Myrtilles - 6.kapitola II.řada část (1)

18. května 2008 v 21:58 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2

"♥" 6.kapitola


Pokud někdy v životě Filip cítil výčitky svědomí, tak jedině s každým dalším pohledem do Alanových očí. Vždy, když se do nich zahleděl, viděl tam neuvěřitelnou lásku k Bernardovi, smyslnou oddanost a naivní plány do budoucna. Jen Filip byl teď němým svědkem, jedině on tady byl ten, kdo mohl o chlapcově osudu rozhodnout.
Bál se mu ublížit, strašně se toho bál. Nalhával si, že to všechno byla jen podivná souhra náhod, ale čím více nad tím hloubal, tím to bylo horší. Věděl, že by si měl promluvit s Bernardem, jenomže zároveň měl strach. Proč? Že se dozví to, co už dávno tušil? Saša z Bernardova života nevymizel a jen tak nevymizí. Filip byl jeden z mála, který věděl celou pravdu o minulosti.
Když ten večer pozoroval, jak se Alan tulí Bernardovi do náruče, šeptá mu do ucha a nechává se hladit, něco se v něm pohnulo. Možná by to měl nechat tak jak to je... Proč by měl Filip chlapce probouzet ze sladké naivity a snu? Slušelo se to? Ustál by to Alan? Je vztah Bernarda a Saši doopravdy vážný? Filipa to ubíjelo, v jejich bytě si připadal jako vetřelec. Musel pryč. Neměl kam. Matějovy telefonáty a zoufalé prosby o pomoc, kterým Filip nerozuměl, neustávaly.
Druhý den ráno se tiše vytratil. Na stole v Bernardově pracovně nechal vzkaz.
*
Bernard se probudil dřív než Alan. Láskyplně mu upravil přikrývku až k bradě, políbil chlapce na tvář a vypotácel se do pracovny zapnout počítač. Vrátil se do kuchyně pro šálek kávy. Nejdřív musel vyřídit emaily. Pracoval téměř hodinu, dokud se neprobudil i Alan. Docapal ke stolu a posadil se na něj. Usrkl Bernardovi trochu kávy a oddaně sledoval, jak jeho prsty monotónně ťukají do klávesnice.
Bernard si chlapce prohlédl a zastavil se u hordy papírů vedle Alanových boků. Zřetelně viděl nadepsaný přeložený list. Poznal Filipovo písmo. Sáhl po vzkazu a uvědomil si, že kamarád tu není. Myslel si, že ještě spí, ale když rozdělal vzkaz, zmrzl mu úsměv na rtech. S přečtením posledního řádku jím zmítala bouře a vztek.
Zradil si, Bernarde, povím mu to, odpusť, ale nemohu si to nechat pro sebe. Norbert mu to měl říct už tenkrát, ušetřilo by jej to zklamání...
Tak končilo psaní.
,,Copak to je?"
Zvědavý Alan se trochu sklonil.
Bernard rozrušeně vstal a přešel k oknu. Musel na to lépe vidět.
,,Benny? To je od Filipa?"
Alan seskočil ze stolu. Položil Bernardovi ruku na rameno. Jeho výraz se mu nelíbil.
,,Nechej toho, Alane!"
Bernard se nervózně ohnal a dopis zmuchlal v dlani do kuličky. Strčil si ji do kapsy a zmoženě si položil hlavu do dlaní.
Alan se vyděšeně stáhl ke stolu.
,,Promiň," zamumlal a svěsil hlavu.
Bernard si zničeně povzdechl. Otočil se. Chlapec couvl a narazil zády do stolu. Chtěl se ztratit. Před otcem se vždycky schovával, když ho okřikl. Znamenalo to trest.
,,Pojď sem, Alane..."
Bernard ho oslovil měkce a omluvně natáhl ruku.
Alan smutně zavrtěl hlavou. Odmítnutí bylo proneseno příliš ostře. Bernard na něj ještě nikdy nezvýšil hlas.
,,Ali, nechtěl jsem-..."
Bernard neměl šanci dopovědět, chlapec utekl pryč.
*
Bernard chodil z místnosti do místnosti po špičkách. Alan strávil dopoledne v kuchyni. Vařil boršč. Bylo to jediné polské jídlo, které uměl, protože mu to násilím vštípil otec. Slíbil ho Bernardovi včera v noci, když jej v návalu svojí nezkrotnosti a sexuálního chtíče shodil z postele.
Krájel maso na úzké nudličky a dával do toho tolik rozhodnosti, že málem prokrojil prkýnko. Pan Čtyřnohý seděl ve dřezu a nechal si od Alana podstrkovat syrové maso. Eduard se válel po stole a nedbal Alanova napomenutí, že je to nezdravé.
Bernard se připlížil do kuchyně a šilhal po hrnci, z něhož se linula lahodná vůně.
,,Alane Borůvko?" oslovil chlapce.
Alan zapištěl a - odhodil nůž. Držel se za prst a ublíženě kníkal.
,,Ach, promiň, to jsem nechtěl!"
Bernard využil příležitosti. Alan ho k sobě nepustil. Pod jeho laskavou náručí se uhnul a utíkal do koupelny si "pořezaný" prst ovázat.
Bernard cupital za ním, krotký jako beránek.
,,Ali, já ti to ošetřím..."
Nabídl se a čekal na Borůvky letmé kývnutí a plachý úsměv. Nic z toho se ale nestalo. Alan si pravý ukazováček obvázal zuby. Utáhl mašličku, zhasl v koupelně, protáhl se vedle Bernarda a šupal si to zpátky do kuchyně zamíchat boršč. Přihodil tam nakrájenou klobásu.
Bernard se posadil ke stolu a přes stránku časopisu pozoroval chlapce, jenž se opřel o linku a pročítal s přimhouřenýma očima zadní stranu pudinku.
,,Tam není žádný cukr!" Pronesl si pro sebe a odložil sáček. Raboval v poličce dál.
Bernard se oprávněně strachoval Alana oslovit. Seděl jako pěna a zasmušile si uvědomoval napětí.
Potřeboval si s ním promluvit.
Alan si klekl před ledničku a smutně mačkal sáček s vanilkovým pudinkem. Pootočil se na Bernarda.
,,Nemáme mlíko..."
Bernard se pokusil navázat s chlapcem oční kontakt. Nepovedlo se. Alan se díval mimo něj.
,,Alane, mám práci na zámku. Sbal se, dnes večer odjedeme..."
Vyhrkl to rychle na jeden dech, dokud měl jistotu, že Alan poslouchá.
Borůvka popadla smetanu. Nalila ji do misky a zředila sklenicí vody. Ochutnala. Zamlaskala. Samolibě se usmála, jak chytře to vyřešila. Přesně jako mlíčko!
Opět zvážněla. Zamíchala.
,,Pojedeš se mnou, Ali?"
Zablekotal Bernard s trochu nejistým podtónem. Postavil ho před hotovu věc, ani ve snu by jej nenapadlo, že chlapec by s ním nechtěl být.
,,Filip mi psal zprávu. Chce mě zítra večer vidět. Asi je to důležité..."
Zabručel Alan a přilil do hrnku zamíchanou hmotu, která ihned utvořila zuřivé hrudky a Alan do nich vztekle píchal vidličkou.
Bernardovi přejel po zádech imaginární autobus a několikrát mu zatroubil do ucha. Kdo mohl tušit, že Filip to myslí vážně a vezme to tak hopem?!
,,Odjíždím o půl sedmé. Nenutím tě. Jestli nechceš jet, nejezdi. Můžeš zůstat tady nebo na pár dní u matky..."
,,Máma se mnou taky potřebuje mluvit, máš pravdu..."
Vzpomněl si stále uražený Alan a ochutnal hrudku. Prskal.
Bernardovi zatrnulo. Nesměl dopustit, aby se Filip s Alanem setkal!
Rozhodně vstal od stolu. Popadl Alana za boky a otočil ho čelem k sobě. Borůvka zavýskala a zkusila se bránit lžičkou.
,,Aline!" Zavrčel Ben škádlivě a opřel se čelem o jeho tvář.
,,Přestaň být ublížený, nic jsem ti neudělal..."
Alan mu váhavě položil ruce na ramena a díval se do země.
,,Křičel jsi na mě," špitl a kýval se na rozkročených nohách ze strany na stranu.
,,Nekřičel jsem na tebe, jenom jsem ti říkal, že mám špatnou náladu..."
Obhajoval se Bernard a nejraděj by si za zkažené ráno nafackoval.
,,A řízl jsem se. Taky kvůli tobě..."
Přisolil si Alan a zatahal za obvaz.
,,Ale jdi, nic tam nemáš..." Usmál se Ben. Chvíli vyčkával. Váhavě přitiskl rty na jeho sladce pootevřená ústa. Alan sklonil hlavu. Culil se. Bernard věděl, že má vyhráno. Pohladil ho po zádech. Jazykem opatrně rozevřel jeho rty a vklouzl mezi ně. Alan pobaveně zapištěl a hravě ho kousl do jazyku. Zavřel pevně pusu a zavrtěl hlavou. Zatvářil se tak vážně, že měl Bernard tendence svíjet se smíchy po zemi.
,,Tak rychle ti to neodpustím. Ne, ne..."
Alan se otočil, aby zamíchal pudink.
Bernard se opřel dlaněmi o linku a nahlížel chlapci přes rameno.
,,Tak co mám udělat?" Políbil ho těsně pod ucho. Dost jistě si uvědomoval, jak si ho Alan vycvičil. Bernardovi se líbilo nebýt na chvíli ten, kdo je dobýván, ale naopak si získávat Alana. Očarovalo jej to. Hladil ho po fialových vlasech a foukal na ně.
,,Zastavíš mi cestou v obchodě. Potřebuju si koupit akvarely. Budu tam malovat, když budeš mít pořád práci..."
Nabral na lžíci hotový pudink. Pofoukal. Otočil se zpátky na Bernarda a lžičku mu přisunul k ústům. Ben poslušně polkl a nadšeně chválil. Upřímně. Chutnalo mu Alanovo kuchařské umění.
,,Takže ty se mnou pojedeš?"
Dychtivě ho chytil za ruku.
Alan kývl a jeho tajemný úsměv byl konečně známkou toho, že strach z hádky jej přešel.
*
Na zámek přijeli až kolem půl deváté. Pomalu se stmívalo. Kráčeli zahradami, Alan se nacházel v extázi, čichal ke každé květině a pozoroval zahradníky, kteří pečlivě upravovali živé ploty.
Bernard nesl věci a telefonoval. S lidmi, které potkávali, se zdravil mávnutím ruky a hezkým úsměvem.
Alan se zeptal, jestli si smí utrhnout šeřík. Bernard se mírně zapotácel.
,,Orvi si, co potřebuješ, Alane, a neptej se..."
Tak tedy s fialovou větévkou za uchem si Alan blaženě sedl na postel a ťukal Filipovi zprávu, že zítra se nesejdou.
Bernard pootevřel dveře na balkon, aby si kocouři mohli zalézt dovnitř dle potřeby.
,,Počkej tu na mě, prosím. Zapni si třeba televizi a chovej se tu... prostě chápej, Alane, přestaň být tak úzkostlivý a málem neobaluj igelitem věci, na které si sedáš nebo se jich dotýkáš. Tahle komnata je normálně obyvatelná, nic se tomu tady nestane..."
Bernard popadl notebook a složku jakýchsi smluv, které bylo třeba dojednat s lidmi, co se starali o celý komplex. Rozloha zámku a zahrad byla neuvěřitelně veliká, Bernard věděl, že to bude bezmála na celou noc.
Chlapec mu všechno odkýval s očima navrch hlavy. Vždycky byl na zámku nervózní, působilo to na něj zvláštně. Miloval to tady.
,,Takže se tady... můžu chodit dívat? Třeba naproti do dětského pokojíku?" Zašvitořil a rovnal si trička do komínků.
,,Samozřejmě. Kdybys potkal bílého pána Osvalda, řekni mu, že jsi Alan. On už bude vědět, že máš co dočinění se mnou a nechá tě být," usmál se Ben a balancoval mezi dveřmi na jedné noze. Psal dva emaily - Norbertovi, aby přijel na poradu a to ještě teď, a Filipovi, aby přestal řešit jejich vztah a opovážil se Alanovi cokoliv prozradit.
Alan vážně přitakal.
,,Bernarde?" Zvedl opatrně pohled od triček a zachmuřil se.
,,Ty jsi... už někomu říkal, o nás dvou?"
Bernard se raději opřel o futra starodávných dveří, aby nepřepadl.
Odeslal email Filipovi a podíval se na chlapce. Čekal ještě nějaký dovětek.
,,Myslím... kdo všechno už ví, že my dva spolu... jsme. Jako oficiálně, víš? ..."
Bylo mu upřesněno.
Alan si nebyl jistý, jestli je správné se Bernarda ptát.
,,Probereme to potom. Musím jít, Alane..."
Bernard za sebou rychle zavřel dveře.
Alan se překvapeně otočil. Sledoval zabouchnuté dveře. Něco nebylo v pořádku. Věděl to...
 


Komentáře

1 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 19. května 2008 v 14:16 | Reagovat

ano :( aj aj to viem xO už viem , koho najviac milujem , predsa filipa! x) náhodou kráásny diel ♥

2 kai kai | 19. května 2008 v 14:48 | Reagovat

je to krasnucký diel.... moc sa mi pacilo, ako sa raz musel snazit aj bernardko...XDDD

pri tomto diely som si uvedomila, ako moc sa mi paci filipov charakter....tesim sa, ze teraz dostava viac priestoru....

3 Terry Terry | Web | 19. května 2008 v 15:25 | Reagovat

Omg... :-( Co když se pohádají? Ty bych asi nepřežila... x( Já tam toho Sašu nechci :'-(

No dobře... :-D Bez něj by to nebylo tak napínavé a neměla bych kvůli čemu po nocích přemýšlet, jak to vlastně dopadne.

Nádherný díl! =)

4 Lenik Lenik | Web | 19. května 2008 v 15:41 | Reagovat

Zase jsi nezklamala syhrael...opravdu pěkné, ale jestli Filip něco řekne Alanovi tak ode mě dostane přes hubu:o)

5 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 19. května 2008 v 16:46 | Reagovat

Jé, jsem happy, další díl =) Filip je nejlepší =) Ale jako zas bude blbý, když to Alanovi řekne, bo když ten byl pěkně dlouho uraženej jenom když na něj Benny zvýšil hlas, tak si nedokážu představit, jak by reagoval na tohle... Bernard by si měl uvědomit, co vlastně chce, tohle není fér, takový chování... Celkem mě štve, že druhou část, si přečtu až večer =(

6 loleček-žužu loleček-žužu | Web | 21. května 2008 v 19:35 | Reagovat

hups

7 Blanch Blanch | Web | 23. května 2008 v 1:42 | Reagovat

boršč není polské jídlo, ale ruské/běloruské.. vím že boršč v Polsku jí, stejně jako se jí i u nás, ale je to ruské národní jídlo... polský baršč (s a) je potom spíš napodobenina boršče... je to podobné, ale není to klasický boršč a není to vyloženě polské jídlo :)

8 Syhrael Syhrael | 23. května 2008 v 6:56 | Reagovat

Blanch: Nevím, našla jsem si to z několika zdrojů =o) Vím, že boršč je spíše ruská záležitost, ale existuje i polský boršč, třebaže název je zřejmě počeštěný. Spousta Poláků ho má ráda, alespoň co jsem se tam dozvěděla, za součást jej považují.

9 Blanch Blanch | Web | 26. května 2008 v 3:35 | Reagovat

polský není borš, ale baršč :) Mám v Polsku rodinu(mám i původně polské příjmení, jen momentálně počeštělé) :)

Kór...najdeš to i na wikipedii :) Není to přímo klalsická obdoba boršče, proto se používá ten druhý pojem s a, aby se to rozlišilo :)

10 Syhrael Syhrael | 27. srpna 2008 v 15:09 | Reagovat

Blanch: Já se nechci dohadovat, jak jsem si to našla s O, tak jsem to napsala, vždyť na tom není postavená celá povídka, tudíž to přepisovat nebudu :-)

11 Janet Janet | Web | 14. září 2008 v 17:58 | Reagovat

Řekla bych že je tu někdo velký detailista...xDDD

12 Haiky Haiky | 27. listopadu 2009 v 21:35 | Reagovat

Chudák Bernard!

13 Zuzana Zuzana | 25. listopadu 2011 v 21:14 | Reagovat

Tak na chvíľu to Ben zahral, ale prečo si myslí, že odďaľovaním sa to vyrieši? A snáď by sa mohol so Sašom prestať stretávať aspoň teraz, a hlavne sa priznať pred tým ako to Filip povie, lebo potom bude s Borůvkou koniec a so mnou to sekne tiež. Filip sa mi páči, škoda len, že jemu láska nevyšla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama