Duben 2008

Saltarïna - 4.kapitola

26. dubna 2008 v 16:27 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Viktor toužil neprobudit se, ale ten někdo nahoře jeho prosby neslyšel...



Saltarïna - 2.kapitola

19. dubna 2008 v 20:50 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
,,Co tady děláš, Viktore?!" Christian si rozespale odhrnoval vlasy z obličeje, aby pořádně viděl na spícího chlapce, jenž se zavrtaný do přikrývek odmítal pohnout. ,,Viktore!" zvýšil blonďák hlas a šťouchal do klubíčka prstem. ,,Okamžitě odsuď vypadni!"

Myrtilles - 2.kapitola II. řada

18. dubna 2008 v 22:49 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2
"♥" 2.kapitola

,,Něco je špatně, Alex..."

Saltarïna - 1.kapitola

12. dubna 2008 v 21:19 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Toto je nová povídka z mé dílny, kterou jsem vám slibovala. Každým novým dílem vás zavede stále hlouběji do sítí nepochopení, neopětované lásky, bude se vám snažit podat hlavní hrdiny v reálném světle, protože jen život někdy dokáže být tak krutý ...

Přeji hezký počtení, bude-li to možné ...


Myrtilles - 1.kapitola II. řada

12. dubna 2008 v 21:06 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2
"♥" 1.kapitola


Třetí den...

Myrtilles - poslední kapitola

4. dubna 2008 v 23:14 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
"♥" Poslední kapitola

" Konec ne vždy znamená, že všechno končí. Někdy je totiž teprve začátkem ... "

*
,,Myslím, že už jsem pochopil význam těch… zrcadel…" Zamumlal chlapec s fialkovými vlasy, které se jako to nejjemnější hedvábí rozprostíraly po nahé hrudi muže. Muže, jenž tímto okamžikem dospěl.
Bernard si blaženě povzdechl. V náručí mu leželo ono tajemné a zakázané, co si ve svých fantazijních představách vysnil. Je to sen? Vážně je tu Alan s ním, hraje si s prameny jeho vlasů a může čichat jeho něžnou vanilkovou vůni? Nedokázal přemýšlet, nebyl schopen ničeho, co by v tu chvíli mohlo jejich vztah posunout dál či naopak jej srazit zpátky. Chtěl, aby to takhle zůstalo napořád, mohli si být maximálně blízko a Alan nikdy neodešel. Bál se toho, že zůstane sám, že se změní a nebude se moci dívat na svět tím krásným pohledem, co mu chlapec nabídl. Bylo to tak jiné, odlišné a těžko uvěřitelné. Obtížně hledal na všem bludy, už to prostě neuměl. Vytratil se jeho pesimistický pohled na svět, staral se o lidi kolem sebe. O Alanovy pocity. On byl teď středem jeho malého světa.
,,To bylo vždycky moje tajuplné přání, abys to věděl…" Pošeptal mu Bernard do vlasů. Pootočil hlavu, aby se chlapcovo nahé tělo ukázalo v celé své kráse nesmírné.
,,Jak málo ti stačí ke štěstí, Bernarde…" Pousmál se Alan.
,,Naučil jsi mě spoustu věcí," přiznal Bernard po chvíli. ,,Nikdo by mi nedal víc než ty. Neumím si představit, co by dnes bylo, kdybys… tu nebyl."
Alan mlčky těkal očima po svých bosých nohách. Uvažoval stejně, ale zaobírat se tím nechtěl. Ani nemohl. Musí žít přítomností a tím krásným, co je spolu čeká.
Otočil se na loktech a jeho rty se přitiskly na Bernardova ústa. Lehce se o ně otřely a zanechaly tam dotek vášně a porozumění.
Sladce se culil pod jeho něžným pohledem.
Bernard ho pohladil po tváři. Nic se nemůže plně rozvinout, když se k tomu nenakročí, pokud to nepustíte ze řetězů a nedovolíte tomu, aby se to usadilo a rozhazovalo semínka štěstí. I Bernard v tu chvíli, kdy se oddané skořicové oči zavřely pod branou černých řas, věděl, že nadešel čas začít novou etapu svého života, kde bude muset ujít ještě strmou cestu, aby dokonale poznal sám sebe, nechal okolí přijmout svoji pravdu. On to dokáže, po jeho boku právě stanul někdo, kdo mu pomůže. Vždycky mu pomůže a také tu stále bude nablízku.
Pohladil jeho borůvkové vlasy.
,,Mám tě moc rád, Alane. Jsi jako můj strážný anděl…"
Vyslovil to tak křehce a něžně, jako by do toho zahrnul veškeré mocnosti světa, ukryl je do těch několika slůvek, které pro oba znamenaly nejvíce.
Alan otevřel oči. Vydechl.
Přišlo to…
Jeho sen se splnil…
,,Já tebe taky," objal ho kolem krku…
Teď už nepustí.
Nikdy…

- - -

o dvacet pět kilometrů dál; půl páté odpoledne

Matěj opatrně stiskl jeho ruku nad hrníčkem horké kávy. Filip zavrtěl hlavou. Měl strach.
,,Já… nemůžu, Matěji!" Zašeptal zničeně. Několik zvědavých zákazníků kavárny se po chlapcích otočilo.
,,Filipe," brouknul Matěj uklidňujícím tónem. Potřeboval ho, Filip byl ten, kdo mu dokázal svět ukazovat v humorných barvách. Matěj si neuměl představit svůj život bez někoho, kdo mu šestkrát za den dokáže říci vtip a pokaždé ho pobavit.
,,Tu noc jsi mi řekl, že… máme naději," špitnul Matěj zlomeně. ,,A jestli se stydíš za to, že bys měl vztah se mnou, tak… mě zklameš. Všichni v této povídce jsou homosexuálové."
Filip vyčítavě postrčil zbyteček zákusku po hraně talířku. Zatvářil se ublíženě jako dítě.
,,Já… Matěji… Ty bys to se mnou… myslel vážně?"
Matěj se ovládl a nezačal zběsile tančit okolo stolu, protože v jeho hlase tu šanci slyšel. Zcela vážně se mu podíval do vystrašených očí.
,,Myslím to vážně. A ty taky. Neříkej, že ne… Já to poznám, Filipe…"
Filip nahlas polknul marcipánovou růžičku. Chvíli hleděl před sebe, snad si ani neuvědomil, že drží jeho ruku ve své dlani příliš sebejistě. Stiskl ji. Naklonil se k Matějovi.
Matěj pevně zavřel oči a našpulil v očekávání rty.
Filip mu do tváře spokojeně zafuněl a otřel se nosem o jeho.
,,Nebude mít tahle povídka… moc happy endů?"
Matěj nechápavě zamrkal: ,,Má ještě nejmíň tři řady. Určitě se stihneme pohádat, neměj obavy…"
Filipovy pobavené korálkové oči prozradily přesně to, co chtěl tenhle zamilovaný blonďáček slyšet. Za týl si přitáhl Filipa k sobě a zuřivě spojil své rty s jeho.
Překvapeně si hleděli do očí a jejich ústa do sebe zapadala jako dílky mozaiky. Byly pro sebe určeny.
Filip se odtáhl. Zabručel pár zvláštních přísloví a pokradmu se rozhlédl kavárnou.
Prstem si Matěje přitáhl znovu k sobě. Opět polibek. Jistější.
,,Tak… Dobře. Zkusíme to spolu," pousmál se. ,,Ale musíš se hodně smát, Matěji, nebo nám to klapat nebude…"
Matěj hlasitě zavýsknul a vrhnul se na Filipa, aby ho objal.
Celičká kavárna se otočila po radostném zapištění.
Včetně dívky s fialovým pramenem ve vlasech. Dopsala poslední slovo a zaklapla diář. Takhle si to představovala. Ostřížím zrakem sledovala chlapce. Maličko se zamračila. Diář se znovu otevřel a útlá ruka připsala několik slov pod uvozovky.
,,Je to… jako podle nějakého scénáře, víš?…" Zasmál se Matěj.
,,Všechno to, jak jsi mi vyprávěl o Alanovi a Benovi. A teď my dva! Filipe!" Zavzdychal Matěj a Filipovu ruku stisknul tak, až mu zbělaly klouby na prstech. Do nových začátků se rozhodl býti naivní, jen to přináší štěstí.
Filip neodpověděl. Díval se směrem k dívce. Pokynul jí a ona se usmála.
,,Máš pravdu, Matěji…"

KONEC

Děkuji všem čtenářům této povídky za úžasnou atmosféru na tomto blogu, komentáře… Ta podpora, jaké se povídce Myrtilles dostává, je pro mě doopravdy ta nejkrásnější věc, nabíjí mě neuvěřitelnou energií a já vám za to z celého srdce děkuji =))
Filípek to dobře naznačil za mě, je tu ještě spousta nedořešených zápletek, tajemství a moje radost, když můžu tvořit další a další díly.
Alan dostal to, co si tak přál, podaří se mu to udržet?
A co Bernard? Bude mu tato role svědčit?
Alanův, otec, Saša, pan Čtyřnohý a Eduard?
Myslím, že je stále o čem psát a já jen doufám, že to zvládnu …
Takže nashledanou u nového začátku :o)

Syhrael