Březen 2008

Myrtilles - 35.kapitola část 2

29. března 2008 v 23:36 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
Alan se na něho nevěřícně díval. Bernard se nemohl ubránit úsměvu, chlapcův vykulený pohled ho bavil.
,,Tak si myslím… že to oba vážně chceme..." Vyhrknul Alan po chvilce.
Bernard váhavě kývnul. On si to přál jako nic jiného, ale zároveň měl strach, že je moc brzy a pro Alana to nebude to pravé.
,,Měli bychom si o tom nejdřív promluvit," navrhnul Bernard.
,,Dobrý nápad," souhlasil Alan. Usadil se na posteli do tureckého sedu a pohrával si s cípem trička. Uvědomoval si, jak moc důležitý a vážný jejich vztah začíná být.
Bernard se překulil na bok, aby na chlapce dobře viděl a mohl mu číst z tváře pocity. Za tu dobu, co ho znal, tohle byla jedna z jeho nejoblíbenějších činností.
,,Já vím, že o tom pořád tak nějak… mluvíme kolem dokola, ale myslím si, že je to důležité, Bernarde, protože je to pro nás oba něco… jinýho. A tak se toho trochu bojím, ještě mi někdo nebyl tak blízko a nevím, co od toho můžu čekat, víš? Trochu… Trochu jsem si to… vysnil. Co když to bude doopravdy jiné a já tě nějak zklamu nebo tak..." Nervózně hledal správná slova, protože pro něj bylo těžké tak nahlas uvažovat.
,,S tím posledním si vůbec nelam hlavu, Alane… Právě proto, že je to poprvé, a my o tom mluvíme, nám pomůže to všechno normálně zvládnout… Vždyť je to něco, co nám oběma přinese potěšení, takže se toho nemusíme bát..."
To, že Bernard mluvil v množném čísle, Alana silně uklidňovalo. Důvěřoval mu.
,,Myslím, že bychom měli jít nejdřív do sprchy." Ben se posadil na posteli a pohladil Alana prstem po hřbetu ruky. Chlapec kývnul. Věděl, co to znamená. Tam začnou. Alan miloval vodu a všechno co s ní souviselo, Bernarda věděl, jaké místo bude nejklidnější.
Ruku v ruce vkročili na území, které odstartuje nejintimnější stránku jejich soužití. Bylo to tak výjimečné… Alan se podvědomě třásl a nedokázal to nijak skrývat. Byl vzrušený a plný touhy, zároveň nastoupily obavy z bolesti a toho, že nebude vůbec dobrý...
Opřel se o prádelní koš a sledoval, jak Ben zamyká dveře. Nemohli si dovolit být vyrušeni.
Bernard přivřel okno, aby je stmívající se svět nerozptyloval. Alan měl už sundané tričko a opatrně si posouval kalhoty z boků. Očividně si stále myslel, že Bernard rád přijde přímo k hotovému.
,,Počkej, prosím, já to udělám!" Zašeptal a stoupnul si těsně před něho. Opatrně mu rozepnul pásek úzkých riflí, nechal je spadnout na vyhřívané kachličky. Chlapec sklopil pohled. Bernard vnímal jeho plachost a chápal ji.
,,Teď já, ano?" Alan uchopil cípek jeho trička. Zatahal za něj. Během několika vteřin byl Ben úplně nahý, Alan se s ničím nezdržoval, dával si záležet, aby se ho stále dotýkal.
,,Ještě tohle, Alane," culil se Bernard a prstem objel lem chlapcova prádla.
,,Tak to sundej..." Zašeptal Alan svádivě. Nemusel říkat dvakrát. Za setinu vteřiny už jeho drobné tělo cudně halilo mimořádné nic.
,,Máš krásné tělo..." Mlasknul Bernard a objal rukama jeho boky. Třel se o ně bříšky prstů a laskal pohledem každý záhyb hebké pokožky.
,,Mně se líbíš ty..." Vzdychnul Alan a přejel nehtem po rýžce svalu na pažích.
,,Líbíš se mi úplně celý..." Nedal se Alan, ani když se ocitl nalepený zády na kachličkách. Bernard poslepu pustil vodu, několik vlahých kapek spadlo na jejich těla a Alan naklonil hlavu na stranu, aby mu umožnil lepší přístup ke svému krku, protože Bernard se na to místo postupně propracovával polibky. Svádivě bral jemnou kůži na krku mezi rty a na ještě nezahojených fialových flíčkách tvořil další a viditelnější skvrnky. Dost jej vzrušovalo, když si mohl Alana poznačit. Je jen jeho a nikdo mu ho nevezme… nikdo!
Alan hmátnul vedle sebe pro sprchový gel, Bernard toho využil a rukou na poličku zabloudil ještě jednou. Musel tam odložit tajuplnou krabičku, jež jej pálila v dlani jako ďáblovo osidlo.
Alan rozdělal víčko a přitiskl se na Bernardovo mokré tělo ještě těsněji, Třeli se o sebe a koupelnu pomalu plnily něžné vzdechy.
,,Zavzdychej ještě jednou, jsi strašně sladký." Pošeptal mu Ben do ucha a za pas si ho přitiskl více na klín. Alan pomalu roztíral mandlový gel po jeho zádech a ramenech, hladil jeho vypracovanou postavu. Nevnímal nic kolem sebe, jen horko, které ho postupně zaplavovalo, nádherné pocity, jež mu dokázaly navodit Bernardovy dlaně. Dotýkaly se ho všude, kde to měl tak rád. Krouživě laskaly jeho hrudník a v nestřeženém okamžiku sklouzly do jeho klína.
Alan položil tubu zpátky na poličku. Sjel po vlhkém dřevě rukama. Objal Bernarda kolem krku a tlumeně zasténal. Vnímal jeho prsty, které si s ním hrály a hladily ho na nejcitlivějším místě jeho těla. Opatrně a jemňounce, jakoby jen zkoušely, co chlapec vydrží.
Alan se pomalu uvolňoval. Avšak sotva se pokusil Bernardovu ruku navést k intenzivnějším pohybům, jež by pro něj znamenaly bouřlivé vyvrcholení, Ben ho prudce otočil a bříškem narazil na zeď. Alan se dezorientovaně opřel čelem o kachličky a rukama vysíleně hmatal po kapičkách vody, které po nich stékaly.
Pochopil, teď si ho Bernard téměř násilím vezme. Nevěděl, jestli má strach proto, že to není tak něžné, jak si to představoval, nebo proto, že čekal intenzivnější předehru.
Ale Bernard měl v úmyslu něco jiného. Políbil chlapce pod ucho, na šíji, na každé rameno, pod lopatky… Klekl si a Alan pootočil hlavu - že by se spletl a to laskání ještě pokračovalo?
,,Zvědavost, viď?" Ben ho štípnul prsty do lokte a Alan přitakal. S mokrou hřívou vypadal jako poník.
Ben jej uchopil jemně za zápěstí a posunul mu ruku do klína.
,,Chci, abys dělal to, co se ti líbí... Musím to vědět..." Špitnul a propletl s ním prsty. Alan si neuvěřitelně vážil, že chce jeho tělo znát. Bez ostychu jeho ruku navedl. Prsty si lehce nadzvedl penis a jeho ruku si přitiskl pod něj. Takhle to měl rád, tohle se mu líbilo. Zavrátil hlavu, zapřel se rukama o kachle a neubránil se slabým přírazům proti jeho dlani.
Bernard volnou rukou podepřel jeho boky a donutil tak chlapce mírně se předklonit.
,,Možná to teď bude trošku lechtat..." Zamumlal si Bernard víceméně sám pro sebe a jazykem olízl brázdu mírně vystouplé páteře. Obratel po obratli, tolik jej ta cesta vášně vzrušovala! Mířil stále dolů a najisto... Alan neovladatelně vzdychal jeho jméno, nacházel se v nejvyšších sférách utrpení a slasti, protože byl odevzdán přímo do jeho milosti nebo nemilosti.
Jeho horký jazyk se dostal na úroveň kostrče. Ben se na to místo krátce přisál rty, nebyl si zcela jist, zda-li vážně může pokračovat dál… až úplně maximálně dolů.
Alana polila horečka. Poněkud vyděšeně poulil oči před sebe a cítil, že jeho tělo si o to říká. Nevědomky se předkláněl stále víc a snažil se mu tak nabídnout.
,,Ještě..." Zasténal Alan a byl pevně odhodlaný v tu chvíli udělat cokoliv.
Bernardův mrštný jazýček se posunul o několik milimetrů dolů. Alan téměř zoufale zavyl a jeho dech se stal hlasitějším a rychlejším. Obě jeho ruce chytily Bernarda za zápěstí a maximálně si jeho dlaň tiskly v klíně. Třel se o ni a věděl, že každým okamžikem exploduje.
Ben se hbitě zvedl na nohy a opřel se o chlapcovo tělo. Líbal ho na spánek a tváře, volná ruka nahradila smyslný jazyk, prsty sklouznul po obratlích na chlapcův zadek. Jemně ho přes něj pleskly.
,,Pane bože!" Špitnul Alan přerývaně a toužebně se napjal. Trochu podklesl v kolenou a skousl si rty, aby nekřičel nahlas. Bernard stiskl jeho úd pevně a ve chvíli, kdy se v jeho dlani rozlilo prvních pár mléčných kapiček, jeho druhá ruka se přitiskla na Alanův zadek. Jemně mu roztáhla nohy od sebe.
,,Uvolni se, hodně se uvolni..." Šeptal mu Bernard do ucha a jeho zmítající se tělo se svým snažil utišit. V rukou cítil jeho neutichající orgasmus, který byl pro tohle slabé tělíčko učiněnou bouří.
,,Au..." Alan s sebou cuknul a tiše kníkl. Slastný pocit pomalu přebíjela neznámá zvláštní bolest, jenž ho nutila z Bernardova pevného sevření uniknout. Sklonil hlavu a zavřel pevně oči. Benovy štíhlé prsty opatrně vstupovaly do chlapcova těla, aby jej připravily na ono první milování.
,,Bolí to..." Zašeptal Alan a nevědomky uhýbal pod jeho doteky dlaně, která se snažila ty drsné pocity mírnit.
,,Neboj se, už to bude..." Ben ho konejšivě políbil do vlasů a snažil se, aby si Alanovo tělo zvyklo na nové pocity. Věděl, že to není příjemné a popravdě se bál, co bude následovat potom. Sám byl hodně vzrušený a potřeboval to v sobě vybít, vykompenzovat. Volnou rukou bleskově sáhl na poličku pro tajuplnou krabičku. S rozděláním si musel pomoci zuby. Alan tiše stál a třásl se, tak moc se bál toho, co přijde.
Bernard se musel usmát pod nátlakem vůně, která ho zaplavila, když mu tmavě fialové neposedné "něco" proklouzávalo mezi prsty. Nasazení jednou rukou bylo krkolomné, ale kupodivu rychlé. Několikrát po svém vztyčeném a nedočkavém údu přejel dlaní, neměl daleko k vyvrcholení.
,,Opři se víc ..." Přitiskl chlapce na stěnu. ,,Hodně se uvolni, nechci ti ublížit, Alane, ale nesmíš se bránit... Bude to ze začátku trochu bolet..."
Mluvil na chlapce přímo, protože věděl, že sladké řečičky, jak moc je tento druh sexu bezbolestný, budou platit do té doby, než do něho vstoupí. Chlapce by to mohlo vyděsit a mohl by mít celoživotní trauma. Už nikdy víc by se ho nedokázal dotknout.
Alan přitakal. Zatnul nehty do rýhy kachliček a tváří se opřel o chladnou stěnu. Kapičky tlumené sprchy dopadaly na jeho tělo, uklidňovalo jej to stejně jako Bernardův melodický hlas, který na něj stále tiše mluvil a říkal mu spoustu pěkných věcí, zdrobnělin jeho jména. Tupá bolest nebyla už tak nepříjemná, po několika vteřinách ustoupila úplně.
Bernard sklouzl pohledem na to jediné místečko, které mělo jejich těla spojit. Dlaní třel svůj penis. Přitiskl se jím na své prsty, které pomalu vystupovaly z chlapcova těla. Věděl, že je to pro ně pro oba důležitý okamžik.
Vydechl nadálým vzrušením, které se mu rozlilo tělem, prudce se na něho přitiskl a jeho boky si přitáhl těsně do klína.
Teď…
Teď se prolomily ty nesmyslné hříčky, protože teď už byli naplno svoji. Patřili si.
Alan vykřikl. Zabolelo to a hodně. Myslel, že to neustojí. Podklesával v kolenou a kousal se do ruky, aby ten nepříjemný pocit někam vložil. Prosil ho, aby přestal a snažil se mu vyškubnout. Do očí se mu draly slzy, nedokázal se tomu poddat.
Bernad se neodvážil ani pohnout. Mohl by mu způsobit ještě větší bolest, jenomže nemohl couvnout zpět, ztratil by ho, jeho důvěru… neuměl by mu pohlédnout do očí. Jemně mu přiložil dlaň na ústa. Alan ho kousnul do prstu.
,,Jen mě kousni!" Usmál se Bernard a trpělivě vyčkával, až se chlapec uklidní. Hladil ho s tichým mručením po břiše na bocích. Kapice těžké horké vody se snažily jejich těla uvolnit.
Bernard se musel soustředit na to, aby potlačoval svoji touhu divoce přirážet. Těsné sevření Alanova těla mu působilo rozkoš, o které vždycky snil. Tohle by ženské tělo nedokázalo!
,,…Drž, Alane..." Šeptal Ben. Chlapcovo tělo se stále snažilo vzepřít. Alan hlasitě dýchal a v jeho dechu byly patrné stopy po trpění.
Bernardova trpělivost se ukázala býti jako to správné. Během několika minut už mohl vnímat, že Alan se už tolik nechvěje a jeho tělo se klidní. Nehnutě stál a krouživými pohyby dlaní po jeho těle ho ubezpečoval, že tak je to správné.
Alan naposledy hlasitěji vydechl a přivřel oči. Pootočil hlavu. Dostal polibek přímo na ústa a na tvář.
,,Už je to lepší?" Zašeptal Bernard. Alan přikývl. Chtěl, aby on byl šťastný a měl z toho největší požitek… Proto věděl, že musí ty počáteční zábrany i bolest překonat. Patřilo to k tomu a jenom stvrzovalo jejich vztah.
,,Co mám dělat?" Plaše se k němu přitiskl.
,,Nic… zlatíčko…" Pohladil ho Bernard po tváři a jemně se zhoupl proti jeho zádům. Byla to nepřekonatelná slast pro něj a on se jí nedokázal nabažit.
Alan se slabě pousmál. Takhle ho ještě nikdo neoslovil a od Bernarda to znělo… zvláštně, procítěně. Bylo z toho láskyplného oslovení znát, že takové věci neříká často, ale když je z úst vypustí, jsou myšleny naprosto vážně.
,,Copak?" Culil se Bernard a stiskl jeho dlaň ve své. Silně to na něho přišlo, objal rukou chlapcovy boky a opatrně přirazil. Téměř se mu zatočila hlava.
Alan zatnul zuby. ,,To jak jsi mi před chvíli řekl… Bylo to moc… hezké."
Ben přikývl. Neopovážil se působit mu bolest, ale zároveň nedokázal držet svůj chtíč na uzdě. Alan to vyřešil za něj, protože se o jeho tělo začal něžně třít. Nějak podvědomě věděl, co má udělat. Stačilo, aby chlapec několikrát zasténal a hlouběji se přitiskl na jeho tělo. Bernard si položil hlavu na jeho rameno a zavřel oči. Chtěl si ten jedinečný okamžik uchovat navždy v paměti. Jeho vůni i slast, kterou mu působil. Mohutně vydechl a krátce se napjal pod přicházející vlnou orgasmu. Odezněla po pár vteřinách a on od sebe chlapce opatrně odstrčil.
Alan téměř sklouzl na kolena, když najednou neměl oporu v jeho pevném stisku. Bernard zastavil sprchu. Alan se k němu otočil čelem, chytil se ho pevně kolem krku, jinak by spadl.
Ben se pousmál jedním z jeho něžných úsměvů vyhraněných jen a pouze pro Borůvku.
Přehodil přes něj osušku. Alan jeho péči miloval, byla vždy upřímná a hrozně milá...
Vůbec nevěděl, jak se ocitl v posteli, protože byl v jakémsi mlžném opojení a rozrušenosti. Nahý klesl do přikrývek a ovinul ruce kolem jeho těla. Stáhl ho na sebe. Jejich těla se překryla, mazlili se, aby zakončili tu dokonalou atmosféru.
,,Děkuji..." Zašeptal mu do ucha a chtěl v jeho blízkosti zůstat napořád.
Děkuji, že jsi ty byl ten první..."


Myrtilles - 35.kapitola část 1

29. března 2008 v 23:26 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
Zdravím vás, věrní čtenáři, co tu v takovouhle krásnou hodinu čekáte na další díl. Ano, není to přelud, třicet plus pět je zde a rozdělený na dvě části, protože má přes dvacet sedm tisíc znaků, což je docela hodně. Spojila jsem dva díly a konečně se rozhodla Alana a Bernarda přemluvit k sexu, který moje zručná ručka zdeformovaná nošením radioaktivního azbestu převedla v čin... Jezte k tomu čokoládu, nechci, aby slabší jedinci dostali infarkt =) A doufám, že tam nejsou překlepy, beta read šel vzteky spát, protože se courám a já už tam nic nevidím. No co, dnes vsadíme na přirozenost, vy určitě víte, co jsem chtěla či nechtěla napsat a překroutíte si to nějak srozumitelně, že? Šikulky ;))


Myrtilles - 34.kapitola část 2

24. března 2008 v 12:47 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
Po jídle Bernard zavedl Alana za tajemné dveře. Převedl ho přes dvůr, i když blonďatá žena tam již nestála. Pravděpodobně nastoupila prohlídku zámku...
,,Trefíš nahoru sám?" Přivřel dveře a dělal si z Alana legraci. ,,Pojedu rovnou s otcem, budu spěchat. Zavolám ti nebo mi zavolej ty. Chceš něco přivést z města?"
Tmavá chodba v Alanovi podnítila živočišné touhy. Pověsil se Bernardovi kolem krku a líbal ho něžně na nos a bradu. Jenom se vyhýbal rtům, chtěl si je nechat na konec.
,,Hlavně se vrať ty. Představa, že tu spím sám, mě vážně děsí..." Zašvitořil. ,,No, věděl bych o něčem, co bys mohl koupit, ale...-" Položil si hlavu na jeho rameno a uklidňovalo jej, když ho hladil po zádech a tisknul k sobě. Bernard dělal tak jednoduchá a něžná gesta, která Alana uklidňovala. V žádném jiném objetí se necítil tak bezpečně.
,,No?" Bernard nervózně přešlápl. Alanův svůdný hlas, podbarvený dávkou tajemství v něm vyvolával zvláštní záchvěv, že chlapec mu pošeptá něco nemravného.
,,Můžu ti to pošeptat?" Otázal se Alan a culil se, protože už předem si dokázal představit Bernardovu reakci.
,,Klidně to zakřič..." Vrátil mu Bernard se stejně podbarveným tónem rozkoše.
,,Jsi vážně sladký, když křičíš..."
Alan si skousl spodní ret a otřel se tváří o jeho spánek.
,,Ještě si mě křičet neslyšel..."
,,Ale umím si to moc dobře představit..." Zasnil se Bernard.
,,Chtěl bys mě slyšet...?" Hlesl Alan a viděl v tom příležitost pro svou otázku.
,,A-ano!" Vyhrkl Bernard a čichal Alanův parfém.
,,Můžeš hádat, co bych si strašně moc přál..." Alan si byl jist, kam míří.
,,Myslím, že vím?" Docvaklo Benovi ve vteřině a cítil, že jeho klín se nepříjemně hlásí o pozornost. Nemohl si pomoct, jeho fantazie byla moc živá a Alan tak přitažlivý!
,,Áno?" Zachichotala se Borůvka sladce.
,,Sex."
Alan se od Bernarda krátce odtáhl. Nevěřícně mu hleděl do pobavených očí, hledal v nich přísnost, nic nenašel.
,,Vá-vážně?" Hlesl a zamumlal cosi o čtení myšlenek.
Chlapec zapištěl, protože stěží udržel rovnováhu. Drsné dlaně však stiskly jeho boky a dodaly jim oporu.
,,Myslím to vážně, Alane," zašeptal Bernard a děkoval svým kočičím očím, které mu umožnily studovat chlapcovy reakce. ,,Chtěl bych… se s tebou milovat. Ale… nerad bych tě do něčeho nutil. Tohle závisí na tobě. Mně nevadí čekat, můžu čekat i rok, dva. Moje city nejsou založeny na sexu. A to, co se stalo včera v noci, to ráno ve sprše… Neumíš si představit, co se mi honí hlavou... Nepotřebuji to nutně, ale… jen o tom chci s tebou mluvit," zrozpačitěl, protože Alan sklonil hlavu a vyrýval mu prstem na tričku svoje iniciály.
,,Ali," pohladil ho Bernad po vlasech. ,,Nezlob se na mě, já vím, že je to… špatný nápad."
Alan prudce zavrtěl hlavou a usmál se.
,,Ne, promiň, vůbec se nezlobím, jen jsem… přemýšlel."
Bernardovi spadl ze srdce strašně těžký balvan.
,,Víš, já… taky bych chtěl," drobně zčervenal a vypadal roztomile.
,,Jenže si pořád neumím… přebrat to, co se stalo včera a náš vztah a to jak se k sobě najednou chováme, víš? A tak mám trochu strach… Ještě nikdy jsem… já nevím, neumím o tom mluvit," mávnul rukou a připadal si jako hlupák.
Bernard stiskl jeho dlaň a prstem ho šimral na hřbetě ruky.
,,Mně je s tebou dobře, nemám nic, co bych před tebou musel tajit. Je to přirozené, když si o tom popovídáme... To není špatně. Mluv, pomůžu ti!"
Alanovi stouplo mírně sebevědomí.
,,Tak dobře," hledal správná slova. Bernard ihned zareagoval.
,,Říkal jsi, že bys chtěl také." Bernard se na okamžik odmlčel a dal mu čas, aby kývnul.
,,A máš strach?"
,,Trochu." pípnul Alan. ,,Že se tím něco mezi námi pokazí. Že to vlastně nebude takové, jak jsme si to oba vysnili, víš? Něco určitě udělám špatně... Jako vždycky. Proč nám vždycky tak trvalo, než jsme se k sobě přiblížili? Kvůli mně, dělám všechno špatně..." Zakňoural.
,,Alane, přestaň se podceňovat. Nic není kvůli tobě. Vinu máme oba, ani jeden jsme o tom nemluvili, rozumíš? Co bylo předtím je prostě… úsměvné. Dívej se na to z té lepší stránky. Dokonale jsme se poznali. Víme toho o sobě spoustu a to je právě to pěkné. A oba chceme, aby se náš vztah rozvíjel, já chci, aby měl budoucnost. Takže přirozeně chci mluvit i o jiné stránce našeho soužití..."
Alan se cítil báječně, když Bernard mluvil. Uměl věci tak báječně vysvětlit a podat tak, aby vyvolávaly pocit idyly a bezpečí. Pro někoho jako Alan je tohle důležité.
,,Musíš vědět, jestli je to pro tebe brzo. Chci si s tebou o tom povídat, ale musím jít, protože slyším, jak otec troubí." Bernard ze sebe chlapce jemně sundal.
Alan se pousmál.
,,Jsem strašně rád, že tě mám..." Nechal se políbit na tvář. Na levou i na pravou. Bernard mu počechral vlasy.
,,Takže o tom přemýšlej a až se vrátím, tak si promluvíme, ano?"
Alan přitakal, až se mu fialová hříva zatřepotala. Bernard mu poslal vzdušný polibek a zareptal něco o tom, že už je sentimentální a hraje si na rytíře.
Alan se smál ještě dlouze potom, co za ním dozněl poslední krok… Mimoděk sáhnul do kapsy mikiny, jež měl omotanou kolem pasu. Balíček z drogerie. Chtěl mu přeci pošeptat tajemství…
Zčervenal. Sedl si na schodek, potažený červeným kobercem a zvědavě si pohrával s krabičkou mezi prsty. Rozdělal ji. Čichnul. Zatočila se mu hlava. Čichnul znovu…
Ne, dnes večer si doopravdy nedokáže jenom povídat…

Myrtilles - 34.kapitola část 1

24. března 2008 v 12:43 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
hezké počteníčko :o))

"♥" 34.kapitola

Protože první co uviděl, když se probudil, byla jeho klidná spící tvář, uvědomil si, že to včera nebyl sen… Vážně to udělal, všechny svoje myšlenky převedl v jeden velký čin. Nemohl tomu uvěřit… Nedokázal si přebrat své pocity, všechno mu připadalo naprosto v pořádku. Takhle to mělo být - Alan je pro něj nyní středem světa.
Usmál se na něho a slabě mu poupravil neposlušný fialový pramen. Alan se několikrát otřel nosem o polštář, šimralo to. Sladce si povzdechl, pootočil se na druhý bok a spal dál.
Bernard se vypotácel z postele. Posbíral několik svých svršků a odebral se do koupelny. Chvatně prošel kuchyní - tedy, to měl původně v plánu, ale shrbená postavička u stolu, zahalená odérem vanilkového kouře, jej uzemnila.
,,Co tady děláš?" Utrousil místo pozdravu.
,,Co by… přišel jsem se podívat," Norbert ledově pohlížel na Bernarda, jakoby s odstupem, v jeho očích byly otazníky a podivný zmatek.
,,Tak už jsi mě viděl a zas můžeš jít," Ben nehodlal plýtvat vřelostí. Jeho bratr nestál za kloudné slovo.
,,Myslel jsem, že když jsi teď tady, mohli bychom se občas vidět déle… Třeba si někam vyjet nebo tak," pokusil se Norbert o milý podtón, ale nedařilo se mu to. Kypěl v něm vztek z toho, co před chvílí viděl.
,,Nemám moc času, musím pracovat." Pokrčil Bernard neurčitě rameny a svůj odchod odložil na dobu neurčitou, protože předtím by rád viděl svého bratra odcházet.
,,Ale na něj máš čas vždycky!" Vybuchl Norbert a naštvaně se zahleděl z okna. Opatrně kroutil zápěstím, až se ozývalo praskání ztuhlých svalů.
,,Myslíš Alana?" Ben tušil prudkou výměnu názorů, proto nenápadně přivřel dveře.
,,Myslím toho, co s tebou spí v jedné posteli, Bernarde…" Prodrtil mezi zuby ostře.
,,Viděl jsi snad v pokojích po dvou postelích? Nemůžeme zabrat pokoje pro hosty." Zkusil se Bernard ovládat.
,,Je tu spousta jiných pokojů," namítnul Norbert a vypadal, že jej tahle situace značně rozrušuje.
,,Spal jsi s ním v té posteli snad ty, že to tak řešíš? Tohle je moje věc!" Zvýšil Bernard hlas a jeho povaha se projevila jako dáma s kopím v ruce. Ne, rozhodně nedovolí, aby Norbert vyhrál.
Norbert se ušklíbl.
,,Dobře… Tak jinak… Ví ten tvůj Alan také o Sašovi? Už mu to někdo řekl?"
,,Norberte," varoval Bernard stále jakžtakž klidným hlasem.
,,Aha, takže ne… Hádám, že jsi mu nepověděl vůbec nic. Anebo jenom kousíček zkrášlené pravdy? Určitě jsi mu řekl jenom to, co jsi potřeboval, abys ho bezpečně dostal tam, kde se nachází teď…" Norbert se zvedl zpoza stolu a jeho řečnická odmlka znamenala, že improvizuje a vůbec neplánoval takovou scénu. ,,Takže jste se spolu pěkně vyspali a teď je na řadě, aby hodný strýček Norbert pověděl pravdu-…"
Bernardova sevřená pěst se napřáhla zrovna v okamžiku, kdy se dveře od ložnice pootevřely a skulinou se dovnitř protáhl chlapec, zahalený pouze do bílé osušky.
Bernard stáhl ruku zpět a Norbertova ústa se několikrát zavřela a otevřela.
Slyšel něco? - Honilo se oběma hlavou. Ani jeden nechtěl vysvětlovat…
,,Ahoj, Norberte," usmál se Alan přátelsky a na Bernarda se vyzývavě podíval. Prošel do koupelny a zavřel za sebou dveře.
Za okamžik do kuchyně dolehl zvuk puštěné vody.
,,Nespíme spolu." Zasyčel Bernard bratrovi do tváře. ,,Nic ti po nás není, dej mi pokoj… Nebo tě odsuď vyrazím, mám na to právo… Jsem přeci starší." Pronesl jízlivě, protože věděl, že na Norberta nic jiného nezabírá.
,,Stejně se to dozví, to mi věř… A potom už se nenajde nikdo, kdo bude jako on," pohodil Norbert hlavou ke koupelně a rychlým krokem odešel. Třísknul za sebou všemi dveřmi, které potkal.
Bernard ještě chvíli stál na místě a uvědomoval si bouchání okenic.
,,Benny?" Alan vykoukl rozjařeně z koupelky. ,,Pojď už ke mně…" Zašeptal svůdně a rozesmál se.
Bernard si přikázal úsměv. Protáhl se k chlapci do horké sprchy, a když se mu Alan pověsil kolem krku, nebyl schopen si pořádně uvědomit, co všechno by udělal, aby mezi nimi panovala taková idyla navždy. Nemohl odhadnout, kdy se něco pokazí a strašně se toho bál…
,,Dovolíš mi to…?" Slyšel chlapce šeptat do rytmu horkých kapiček, vnímal jeho dlaň na svém těle, putovala stále dolů a dolů, třela se o jeho tělo, a pára, jež je halila, se stávala stále hustší a hustší…
Sklonil omámeně hlavu a uvědoměle se roztřásl. Alan si před něho pomalu klekal, jeho fialová kštice se zdála býti stéle mokřejší a Bernard ji neodolatelně čechral prsty.
,,Alane…" Vydechl, protože chlapcova ústa jej líbala na špičky prstů. Svádivě je brala mezi rty.
Alan poněkud nedůvěřivě pohlédl přímo do jeho očí. Musel jít přímo na věc, měl strach, že když si nepospíší, Bernard se probere a zatrhne mu to.
Jistěji se usadil na mokrých kachličkách a němě se tázal, jestli smí. Dlaní opatrně přejížděl po jeho podbřišku a šimralo jej v klíně, jak moc toužil vzít ho do úst a hrát si s ním, plnit si svoje zvrhlé touhy a přivádět mu co největší rozkoš…
,,Nenutím tě…" Pohladil Ben chlapce po tváři a neodolatelně jej vzrušilo, když jej před sebou viděl tak bezbranného, klečícího a oddaného.
To Alan potřeboval slyšet, sám pro sebe se usmál a konečně se mohl očima propracovat hlouběji. Chtěl se zatím jenom dívat. Ještě nikdy před tím nic podobného nedělal a lhal by, kdyby řekl, že nemá strach. Bál se, že zklame…
,,Ještě jsem nic takové nedělal…" Váhavě k němu zvedl vykulené hnědé oči a bříšky prstů se otřel o jeho úd, jenž se pod tím dotekem probouzel.
,,Já vím," Bernardova ruka si pohrávala s jeho karmínovými vlasy. ,,To je v pořádku, Alane…"
Chlapec zakýval hlavou a dodal si odvahu. Teplá voda, stékající po jeho těle, v něm vzbuzovala příjemné pocity.
Najisto jej objal dlaní a musel použít i druhou.
Bernard se pobaveně usmál, když sklouzl pohledem dolů na Alana, jenž byl očividně mírně v šoku z onoho, co před sebou má. Ve vzrušeném a žádoucím šoku.
,,To mě tolik vzrušuje!" Zašvitořil Alan a pevně stiskával dlaň, jeho ruka byla velmi něžná a podivuhodně zkušená.
,,Pusou?" Culil se chlapec a smyslně si přejížděl jazykem po rtech. Bernard zavřel oči. Nemohl se dívat, protože by to nevydržel. Ta jeho sladká pusina, tolik o ní snil a věděl, že tohle budou muka…
Alan krátkým rozjímáním zjistil, že celá poměrně velká Bernardova výbava se mu úst nevejde. Zakoulel očima, protože Bernard sebou trochu cuknul nedočkavostí.
,,Drž," sykl Alan a zaryl mu prsty obou rukou do boků. Přidržel si milence v klidu a jeho jazýček se svádivě otřel přes celou šíři Benova klína. A zpátky.
Bernardovi z úst vyklouzlo pouhé zavzdychání a Alan poznal, že je na dobré cestě. Vlhký úd mezi rty vklouzl lehounce. Bernard se pod tou slastí nevědomky napjal a prudce zajel rukama do jeho vlasů. Stačil krátký pohled na borůvkovou kštici, přivřené Alanovy oči a měl dojem, že se neovládne… Jako by se měl rozpadnout na prach. Horko vystřelovalo z místa, kde se s jeho tělem spojovaly chlapcovy rty a jeho to nutilo neovladatelně sténat. Lehce přirážel do jeho úst. Alan proti tomu nic nenamítal, vzrušovalo jej to. Občas se nebál použít mírný stisk zubů, nebo zaškrábal nehty po jeho bocích, aby ho upozornil, že se potřebuje nadechnout. Několikrát zalapal po dechu, protože věděl, že ho tím dostává do varu. Uchopil jeho napjatý úd sebejistě mezi prsty, třel se o něj tváří a nemohl se toho nabažit...
Bernard se stěží ovládal. Jeho prsty opatrně pronikly do chlapcových úst a naznačily mu spousty nemravných nápadů. Pootevřel mu rty a jemně mezi ně vklouzl svým penisem. Držel jeho bradu ve své dlani a volnou rukou mu odhrnoval mokré prameny z obličeje.
Chtěl ten pocit prožívat do nekonečna, přál si, aby se to nikdy nezastavilo, ale čím rychleji se krev rozlévala jeho tělem a stoupal adrenalin, kdykoliv Alan slabě vzdychnul, tím mocněji ty pocity prožíval a jeho vyvrcholení se blížilo. Jemně se pokusil chlapce ze svého klína odstrčit. Alan pochopil. Zavrtěl hlavou a naopak kromě hbitých úst přidal i ruku. Všechno to proběhlo strašně rychle, během několika vteřin ucítil na patře slanou a poměrně hořkou chuť. Podvědomě sál, volnou dlaní jej hladil po zádech a cítil, jak se chvěje. Uslyšel jeho slabé zasténání a poté jenom hluboké výdechy. Jazykem očistil zbytečky mléčné tekutiny z jeho stehen a břicha, voda mu vydatně pomáhala, to co nezachytil do pusy svědomitě spláchla.
Bernard se opřel o stěnu koutu a usilovně stiskl rty k sobě. Přišlo to znovu, nedokázal to zadržet a také na to chlapce nestihl upozornit.
Objal pulsující penis prsty. Stiskl a několikrát se po něm svezl dlaní. Úlevně vydechl, Alan nestačil rozrušením zareagovat a první dávka přistála na jeho tvářích a čele.
,,Chci to úplně všude!" Zašeptal zvrhle, když se vzpamatoval, a otevřel ústa. Bernard jej chytil za týl a přitáhl si ho do klína. Šíleně jej rajcoval pohled na klečícího nadrženého Alana, bílá sprška sperma stékala na chlapcově krku, rtech, v ústech… Roztíral ji po svém těle prsty a vzdychal nad tím, co právě prožil. Vůbec si to nepředstavoval tak divoké, bál se, že v sobě nedokáže objevit nic průbojného, ale opak byl pravdou… Dokonalost.
Bernard ho vytáhl na nohy. Přitiskl jej na sebe a zarazil sprchu. Rozhostilo se ticho, rozdováděná srdce hlučně bila, dech se klidnil a oba chlapci švitořili, šeptali si toho spousty a rozuměli tomu jen oni sami.
,,To bylo úžasné!" Nedokázal Alan vstřebávat své pocity uvnitř. Nadšením se třásl a vnímal jen, jak ho Bernard vyvedl za ruku do prostor koupelny a opřel ho zády o prádelní koš. Natáhnul se po vlhkém ručníku a stále se podivně culil. Na jeho tváři se rozhostil něžný úsměv a výraz spokojenosti.
,,Bylo to…-" Naklonil se k chlapci a cípkem žlutého ručníku mu otřel nos.
,,Úžasné!" Vydechl a Alana zamrazilo. Znal by tisíc slov, ale tohle to vystihlo dokonale. Ta atmosféra mezi nimi, ten vztah a emoce! Nic je teď neovládalo tolik, jako přirozená živočišná touha po uspokojení a blízkosti, něha a vzrušenost.
,,Chtělo by to snídani..." Pousmál se Bernard a na chvíli přestal krouživě hladit jeho nahé boky. Natáhnul se po svých svršcích a čile se oblékl. Alan ho pozoroval v němém úžasu.
Vážně mu to dovolil… A očividně o vztah stojí, ještě mu neřekl ne! To přeci něco znamená…
Složité myšlenky se honily chlapci hlavou.
,,Jdu se obléknout," Alan vytančil z koupelny do ložnice.
Bernard ho za chvíli následoval. Nádherně voněl. Jako čajovník. Uvolněně chodil po pokoji a otevíral okna. Alan si uhlazoval modré tričko kolem boků a snažil se ručníkem vysušit borůvkové vlasy. Napadaly jej myšlenky, co vlastně bude dál…
Bernard vyhlédl z okna a naštvaně komusi zamával.
,,Kdopak to je?" Zeptal se Alan nevnuceně.
,,Otec," zahučel Bernard. ,,Ne že bych ho neviděl rád, ale budu s ním muset jet určitě něco zařizovat," rozmrzele upravil květiny ve vázách.
,,To nevadí," zazubil se Alan a políbil Bernarda na tvář. Ten mu zuřivý polibek splatil.
,,Budeš tu sám," smutně ho pošimral prstem na bradě.
,,Nic se neděje..."
,,Byl bych tu nejradši s tebou..." Povzdechl si Bernard upřímně a Alanovi lichotilo, jak ho dokázal perfektně "vycvičit" pro pravidelné dávky citu.
,,Zavolám Filipovi, třeba přijede," pookřál chlapec.
,,Dobrý nápad," vrátil mu Bernard úsměv a zatvářil se o něco spokojeněji. Měl by výčitky svědomí, kdyby si tu Alan připadal sám.
Bernard zkontroloval pohledem pokoj. Alan si připnul patero náramků. Mohlo se jít do restaurace na snídani.
Chlapec seběhl schody a koketně zakýval boky u sochy Bernardovy praprapratetičky z osmnáctého století. Vytrávilo mu a těšil se, až si napucne bříško, rozvalí se na terase a bude se probírat časopisy.
Pootevřel dveře do dvora na špičku nosu a čekal, až ho ležérní Bernardova chůze dokvačí.
,,Tady je strašně moc lidí," povzdechl si nevěřícně a zaostřil ke stánku se zmrzlinou, kde postávala blondýna středního věku a nepěkné postavy.
,,Bene?" Alan nevěřícně přibouchl dveře a otočil se na Bernarda. ,,Ta ženská… Ona je tady!" Zamrazilo ho a jeho pleť získala šokem sinalý nádech.
,,Cože? Která ženská?" Bernard nakoukl dveřmi ven.
,,Nikoho známého nevidím..."
Alan se opřel zády o kamennou zeď a nervózně si jezdil nehtem po rtech.
,,Tam u zmrzliny… Ta ze sociálky, jak byla s otcem… Josefína! Určitě je to ona, tvůj popis na ni přesně sedí!" Zakňoural a v hlavě se mu vyrojily nemožné scénáře, co všechno se stane, až ho tu otec najde.
Bernard nespokojeně zamlaskal a sjel nenápadně se rozhlížející dámu zkoumavým pohledem.
,,Nevypadá na to, že by tě tu hledala..." Zavrtěl hlavou. ,,Má s sebou dvě děti, zřejmě je tu s nimi. Kdyby si pro tebe přijela, šla by najisto, protože s dětmi nic nezmůže a nemůže riskovat, že tě jenom uvidí, snadno bys jí mohl zase utéct..."
Krátce na Alana pohlédl a zjihnul pod jeho vyplašeným pohledem. Konejšivě do něj šťouchl prstem.
Alan zamumlal neidentifikovatelné slůvko strachu.
Bernard si povzdechl.
,,Půjdeme tam spolu, je to jen pár kroků, nevšimne si nás, neboj se..."
Alan se zuřivě chytil jeho nastavené dlaně a stiskl ji tak, že Bernard vykulil oči nad jeho sílou.
,,Pojď," broukl a otevřel dveře na šíři jeho boků. Vyvedl ho před sebou. Alan se bázlivě ohlížel po ženštině, která papírovým kapesníčkem utírala ruce dítěti.
,,Nedívej se na ni," Bernard Alana klidně vedl za ruku k restauraci.
,,Ona neví, že tady jsi, takže tě ani nevnímá…"
Alan si uvědomoval, že Ben riskuje. Copak byl s jejich vztahem tak smířený, že by mu nevadil tázavý pohled veřejnosti?
Bernard odkopl z cesty několik kamínků a vkročil na terasu.
Alan za ním cupital k zadnímu stolu. Několik lidí se po nich ohlédlo. Ne každý si uvědomil, že se chlapci drží za ruce, jejich zájem spadal na Bernarda a jeho otce, jenž si hověl u stolu se slunečnicemi a upíjel kávu.
Alan bezduše pozdravil a klesl na pletenou židličku vedle Bernarda. Schovával se za egyptskou vázou a břečťanem.
Otec kývnul na svého syna. Na Alana se hezky usmál.
,,Volal jsem ti, Benny. Včera kolem desáté, nebral si mi to… Neříkej, že už jste spali?" Usrkl kávu a jeho lišácký úsměv na Alana působil zvláštně. Nutil ho se nepříčetně smát!
,,Včera? Kolem desáté večer?" Zamyslel se Bernard diplomaticky a přehodil si nohu přes nohu. Suše listoval ranním menu. Alan od bleskově rychlého číšníka převzal sklenici broskvového džusu.
,,To není podstatné. Důvod proč jsem přijel - potřebuji, jestli bys se mnou nezajel do firmy. Nějaké papírování. Norbert tam byl včera celý den, potřeboval by vystřídat. Jenom na chvíli, v šest už budeš volný."
Bernard přikývl a objednal si irský čaj a nezdravou obloženou bagetku se spoustou kalorického sýra, jedovaté šunky, nezdravých vajíček a milion dalších věcí, které by on nikdy v životě nestrčil do úst. I kdyby měl zemřít hlady.
Alan si dal to samé. Bernardův otec jen koulel očima. S jeho synem nebylo něco v pořádku…
Když ho sledoval, jak si od Alana ochotně během jídla nechává přidat sýr, přemýšlel, jestli Benny nemá teplotu.

Myrtilles - 33.kapitola

21. března 2008 v 0:05 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES

"♥" 33.kapitola


Myrtilles - 32.kapitola část 2

16. března 2008 v 0:04 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
,,Matěji, sedni si k Alanovi, on tě neukousne…" Filip se spokojeně usmál, když blonďáček plaše vklouzl vedle Borůvky a mírně vyjeveně civěl před sebe.
,,Neříkal jsi, že přivedeš kamaráda," šveholil Bernard nechutně milým tónem a sledoval, jak se Alan nadšeně seznamuje. Borůvka se vážně činila.
,,Matěj? Hezké jméno… Jsem Alan. Ali, Alík." Podal chlapci ruku.
Matěj měl nádherný úsměv. A oči! Alan takovou barvu ještě neviděl. Ani Saša, jehož levé oko bylo zelené a pravé modré, se těmhle nepřirozeně bledým studánkám nemohl vyrovnat. Matěj vůbec působil dojmem, že plave ve vyšších sférách. Alan cítil náznak motýlích křídel na špičkách prstů, tvářích a v bříšku. Nebylo divu, Matěj měl v sobě dost vzrušivý náboj.
,,Bydlím teď s Filipem, nechtěl jsem se vám sem motat, ale on trval na tom, že musím jít také, tak jsem tady," zazubil se a váhavě uhýbal pohledem z Bernarda na Alana, protože Bernard se tvářil, jako by měl pod nosem kupu hnoje a nikoliv zmrzlinu.
Filip nasadil zuřivou grimasu. Nenápadně pokašlal a Matěj se po něm podíval stylem - Co zase máš, řekl jsi mi, že to mám takhle říkat!
,,Tak, asi si objednáme, ne?" Rozhodil Filip rukama a číšníkovi, co opět čistě nenápadně stál vedle a odposlouchával, nadiktoval své menu.
,,A bez salátu, ten mít nemusím," uzavřel a kývnul na Matěje, aby si vybral.
,,To samé," blonďáček se na Filipa moc hezky usmál, až Bernard nedůvěřivě přivřel oči.
,,Tak… tak jak se vlastně máte?" Zrozpačitěl Filip a upřel veškerý svůj zájem na Bernarda. Drtil mezi prsty párátko.
Bernard ho neposlouchal. Díval se na Alanův šťastný výraz, na jeho jemný úsměv, smyslnost v očích a koketní smích, když se mu Matěj představoval.
,,Také mám sestru, je to pěkné šídlo," culil se a nedokázal odtrhnout zrak od jeho bílého trička, pod kterým se rýsovaly jemné rýžky svalů. Alana vypracovaná postava vždycky šíleně přitahovala.
Bernard na Filipův osmý dotaz zavrtěl hlavou.
Alan si zastrčil pramen vlasů za ucho, nenápadně kradl Bernardovi po lžičce zmrzliny z každého rohu mističky.
,,On s ním snad začne flirtovat!" Zasyčel si Bernard víceméně pro sebe a uvědomoval si neskonale divný pocit… Přeci to nemůže být žárlivost!
Zarazil se a pokusil se hlouběji zamyslet. Když se Alan k Matějovi naklonil trochu blíž, aby dobře slyšel, co mu povídá, Bernard si byl jist, že bublající krev, co se mu prohání žilami, rozhodně je neklamným příznakem žárlivosti. Ne, on nikdy nežárlil, neměl důvod. Ba naopak, dívky se bály o něj. Nepochopil, proč mu to tak vadí, když Alan tak silně koketuje s někým jiným. Může mu to být přeci jedno, nic mezi nimi není!
Doopravdy není?
,,Bernarde, posloucháš mě?" Dožadoval se Filip pozornosti a usrkával ze sklenice broskvový džus.
,,Je mi celý den nějak těžko," kňoural a mnul si pod stolem ruce, cítil, jak mu plán libově vychází. Matěj hrál svou roli dobře.
,,To máš z těch utrejchů, co furt piješ…" Nechal Bernard proudit ždibeček nahromaděné žárlivosti a sevřel v prstech sklenici, protože Alan se srdečně smál Matějově vyprávění o potrhlých rodičích a zájezdech do Alp na lovení zubrů.
,,Co je to zač?" Bernard ztišil hlas na minimum a pomalu vyzvídal.
,,S Alanem si dost rozumí, viď? Já jsem to věděl!" Filip se rozhodl, že nejlepší bude nechat Bernarda vydusit.
,,Jistě," ušklíbl se ledově žárlivec a víc než kdy jindy si uvědomoval svoji nemožnou pozici. Je na Borůvce plně závislý, co by se stalo, kdyby Alan najednou odešel a prožíval s někým vztah? Miloval někoho jiného? Co když to Bernardovi právě protéká prsty a přichází o všechno?
,,…No a tak jsem vystoupil z toho auta a táta povídá: Synku, tohle je puška, a když zmáčkneš tohle, tak to vystřelí. A já mu povídám: Tati, držíš na tom prst. Tak on se tak šíleně vyděsil, že tu pušku zahodil na zem. Ta kulka prolítla silnicí a zaryla se do auta toho chlápka, jak jsme ho potkali na benzince…"
Matěj Alanovi nadšeně líčil svůj život. A fialovlasá Ostružina poslouchala jako zařezaná, smála se a očividně si s tím novým chlapcem rozuměla.
Filip zachmuřeně míchal brčkem ve vysoké sklenici a uvažoval, že přijde do pekla za tuhle taškařinu.
Bernard prstem postrkoval dózičku s ubrousky kolem slánky a tvářil se jako roztrpčené dítě.
Alan mu nevěnoval ani pohled. Když přinesli jídlo, stále jeho pozornost patřila Matějovi.
,,Vezmi si to," Filip Bernardovi přihodil do talíře kus naloženého masa a ohrnoval znechuceně nos nad zeleninou. Bernard se rýpal v jídle, neměl vůbec chuť.
,,Bernarde?" Alan si konečně vzpomněl, že tam je také Ben.
,,Ano?" oslovený ihned vzhlédl od talíře a spálil si ústa o horkou hranolku.
,,Až pojedeme zpátky, zastavíš mi u drogerie?"
,,Proč?" Potlačoval šťastný úsměv, že se s ním chlapec baví.
,,Tajný," hlesl Alan důležitě a z jeho výrazu šlo poznat, že tam půjde minimálně pro atomovou hlavici. Otočil se zpět k Matějovi a zavedl rozhovor na téma studium.

*

,,Bene, ty se jako odmítáš se mnou bavit?"
Stáli před drogerií. Bernard se díval z okénka na okolo procházející lidi a ignoroval přítomnost chlapce - od okamžiku, kdy odešli z restaurace. Od chvíle, kdy se Matěj na Alana důvěrně usmál. Ano, přesně od té vteřiny, kdy ten blonďatý zmetek "jeho" Alanovi vtiskl papírek s telefonním číslem!
,,Dej mi pokoj a mazej do té drogerie," zavrčel mezi zuby a jeho oči uplívaly na stařičké dámě s jezevčíkem.
,,Co jsem zase udělal?!" Zakvílel Alan, a když se nedočkal odpovědi, prásknul za sebou dveřmi.
,,Egoisto!" Šklebil se protivně přes celou ulici, dělal na něho posunky a neslušná gesta, dokonce se i otáčel, dokud nezabočil za roh.
Bernard se líně natáhnul po mobilu. Volal Alex, měl pár peprných otázek.
,,Alex?" Zkusil to mile. ,,To blonďatý, co se Filipa drží jako jepice, je co? A nesnaž se lhát, stejně všechno vím!"
Zkusil osvědčenou taktiku, protože ta zabere pokaždé.
Alanova sestra si zničeně povzdechla. Pofoukala si nalakované nehty a praštila sebou na pohovku.
,,Byl to ale dobrý plán!" Pronesla na obhajobu, načež Bernardovi pomalu svítalo.
,,Filip se předevčírem účastnil v Déčku nějakých orgií. Tenhle… Matěj tam dělá barmana. Je novej, a tak ho Filip hned zneužil pro svoje ďábelské sklony. No dobře, prostě chtěl, abys žárlil, Alan mu totiž volal, že jsi ledovej... tak ho tam vzal s sebou. Robin mu říkal, že to nemůže vyjít. Vyšlo to?"
,,Zavolám ti," hlesl Bernard a praštil vztekle s telefonem na zadní sedačku. Tohle už bylo příliš…
Alan tiše vklouzl na sedadlo spolujezdce a ani nedutal. Bernardův vzteklý výpad s mobilem jím značně zatřepal.
,,Žárlíš?" Pípla Borůvka a Bernard poťukával prsty o volant.
,,Proč bych měl?" Řekl tónem, který vyzněl jako urputný souhlas.
,,Takže jo!" Rozesmál se Alan. ,,Tys žárlil!"
,,Nežárlil," zabručel Bernard a uhýbal hlavou k okénku, jelikož Alan se k němu zvědavě skláněl a švitořil cosi o psychologii, řeči těla, žárlivosti.
,,Alane, mně by bylo jedno, kdyby sis někoho našel nebo ne. Mezi námi nic není," zkusil se chabě bránit. Zabralo to, protože Alan, jenž se ho chystal zuřivě olíbat, se stáhnul na druhou stranu auta a nafoukl tváře.
Bernard se prostě nedokázal udržet. Nešlo to, bylo to silnější než on!
Lehce natáhnul ruku a pohladil ho prstem po bradě. Alan ho nabubřele rafl do prstu.
,,Nic mezi námi není, tak na mě nesahej," odmítavě zasunul ruce do kapes mikiny a to, co tam nahmatal, považoval za zbytečnost, protože když mezi nimi nic není, znamená to, že ďábelský plán na večer se také konat nebude.
,,Líbí se mi, jak se zlobíš," culil se Bernard. Naklonil se k chlapci a přivoněl k jeho karmínovým vlasům.
Alan si povzdechl, chtěl slyšet něco jiného… Cokoliv, co by zavánělo citem a oddaností, toužil po tom, potřeboval být milován. Nikdo mu ještě neřekl, že k němu něco takového cítí. Jaký je to asi pocit, slyšet to?
,,Dost mi vadilo, jak se na tebe díval," pokračoval Bernard plachým šeptem a Alanovi na tváři rostl potutelný úsměv. Bylo to jasné, Bernard žárlil!
,,Měl krásné oči," zavzdychal Alan. ,,A ty rty, božínku!" Rozplýval se na oko.
,,Alane!" Vyhrkl Bernard zuřivě a sevřel v dlani jeho zápěstí s náramky. Přitáhl chlapce k sobě a bez sebemenšího zaváhání přitiskl svá ústa na jeho pootevřené rty. Žádostivě a majetnicky mezi ně vklouzl jazykem a objevila se vzácná chvíle, kdy dával najevo svoje emoce. Alanovi se mírně zatočila hlava, tak moc si ty polibky užíval… Byly dokonalé, něčím zvláštní.
A Bernard se vůbec nesnažil chlapcovy ruce bloudící po svém těle zadržet. Nechal je, aby se opatrně dotkly každého místečka, každý záhyb si osahaly a objevily.
,,Možná bychom na večer mohli vymyslet něco lepšího, než zpověď a povídání, co myslíš, Borůvko?" Špitnul lákavě, zatímco Alan už doopravdy, ale vážně doopravdy omdléval.
,,Samozřejmě," vzpamatoval se chlapec po chvilce. ,,Můžeme si zahrát pexeso…" Zasvítily mu oči.
Bernard přestal láskyplně oždibovat jeho tváře.
,,Myslel jsem… něco trochu jiného…" Vůbec mu v tu chvíli nezáleželo na tom, aby si zachoval důstojnost. Chtěl ho! Strašně moc a scénka v restauraci jej o tom přesvědčila.
,,Tak jo," Alan se hezky usmál a za zády si zkřížil dva prsty. Ustoupit nedokázal, on byl také odmítnut.
,,Zahrajeme si teda karty, když myslíš…"


Myrtilles - 32.kapitola část 1

15. března 2008 v 23:28 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
...ta kočička se jmenuje "Borůvka" a je patronkou této povídky. Otázky typu " Kdy bude sex?" směřujte na ni a pokud vám odpoví, máte velmi dobré přesvědčovací schopnosti.

poznámka: nepokoušejte se ji krmit borůvkami, upřednostňuje jenom a pouze tuňáka...

"♥" 32.kapitola


Myrtilles - 31.kapitola

13. března 2008 v 21:39 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES

"♥" 31.kapitola

Myrtilles - 30.kapitola část 2

9. března 2008 v 20:56 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
Odpoledne proběhlo s mrazivým klidem.

Myrtilles - 30.kapitola část 1

9. března 2008 v 20:44 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES


"♥" 30.kapitola

Myrtilles - 29.kapitola

1. března 2008 v 0:57 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES

"♥" 29.kapitola