Myrtilles - 28.kapitola

25. února 2008 v 21:13 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
"♥" 28.kapitola


...Dívali se do svých očí, propadali se navzájem do nich, byly to jedinečné okamžiky, takové, které mají význam pro celý další život, protože se vám zaryjí pevně do paměti a vy už si je nikdy nedokážete vytřepat z hlavy...
Ani kdybyste se sebevíc snažili.
Jako první našel pár slov Bernard.
,,Myslím, že potřebuju sprchu," vydechl a prudce se posadil. Třel si unaveně týl a viditelně se třásl. Jazykem si přejížděl po suchých rtech.
,,Horkou sprchu." Otočil se na Alana a sjel jeho tělo vzrušeným pohledem. Něco u toho mumlal.
,,Fajn," pousmál se Alan škádlivě a pohladil jej po rameni.
Bernard poněkud kulhavě zamířil ke koupelně, občas nenápadně pootočil hlavu zpátky - Alan seděl na posteli jako bůh. Vypadal sám se sebou spokojený.
A také se tak cítil. Nedočkal se žádného polibku, nekonala se mazlící akce, v jakou koutkem rozhárané duše doufal, ale byla tu spousta kladů včetně toho hlavního - nedošlo na přímočaré odmítnutí typu - ne, Alane, my dva šanci nemáme…
A to chlapce nutilo, aby doufal, aby dal Bernardovi čas a… spoustu lásky!
To bylo důležité.
Zabavil mu balík pečených polštářků s kakaovou náplní a pod bříško si narval obrovský polštář na spaní. Vyvaloval se v posteli, četl si časopis, chroupal kalorickou bombu, kterou před ním Bernard tajil, a čekal na jeho návrat z koupelny. Bude to ještě zvláštní večer, tím si byl zcela jist.
Bernard se vrátil z koupelny téměř po půlhodině, voněl jako arabský čaj a chodil po pokoji rázným krokem generála. Alan zpoza článku o svádění pokukoval po jeho nahé hrudi a tmavě černém spodním prádle, které vypadalo jako z reklamy na bavlník.
,,Venku je krásně, jdu na balkon," zapálil si cigaretu a dlouze se díval z okna na podvečerní krajinu. Byl nervózní a neuměl to skrýt. Roztržitě nohou drbal Eduarda na bříšku.
,,Půjdu také." Zaklapl Alan časopis.
,,Je tam zima." Otevřel Bernard dveře a vklouzl do nočního ticha.
Seděli na sněhově bílých židlích a dívali se do zámeckého parku. Idylický večer.
,,Je tu doopravdy krásně," Alan se houpal na židličce dopředu a dozadu. Položil si hlavu na kolena. Impozantnost sama.
Potřeboval s ním hovořit. Stále a znovu, dokola. O nicotných věcech, o všem…
,,Chtěl bych tu zůstat natrvalo." Bernard položil nedopalek do popelníku na stole a dlouze si s jeho okrajem pohrával.
,,Měl bys s tím přestat," pozoroval Alan jeho hrající si prsty.
,,S čím?"
,,S těmi doutníky a vůbec!" Oponoval Alan. Rozčilovalo jej to hlavně proto, že pro Bernarda byla tahle věc typická a chlapec předem věděl, že Ben se neřesti nedokáže vzdát.
,,To určitě," ušklíbl se přesně tak, jak Alan v duchu tušil. ,,Tohle je jedna z mých největších radostí."
,,Největší radost pro tebe musí být moje blahodárná přítomnost tady. Je vědecky dokázané, že fialová barva působí zvráceně na psychiku a zdvihá v těle krevní tlak i adrenalin," odrecitoval Alan a prohrábl si borůvkové vlasy.
,,Ano, díky těm vlasům se na tebe dá občas i normálně podívat," pokračoval Bernard škádlivě.
,,Můžeš se na mě dívat pořád," vrátil mu Alan normálním tónem a studoval barevné květy, které jej svou vůní dráždily.
Bernard neodpověděl, což Alana přinutilo vést nadále rozhovor vlastními silami.
,,Víš, hodně jsem o tobě přemýšlel," využil šumění trávy a šeru k důvěrnějším otázkám. ,,Myslím si, že za tu dobu co tě znám… Ne, Bernarde, já nevím, jak to mám zformulovat, prostě… dnes jak jsem se bavili, řekl jsi mi, že s tebou můžu mluvit, když chci, říkat ti, co potřebuji a… tak. Hele, můžu si jednu tu kytku utrhnout, nebude ti to vadit?"
,,Nebude mi to vadit, orvi si co potřebuješ."
Alan čichal ke kvítkům a jeden maličký si strčil za ucho. Ladil mu k vlasům.
Bernard si uvědomil jednu zvláštní věc, že se nikdy nesetkal s člověkem tak otevřeného typu, jakým byl Alan, který s osobami, jimž věřil, jednal se vší upřímností a v jejich přítomnosti byl naprosto spontánní. Křehký a neobvyklý typ a tím vynikal. Jednal podle svých pocitů a nálad, zcela se jim podřizoval. Silně ovlivněn špatnou výchovou a přec se v něm tlouklo dobré. Děkoval za každou maličkost, ptal se jestli smí…V Bernardových očích jako odrostlé dítě, které potřebuje v životě vést, jinak bude ztracené.
Ponořil se do pohledu na něj, jak se skláněl k fialkovým květům. Ty myšlenky jej vnitřně rvaly na kusy.
,,Bernarde, na něco jsem se ptal. Mučí mě, když neodpovíš…" Zamrkal Alan.
Bernard s sebou trhnul, zastavil své spletité myšlenky.
,,Promiň, zamyslel jsem se. Povídej…"
,,Víš, napadlo mě, co bude potom," promluvil Alan nezvykle tiše. Stáhl ruku k sobě a v dlani svíral bledě modrý kvítek. Hladil ho prstem.
,,Až moje matka bude mít ty papíry… nebo je mít nebude. Neumím si představit, co bude dál…"
Bernarda polilo nezvyklé horko. O tom neuvažoval, Alanovu přítomnost bral jako samozřejmost, neuměl si představit, že nastane den, kdy se jejich cesty rozpojí a city opět zchladnou. Budou se vídat jenom občas, a to na akcích s ostatními.
,,To… To bude asi… zvláštní," přiznal a nervózně vstal.
Nemůže se o tom bavit, je to přeci daleko, úřady pracují pomalu…
,,Pojď, vrátíme se, už je doopravdy zima," podal mu ruku.
Alan sklopil pohled do země. Moc o té situaci přemýšlel a jeho dobrá nálada byla jako mávnutím kouzelného proutku pryč.
Bernard se drobně usmál. Pohladil ho po ruce.
,,Alane," brouknul uklidňujícím tónem.
Alan zakňoural cosi o tom, že si bez něho nedokáže ani vyčistit zuby.
,,Já tě vážně potřebuju, Bernarde," povzdechl si, odhodlaný vyklopit mu toho ještě spoustu včetně - jakéhosi vášnivého citu, jaký k němu mimochodem cítí…
,,Já vím," culil se Bernard. Pošimral ho prstem po tváři, na nose, tvářích i čele. Tak dlouho, dokud mu na tváři nevyloudil jemný úsměv.
,,Nemysli na to. Neřekl jsem přeci, že tě nechci do smrti vidět. Teď jsme spolu a ještě nějaký ten pátek budeme, takže nežij budoucností, ale okamžikem…" Stiskl jeho dlaň.
,,A už pojď prosím tě dovnitř nebo umrznu," dodal ještě.
Stačilo to k tomu, aby se Alan rozesmál.
Jakoby si oba ještě stále nebyli jistí, jak moc veliké důvěrnosti si k sobě mohou dovolit. Alan se rozvalil v přikrývkách - přesně ve své nacvičené póze, která byla unikátní svojí vyzývavou pozicí - přikrývka jej zahalovala velmi, ale velmi cudně, avšak přeci jenom toho podstatně víc koukalo.
Bernard chodil kolem své krabičky vanilkových doutníků jako lev kleci. Pro dobrý spánek si jej vychutnával u časopisu, ale po rozhovoru na terase nebyl schopen… Nedokázal si přiznat, že si ten doutník nezapálí kvůli Alanovi, ale také si ho zapálit nedokázal! Byl si vědom toho, že Alan ví o svém tichém vítězství.
Nakonec jeden doutník krátce z krabičky povytáhl, žmoulal jej mezi prsty - a scvaknul mu víčkem špičku. Hotovo, dnes bez doutníku. Namlouval si, že to dělá pro svoje zdraví, ne pro fialovou borůvku.
Nasoukal se pod přikrývku, zády k Alanovi a zavřel oči. Až napočítá deset oveček, tak usne. První fialová ovečka práskla bičem, druhá fialová ovečka zazvonila zvonečkem, třetí fialová ovečka svůdně olizovala lízátko a-…
,,Počítáš ovečky, Bernarde?" Ozvala se jedna ohromná fialová ovce po jeho boku, která neměla ani bičík, zvoneček, natož lízátko. Zato pořádně drzý úsměv. Svůdně odkopala deku a její oči přivykaly pohledu v zrcadle. Dost komickému pohledu.
,,Ano," zabroukal Bernard a cítil, že je vzrušený z představy, že místo oveček počítá Alany.
,,A kolikátou počítáš?" Vyzvídal chlapec a jemně si přejížděl nehty po nahých bocích.
,,Napočítal bych možná do nekonečna, kdybys mě nechal přemýšlet," zahuhlal Bernard a tisknul se klínem do přikrývky.
,,Všechno mě svědí," Alan na sebe do zrcadla vyplázl jazyk a poodhrnul si tričko s nakousnutým jablkem až ke krku, aby se mohl samolibě podrbat.
Bernard se překulil na záda a díval se zamyšleně do zrcadla. Alan po jeho boku vypadal lákavě. Jeho dokonalé tělo se převalovalo na přikrývkách, servírovalo a nabízelo, bylo tak neodolatelné a rozkošné!
,,Dělá ti to dobře, když se sám sebe dotýkáš?" Neudržel se Bernard a chtivě ho pozoroval.
,,Dělá," odpověděl Alan. Slastně naklonil hlavu na stranu a z jeho úst unikl tenký vzdech.
Bernardovi se zježily vlasy na týle. Semkl rty do jedné úzké linie a v rozkroku mu pořádně zacukalo.
Alan pootevřel jedno oko a stáhnul si tričko dolů.
,,Žertuji. Myslím, že jsem alergický na nějaké jídlo."
Na důkaz svých slov pokrčil nohu a mocně se podrbal na koleni.
,,Tak dobrou noc, hezky se vyspi," poslal Benovi vzdušnou pusu a otočil se k zády. Čertovsky se culil do tmy před sebou. Uvědomoval si, co s ním dokáže udělat a nevěděl, jak to použít.
Bernard spočíval pohledem na jeho nahých zádech a přemýšlel o ovečce s pořádným bičem. Jeho prst se chvěl, když se jemně dotknul hebké pokožky chlapce. Jeho ramen, pramene temně vínových vlasů, jel po páteři, kroužil v jejím záhybu a mířil stále dolů. Byl to plachý dotek leč plný vášně a touhy. Toužil po něm, chtěl ho mít pod sebou a zkrotit, ty pocity jej tak mocně ovládaly, až měl strach, že kdyby na takovou věc došlo, mohl by mu ublížit. Tak šíleně se cítil, samé tříštěné sklo.
Alan se prohnul v zádech jako dobře ohnutý vrbový proutek. Hlazení se zdálo býti velmi příjemné. Nabídl se mu. Opatrně se překulil na břicho a zabořil hlavu do polštáře.
Jeho vyhrnuté tričko a nahá záda budily pozornost vlezlé tmy a Bernardových rozšířených zorniček.
Ztratil slova, měl problém se ovládat. Slabounce se nadzvedl na loktu a podepřel si dlaní hlavu. Dobře viděl jeho žádostivý a plachý výraz. Kočičí oči se protáhly tmou a zaryly se do dvou čokoládových krás, které tak dobře věděly, co chtějí.
,,Pohlaď mě…" Zaprosil Alan pološeptem a dýchl hlasitě do přikrývek.
Bernard roztržitě položil dlaň na jeho bedra. Horká bříška prstů se třela o porcelán a Alan zavřel oči.
,,Máš pokožku jako panenka," usmál se Bernard, aby uvolnil atmosféru. Sklouzl rukou o něco níž, ukazováčkem se jemně dotýkal jednoho z posledních obratlů a cítil se maximálně vzrušený. Zrychlil se mu tep.
,,Tvoje ruce taky nepostrádají cit," culil se Alan spokojeně a pod zavřenými víčky se mu míhaly velmi nemravné a zvrhlé představy. Chtěl se dívat do zrcadla, chtěl ležet na zádech a chtěl se ho dotýkat… chtěl…
,,Myslel sis, že nemám cit?" Bernard váhal, jestli má cenu zacházet dál. Jsou si blízko, ale nic mezi nimi ještě není čisté a jasné. Nepověděli si na rovinu, že k sobě něco cítí - byl tu jen záblesk naděje a zatím utajená vášeň. Bernard se oprávněně bál, že když něco naznačí, setká se s odmítnutím. Dohromady jeden veliký kolotoč nedorozumění.
Alan se obával otevřít oči, tak moc byl uvnitř ztuhlý z jeho hlazení a vlahých dlaní, co sebejistě vklouzly pod prádlo a něžně se třely o jeho zadek.
,,Myslím, že alespoň víš, jak se mně máš dotýkat," neudržel se a musel si skousnout rty k sobě, až ucítil na patře slabou pachuť krve. Bernardova ruka byla velmi žádoucí a důvěrná. Prsty jako pavoučí nožičky opustily místo pod tmavou látkou a vrátily se těsně pod ramena. Dlaň se rozechvěle otírala o chlapcův týl a čechrala mu vlasy. Jako voda v peřeji, tak moc se krotila.
,,Šestý smysl," zašeptal Bernard smyslně. ,,Je mi to jasné... máš těsně nad zadečkem jizvu jako čtyřlístek, je to tvoje nejcitlivější místo na těle…" Opatrně se dotknul toho místa malíčkem a vrátil se zpět k čechrání vlasů, protože Alan sebou silně cuknul. Tělem mu projel blesk. Nikdo se ho tam ještě nedotýkal, ani on sám. Tu jizvu měl snad od narození. Nebyla nijak nápadná, ale zatraceně svůdná!
,,Jak sis jí všiml…?" Hlesl očarovaně a nadzvedl hlavu.
Bernard se k němu sklonil.
,,Každý máme svá tajemství. Znám na tvém těle i věci, o kterých nevíš ty sám, dej si pozor, Alane," šeptl vzrušeně a zaposlouchal se do ozvěny chlapcova tichého vzdechu. Opatrně se přitiskl rty na jeho ústa a otřel se o ně. Nechtěl ho poplašit nebo si jej dravě přivlastnit, i když takové představy se v jeho mysli v ten okamžik zrodily v neúměrném množství. Ten polibek působil ochranitelsky.
Letmo jej pošimral špičkou nosu na čele a krátce pohladil na tváři. Věděl, že takhle to má Alan rád. Potřebuje opatrovat jako drahý šperk. To nejcennější zlato…
Odsunul se na svou stranu. Přetáhl přes sebe cíp přikrývky a nechal ho, aby vyděšeně zíral do tmavé noci. Dezorientovaný a prahnoucí po lásce.
,,Dobrou noc."

 


Komentáře

1 Wendetta Wendetta | 25. února 2008 v 21:25 | Reagovat

yeeeeh....další díl =) úžas, úžas, úžas =D rozpývám se a doufám, že brzičko bude další =)

2 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 25. února 2008 v 21:28 | Reagovat

O_O ! o boze !! wow x) ta mudra rada na zaciatku je sqela x) tak trochu napovedala co s a bude diat a ako dlho xD  moc krasny diel , celu domu sedim ticho ako myš a ani nedycham x) nááádhera , len neviem ako hlasovat v ankete x)

3 Cera Cera | Web | 25. února 2008 v 21:48 | Reagovat

OMG... Umírám... zase.. Pokolikáte už? Přestala jsem počítat... Nemůžu dýchat, mam zastavu srdce...Syhy co mi to delaš  takhle to skončit? Co to delaš chudatkovi Boruvce?

Hmm? Hmmm?! Hmmm! HMMMM!!!!!!!!!!!!!!

Rychle dálllllllllllll

4 yellow_duck yellow_duck | Web | 25. února 2008 v 21:48 | Reagovat

Perfektní!! Och.. jsem okouzlena.. ostatně jako vždy.. xDD *in luv*

5 Tanya Tanya | 25. února 2008 v 21:49 | Reagovat

uzasne...ja se uplne klepu..,tim jak to natahujes pomaloucku polehoucku je to jenom lepsi a lepsi

6 freeziki freeziki | 25. února 2008 v 21:56 | Reagovat

*motýli jí nelítaj jenom v oblastní břicha,nýbrž jsou to lítající mrchy,tak jí lítaj snad i v očích*..xDDDD

Tyveee,,tohle bylo naprostý vzrůůůůšo,já snad u toho ani nedejchala..*ťuk,ťuk*

Rozněžněná na nejvyšší možnou míru..Nechápu,jestli jsem takhle hotová z Bernardovo vzrušením upocený dlaně na Alanovo zadku,,tak nevim co budu dělat,až bude mít Berný upocený něco upe jinýho a někde upe jinde..xDDDDD OMG..jsem já normální..!?xDDD

Syhy..ty jsi prostě MAXI KING..xD Dneska jsem si to zpívala celej den,páč nějakej debil to ve třídě zpíval..tim pádem mě uplně nakazil..xDD

Syhy,,tak ještě jednou..a ne naposled,,ti jako normálně,srozumitelně jako vždycky,řikám,,že ty jsi prostě BEST OF THE BEST..<3333333

7 Chris Chris | Web | 25. února 2008 v 22:06 | Reagovat

jsem umřetá............ je to nádherné a dokonalé, opravdu čím dál lepší!!!!!!!!!!!!!!!!

8 leny leny | Web | 25. února 2008 v 22:20 | Reagovat

jsem myslela že se nedočkám xD

čtu to ještě teď i když sem můžou naklusat rodiče a udělat mi přednášku na téma "Dlouho spát je zdravé, a proto už jdi do postele" xD

krásnej díl a pokračování budu čekat co nejdříve x))))))

9 Paigik Paigik | 26. února 2008 v 5:04 | Reagovat

Nebudeme počitát má četná umrtí...

Tak rada bych napsala něco krasneho a smysluplneho bohužel slova opouští mou hlavu v rychlosti jaké přichazí na to že se nemohou rovnat tomuto , zustalo tam jen pár pismenek ktere když poskladam tak smysluplnost postradají...

10 Heky Heky | E-mail | 26. února 2008 v 6:34 | Reagovat

Nádhera sama tato povídka jest :-)

Nějak si nemůžu pomoct ale Alan mi čím dál tím víc začíná připomínat mýho kluka :D:D

11 Verushka Verushka | 26. února 2008 v 8:46 | Reagovat

jééé to nestihnu dočíst už zvoní a musím jít pryč z pc, tak už abych byla kua doma a mohla si to přečííííst, huu a zrovna je to tak zajímavý :(

12 SaJuŠ SaJuŠ | Web | 26. února 2008 v 9:57 | Reagovat

No do prdele...*pardon za vyjádření*

Čtu to dneska, již po několikátý a furt se klepu, klepu, klepu, klepu, slintám, slintám, slintám, slintám. Sem ještě víc nadrženější, než sem byla do teď... To už není možné. Potřebuju akutně další díl, jinak asi nepřežilu. Oh bože, jak ho hladí po tom zadku.

Kriste pane... víš co Syhy? o_O Já chci SEX, SEX, SEX - TVRDEJ, TVRDEJ, TVRDEJ - OKAMŽITĚ, OKAMŽITĚ, OKAMŽITĚ! ^^

13 mykerina mykerina | 26. února 2008 v 11:35 | Reagovat

ouha Syhynkko....udělala si mi radost tím,že to nenavazuje na PKN protože by spol,u nemohli..ehm.... víš co ne???:D:D:D:d jen tka dál syhy...požaduji dlaší dílek...teda samo pokud se ti bdue chtít, což doufám že bude,protože tuhle povídku opravdu miluju,ak...prosím...lásím se stejně jako Sajuška...prostě tam pořaduji SEXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX...

děkuju...už sem klidná ,ale dlouho nebudu, páč...prostě....,

ok ok...už končím..sem ve škole a kluci mi to čtopu přes rameno.... vrrrrrrrrrrrrrrrr

14 Liquid Skin Liquid Skin | E-mail | Web | 26. února 2008 v 11:49 | Reagovat

JUPÍÍÍÍ!!!! Mám uplně skvělou náladu páč je tu další dílek.... Jdu číst...=D

15 Liquid Skin Liquid Skin | E-mail | Web | 26. února 2008 v 11:58 | Reagovat

UUU...nedýchám, umíram....jezisky....Syhynko, budeš mě mít na svědomí, já to nerozdejchám!! xD...ale jo...dobrý....uff už sem chytla dech..no to je prostě skvělýýýý!!!!!!!! Dostává mě to...!! Asi pudu číst znova a znova.... =D...Ten konec....jeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee....... ale už by se mohli dostat k něčemu vííc >:-) jinak se zbláznim.... xD Takhle kolem sebe kroužej jak kolem horký kaše..ježišiiiiiii zešílim xD.... nee, nic...už sem v klidu....=D.... OuuuuMyGod xD....už klid =D... njn.... Já chci dáál.... plosím plosím smutně koukám!! =D Už se na další těšim..upe....=D

16 Caty Caty | 26. února 2008 v 14:21 | Reagovat

Toe úžasný...líbí se mi tohle naznačování..prostě ne to že na sebe hned skočí..udělaj ach ach miluju te miluju te xDDDD ten příběh je úžasnej a bojím se toho dne kdy bude konec O_o nesmí být..chceme víc dílů a jo a jo xD takže další díl prosím *mrk mrk* x)

17 Shairfa Shairfa | Web | 26. února 2008 v 15:03 | Reagovat

Já Tě miluju Syhy =))

Děkuji Ti moc moc moc dííííky

Perfektní já nedýchám je to úžasné

Doufám,že tu bude brzy další dílek

=))

18 Verushka Verushka | 26. února 2008 v 15:10 | Reagovat

Tak dočtený a krásaa, jenom nechápu, proč se mi to nikdy večer nezobrazí, každej tu píše v devět a já to tam nemám ani v jedenáct :(

19 carol carol | 26. února 2008 v 15:25 | Reagovat

ahhh umírám!

jaj vážně nemůžu to je dokonalost sama!:D

DÁÁÁÁÁLLL

20 Akkira Akkira | 26. února 2008 v 15:32 | Reagovat

wohoo....tak tohle začíná vypadat zajímavě *slintá si na klávesnici a živě si představuje Bernardovu ruku na Alanově prdízně:D*

teeda syhy, ty víš jak člověku zvednout tep na nejvyšší možnou míru....asi se ti začnu klanět...co to kecam...já už se klanim:o*

ježíš mě tak baví jak se vzájemně dráždí..jen tak dál jen tak dál:D

21 tersa tersa | Web | 26. února 2008 v 16:25 | Reagovat

maf fakin gad ja to fakt nedavam xD

22 loleček-žužu loleček-žužu | Web | 26. února 2008 v 17:28 | Reagovat

to je tak.....fialový x))..xD né je to fakt bomba....upe krásnýýý

23 aduska aduska | Web | 26. února 2008 v 17:54 | Reagovat

dokonalost

jsou strašně roztomilí

24 Kajess Kajess | Web | 26. února 2008 v 19:38 | Reagovat

Uklidňující, po tom, co se stalo na twincest blogu... Děkuju :)

25 Cartney Cartney | E-mail | Web | 26. února 2008 v 19:49 | Reagovat

SKvělé počteníčko :)

26 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 26. února 2008 v 20:02 | Reagovat

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

www.twincest-483.blog.cz   -- this is new twincest blog ......webmisses are Ketty and Nicky xD

yo , je novyyy , novucicky a potrebuje vasi podporu a pomoc x)

27 Psycho Candy Psycho Candy | E-mail | Web | 26. února 2008 v 20:21 | Reagovat

ona mě chce zabít xDD

už sem se dávno měla jít učit xDDD

syhy miluju tě xD

že bude brzo další? xDD

28 Janik Janik | E-mail | Web | 27. února 2008 v 14:34 | Reagovat

Konečně jsem si to přečetla :D Lenost je nepřekonatelná vlastnost...  tak teď se všechny nakousnuté děje uzavřely a začne něco dalšího, co je doufám ještě víc stmelí... bože milostivý, ať nás Syhy netrápí dlouho :D

29 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 27. února 2008 v 21:23 | Reagovat

26 koment neplati ...uz je zase www.twincest.blog.cz xD

noo , a ...preco tu nevidim dalsi diel? x(

30 Teddy Teddy | 27. února 2008 v 21:59 | Reagovat

Já nevím co psát, po těhdle komentech xD

To byla dokonalá kapitola... Alan je takovej... Něžnej.. Neumyslně a Ben taky, ale asi umyslně xD Od kvítečka po "dobrou noc" sem hltala každičký slovíčko... Ono to taky jinak u Borůvek nejde... Mám strašnou radost, že ti dva se konečně  našli... Jenom překonat ten strach...

31 Cartney Cartney | E-mail | Web | 28. února 2008 v 13:57 | Reagovat

Víš, jak moc by se tady vyjímal další díl? A kolik úsměvů na smutných tvářích by jsi jím vykouzlila?

32 Quasha Quasha | Web | 28. února 2008 v 22:55 | Reagovat

to je šupák, takhle ho tam nechat chudáka :-D. Tohle je to nejdokonalejší co jsem kdy četla...já se do toho tak zažrala, že jsem si to představila v jasných barvách a už sem se rozhodla, co budu v budoucnu dělat....vystuduju damu, famu bo kde se dělá režisér a zfilmuju tuhle povídku....hey ne...to mě pustí, jenom jsem tak přemýšlela, že by nebyl špatnej nápad, to zfilmovat, dyť to je tak dobrá povídka až to hezký není :-D

Syhy, jen tak dál, jsi užásná a dokonalá spisovatelka, nikdo by to nenapsal líp :))

33 carol carol | 29. února 2008 v 14:32 | Reagovat

syhy zlato....už je to ale fakt dlouho a já už chcu další dílll!plosím

34 Cartney Cartney | E-mail | Web | 29. února 2008 v 18:57 | Reagovat

No ták Syhraelko, koukni, kolik dnů nás už natahuješ? Nechtěla by jsi si nachvilku sednou k Wordíku?

35 leny leny | Web | 29. února 2008 v 21:19 | Reagovat

x((

36 carol carol | 29. února 2008 v 23:11 | Reagovat

X,-(

37 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 15. března 2008 v 17:45 | Reagovat

Chudášek Alan =(

Takhle ho týrat! Styď se! =D

38 tonka tonka | 3. července 2008 v 17:24 | Reagovat

kdo je christian??  bud jsem blbá a nebo se tam to jméno ještě nevyskytovalo

39 Alyss Alyss | E-mail | Web | 19. dubna 2009 v 13:34 | Reagovat

umřetáá xD

40 flixo flixo | E-mail | 16. listopadu 2011 v 21:48 | Reagovat

asi jsem se ještě nezmiňovala, ale Bernardova hláška "orvi si co potřebuješ" je pro mě absolutní kultovka. :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama