Myrtilles - 4.kapitola II.řada část ( 1 )

10. května 2008 v 0:58 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2

"♥" 4.kapitola


Vážnou příčinou, proč člověk ztrácí důvěru v sebe, je ztráta pocitu, že je milován.
- - -

Alan se vracel z utajovaného výletu ověnčený taškami a přesvědčováním, že to, co udělal, bylo správné. Odemkl dveře a strčil do nich loktem.
,,Kde jsi byl, Alane?"
Ozvalo se mu těsně u ucha místo pozdravu. Bernardův hlas zněl tázavě a zklamaně.
,,Ve městě," odvětil chlapec mile a položil svůj nákup vedle věšáku. Nejdřív potřeboval do koupelny a pokud možno zůstat na chvíli o samotě. Protáhl se kolem Bernarda a přivřel za sebou dveře.
,,Ve městě?" nedal se odbýt Ben a v klidu se opřel o prádelní koš.
,,Ano," pípnul Alan a jeho pichlavý pohled si vykládal zle.
,,Mohl jsi mi říct, kam jdeš, kdybych věděl, že budeš pryč téměř polovinu dne, jel bych pracovat."
Alan si povzdechl. Napatlal si na ruce spoustu vanilkového mýdla a smutně se díval do zrcadla.
,,Tak krásně jsi spal... Nechtěl jsem tě budit..."
Bernard vyhledal Alanův pohled a viditelně zjihl.
Borůvka si přehnaně dlouho otírala obličej navlhčeným ručníkem, doufala, že Bernarda omrzí a bude na chvíli o samotě, aby mohla zkontrolovat následky chvilkového zkratu.
,,Mám odejít?" pochopil Ben, a když Alan slabě kývl hlavou, aniž by se na něho podíval, jindy chladným blonďákem to značně zamávalo. Bez dalších zbytečných slov za sebou třísknul dveřmi a Alan si připadal zoufale. Až mu ukáže, co kvůli němu vytrpěl, bude to určitě ještě horší...
*
Bernard nesnášel odmítání a ještě víc nenáviděl, když neměl nad někým kontrolu. K Alanovi pociťoval silné ochranitelské sklony.
Unaveně se složil do křesla v pracovně a sáhl po doutníku. Zachmuřeně jej převaloval mezi prsty. To také nebylo správné, neměl by. Odložil vonící nádheru pod spousty papírů a krabičku cigaret založil do stolu. Nehodlal si kazit chvíle své uraženosti. Čím déle pozoroval monitor, tím více v něm rostl chtíč. Nechtěl Alanovi ublížit svým naléháním, ale potřeboval intimní mazlení a všechno to, co mu dříve přišlo tak zbytečné a nicotné. Nebyl si jist, jestli se natolik ovládne, aby si to tvrdě nevzal. Alan provokoval a svým naoko chladným přístupem byl neodolatelný!
,,Můžu?"
Poník s fialovými vlasy strčil hlavu do dveří. Bernard kývl. Opřel se loktem o opěradlo křesla a zachmuřeně pozoroval Alanovo cupitání. Zdálo se mu to, nebo chlapec napadal na levou nohu a výrazně odlehčoval bok?
,,Copak potřebuješ?"
Ben předstíral, že urputně přemýšlí nad prací. Alan se opřel o stůl. Přešlapoval na místě, potom se těžkopádně posadil přímo na hromádku důležitých dokumentů, rozválel doutník pod nimi a oddaně Bernarda sledoval. Jeho výraz, pocity, každý sebemenší pohyb tváře. Hledal náznaky toho, že Ben se na něj nezlobí, aby mu mohl prozradit, co strašného provedl...
,,Sedíš mi na doutníku..." utrousil Bernard ledově.
,,Promiň," zahuhlala Borůvka. Očividně si to dnes nevyžehlí. Zalovila pod sebou a vytáhla placičku tabáku. Láskyplně ji položila na monitor počítače.
,,Máš něco důležitého, Alane? Před pěti minutami začal v televizi tvůj oblíbený seriál, měl by ses jít dívat," informoval ho Bernard stále nakvašeně a ťukal do klávesnice hlavičku imaginárního emailu.
,,Jdu se dívat," zabroukal chlapec stále mile, protože nepochopil, že Bernard to říká více zle, než to doopravdy myslel.
Alan pochopil, že ještě není ten správný čas si s Bernardem promluvit. S námahou seskočil ze stolu.
Bernard zase uznal, že neměl právo jednat s Alanem takhle, chlapec si to nezasloužil. Nadzvedl se z křesla, a jak byl dříve zvyklý si Alana k sobě přitahovat, tak to také udělal. Chytil jej za boky a stáhl si ho na klín.
Alan místo usmiřování bolestně zapištěl.
,,Au, Bernarde, nesahej na mě, to bolí!"
Vymanil se z jeho náruče. Než se překvapený Bernard zmohl pochopit, Borůvka za sebou zavřela dveře, zatímco si ublíženě sahala na levý bok...
*
Bernard se uráčil z pracovny vylézt až po třech hodinách a svoje pocity by radši shrnul do odpadkového koše, protože se mu ani za mák nelíbily.
Vůbec nevěděl, co by si měl s Alanem počít, nechápal jej. Dával mu přeci nejvíce co mohl a dal by mu i víc, kdyby si Alan chtěl alespoň promluvit! Takhle neměl jejich vztah smysl a Bernard se tím trápil.
Alan ležel před televizí na kupičce polštářků. Ujídal velikou porci vanilkové zmrzliny a broskvového kompotu. Pozorně sledoval nějaký polský seriál a občas to okomentoval svojí mateřštinou. Bernard chvíli stál mezi dveřmi a chlapce pozoroval. Miloval jeho povahu, jeho osobnost, existenci…
Alan se trochu pootočil ke dveřím. Sladce se usmál. Na incident v pracovně dávno zapomněl.
,,Copak robíš?" zareagoval hned Bernard a předstíral, že jde právě kolem, aby vyklepal pelíšek pana Čtyřnohého a Eduarda, kteří si stále užívali prázdniny na zámku.
,,Vlastně nic," přiznal Alan po chvíli, kdy hledal správné napojení, aby se mohl přiznat ke strašné věci. Myslel si, že není sledován, nadzvedával si opatrně cípek trička a mračil se.
,,Copak máš s tím bokem?"
Bernard se zastavil kousek od chlapce a očima propaloval jeho štíhlé tělo.
Alan si rychle stáhl tričko až ke kotníkům a urputně přepínal programy. Švitořil si polsky znělku počasí a přesvědčoval Bernarda, že večer bude pršet, takže nemusí zalévat květiny.
,,Alane, ptal jsem se tě, co máš s tou kyčlí…"
Nedal se Bernard odbýt. Položil malý hrad kocourů na konferenční stolek.
Prostě se podívá a klidně i násilím. Pokud si Alan něco udělal, nebo si jinak ublížil, je potřeba ho přesvědčit, aby to přestal schovávat, jelikož při jeho štěstí by mohl mít nohu klidně zlomenou.
,,Něco mě tam štíplo," vzhlédl chlapec nahoru a zaryl se pohledem přímo do blonďákových tázavých očí.
,,Vážně?" zapochyboval Bernard a sehnul se.
Alan mu podklouzl pod rukama a po čtyřech se natěsnal mezi pohovku a křesla.
,,Alane!"
Bernard poskakoval mezi polštářky, krabičkou od zmrzliny, sklenicí kompotu a huhláním polského hlasatele novin.
Alan pištěl a podklouzával se Bernardovi pod rukama.
,,Ukážeš mi co tam máš, nebo se mám podívat? V případě číslo dvě to bude bolet!" Ubezpečoval ho Bernard hlasitě, protože byl nucen se ohýbat, aby na chlapce dosáhl.
,,Vůbec si mě nevšímej, Bernarde, běž pryč!" zakňoural Alan a vyskočil hbitě na nohy. Přemýšlel, kam se v bytě schová. Zběsile se hnal do ložnice, Bernard za ním s velmi dobrou a vymazlenou náladou, protože se nestává každý den, aby se mu nejprve řádnou hrou na honěnou podařilo Alana rozparádit a následně nahnat hned do ložnice.
,,Nepřibližuj se ke mně!" varoval ho Alan udýchaně a ustupoval krok po kroku k posteli.
,,Tvoje podvědomí si říká o sexuální potřeby," zamlaskal Bernard a natočil hlavu do svádivé pozice, párkrát zamrkal a prohlédl si chlapce od hlavy až k patě velice dravým pohledem.
,,Nedívej se na mě tak…" bránil se Alan a napřáhl ruce před sebe.
,,Budu se na tebe dívat takhle pořád, nechoď k té posteli, děláš to schválně a myslíš si, že mi zase vyklouzneš…"
Alan vydal jakýsi neidentifikovatelný zvuk podobný medvídkům z pouti, kterým mačkáte bříško.
,,Bernarde!" zavrčela Borůvka výhružně a sahala po lampičce, aby ji vytrhla ze zdi a hájila svoji cudnost.
,,Ta lampička je přibitá," usmál se Ben pobaveně, když viděl chlapcovy urputné snahy. Obešel postel a přiblížil se na maximální vzdálenost, že kdyby natáhl ruku, mohl by se dotknout Alanovy tváře.
A také neváhal to udělat.
,,Budu se bránit," uvědomil ho Alan se zaťatými zuby.
,,Nebudeš," zašeptal Bernard svůdně a byl si jist tím, co chtěl. Pomalu chlapce postrkoval na postel, Alan neprotestoval, i když uvnitř se strašně bál, že až mu Bernard nadzvedne tričko, bude to možná poslední, co v tomhle vztahu zažije.
,,Nemůžeme počkat na večer, až… bude tma?" špitla Borůvka naivně a v tu ránu se ocitla ležící v peřinách.
,,Nevím, proč bychom měli pořád jenom čekat…" odvětil Bernard a rychle se zbavil bílého trička. Jeho vypracovaná postava lákala Alanovy oči. Za jiných okolností by chlapec nadšeně spolupracoval, takhle se však spíše s utrpením posadil na kraj postele a urputně si přál zůstat oblečený.
Bernard se k chlapci sklonil a dvěma prsty nadzvedl jeho bradu, aby si mohl vydobýt jeho ústa. Polibek byl něžný, ale určoval pravidla, Alanovi se pod tím náporem slasti zatočila hlava. Nikdo neuměl líbat tak jako Bernard a nikdo do toho neuměl dát tolik citů, až se líbaný nacházel ve stavu extáze.
Alan automaticky zajel prsty Bernardovi do vlasů, sklouzl konečky prstů na ramena a přitiskl se na chlapce. Hbitě nastavoval svá ústa k ještě intenzivnějšímu spojení.
,,Rychle se mi poddáváš," zašeptal Bernard pobaveně a kamkoliv jen trochu pohnul hlavou, chlapovy rty zůstaly s těmi jeho stále pevně spojeny.
Až po několika vteřinách se od sebe odtáhli a Alan se silně roztřásl, protože odolat nedokázal, dovolit nesměl…
Ben si klekl na kraj postele a převážil Alana zády na polštář. Přesně tam ho potřeboval mít, polibky na chlapcův odhalený krk a zápěstí odváděl pozornost, aby mohl nadzvednout jeho tričko a zjistit, co před ním schovává.
,,Bernarde," vydechl Alan a jeho ruce se jemně pokusily vzdorovat.
,,Nechtěj, abych použil násilí..." odpověděl Bernard a chlapcovy ruce byly pevným stiskem přinuceny se nehýbat. Šlo do tuhého, Bernard se rozhodl nejdříve zjistit, co má Alan s kyčlí, takže se slabě nadzvedl a rukou nenápadně putoval na boky, které sebou při každém doteku silně cukly.
,,Tak mi ukaž, co tam schováváš..." usmál se pobaveně a Alan přemýšlel, co by měl použít, aby odvedl jeho pozornost. Lampička byla sakra blízko, ale pevně připevněná ke stolečku.
,,Tak podívej se, Bernarde," zašvitořil Alan a přidal měkký polský přízvuk.
,,Dívám se," ubezpečil ho Bernard a napodobil jeho šišlání.
,,Pokud si to na mně vynutíš, už nikdy ti nic nedovolím," zabrblal Alan a odvracel svou tvář od jeho polibků, protože by je musel opětovat.
,,Ty mě budeš prosit, aby to nepřestávalo," ubezpečil ho Bernard jemným zašeptáním do ucha a chvíli nevnuceně vyčkával se rty přitisknutými na jeho spánku, aby vyslechl odezvu.
Alan tiše zakňoural vysílením a protočil oči ke stropu. Tohle byla nebezpečná hra. Ale i Bernard to věděl. V žádném případě by nemohl udělat něco, s čím by Alan nesouhlasil, přestože věděl jistě, že chlapec by nevzdoroval a ty pocity by si oblíbil. Jenomže neztratil by tím Bernard jeho křehounkou důvěru, kdyby tolik naléhal?
,,Tak dobře," vyklidil území a jeho vzrušenost opadla znechucením nad sebou samým, protože se neovládl. Sklouzl z Alanova těla na volnou stranu postele a jeho hlas zněl odtažitě, zranitelně a poraženě.
,,Nebudu se tě prosit, nemůžu ti nabízet víc, než ti můžu dávat. Budu spát v pracovně a ráno jdu do práce, zamysli se nad tím, co ke mně vlastně cítíš, protože já nejsem zvyklý být odstrkovaný."
Nonšalantně se k chlapci sklonil a věnoval mu suchý a formální polibek na tvář jako výsměch předešlým horkým polibkům.
,,Ne, Bernarde, tak jsem to nemyslel..." zašeptal Alan plný ponížení a nenávisti vůči svým činům. Jenomže to už Bernard slyšet nemohl, byl totiž zamčený ve své pracovně.
Alan zmoženě klesl do hebkých přikrývek, pročísl povlečení mezi prsty a při pohledu do stropního zrcadla se s ním zatočil svět. Nadzvedl lem kanárkově žlutého trička.
Tetování, prosvítající pod průhlednou hojivou náplastí, dokázalo v chlapci probudit pocity.
,,Být příliš milován," pohladil smutně jednoduchý čínský znak.
Za několik okamžiků usnul.
*
Alana probudila silná bolest v podbřišku, když otevřel oči a zkusil se posadit, sténal bolestí. Tak moc to bolelo. Sáhl naslepo po lampičce a rozsvítil. Ložnici ozářilo světlo samoty a prolínalo se i do nejtmavších koutů.
Alan si vykasal dlouhé Bernardovo tričko, v němž spal, a zpytoval novou ozdobu svého těla, která byla na dotek nepříjemně horká a bolestivá. Bolest vystřelovala do celé levé nohy a boku. Měl strach, že je to alergická reakce, na kterou jej upozorňoval muž, jenž mu tetování vyráběl. Alanova kůže byla příliš jemná a vzácná pro ostrou jehlu.
Chlapec ucítil horkost ve spáncích, potřeboval se napít.
Stěží capal bosýma nohama po bytě tiše jako myška, aby neprobudil Bernarda, jenž trucoval v pracovně.
Opřel se o kuchyňskou linku, jediný zdroj světla byla malá žárovička nad sporákem. Nalil si do sklenice vodu.
,,Proč nespíš...?"
Promluvil někdo do tmy příliš tiše a Alan se po hlase otočil.
Kapičky vody stékaly po rozžhavené pokožce a Alan se roztřásl. Sklopil plaše pohled a několik slz si našlo cestu přes nedotknutelnou bránu řas.
Bernard vystoupil zpoza dveří obývacího pokoje. Vypadal unaveně a zničeně. Chlapec před ním ustoupil dva kroky dozadu.
,,Neboj se přeci..." oslovil ho Bernard tichounce a opřel se bokem o linku, několik desítek centimetrů od chlapce.
Natáhl k němu ruku. Alan těkal očima z nabízené dlaně do Bernardových očí. Ben jej pohledem vybídl. Tahle chvilka byla důležitá, nesmírně důležitá...
,,Promiň mi to," zamumlal Alan o několik vteřin později, sotva se ocitl v jeho náručí. Čichal něžnou vůni a užíval si hlazení po zádech.
,,Nic se neděje," zabrumlal Bernard a využil chlapcovy chvilkové nepozornosti. Jeho hbité prsty nadzvedly lem trička.Alan si to poděšeně uvědomil. Zapištěl a vytrhl se mu.
Bernard byl rychlejší. Natlačil jej k ledničce, opřel se o jeho tělo a chvějícíma se rukama zopakoval manévr plný zvědavosti.
Alan věděl, že nemá cenu se bránit a nadále se snažit ukrývat chvilkové zatemnění mysli. Sklopil pohled do země, vnímal, jak jej pevný stisk Bernardova těla opouští, slyšel vzdychnutí a závan vanilkové vůně doutníku z Bernardovy kapsy...
,,Alane!"
Bernard poodstoupil o krok dozadu. Tričko jako tenký závoj zakrylo chlapcův unáhlený čin.
Alan si přikryl dlaněmi oči.
 


Komentáře

1 caroll caroll | Web | 10. května 2008 v 8:45 | Reagovat

sqělí!

2 SouLlí <3 SouLlí <3 | 10. května 2008 v 9:58 | Reagovat

Budu zlá za to, že teď musím odjet a do večera nebudu vědět co se dělo dál ×@

*Slintá a bojí se o Alanovo bříško* ×/ Wrráááu <3 Moc dokonalé ×)

*Sexuchtivá* ×DDD

3 Žabička Žabička | E-mail | Web | 10. května 2008 v 11:07 | Reagovat

já ti říkala, že tenhle začátek je pstě skvělej! ^^

4 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 10. května 2008 v 12:34 | Reagovat

Panebože =D Já si říkala co proboha proved a on si nechal udělat tetování =D Doufám, že ho Benny nezabije =D

5 Leny..^^ Leny..^^ | Web | 10. května 2008 v 15:43 | Reagovat

aaaaah ano x))

6 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 11. května 2008 v 1:05 | Reagovat

áááááá! takže má to tattoo ! bože , som tak šťastná x) táto poviedka ma robí šťastnou =D ♥

7 Lenik Lenik | E-mail | Web | 11. května 2008 v 16:00 | Reagovat

Až mu ukáže, co kvůli němu vytrpěl, bude to určitě ještě horší...-už při téhle větě jsem věděla že to bude tetování..."navždy milován"...klása...jdu na další dílek

8 wandouzz wandouzz | Web | 11. května 2008 v 19:07 | Reagovat

já už zapomínám co se kde děje O__o

9 BluE_berR\ BluE_berR\ | 13. května 2008 v 8:45 | Reagovat

nemám slov....

10 loleček-žužu loleček-žužu | Web | 13. května 2008 v 20:03 | Reagovat

já se zblázniiiim ^^

11 Deady Deady | Web | 4. ledna 2009 v 19:56 | Reagovat

ááhaaaaaa!!! wuáááá xDD

12 Zuzana Zuzana | 25. listopadu 2011 v 20:05 | Reagovat

Blázonko,mohol mu to ukázať, Ben ho miluje, bude sa mu to páčiť. Ale tá reakcia to je blbé, Beník bude musieť vziať Alana do nemocnice na injekciu. Ako to, že sa nechal tetovať, keď sa tak bojí bolesti, že ani nechce sex?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama