeš jíst jogurty…" Neudržel se Alan a strčil si jednohubku s oříškem do pusy. Lahodně si ji vychutnával.
,,Jsou výživné," shrnul Bernard svoje ďábelské chutě. ,,Máš všechno?"
,,Ano. Ještě… tohle vypadá hezky…" Zašveholil Alan a hrábnul do mističky s rumovými pralinkami.
,,Spokojený?" Pošeptal mu Bernard do fialových vlasů.
,,Ano," přitakal chlapec nadšeně.
Vrátili se zpět do své komnaty. Bernard položil lahve na stolek a rozdělal vestavěnou komodu, která ukrývala televizi. Zapnul ji a zeptal se Alana, jestli chce pohádku, komedii nebo drama. Alan prohlásil, že chce vidět něco, při čem se bude smát. Bernard si s tím hlavu nelámal. Zvolil jakousi stupidní komedii, protože mu bylo jasné, že televize bude v jejich rozhovoru nahrazovat kulisu.
Alan pokukoval po stole. Měl dost velikou neřest, bral si jídlo do postele, ale tady si netroufal. Tohle je zámecká postel.
,,Klidně si to do té postele vezmi, to vůbec nevadí." Bernard se ani neotočil a věděl, která bije.
Alan hupsnul doprostřed na polštářek a talířek veliký jako okolo od vozu si položil na kolena. Přemýšlel, do čeho se pustí první.
,,Tady máš ten jogurt," podal Benovi lžičku a bílou břečku v kelímku, jakou on nemohl ani cítit.
,,Díky," Bernard si sedl vedle Alana.
Oba v tichosti večeřeli a dělali, že je ta komedie hodně zajímá. Alan vyprskl smíchy, když hlavní hrdina pokusil políbit ženu svého srdce a ta mu na hlavu vyklopila dort.
,,Co ti na tom přijde vtipného?" Bernard ukusoval celozrnný extra vypečený rohlík a nevěřil svým očím, že Alan dokáže ukusovat krabí tyčinku a ještě u toho vychutnávat zmrzlinu.
,,Něco mi to připomíná." Neovládl se Alan.
,,Co máš na mysli?"
,,Náš vztah."
,,Cože?"
,,Náš vztah!"
Bernard odložil prázdný kelímek a hrozivě se na Alana podíval.
Alan si napíchl na vidličku těstovinu a vymáchal ji ve šlehačce.
,,Copak? Chceš taky?" Natáhnul k němu ruku s vidličkou a nevinně zamrkal.
,,Alane," Bernard uznal, že je správný čas si promluvit.
,,Bernarde," odpověděl Alan stejným tónem a odložil talíř.
Bernard vypnul televizi a klekl si na postel. Alan se posadil do tureckého sedu a upravoval si fialkové vlasy.
,,Musím ti něco říct, abys věděl, že jednám fér." Začal Bernard lehce nadneseně.
,,Poslouchám," podepřel si Alan dlaněmi bradu a mžoural na Benovy krásné oči, do kterých by nejraděj po hlavě spadl a utopil se v nich.
,,To co se stalo dneska…"
Alana zamrazilo. Je to tady, očekával správně. Teď ho dokrmí sladkými řečičkami o tom, že si nejsou souzení, že on není homosexuál a Alana má svým způsobem rád, ale dneska si ho spletl se Sašou. Známe moc dobře, že?
Bernard se rozpačitě pousmál. ,,To je důvod, proč s tebou chci mluvit… "
Alan se od něj odtáhl jakoby ho kousla zmije.
,,Nic nevysvětluj, nejsi povinen…" Hlesl Alan tiše a pokusil se utéct do koupelny. Chtěl vyhnat kocoury z vany a naložit se tam až do soudného dne.
,,Alane, přestaň dělat, že ti ubližuji a poslouchej mě!" Bernard zvýšil hlas a chytil ho za ramena. Zatřepal s ním, až se Alanovi v bříšku pohnuly dva obložené rohlíky, pudink, zmrzlina, krabí tyčka a spousta jednohubek.
,,Poslouchám," pípnul a jako když ho utne. Labilně seděl v damaškovém povlečení a sledoval jeho přísný výraz.
,,Takže… Vidím, že jsi dneska trochu mimo na nějaký rozhovor, uděláme to jednoduše… Dám ti šanci zeptat se na otázku. Pomůže nám některé věci lépe vyjasnit." Položil mu chvatně prst na rty, protože Alan mu chtěl skočit do řeči, že jedna je zoufale málo.
,,Jednu jedinou otázku. A můžeš se zeptat na cokoliv. Co tě napadne. A pro změnu ti jednu jedinou otázku položím já. Také jakoukoliv." Sunul prst z jeho úst dolů na krk.
,,To nejde. Potřebuji rozmyšlenou!" Přistoupil Alan na hru kupodivu rychle.
Bernard se usmál. Počítal s tím a byl ochoten mu dát čas. Moře času.
,,Hodinu. Můžeš jít mezitím do koupelny, já budu pracovat. Za hodinu si promluvíme. Oba dva a na rovinu. Já se zeptám, ty se zeptáš. Padesát na padesát a opovaž se volat Filipovi. Tohle je jeho hra, půjčil jsem si ji."
Překazil Alanovy myšlenky na nápovědu přítele po telefonu.
,,Souhlasíš?" Zaleskly se jeho oči a Alan plaše přikývnul.
,,Souhlasím," stiskl jeho ruku.
Hodinová hra se rozjela…

 


Komentáře

1 Kristýn Kristýn | 21. února 2008 v 15:33 | Reagovat

k jakému konci zlatíčko? Tohle je nejlepší povídka, kterou jsem kdy četla a já jich četla opravdu hodně a nechci konééééc!!!! Je to super! A ty se pěkně vylež a dávej na sebe pozor a tvůj kamarád mě náhodou pobavil, dobře, že tady napsal a těm, co tady pořád prudí (včetně mě) dál za vyučenou:))))

2 Janik Janik | E-mail | Web | 21. února 2008 v 15:35 | Reagovat

Těžko říct, jestli stihnu napsat první komentář, ale dost o tom pochybuju :D Každodenní nekonečné klikání se vyplatilo a je tady další díííl :) A navíc krásný díl, i když opět skončil napínavě, jak zákone káže :P...Nechce se mi věřit, že tohle by mohlo skončit, vždyť to je nekonečný příběh a jako takový ho budu mít ráda do smrti smrťoucí, amen :D

3 Janik Janik | E-mail | Web | 21. února 2008 v 15:36 | Reagovat

Tak jsem to nestihla :D blbé dvě minuty :D

4 sisa sisa | 21. února 2008 v 15:44 | Reagovat

to je uplne dokonaleee, ja sa asi ani nedočkaáám dalsieho dielu.....krááááása

5 deadly.heartbreaker deadly.heartbreaker | Web | 21. února 2008 v 15:45 | Reagovat

Skvělý .. ^^

6 Caty Caty | 21. února 2008 v 15:48 | Reagovat

super dílek x)

7 Tanya Tanya | 21. února 2008 v 15:48 | Reagovat

to bude jeste zajimave...a bjouku ozvi se mi pak nejak na ajsko dlouho sme

nemluvili...potrebujeme reden.:D

8 Psycho Candy Psycho Candy | E-mail | Web | 21. února 2008 v 15:56 | Reagovat

olé xD

tak dál xD

9 Heky Heky | E-mail | 21. února 2008 v 16:08 | Reagovat

Syhy, pán Bůh ti to oplať :-)

10 Shairfa Shairfa | Web | 21. února 2008 v 16:24 | Reagovat

Ty seš bohyně Syhy bez tebe bych byla mrtvá fakt že jo DÍKY A UZDRAV SE

11 zuzik zuzik | 21. února 2008 v 16:26 | Reagovat

To je úžasný... Já už chci otázky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

12 mOušinkA fee ^_^ mOušinkA fee ^_^ | E-mail | Web | 21. února 2008 v 16:43 | Reagovat

děkujíííí x* x)

Ä doufám, že taky budu čekat jen hodinu! xD

13 mOušinkA fee ^_^ mOušinkA fee ^_^ | E-mail | Web | 21. února 2008 v 16:44 | Reagovat

"Bernarde, miluješ mě? " →  "Ano!"

"Alane, miluješ mě? " →  "Ano!"

díky, nashle..xD → ♥

14 leny leny | Web | 21. února 2008 v 16:46 | Reagovat

cool xD

děkuju Syhy zlepšila jsi mi dnešní nulovou náladu o 90% x)) xD

15 Hoffnung von die Hölle (Rikka xD) Hoffnung von die Hölle (Rikka xD) | 21. února 2008 v 17:15 | Reagovat

ach.... to je tak krasny....  uz se tesim na dalsi a hlavne, co to budou za otazky!!

16 Nickcy Nickcy | Web | 21. února 2008 v 17:15 | Reagovat

:-** to je lepší a lepší !!! x)

17 tersa tersa | Web | 21. února 2008 v 17:39 | Reagovat

muj boze nedavam to....to je peklo xD

18 SaJuŠ SaJuŠ | Web | 21. února 2008 v 17:58 | Reagovat

Dýchat...Naprosto neklidná...Sakra, já sem vzrušená z tý hodinový hry...^^ Mě hrábne sakra....MILUJU SYHYNKU, ONA NÁM PŘIDALA DALŠÍ DÍLEK... Ale vážně by ses měla vyzdravit, berů. Nesmíš být nemocná. Chci, abys byla hooodně brzo zdravá a bylo Ti dobře. Ok, kdo mi pomůže rozluštit hádanku - HODINOVÝ HRY? Chci přijít na to, co se zeptaj, jinak umřu vzrušením^^

19 aduska aduska | Web | 21. února 2008 v 18:03 | Reagovat

wow já bych se Bena zeptala na Sašu

20 Shairfa Shairfa | Web | 21. února 2008 v 18:18 | Reagovat

Bernard otázka ,, Miluješ mně ???? ...."

Alan odpověď ,, Ehm " rudost ve tváři a sklopený pohled ,, Ano,miluju Tě..."

.

.

Alan Otázaka ,, Máš něco se Sašou ??:..."

Bernard odpověď ... vyděšený výraz ve tváři ,, Ne.Nedalo by se říct,že sním něco mám.Ale dalo by se říct,že jsem sním NĚCO mněl ...."

21 freeziki freeziki | 21. února 2008 v 19:59 | Reagovat

Krásnej dílek..<3

Jen mě to nějak rozlítostnilo..*fňuk*

Ani nevim proč..xD

Alanek je fialová chudinka..<33 Ať už to budou jakýkoliv otázky,doufám,že už mezi nima bude jasno,,

Syhy,,DĚKUJI..:o*****

22 Teddy Teddy | 21. února 2008 v 20:03 | Reagovat

Syhy, zalez do postele!!!

Naprosto skvělej díl... To sou joja :D Jenom, ať se to nějak nevyhrotí...

23 Akkira Akkira | 21. února 2008 v 20:14 | Reagovat

pecička:).....prostě krásný dílek :o**

Hodinová hra??....tak ta bude zajímavá...nechci nic říkat...ale opravdu Alan udrží tu svou ukecanou tlaminku jen u jedné otázky??:D...mno uvidíme uvidíme

Syhy ty se hlavně pořádně vylež a histerické výlevy tady vůbec neřeš;)...až tu přibude další dílek, tak přibude....aspoň se máme na co těšit:)

24 Verushka Verushka | 21. února 2008 v 20:16 | Reagovat

já se upa bojím, na co se zeptaji a jaka bude odpoved

25 Cathy Cathy | 21. února 2008 v 20:40 | Reagovat

no teda to sem zvědaví jaký to budou otázky ale tušim:D jinak super díl:-*

26 Cera Cera | Web | 21. února 2008 v 21:12 | Reagovat

OMG..rychle dal bo umřu

27 Cvrcinka Cvrcinka | 21. února 2008 v 21:41 | Reagovat

hra na pravdu... jeee.... awww...

28 mykerina mykerina | 21. února 2008 v 22:36 | Reagovat

tuhle hru upřímn nesnáším....jako fakt..hrála sem ji.... brrrrrrr..... už nikdy....

Syhynko...uzdrav se rychle zlato ju???? j to krásné

29 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 22. února 2008 v 17:37 | Reagovat

ty ma tyras!!!! to sa neda vydrzat! hltam kazde slovo  !!!

30 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 15. března 2008 v 17:06 | Reagovat

Jednu otázku? Jsem zvědavá na co se zeptá. lol

31 Antannee Antannee | Web | 3. dubna 2008 v 13:48 | Reagovat

bože, brečim už teď...x( xD já fakt nevim co se to semnou děje, ale něco jo...sem z toho ffka normálně v hajzliku a můžeš za to ty, zákeřňáku Syhrael! xDxD Miluju tě a Bernarda taky...ale Bernarda asi trochu víc xD

papa! sem zvědavá na co se zeptá xD

32 tonka tonka | 3. července 2008 v 17:00 | Reagovat

toe tak vzrušující xDxD a po hodině se na sebe hladově vrhnou a že to bude divoké xD   no jóóó já vím že je to tvoje povídka ale fantazírovat můžu neeee?? :D

33 VaniLee VaniLee | Web | 13. dubna 2009 v 17:57 | Reagovat

Nevím, jestli už to někdo nezmínil, nepročetla jsem všechny komentáře, ale mám malou připomínku. Nechci být nepříjemná, nebo tak něco, a rozhodně to nechce shazovat,protože se mi to celkově moooc líbí.
Ale.. Nevím, jeslti je (obzvláště s Benovou povahou) úplně možné, aby Alana po chvilce zase objímal a šeptal nežně do ouška.. Jasně, snažíš se aby bylo vidět, že tam mezi nima vážně NĚCO je, ale musíš brát v potaz ješitné mužské ego, jež se při prvním odmítnutí urazí a dokud se mu dotyčný neomluví, protože ON měl přece pravdu, tak je uražený.
Je to jen maličká drobnost, po dlouhé době, co zde ta povídka je, ale neodpustila jsem si jí napsat. Ber to prosím poze za pokus o konstruktivní kritiku založenou na něčem a ne jen jako hloupé shazování.. To bych se za sebe vážně styděla.. Ale jinak opravdu pěkné.. (řekla zásadní odpůrkyně sladčích slashů ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama