Myrtilles - poslední kapitola

4. dubna 2008 v 23:14 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES
"♥" Poslední kapitola

" Konec ne vždy znamená, že všechno končí. Někdy je totiž teprve začátkem ... "

*
,,Myslím, že už jsem pochopil význam těch… zrcadel…" Zamumlal chlapec s fialkovými vlasy, které se jako to nejjemnější hedvábí rozprostíraly po nahé hrudi muže. Muže, jenž tímto okamžikem dospěl.
Bernard si blaženě povzdechl. V náručí mu leželo ono tajemné a zakázané, co si ve svých fantazijních představách vysnil. Je to sen? Vážně je tu Alan s ním, hraje si s prameny jeho vlasů a může čichat jeho něžnou vanilkovou vůni? Nedokázal přemýšlet, nebyl schopen ničeho, co by v tu chvíli mohlo jejich vztah posunout dál či naopak jej srazit zpátky. Chtěl, aby to takhle zůstalo napořád, mohli si být maximálně blízko a Alan nikdy neodešel. Bál se toho, že zůstane sám, že se změní a nebude se moci dívat na svět tím krásným pohledem, co mu chlapec nabídl. Bylo to tak jiné, odlišné a těžko uvěřitelné. Obtížně hledal na všem bludy, už to prostě neuměl. Vytratil se jeho pesimistický pohled na svět, staral se o lidi kolem sebe. O Alanovy pocity. On byl teď středem jeho malého světa.
,,To bylo vždycky moje tajuplné přání, abys to věděl…" Pošeptal mu Bernard do vlasů. Pootočil hlavu, aby se chlapcovo nahé tělo ukázalo v celé své kráse nesmírné.
,,Jak málo ti stačí ke štěstí, Bernarde…" Pousmál se Alan.
,,Naučil jsi mě spoustu věcí," přiznal Bernard po chvíli. ,,Nikdo by mi nedal víc než ty. Neumím si představit, co by dnes bylo, kdybys… tu nebyl."
Alan mlčky těkal očima po svých bosých nohách. Uvažoval stejně, ale zaobírat se tím nechtěl. Ani nemohl. Musí žít přítomností a tím krásným, co je spolu čeká.
Otočil se na loktech a jeho rty se přitiskly na Bernardova ústa. Lehce se o ně otřely a zanechaly tam dotek vášně a porozumění.
Sladce se culil pod jeho něžným pohledem.
Bernard ho pohladil po tváři. Nic se nemůže plně rozvinout, když se k tomu nenakročí, pokud to nepustíte ze řetězů a nedovolíte tomu, aby se to usadilo a rozhazovalo semínka štěstí. I Bernard v tu chvíli, kdy se oddané skořicové oči zavřely pod branou černých řas, věděl, že nadešel čas začít novou etapu svého života, kde bude muset ujít ještě strmou cestu, aby dokonale poznal sám sebe, nechal okolí přijmout svoji pravdu. On to dokáže, po jeho boku právě stanul někdo, kdo mu pomůže. Vždycky mu pomůže a také tu stále bude nablízku.
Pohladil jeho borůvkové vlasy.
,,Mám tě moc rád, Alane. Jsi jako můj strážný anděl…"
Vyslovil to tak křehce a něžně, jako by do toho zahrnul veškeré mocnosti světa, ukryl je do těch několika slůvek, které pro oba znamenaly nejvíce.
Alan otevřel oči. Vydechl.
Přišlo to…
Jeho sen se splnil…
,,Já tebe taky," objal ho kolem krku…
Teď už nepustí.
Nikdy…

- - -

o dvacet pět kilometrů dál; půl páté odpoledne

Matěj opatrně stiskl jeho ruku nad hrníčkem horké kávy. Filip zavrtěl hlavou. Měl strach.
,,Já… nemůžu, Matěji!" Zašeptal zničeně. Několik zvědavých zákazníků kavárny se po chlapcích otočilo.
,,Filipe," brouknul Matěj uklidňujícím tónem. Potřeboval ho, Filip byl ten, kdo mu dokázal svět ukazovat v humorných barvách. Matěj si neuměl představit svůj život bez někoho, kdo mu šestkrát za den dokáže říci vtip a pokaždé ho pobavit.
,,Tu noc jsi mi řekl, že… máme naději," špitnul Matěj zlomeně. ,,A jestli se stydíš za to, že bys měl vztah se mnou, tak… mě zklameš. Všichni v této povídce jsou homosexuálové."
Filip vyčítavě postrčil zbyteček zákusku po hraně talířku. Zatvářil se ublíženě jako dítě.
,,Já… Matěji… Ty bys to se mnou… myslel vážně?"
Matěj se ovládl a nezačal zběsile tančit okolo stolu, protože v jeho hlase tu šanci slyšel. Zcela vážně se mu podíval do vystrašených očí.
,,Myslím to vážně. A ty taky. Neříkej, že ne… Já to poznám, Filipe…"
Filip nahlas polknul marcipánovou růžičku. Chvíli hleděl před sebe, snad si ani neuvědomil, že drží jeho ruku ve své dlani příliš sebejistě. Stiskl ji. Naklonil se k Matějovi.
Matěj pevně zavřel oči a našpulil v očekávání rty.
Filip mu do tváře spokojeně zafuněl a otřel se nosem o jeho.
,,Nebude mít tahle povídka… moc happy endů?"
Matěj nechápavě zamrkal: ,,Má ještě nejmíň tři řady. Určitě se stihneme pohádat, neměj obavy…"
Filipovy pobavené korálkové oči prozradily přesně to, co chtěl tenhle zamilovaný blonďáček slyšet. Za týl si přitáhl Filipa k sobě a zuřivě spojil své rty s jeho.
Překvapeně si hleděli do očí a jejich ústa do sebe zapadala jako dílky mozaiky. Byly pro sebe určeny.
Filip se odtáhl. Zabručel pár zvláštních přísloví a pokradmu se rozhlédl kavárnou.
Prstem si Matěje přitáhl znovu k sobě. Opět polibek. Jistější.
,,Tak… Dobře. Zkusíme to spolu," pousmál se. ,,Ale musíš se hodně smát, Matěji, nebo nám to klapat nebude…"
Matěj hlasitě zavýsknul a vrhnul se na Filipa, aby ho objal.
Celičká kavárna se otočila po radostném zapištění.
Včetně dívky s fialovým pramenem ve vlasech. Dopsala poslední slovo a zaklapla diář. Takhle si to představovala. Ostřížím zrakem sledovala chlapce. Maličko se zamračila. Diář se znovu otevřel a útlá ruka připsala několik slov pod uvozovky.
,,Je to… jako podle nějakého scénáře, víš?…" Zasmál se Matěj.
,,Všechno to, jak jsi mi vyprávěl o Alanovi a Benovi. A teď my dva! Filipe!" Zavzdychal Matěj a Filipovu ruku stisknul tak, až mu zbělaly klouby na prstech. Do nových začátků se rozhodl býti naivní, jen to přináší štěstí.
Filip neodpověděl. Díval se směrem k dívce. Pokynul jí a ona se usmála.
,,Máš pravdu, Matěji…"

KONEC

Děkuji všem čtenářům této povídky za úžasnou atmosféru na tomto blogu, komentáře… Ta podpora, jaké se povídce Myrtilles dostává, je pro mě doopravdy ta nejkrásnější věc, nabíjí mě neuvěřitelnou energií a já vám za to z celého srdce děkuji =))
Filípek to dobře naznačil za mě, je tu ještě spousta nedořešených zápletek, tajemství a moje radost, když můžu tvořit další a další díly.
Alan dostal to, co si tak přál, podaří se mu to udržet?
A co Bernard? Bude mu tato role svědčit?
Alanův, otec, Saša, pan Čtyřnohý a Eduard?
Myslím, že je stále o čem psát a já jen doufám, že to zvládnu …
Takže nashledanou u nového začátku :o)

Syhrael

 


Komentáře

Zobrazit vše (144)
Zobrazit starší komentáře

101 Bezinka Bezinka | Web | 26. listopadu 2008 v 22:12 | Reagovat

Potřebovala jsem čtyři hodiny a dva šálky kávy, abych zdolala celou povídku za jedinou noc. Nevyspala jsem se a usla na přednášce, ale ten božský zážitek zato stál. Úžasná povídka, kterou tisknu a ukládám ke svým nejoblíbenějším kouskům.

S láskou Bezinka

PS: Přeji mnoho dalších skvělých povídek.

102 Samantha Samantha | Web | 22. prosince 2008 v 16:06 | Reagovat

to je tá najdokonalejšia vec, čo som kedy čítala... Syhy ďakujem, že si napísala niečo tak... emotívne a majstrovské!!! Okamžite sa idem vrhnúť na druhú sériu. Nevydržím :-)

103 Deady Deady | Web | 23. prosince 2008 v 22:10 | Reagovat

vytisknuto..zítra bude tóčo xD muheheheha xD Veselý vánoce si přeju xDD

104 Dandelion Dandelion | Web | 27. prosince 2008 v 1:32 | Reagovat

Opravdu úžasná a geniální povídka :-) Byly tam sem tam chybky, ale byly pouze nepatrné. Nikdo není dokonalý, že? (Obzvlášť já mám co říkát.)

Hrozně se mi líbily tvé popisy jejich pocitů a velice oceňuji i těch několik akčních chvilek, které většina takových to povídek postrádá. No, abych pravdu řekla nad Bernardem budu slintat asi ještě hodně dlouho :-D

Na druhou stranu mám obavy číst tu další řadu. Protože je mi jasné, že, aby jsi měla o čem psát, musí se ti dva pohádat nebo tak něco. To bych v mém momentální stavu asi nepřežila. Takže druhou řadu raději trochu odložím :-)

Každopádně si nemůžu odpustit větu: Jen tak dál ;-)

105 Michiyo Michiyo | Web | 9. ledna 2009 v 23:15 | Reagovat

Ou, kdybych jen neměla tak napuchlé a unavené oči podlité krví, hned bych šla číst dál! To bylo.. hmm... úchvatné? Nemám pro to slovo, byla to prostě nádhera! Krása, nemělo to jedinou chybu!! Měla by jsi rozjet spisovatelskou kariéru a já bych si koupila každou tvoji knihu xD

106 Yuiko Yuiko | Web | 9. ledna 2009 v 23:49 | Reagovat

Své dojmy shrnu asi takto: Četla jsem už oprevdu hodně povídek, fakt hodně, ale tahle byla bez kompromisů zatím ta nejlepší. Tak překrásný příběh...nechápu, jak někdo může něco tak neskutečně nádherného napsat. Přečetla jsem si první kapitolu a jen s malými přestávkami na wc atd. jsem se pročetla až do konce. Ne já nevím jak mé nadšení z téhle povídky definovat, prostě...Mělo by se to vydat knižně xD A ještě jedna poznámka. Neuvěřitelně se mi líbí tvůj styl psaní. Někdo (jako např. já) nedokáže napsat tak dlouhý příběh. Nezaobírá se detaily, všechno vždycky urychlí, ale ty jsi to tak krásně rozvedla *-* Prostě očička mi svítí jak žárovky. Tahle povídka se mi hodně dlouho utkví v paměti :) A taky...Alan se momentálně stal mojí nejoblíbenější povídkovou postavou, kluk mých snů toto xD Naprosto živě jsem si ho představila, ty vlasy...prostě někoho takového potkat na ulici, omdlím. Ale předtím bych zaplnila složku fotek v mobilu xD

107 Dannie Dannie | Web | 30. ledna 2009 v 15:33 | Reagovat

tak toto bolo niečo úchvatné... chcela som k tomuto napísať veľmi dlhý komentár plný chvály, presne taký, aký si táto poviedka zaslúži, ale všetko tu už napísané bolo... snáď asi len toľko, že som sa od toho nemohla odtrhnúť od chvíle, kedy som si prečítala charaktery hlavných postáv.. a potom sa to so mnou tiahlo až ku koncu :) ďakujem...

108 Jessie Jessie | 31. ledna 2009 v 3:47 | Reagovat

okay dočítala som konečne...aspoň toto....okay...začala som to čítať včera v noci a na dnešnú noc mi to určite privodí krásne sníčky:D okay....nečítala som predošlé komentáre, keďže je načase ísť spať a je mi jasné, že všetko už pravdepodobne bolo povedané...ach ale....je to niečo dokonalé.....doslova a do písmena DOKONALÉ...úplne absolútne ma to včera uchvátilo a ja sa nemohla odtrhnúť....a proste....nespočetne krát som sa rozplývala, aj pri veciach, pri ktorých as nie je kde...alebo proste...c.elkovo tie opisy...tie situácie...to ako dlho im to trvalo...aaaaaaaaaaaaaach...ano som definitívne mimo....neskutočne mimo....mimo a mimo a mimo....a neviem čo iné napísať, lebo to na mňa malo strašný vplyv....síce na mňa väčšina kvalitných poviedok, ale toto bolo čosi iné....čosi...veď rozplývala som sa už pri prvej kapitole...a keď som si po pár kapitolách prečítala aj charaktery postáv(skôr sa nedalo odtrhnúť:D) tak to bolo...no síce už aj predtým som milovala oba charaktery, okay hlavne Bernarda...ale pak...to bolo ešte viac....a jednoducho.....je to niečo...kks....niečo k čomu som si istá, že sa určite raz vrátim a znova si to prečítam, reálne uvažujem nad tým, že si to vytlačím, ale ak chcem byť živá aj naďalej asi to tak skoro nerisknem:D no to je jedno...asi to bude tým časom, že kecám dve na tri, ale tak čo už...hmmm aaaa zajtra...či vlastne snáĎ už dnes sa vrhnem na pokračko...a proste....awww...mam chuť aj teraz, ale riskujem, že ak ma naši takto nájdu som mŕtva a taktiež čoskoro sa budí otec...som znova mŕtva"D aaa no nejdem to tu opisovať...proste padám...a už som hovorila, že je to absolútne dokonalé? Hm...asi som čosi také spomenula:D Yeah a zrkadlá som si tiež zamilovalaaaa:D tie na strope:D aaa taktiež....no to by bolo ešte na dlho a aj tak som to s tým komentom už celkom prehnala....tak ak by som tu chcela byť do rána tak snáď vypíšem všetky svoje pocity, pri každej jednej časti....a proste všetko...ale to as nedá....je to majstrovské dielo a ja som vďačná za to, že som zablúdila na tento blog...a prečítala som si to...a mohla sa rozplývať a že si to napísala....a proste.....niečo neuveriteľné....Okay na záver ešte môžem zhrnúť, že tak dokonalú story som už dávno nečítala...ak vôbec...nie nepoviem či je to úplne najlepšia story v mojom živote, vždy som mala problém rozhodnúť sa o najlepšej...ale už teraz viem, že je jedna z tých naj...tak asi toľko....ach dokonalosť

109 VaniLee VaniLee | Web | 13. dubna 2009 v 22:40 | Reagovat

V okamžiku, kdy jsem dočetla poslední slova této povídky, na chvíli jsem úplně oněměla, ochromla, a bůh ví co ještě...
A jak jsem si projížděla komentáře, myslím, že by se mnou tito lidé souhlasili, že máš neskutečný vypravěčský talent... A to takový, že jsem celou povídku, všech 35 dílů, přečetla za jeden jediný den.
Máš můj obdiv, a děkuju ti za příjemně strávený den ve společnosti Alana, Bernarda i ostatních.
Hned, jak budu mít čas, vrhnu se na druhou "sérii"..
A pevně věřím, že jednoho dne se tvé jméno objeví na obalech knih, abych měla za co utratit peníze:)

110 Oroniel Oroniel | Web | 14. dubna 2009 v 19:15 | Reagovat

Jako spousta lidí ,který k tomuto příběhu psali komentář musim i já říct ,že tohle byl nejlepší příběh ,který jsem četla.Máš neuvěřitelnej talent přiblížit lidem krásu i utrpení života.Jsem hrozně ráda,že mi moje kámoška poslala odkaz na tvůj blog.Byly to krásný dva dny s Alanem a Benem.U některejch částí jsem opravdu padala smíchem ze židle.Hned se vrham na další část:) Přeju hodně štěstí  

111 Aiko-chan Aiko-chan | 16. dubna 2009 v 22:49 | Reagovat

wuaaaah řeknu ti k tomu jen jedno slovo: Naprostonenahraditelnokrásnoúžasnolibověluxusnědokonalééé
:3

112 Terka Terka | Web | 8. května 2009 v 22:43 | Reagovat

♥__♥

113 Alice Minnie Cullen Alice Minnie Cullen | Web | 12. června 2009 v 13:28 | Reagovat

To  bylo ... nepopsatelný ... krásný ... mělo by to vyjít jako knížka *o_-*

114 Glorilian Glorilian | Web | 9. července 2009 v 20:09 | Reagovat

Zkrátím to - bylo to velmi příjemně podané, zápletka byla zajímavá a chytlavá. Povídka nebyla tuctová byla... je vyjímečná. Toto pravdu povedené dílko se mi hrozně (hrozně hrozně moc moc moc) líbílo.

115 Sarka44444 Sarka44444 | E-mail | 24. července 2009 v 11:20 | Reagovat

Nebylo by na škodu napsat ba začátku 18+ (někdo by tě mohl udat), ale jinak má poklona. Výborné. Musím se přiznat že já mám taká fialové prožky ve vlasech. :D

116 Rorry Rorry | E-mail | 10. října 2009 v 16:09 | Reagovat

Ahoj. Překvapuje mě, že tady máš skoro jen samé infantilní čtenáře. Tahle povídka je kvalitní a ty jsi velice talentovaná, klidně by si ji mohli přečíst milovníci slashe, kterým je víc, než dvanáct let(někde ji prezentuj, třeba na Daily slash). Mě je 25 a velice mě nadchla. Jsi opravdu šikovná a určitě se v životě psaní věnuj. Jdu se podívat na tvoje další povídky. Tvým stránkám přibyla fanynka a obdivovatelka.   :-)

117 Kvatka Kvatka | 4. listopadu 2009 v 15:36 | Reagovat

Tohle je snad to nejlepší co jsem kdy četla. Naprostá nádhera!

118 Sax Sax | Web | 9. prosince 2009 v 11:01 | Reagovat

Tak jsem se dočetla až sem... nehty mám ohlodané a naučila jsem se nový zlozvyk - díky Alane, mám úplně ohryzaný spodní ret... :-D
Ale stálo mi to za to. Nádherná povídka, do které jsem se naprosto vžila a užila si každý řádek. Borůvka se mi líbil se vším všudy...
I já si myslím, že by ses měla zviditelnit na Daily Slash - čtenářů máš sice dost, jak vidím, ale myslím, že tuhle povídku by si rádi přečetli i další. Já se o tvých stránkách dozvěděla jen náhodou od "homosexuála" a jsem moc ráda, že mi tě doporučil.
Tak, sice jsem nedokázala obsáhnout do komentáře pocity, jaké jsem při četbě měla (to ani neumím  8-O ), ale děkuju za nádherný příběh a jdu se vrhnout na další... :-)

119 Gel-chan Gel-chan | Web | 14. ledna 2010 v 21:33 | Reagovat

Heh ... naprosto dokonalá povídka, nejen že jsi mně donutila si ohryzat všechny nehty (jako polovinu tvých čtenářů) tak jsem se totálně tála nad Borůvkou.
Máš naprosto krásný talent na psaní povídek .. jinak se to nazvad nedá - protože jsem četla tuhle povídku jedním dechem a hodně často se mi stalo že se mi vzduchu už nedostávalo ^^.
Chtěla bych sem toho napsat ještě víc.. ale postupně jsem zapomínala na všechno co bych sem chtěla napsat - snad jen -> Píšeš  nádherně a já jsem ráda že jsem měla čest na tvé stránky narazit ^^.

Heh.. a slíbit ti můžu že se tento week vrhnu i na tvé ostatní slashové povídky ^^.

120 MIREK MIREK | E-mail | 31. ledna 2010 v 7:37 | Reagovat

...mám rád takovéto povídky...
...mám rád kočky a zvlášť kocoury...
(a nemusej mít rodokmen)
...škoda že už je konec. Tolik nedořešenejch věcí...
............
...otec...
...saša...
...norbert...
atd.
atd.
.............
...ale jěště to tady jdu okolo propátrat, jestli tu náhodou není nějaké to pokračování...

121 MIREK MIREK | E-mail | 31. ledna 2010 v 7:39 | Reagovat

Našel!

122 Shelis Shelis | 23. února 2010 v 23:46 | Reagovat

Krásná povídka:D Už se moc těším na pokračování:D to objevování toho druhého je krásné a ... díky :) <3

123 Nomath Nomath | 19. dubna 2010 v 14:00 | Reagovat

Ahoj, Syhrael :) na tenhle blog mě přivedla kamarádka... první kapitolu jsem - přiznám se bez mučení - přečetl, abych věděl, o čem mluví a abych jí udělal radost... druhá kapitola byla přečtena zvědavostí... od třetí části mě spoutala závislost :-)  :-)  je to vážně skvělá povídka, je tam všechno, co má být, záplekty, zvraty, chvilky klidu... prostě shrnuto jedním slovem - dokonalost :-)  ;-)
Tak dost mluvení, jde se na druhou řadu :-D  :-)
Ale stejně naposledy - vážně super! :)

124 sju* sju* | 3. května 2010 v 22:08 | Reagovat

čtu po poddruhé a prostě jedním slovem: KRÁSA:))

125 flixo flixo | 24. července 2010 v 19:32 | Reagovat

jinak v závěru téhle řady se Matěj zmiňuje minimálně o 3 řadách, tak já doufám, že ta třetí bude alespoň skrytá v Prázdinách nad kočku a někdy se k "fialce a ledovému dřevu" vrátíš. :)

126 Syhý Syhý | E-mail | Web | 20. srpna 2010 v 0:31 | Reagovat

Mockrát vám děkuji za všechny komentáře, které mi k povídkám píšete, jste úžasní a děkuji! :o) <3

127 TereZa ... TereZa ... | E-mail | 26. září 2010 v 23:14 | Reagovat

Tahle povídka je to nejdokonalejší co sem kdy četla!!! Zamilovala jsem se do tvých postav... Hlavně do Bena .. On je něčím strašně zvláštní ..A přeju ti at se ti v te povídce daří pořád dál ..A kdyby se nahodou naskytly ještě nějaké fotky Bena a Alana byla bych ráda kdybys mi je poslala na e-mail ..Děkuju moc :)

128 Anička Anička | Web | 24. října 2010 v 14:43 | Reagovat

Och :) Já z toho nemůžu ani dýchat :) To je tak úžasně dokonalé :)

129 Ynne Ynne | Web | 26. prosince 2010 v 17:36 | Reagovat

Whoa... nedivím se počtu komentářů. x) Ale teda... ta povídka ve mně zanechala dost výrazný dojem. Spoustu emocí, myšlenek, úvah. A bylo by krásné, kdyby vše bylo tak idylické, popř. se stalo idylickým, jako tady. ^^ Až zas bude chvilka, určitě od tebe budu číst dál. Moc se mi líbí, jak píšeš, a jen co budu na blog dávat své oblíbené weby/stránky/tvůrce, tahle povídka se tam na 100% objeví. ^^
Je to nádherné.

A vážně přemýšlím nad těma fialovýma vlasama... střídám červený, modrý a hlavně černý oblečení, fialová by byla jediným "neutrálním" řešením (lepší než červené vlasy k modré apod.), možná by se k mi i hodila a hlavně... mít vlasy, byť jen částečně, jako Alan! Ozuuus!

130 Yoite Yoite | Web | 1. července 2011 v 20:39 | Reagovat

Tak jsem si konečně přečetla tuhle povídku a jdu hned na další řadu ale tyjo... nevěřila bychm že bych mohla být takhle ovlivněná postavou z povídky, jako se mi to stalo právě teď O.o možná je to tím, že mám fialovou ráda už dlouho... nakonec mám už 4 roky fialový pokoj že... ale teď jsi mě totálně poblbla. Měním šatník, styl, všechno ladím do fialova a dokonce jsem se rozhodla nabarvit na fialovo i svoje vlasy! O_O nevím jestli jsem zešílela, ale přinejmenším jsi mi právě pomohla rozjasnit můj doteď téměř výhradně černo-červený šatník XD
Povídka to byla naprosto úžasná a dokonalá a fakt už musím jít na další řadu =D doufám, že bude stejně tak svělá a strašně se těším... mimochodem tím koncem jsi mě fakt málem zabila =D to bylo... PERFEKTNÍ XD

131 Dzesi3 Dzesi3 | 6. července 2011 v 1:03 | Reagovat

Neviem presne po koľký raz som túto poviedku prečítala ... myslím , že toto je piaty . A úplne ma dostala . Zase . Čítala som si aj komnetáre čo som k nej dávala v roku 2008 .. hanbila som sa za seba :D .

Časy , kedy veeľa ludí netrpezlivo čakalo na to , čo bude s Alanom a Bernardom .. to boli krásne časy :) . Pod novým dielom bolo vždy aj 50 a viac komentárov . Chýba mi to ...

Tvoj štýl písania milujem . Jednoducho ho milujem . Občas sa mi síce stane , že nepochopím a vetu si musím prečítať aj 4 razy :) .Dokážeš úplne všetko krásne vystihnúť . Napríklad detaily na maličkosti a farby :)... tie milujem  . Tvoj zmysel pre humor :D Božee zatvárala som si okno v noci aby nebol môj smiech počuť von :) . V 30.kapitole ,  kde Alan pred obedom prišiel za Bernardom do kúpeľne a Ben utrúsil "Umřeme hlady." .. príde mi to úplne úžasné a stále sa na tom smejem :) !!!

Milujem meno Alan , Bernardovu povahu a slovo myrtilles . A všetky koketky :)

132 Raki Raki | 13. července 2011 v 22:08 | Reagovat

Tuto povídku mám od jedné dívky :)) jako doporučení a nelituji těch 5 hodin odpoledne strávených v pyžamu a s očima přileplý na obrazovku a čtoucí hodně řádků této ůžasné a dokonalé povídky ..! Teď už jdu spát a zítra si přečtu myrtylles2! :)) hrozně moc děkuju tobě a za to že si napsala mojí bibli :D ^^

133 SLečna K. SLečna K. | 12. října 2011 v 19:34 | Reagovat

Jestli existuje dokonalost? Ano, existuje. Našla jsem ji tady v tvých příbězích.
Slovem "miluju" opravdu šetřím, ale lze to v tomto případě? Nelze. Miluju Mirtilles, Alánka, Bernyho, Matěje, Filištína a prostě všechny. A patří ti jeden velikánský DÍK ♥  Prožívala jsem s nimi všechny veselé i smutné okamžiky.
A vždy když uvidím pomeranče v obchodě, nebo borůvky, fialovou barvičku, tyčinky Mars vzpomenu si na tvůj kouzelný příbeh.♥

134 Emily Emily | Web | 15. října 2011 v 20:23 | Reagovat

Se zatajeneným dehcem jsem se ndočetla konce. A musím říct, že mě povídka okouzlila. Musím ti říct, že jsem milovnice tvého twincestu - dle méo názoru byly napsány dva  nejlepší twincesty - rozum a  cit a pak tvé Vánoce. Mám obě řady vytisklé a pravidelně se k nim vracítm. Tahle povídka mi stylem bhodně připomíná tvůj twincest - silný a nejistý Tom/Ben asvůdnýnevinný Alan. Moc ráda jsem zase četla něco od tebe, už se těším na další:)

135 flixo flixo | E-mail | 14. listopadu 2011 v 11:33 | Reagovat

to je prostě nesmrtelný příběh :)

136 Zuzana Zuzana | 18. listopadu 2011 v 19:48 | Reagovat

Patrí Ti obrovitánska vďaka Syhrael za toto nádherné dielo. Si dokonalá. Tvoje príbehy ma vtiahnu a nepustia. Ani po prečítaní, ani s odstupom času a určite sa k nim budem vracať. Len sa musím vydýchať, lebo pri toľkých emóciách vážne ide o život. A ešte chcem prežiť aj druhú radu lebo aj keď mám obrovský strach z toho ako budem trpieť, a ja viem, že budem, tak teda... nádych, výdych.... a skúsim vydržať do zajtra a potom sa pustím do dvojky. Píšeš dokonale krásne. Ďakujem.

137 Hannah Hannah | Web | 11. prosince 2011 v 21:53 | Reagovat

Mirtilles som čítala kedysi strašne dávno... už ani neviem kedy, možno dva roky dozadu?? prečítala som, zamilovala sa, ale nejak som sa nedostala po komentár ani po tvoje ďalšie poviedky...
ale nedávno, asi dva mesiace dozadu, som naň dostala chuť znova... a vieš čo?? nestratil nič zo svojej fantastickosti a farebnosti, možno som sa len menej bála  o osudy hrdinov, pretože som vedela, že to nakoniec dobre skončí... :-) (alanove obžerstvo ma fascinovala snáď ešte viac... xD )
stále nemám poriadne utriedené myšlienky, aby som napísala nejaký dobrý komentár, ktorý by zhrnul všetky moje pocity a celú moju fascináciu, takže píšem len to, že ma naprosto uchvátila a   znamenala začiatok mojej lásky k tebe a tvojej tvorbe.. :D
a ešte malý dodatok - po prečítaní som si zafarbila vlasy na fialovo, oranžovo, milujem pomaranče, som posadnutá fialovou a fialovým ovocím a s kamarátkou sme dokonca uvažovali nad tým, že by nebol zlý nápad vypestovať fialové pomaranče... :D
ale to už kecám... na záver prajem veľa zdravia, šťastia, nápadov a nové, maximálne rozkošné koketky do zbierky!!! :D

138 Lucka :) Lucka :) | Web | 11. února 2012 v 20:03 | Reagovat

Ach bože. Miluju to tady. Zbožňuju tě! Píšeš tak úžasně. Tuhle povídku jsem zhltla během dvou dní. Doslova. Ráno jsem vstala a už jsem se vzrušením klepala na další díl. A večer jsem usínala s myšlenkami na Alana a Bernarda. :)
I když je tahle povídka napsaná už nějaký ten rok zpátky, myslím, že i "dnes" sklízí úspěch.
Měla bys vydat knihu. :) Myslím si, že je to tak čistý, upřímný a nádherný příběh... :) Zbožňuju ho.
Tímto ti chci poděkovat za mé dva nejkrásnější dny v životě. Kdy pro mě byla tvoje povídka něco jako celovečerní film. Místo koukání na televizi jsem si zalezla do pokoje a spokojeně vrněla nad příběhem chlapců.
Děkuju. Jseš úžasná. :)

139 PinkberryTobinka PinkberryTobinka | 22. března 2012 v 13:08 | Reagovat

Úžasná poviedka :3 *rozhadzuje rukami a snaží sa v pameti nájsť nejaké do neba vyzdvihujúce slová ktorými by vyjadrila dokonalosť tej poviedky .. :D*

140 Nat Nat | 31. října 2012 v 21:15 | Reagovat

Túto poviedku, ako prvú sériu alebo druhú, úplne zbožňujem.. Nikdy som sa nedokázala prinútiť napísať komentár, nevedela som zhrnúť moje pocity z nej, ale teraz, po toľkých razoch, čo som ju zas a zas čítala, som si uvedomila, akú sprostosť som spravila a nechválila autorku zakaždým, čo som dočítala diel. Tvoju poviedku úprimne milujem a všetky postavy mi dali niečo do života.. Či už Ben, kvôli ktorému som dokázala pochopiť, že ľudia sa dokážu zmeniť, Borůvčí, ktorý mi vždy svojimi skutkami dodal odvahu spraviť krok v mojom osobnom živote, alebo Filištín a jeho kamarátstvo k obom, vďaka ktorému si Ben uvedomil, že je Alan len JEHO a nikoho iného.. :D Ďakujem, že si túto poviedku napísala, od začiatku do konca som ju milovala.. :)

141 Blanche Blanche | Web | 7. srpna 2013 v 4:44 | Reagovat

prej tři řady :D jedna další a pak prd :(

142 Gelliah Gelliah | Web | 13. srpna 2013 v 9:25 | Reagovat

božeee!!nejlepší povídka jakou sem kdy četla!!=>I ♥ yaoi 4ever!

143 K. K. | 29. prosince 2014 v 19:06 | Reagovat

Tvoje poviedky sú tak dokonalé!! <3 <3 Juj! Alan a Ben... och! Ďakujem, ďakujem, ďakujem... :-)

144 Ziluze Ziluze | 31. května 2017 v 22:52 | Reagovat

Nemůžu uvěřit, že už tomu pomalu bude deset let, co jsem poprvé četla tenhle nesmrtelný poklad. Pokaždé když se k němu vrátím, zažívám tak nepopsatelné pocity štěstí že to ani popsat nedokážu. A bavím se, když nacházím svoje staré komentáře :D
ach jo, já jsem tak ráda za to celé tvoje psaní :D <3
Nádhera, tak já jdu otevřít druhou řadu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama