Myrtilles - 7.kapitola II. řada část (1)

23. května 2008 v 22:45 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2

"♥" 7.kapitola


Snídali v zámecké restauraci. Bernard si četl noviny a musel čelit zvědavému šveholení návštěvníků, kteří se na pana hraběte neustále dívali. Alan posnídal šest špičkových zákusků, tři koláčky, celé to proložil dvěma chlebíčky a prolil džusem z vodního melounu. Spokojeně trávil a pohrával si s Bernardovým notebookem. Tahle práce ho bavila. Alan přemýšlel, že by se v budoucnu mohl živit jako designér čehokoliv. Měl dobrý styl a nápady. Napsal email Alex, stýkalo se mu.
,,V kolik hodin dneska končí poslední prohlídka?"
Pozoroval malá dvojčátka, která se cákala v kašně a plašila zlaté rybky.
,,V pět. Pak se návštěvníkům nechá přístupný jenom park. Musí se uklidit ve všech komnatách, udělat výzdoba. Natrhat květiny do váz a tak..."
Alan se nadšeně porozhlédl nádvořím na druhou stranu zámku. Ještě pořád obdivoval jeho rozlohu a majestátnost.
,,Kolik těch komnat vlastně vůbec je?"
Borůvka si clonila oči proti nebesům. Její oči zaujaly věžičky. Ještě nikdy tam nebyla. Bernard slíbil, že ji tam vezme.
,,Osmdesát šest. Přístupných je jich dvacet dva. Když nepočítám pokoje, co jsou privátní, tak je toho zoufale málo. Všechno se to rekonstruuje. A některé pokoje jsou dneska na programu, aby se naaranžovaly. Je síla udržet to. Sezóna začala holt moc brzo, všechno jsme to nestihli..." Povzdechl si Bernard. ,,Ale chodí sem spousta lidí, ten zámek si na sebe vydělává sám. Chtěl bych hlavně rozšířit zahrady. Ta rozloha je obrovská, všechno, co bych tam chtěl mít, se tam vejde. Stáje budou příští rok mít kapacitu až šedesáti koní!" Zasmál se Bernard spokojeně a napil se kávy.
,,Kdo má tu úpravu pokojů na starost?" zeptal se Alan silně imponovaný Bernardovou osobností.
,,Matka a několik jejich přítelkyň. Jejich rodiny jsou s námi příbuzné přes nějaký rod. My ze zámků držíme všichni při sobě. Až na výjimky. Ale ty jsou všude." Odpověděl Bernard. Všiml si chlapcova nadšeného pohledu, kterým obdivoval balkónky ve třetím poschodí.
,,Copak, Ali, chtěl bys jim pomoct?" Poškádlil chlapce.
Alan urputně přitakal. Strašně moc urputně. A došla mu na chvíli slova, tohle byl jeho sen, poskakovat komnatami a vyřádit svoje aranžérské sklony. Nejraděj by pracoval s květinami.
Bernard se culil nad Alanovým šveholením, že takové věci miluje.
,,To by bylo fajn, kdyby ses zabavil. Budu muset na dvě hodinky odjet do města. Až přijede matka, tak za ní běž. Bude z tebe nadšená ještě víc. Moc ses jí líbil, minule."
Alan zčervenal.
Ještě chvíli společně rozmlouvali a plánovali. Alana tohle moc bavilo, dokázal by nad tím strávit celý den. Měl příjemný pocit z toho, že Bernard jeho slova bere doopravdy vážně. Po hodinové snídani se Bernard zvedl od stolu. Musel do stáje projet koně. Alan podstrčil notebook do kuchyně k Agátě a pelášil za Bernardem.
,,Mohl bys mě taky naučit jezdit. Bylo by to romantické." Chichotala se Borůvka.
,,To moc nechtěj, Alane. Minule jsem zasvěcoval jednu podkoní a... dodnes s pištěním utíká, kdekoliv a kdykoliv mě vidí. Měla tenkrát slabý otřes mozku a zlomenou klíční kost."
Ve stáji panoval rozruch. Byla sobota, většina podkoních odjížděla s koňmi na závody. Spousty malých holčiček z jezdeckého oddílu pobíhaly stájemi a hledaly rukavice, bičíky i vesty.
,,Borůvko," zatahala copatá holčička Alana za cíp trička. Alan k ní přidřepl. Tuhle slečinku znal, kolikrát ji viděl jezdit na poníkovi v zahradách.
Upravil jí copánek, aby ho měla stejně jako druhý. Děvčátko trpělivě drželo.
,,Ztratila jsem rukavici a nemůžu ji najít!" Zakvílela zoufale. Mohlo jí být maximálně sedm let, ještě trochu šišlala. Byla hrozně roztomilá. Objala Alana kolem krku.
,,Tak ti najdeme nové a já ti potom tu ztracenou najdu, ano?" Usmál se na ni Alan. Zvedl ji do náruče. Holčička mu do ucha žalovala, že ji zlobí poník a že dnes pojede soutěž zručnosti.
Bernard kráčel vedle Alana a pociťoval náznaky vzrušení z Alanovy povahy. Chlapec byl tak... hodný a milý. S malými dětmi to perfektně uměl, ačkoliv o sobě vždycky tvrdil opak.
Bernard si v sedlovně cvičně zanadával, protože kdosi přehodil ze stojanů sedla a dal tam jiná.
Alan postavil malou slečnu na zem a hledal ve skříni rukavice.
,,Nesmíš se rozčilovat, Benny," pošťuchoval ho Alan. Podal děvčeti malé rukavičky. Holčička si je oblékla. Padly jako ulité.
,,Děkuju!" Věnovala Alanovi dětskou pusu na tvář a ode dveří mu zamávala.
Alan jí také zamával, ještě se hezky usmál s tím, že bude držet palce. Bernardovi to nepatrně zvedlo náladu.
,,Ty to s těmi dětmi vážně umíš..."
,,To víš, s jedním dítětem žiju, musel jsem se zaklimatizovat..."
Pronesl Alan důležitě a záměrně použil nové cizí slovo, co se včera dočetl z novin. Dělalo mu problémy správně vyslovovat, polský přízvuk byl znát. Rovnal sedla na správná místa. Zašilhal na Bernarda.
Bernard se čertovsky culil. Přesně jako dítě. Nezapřel se.
*
Alan se opíral o hrazení a nacházel se ve stavu extáze. Byl přímo u vytržení. Pozoroval Bernarda s Bublinou. Ti dva dělali neuvěřitelné věci. Jednu chvíli to vypadalo, jakoby kobyla jenom tančila. Alan nic takového ještě neviděl.
Bernard zavedl Bublinku bez ohlávky do ohrady. Kobyla za ním ťapala jako pejsek. Občas odběhla kolem, rozverně si vyskočila. Bernard položil sedlo na ohradu a zapískal. Kobyla zahrabala nohou jako býk a odfrkla si. Volným krokem došla k Alanovi a ohrnula horní pysk.
,,Vylez si na ni." Pobídl Bernard Borůvku.
,,Ona mě shodí!" couvl Alan a Bublina nabubřele zařehtala.
,,Neshodí tě, když jsem tady já. Shazuje jenom holky z oddílu, co na ni sedají, ačkoliv to mají zakázané. Tahle kobyla nemá holky ráda. Upištěné Borůvky miluje!"
Alan si dodal odvahy.
,,Je strašně vysoká!" Podrbal ji za uchem. Bublinka zachrochtala a blaženě přivřela oči. Odlehčila zadní nohu a několikrát švihla ocasem.
,,Jestli k tobě dojdu a ty budeš pořád na zemi, tak tě na ni vysadím tak, že to bude bolet..."
Informoval ho Bernard stručně.
Bublina pokývala hlavou.
,,Bublinko, zlatíčko, jsi krásný poník..." Alan se vyhoupl na ohradu. Bublina poodešla tři kroky do strany.
,,Dobře, jsi velký kůň! Moc velký, žádný poník!" Uznal Alan, že se spletl. Bublina spokojeně postoupila zpátky.
,,Ten kůň má lidský charakter!" Zabrblal Alan a opatrně dosedl na široký hřbet. Mezi prsty pročísl tmavou hřívu a lehce na kobylku mluvil. Statné koňské tělo bylo ztělesněním síly. Chlapec se zhluboka nadechl.
Bublinka zařehtala a Alan si málem překousl jazyk, jak to s ním házelo.
,,No vidíš to," zasmál se Bernard a sedl si na ohradu. Unaveně rozplétal uzdečku.
,,Trochu ji stiskni nohama nebo zamlaskej. Ona s tebou bude chodit kolem dokola." Vysvětloval Bernard trpělivě.
Alan ho poslechl. Bublina otočila hlavu. Hryzla chlapce do špičky boty a potom laskavě vykročila podél ohrady.
,,Kůň je hrozně citlivé zvíře. Stačí, abys jenom pootočil hlavu a on na ten směr zatočí." Korigoval Bernard. Alan to zkusil. Bublinka se tupě zastavila a přežvykovala vzduch.
,,Bublino! Přestaň dělat šašky!" Ozval se Bernard.
Alan pokyn zopakoval a Bubla doopravdy vykročila kýženým směrem. Chlapci se tohle líbilo, jízda na koni jej uklidňovala, učil se vnímat každý krok, který s ním Bubla udělala. Kobylka našlapovala opatrně a opustila od taškařin, které provozovala s Bernardem. Poznala, že Alan má trochu strach, nechtěla toho zneužít.
Alan za chvíli seskočil na pevnou zem. Nohy se mu chvěly. Zpusinkoval kobylu na čelo a podrbal v husté hřívě. Podstrojil jí perníček a poděkoval.
Vzrušeně se opřel o hrazení vedle Bernarda. Tleskal si a spokojeně mručel. Líčil Benovi svoje pocity z jízdy na Bublince.
,,Můžu tě učit po večerech v hale. Byl by z tebe dobrý kovboj," zasmál se Bernard a Alan se ho hned chytil za slovo. Švitořil a švitořil, udusával Bernarda prošením a plachými polibky.
Bernard nakonec povolil. Aby si zachoval glanc, zatvářil se útrpně.
,,A ne abys fňukal, že jsem moc přísný. Neodpustím ti ani ždibeček!"
Alan zašveholil, že balíky sena budou jako stvořené pro jejich intimní sblížení. Bernard zčervenal. Alan také. Zvrhlé nápady. Culili se oba dva.
,,Kdy mi začne první hodina?" Zazubila se Borůvka.
,,Dnes večer," pošeptal mu Bernard do ucha a zvrhle stiskl chlapcův zadek v dlani.
,,Naučím tě, jak si osedlat hřebečka..."
Alan sladce zaklonil hlavu, opřel se týlem Bernardovi o rameno a zahrabal špičkou tenisky ve trávě.
Bernard by ho jisto jistě zatáhl za nejbližší kupku sena a pomiloval by ho tam do bezvědomí, kdyby zpoza onoho nebohého roháče nevykoukl Filip. Držel za ruku Matěje.
,,Co tady dělá?"
Sykl Bernard podrážděně a sklouzl z hrazení. Představa, že Filištín přijel jenom proto, aby udělal hysterickou scénu, Bernarda značně vykolejila.
Váhavě udělal k blonďatým chlapcům dva kroky. Alan ho předběhl.
Filip se potěšeně smál a na přivítanou rozcuchal Alanovi vlasy do stylu nabubřelý poník.
,,Bernard ti nedává moc lásky, že?" Ušklíbl se Filip. Alan se k němu lísal, otázku přeslechl.
,,Rozhodně mu dávám pocity bezpečí." Ozval se Bernard kysele a nad Filipem ohrnul nos. Čekal výbuch. Hádku. Nic se nestalo. Filip nervózně přešlápl na místě. Využil Matějovy plachosti.
,,Alane, Matěj by se chtěl podívat na koně, můžeš mu je ukázat?"
Nenápadně odvedl pozornost. Alan přitakal, až se mu ofina posunula do čela, takže vypadal jako malý satánek. Bernard mu vlasy naučeným pohybem odhrnul láskyplně z čela. Filip nezůstal pozadu, natáhl se k Alanovi a opět mu borůvčí zuřivě rozcuchal. Bernard uhladil. Filip rozcuchal. Urputně.
Alan stál na místě a překvapeně zíral na oba chlapce, kteří si navzájem nemožně dokazovali svoje názory. Zaručeně nechápal, ale vycítil napětí.
,,Pojď, Matěji, jdeme se podívat na Bublu."
Alan se zaškaredil, když se po něm svorně natáhla Bernardova i Filipova ruka. Chlapci ucukli. Alan si pročísl rukou vlasy a dal rozcuchaným pramenům svobodu. Postrčil zamlklého Matěje před sebe. Ještě se otočil a vyplázl na ně jazyk.
,,Co si tím dokazuješ?" Vyhrkli na sebe Bernard i Filip svorně, sotva Alan s Matějem proskočili prvním krtincem. Alan Matějovi ukazoval, jak rozkopat kupičku hlíny a přitom udržet rovnováhu.
,,Filipe, poslouchej mě!" Začal Bernard mírně.
,,Ne, ty mě poslouchej!" Zavrčel Filip.
Chodili kolem sebe jako dva kohouti a zatínali pěsti. Filip utrhl stéblo trávy a pošimral Bernarda na čele. Zahihňal se. Bernard ze sebe vydal jakýsi bojový skřek a chytil Filištína pod krkem. Matěj s Alanem se zrovinka v téže chvíli otočili.
Bernard povolil stisk a Filip Matějovi zamával.
Alan nasměroval svoje kroky zpátky k ohradě. Matěj taktéž.
Bernardova dlaň stiskla Filipův laní krček o něco víc.
,,Bernarde," zasípal Filip mírumilovně. ,,Chci si s tebou promluvit..."
,,Já s tebou ne. Chceš mi zkazit štěstí s Alanem." Odsekl Bernard.
,,Já tě praštím!" Zavýskal Filip a zabušil Bernardovi pěstičkou do zad. Osvobodil tím svůj krk z bolestného sevření.
,,Ty Alana podvádíš a já mu to řeknu!"
Bernard se zasmál.
,,Ty jsi ťuňta, to není pravda! Nikoho nepodvádím! Saša... to je na dlouhou. Chci mu pomoci a on pomoc potřebuje. Neřekl jsem Alanovi, že za ním jezdím, nestrávil by to!"
Hájil se Bernard. Sedl si do trávy. Filip se do trávy přímo zavrtal a rozválel krtince. Skočil Bernardovi do řeči.
,,Připadá ti to fér? Saša není ten, kdo potřebuje projevy náklonnosti. Ta kapitola je uzavřená, Bernarde, uvědom si to... Teď máš Alana, musíš se mu věnovat!"
Bernard zasmušile cumlal stébélko.
,,Dávám mu nejvíc co můžu. Vědomí, že díky mně Saša dělá to co dělá, nemá kloudnou střechu nad hlavou a má zkažený život, to... nejde. Nemůžu s tímhle žít, Filipe. Chci to srovnat."
Filip si povzdechl.
,,Záleží ti víc na Alanovi, nebo na Sašovi?"
Bernard zavrtěl hlavou.
,,Odpověděl jsem ti už, jsi na řadě ty..."
Uhýbal pohledem.
Filip se k němu přisunul blíž. Chytil ho za paži a stiskl ji rozrušením.
,,...Ty v tom zase lítáš... Proč se s ním stýkáš, když to k ničemu nevede a nikdy to vést ani nebude?! Zahodíš to krásné s Alanem? To snad nemyslíš vážně!"
Bernard upřel pohled do země. Nechápal sám sebe, těžko mohl požadovat, aby jej chápali ti druzí. Aby mu Filip rozuměl.
,,Alan se o sebe umí postarat sám. Je to nejdůležitější osoba v mém životě a já k němu upírám absolutně největší pozornost. Ráno, když se probudím, hledám Alana. Usínám - držím Alana za ruku. Někam jedu - beru ho s sebou do auta. Všude chodíme spolu, jíme, pijeme... jsme spolu i ve sprše. Slyšíš to, Filipe? Já tohle nechci vymazat, ale také nezapomínám. Saša v mém životě byl a měl tam své místo. Zaslouží si důstojnější konec, šanci od někoho jiného. A tohle on může dokázat jenom když mu pomůžu postavit se opět na nohy. On je nadšený, když jsem s ním, když ho vezmu třeba jenom na zmrzlinu. Pracuje na sobě. Potřebuje čas. Jsem v kontaktu s jeho rodiči. Chtějí ho odvézt do Belgie, je to nějaké nápravné zařízení pro mladé delikventy. Saša tam dobrovolně nepůjde! Tam mu ovšem pomůžou, ale nejdřív musí někde začít. Řekl jsem mu, že mezi námi nic není a nebude, jsme přátelé. Přestože ty city tam stále jsou a nezmizí..."
Bernard ztichl. Prstem hladil sedmikrásku. Filip ho napjatě poslouchal. Obviňoval ho neprávem. Částečně. Poposedl si.
,,Já... trochu tě chápu." Přiznal Filip. ,,Ale Sašu nemám rád. Nikdy jsem neměl. Alanovi tohle nevysvětlíš, že se mu snažíš pomoci. A také jsi mu lhal, že? Neřekl jsi mu všechno, že to byl Saša, kdo ti jako první stál po boku..."
,,Nikdy jsem s ním nespal!" Skočil mu Bernard do řeči. ,,Nedělali jsme věci jako... teď s Alanem." Trošku zrozpačitěl. ,,Bylo to hodně mírné a... nemyslel jsem si, že to bere tak vážně."
Bylo ticho.
,,Můžu ti něco říct?" Filip se díval do prázdna. Měl by. Bernardovi věřil. Bezmezně.
,,Povídej," pousmál se Ben vstřícně. Výraz Filipovy tváře se změnil. Bolel.
,,Rozumím ti, přeci jenom už ti rozumím, proč se stýkáš se Sašou, když díky tobě... Ach...Já... Včera jsem byl doma a byla ta bouřka, Matěj přišel ke dveřím. Byl vyděšený a má po sobě moc zranění..." Drmolil nesouvisle.
,,Všiml jsem si." Bernard sledoval mladíka, jenž se plaše opíral o hrazení a naslouchal Alanově vyprávění, jak pod ním Bublinka řehtala, až se chvěla zem.
Filip delší dobu mlčel. Bernard znejistěl. Nikdy neviděl ve Filipových očích takovou hořkost a smutek.
,,On ho někdo znásilnil..."
Zašeptal a opřel se bradou o kolena. Kýval se dozadu a dopředu. Vítr slabě šustil neposekanou trávou a celé situaci dodával na křehkosti.
,,To... ne, Filipe!"
Vydechl Bernard zděšeně.
Filip zavrtěl hlavou. Díval se před sebe na zem a jeho pootevřené rty se chvěly...
 


Komentáře

1 Jack.toxicbunny Jack.toxicbunny | Web | 23. května 2008 v 22:47 | Reagovat

Děkujeme pěkně a jdu číst =*

2 wEv wEv | Web | 23. května 2008 v 22:48 | Reagovat

juchuu jdu číst ^^

3 Jack.toxicbunny Jack.toxicbunny | Web | 23. května 2008 v 22:57 | Reagovat

Krásná kapitola,Syhrael,jsi nejlepší..

4 SuRoo SuRoo | 23. května 2008 v 23:08 | Reagovat

jéé ,´-)

5 SaJuŠ SaJuŠ | Web | 23. května 2008 v 23:19 | Reagovat

o_O ty vole

6 Peťushka Peťushka | E-mail | 23. května 2008 v 23:32 | Reagovat

Naprosoto úžasné.. Ale Ben by to měl Alanovi říct... že "pomáhá" Sašovi x)) Achjo, rychle dál, nevydržím to :-/

7 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 24. května 2008 v 1:24 | Reagovat

Jak jinak, než úžasné =) Jdu číst dál, ať můžu napsat alespoň mírně smysluplný komentář, i když ono to stejně nepůjde =D

8 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 24. května 2008 v 14:19 | Reagovat

kristova noha , som napnutá ,a .....neviem , či mám Bernardovi veriť! asi ano , ale ...čo ked ....x( ♥ krááása x) !♥

9 Liquid Skin Liquid Skin | E-mail | Web | 24. května 2008 v 16:32 | Reagovat

Juuu to s tou Bublinkou úžasný :)))).... no on úžasnej je celej dílek a já du honem dál :D

10 Terry Terry | Web | 25. května 2008 v 16:11 | Reagovat

Nemám prostě co říct, je to smutný :-(.

11 Lenik Lenik | Web | 25. května 2008 v 19:00 | Reagovat

Jééé krásný...jdu číst dál...jo a děkuju syhy

12 Klarit<3 Klarit<3 | 25. května 2008 v 19:09 | Reagovat

Alánek bude aranžovat *in love* těším seeee:)

13 Abbynka .....XD Abbynka .....XD | 27. května 2008 v 19:47 | Reagovat

Chjo Chjo,je to krásný jako vždy,ale když já tuhle povídku prožívám tak moc,že hodně..x(

Učiní mi to psychický bloky...XDDDA až jednou zemřu,můj posmrtný list bude vypadat takto :

Zemřela:Na klávesnici

U: Myrtilles.blog.cz

Důvod: Nedostatek fialové..XD

A vzkaz,který posílá: Syhy,máš mě na svědomí..

XDDDDD

14 loleček-žužu loleček-žužu | Web | 27. května 2008 v 19:50 | Reagovat

beautiful kapitol :)

15 JoRa.IvLu JoRa.IvLu | E-mail | Web | 28. května 2008 v 11:34 | Reagovat

á super....tak rychle sem o nečekla =D

16 Floozy Floozy | E-mail | 28. června 2008 v 22:17 | Reagovat

zase úžasný..jako každá kapitola..x)

17 MrS.ClairinQá MrS.ClairinQá | Web | 5. listopadu 2008 v 14:06 | Reagovat

Matěj znamená v Elfštině boží dar..:)

Matěj Eruanno, Erunno (boží dar)

Nu..Krásný díl..Nádherný

18 MrS.ClairinQá MrS.ClairinQá | Web | 5. listopadu 2008 v 14:28 | Reagovat

Filip Roccondil, Melarocco (přítel koní, milovník koní)

Alen Mindë (milovník)

Bernard Hortamo (usilovat)

Alexandra Atanvarnë (ochránkyně lidí)

Eduard Alyavarno (bohatý ochránce)

Oskar Eruecco (boží oštěp)

Vincenc Túraldo (vítězící)

19 Zuzana Zuzana | 25. listopadu 2011 v 22:05 | Reagovat

Som vďačná, za takéto riešenie od Filipa. A som rada aj tomu čo vraví Bernard, ale aj tak by bolo fajn priznať sa a vysvetliť to Alanovi takto ako Filipovi. On by to určite pochopil... Ďalšia úžasná kapitola.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama