Myrtilles - 12.kapitola II.řada část (1)

25. června 2008 v 13:29 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2

"♥" 12.kapitola
[Dutourd Jean]
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo...

Přehnaně zaujatě se hnípal ve své porci masa a zeleniny. Bylo to moc dobré a on přemýšlel, že si určitě ještě nejméně dvakrát přidá. Hlavně proto, aby se nemusel zabývat jinou činností.
Jemně sebou trhl, když se Filip lhostejně zvedl a gestem ruky se otázal, jestli mu má přidat zeleninu. Matěj plaše kývl, oči zabodnuté do talíře. Filip se posadil zpátky na své místo, v klidu dál obědval. Nevěnoval chlapci ani pohled, tvářil se chladně a necitelně třískal s příborem o talíř. Všechno v něm uvnitř vřelo. Tak urputně se snažil! Ráno si už myslel, že je to všechno dobré. Spletl se. Sotva se chlapce začal dotýkat intenzivněji, Matěj se mu vyškubl a utekl do koupelny. Zavřel se tam a vylezl teprve na třetí zavolání, že je oběd.
Filip neuměl popsat, jak se cítí. Možná jako někdo, kdo věčně prohrával, někdo, jehož snaha vždycky byla nenaplněna. Mrzelo jej to. Nechtěl mu přeci ublížit, proč mu Matěj nevěřil?
Polkl ještě několik soust. Zvedl se od stolu a vysypal zbytky do koše. Práskl s talířem do dřezu na další horu špinavého nádobí. Opřel se dlaní o kuchyňskou linku a studoval vzorek kachliček. Čekal, až Matěj dojí. Vyčkával na jeho talíř. A možné také na nějaké slovo...
,,Promiň, Filipe..."
Pípl Matěj a pomalu vstal. Vylízaný talíř položil opatrně vedle dřezu a pohladil chlapce po rameni.
,,Bylo to moc dobré. Já... to nádobí um-..."
,,Já to udělám."
Přerušil ho Filip chladně. Přitáhl si talíř k sobě.
Koutkem oka zavadil o Matějova zápěstí, zahalená do mikiny. Bylo přeci teplo, proč měl mikinu? Filipovi blesklo hlavou několik varovných signálů. Prudce se k Matějovi otočil.
,,Proč máš mikinu?"
Jeho oči se zúžily. Matěj instinktivně couvl, ale sebejistě vystrčil bradu.
,,Nestarej se o tohle, Filipe..." Zašeptal tiše.
,,Něco jsme si dohodli. Ty jsi to zase udělal, Matěji!"
Filip postoupil o několik kroků k chlapci.
,,Vyhrň si ty rukávy..."
Matěj zavrtěl hlavou. Chystal se zmizet. Tohle nezvládne vysvětlit. Moc dobře věděl, co dělá, ale nemohl to ovládat, kontrolovat to. Bylo to několik temných okamžiků, ze kterých si pamatoval jenom pramínky horké krve, co z něj odplavovaly veškerou vnitřní zlobu a bezmoc. Byl totiž na chvíli svůj pán, mohl se potrestat za strach a pocity, mohl si dokázat na sobě svoji sílu. Nemusel křičet nahlas ani plakat. Mohl být také jednou důstojný...
Tupě vnímal, jak před něj Filip pomalu předstoupil. Vyhrnul mu rukávy. Slyšel jeho zlomené vydechnutí, když spatřil hluboké rány a pokožku se zaschlou krví. Projela jím bezmoc, strach i zloba. Sám nad sebou lámal bič, tohle byla přeci jeho vina. On tu byl od toho, aby v tom Matějovi zabránil, aby mu pomohl. Je k ničemu, když to nedokáže...
Padla facka. A druhá i třetí. Matěj se v první chvíli nebránil. Byl v šoku. Filip ho ještě nikdy tak prudce neuhodil, aby z toho šlo vnímat takovou sílu a nenávist. Nikoliv nenávist k Matějovi, ale k tomu démonu, co ovládal jeho tělo a nutil ho si ubližovat.
Chlapec sklopil oči. Slzy štípaly. Filipův stín se kolem něj mihl. Viděl, jak bere z linky dlouhý nůž na porcování masa. Dezorientovaně couvl. Filip ho chytil za zápěstí a přitáhl ho těsně k sobě. Prstem se dotkl každé ranky.
,,Šestnáct!"
Odstrčil chlapce od sebe a přiložil si hranu nože nad zápěstí. Jemně se nadechl a ostří projelo jeho pokožkou.
Matěj vykřikl. Chytil se za ústa. Byly svědkem dobrovolně podstoupené bolesti, která mu měla otevřít oči.
,,Nedělej to, Filipe, prosím!"
Vrhl se k němu. Další zářez, kapky krve stékající po loktech. Filip ucukl před Matějovýma rukama. Čepel se znovu rychle dotýkala jeho kůže, nechávala tam smutné stopy. Patnáct. Při posledním jizvení se mu zatočila hlava, cítil silné pulsování krve ve svých žilách, zadíval se mu do očí a řízl naposledy. Tlumeně zasténal a odhodil zakrvácený nůž na linku. Matějovy oči se rozšířily hrůzou, chlapec vzlykal a viditelně se třásl po celém těle. Filip jej uchopil za bradu a šmouha jeho teplé krve zůstala na Matějových tvářích.
,,Pamatuj si, že kdykoliv to uděláš, ubližuješ tím mně..."
Pronesl Filip do ticha. Se svěšenou hlavou pomalu odešel z kuchyně. Chlapec se svezl podél kuchyňského stolu.
Krev líně stékala a rány bolely. Oči plakaly...
*
Alan seděl na kraji chodníku, špičkou tenisky dmýchal prach ulice a pozoroval kolem sebe desítky různých osudů. Matka se třemi dětmi u vchodu do obchodu, mladý zamilovaný pár vybírající koberec, stařena na přechodu... Velice záživné. Opravdu. Dělal to rád.
Něčí dlaně mu překryly oči. Alan je opatrně osahal. Prsten na levém prostředníčku. Známá vůně. Ale to přeci nebylo možné!
,,Nejsi to ty, že ne?"
Pípl Alan nezvykle tiše. Mladík sedící vedle něho se usmál.
,,Bylo mně jasné, že si mě s Bernardem spleteš..."
,,Norberte!"
Alan si sundal jeho dlaně z očí a pootočil se. Ty oči. Stejné oči. Zatočila se mu hlava. I ten úsměv!
,,Nějak tě to vykolejilo..."
Norbert se frajersky usmál.
,,Nečekal jsem, že tě tu potkám a... že se ke mně budeš hlásit."
Vyhrkl Alan upřímně.
,,V první chvíli jsem si myslel, že už špatně vidím..."
Norbert si chlapce pozorně prohlížel.
,,Proč tu jsi sám? Pozoruji tě už docela dlouho. Sedím naproti v cukrárně..."
Alanovi šíleně zakručelo v žaludku. Norbert překvapeně povytáhl obočí. Něco tu nehrálo.
,,Nechceš jít se mnou?"
Alan vykulil oči.
,,Proč jsi na mě hodný? Ty mě přeci nemáš rád ..."
Norbert se ušklíbl. Vstal a podal chlapci ruku. Alan ji váhavě stiskl a nechal se vytáhnout na nohy. Oprašoval si rozdrbané rifle.
,,To je sice pravda, ale nechat Bernardovo zlatíčko bez povšimnutí hladové by mě mohlo stát dědičné právo..."
,,Už nejsem jeho zlatíčko..."
Konstatoval suše Alan. Norbert se zarazil. Díval se na Alana, do jeho hnědých smutných očí, ve kterých se stále zrcadlily slzy.
Norbert pochopil. Na nic se neptal.
,,Tak... pojď, koupím ti zmrzlinu."
Alan nevěděl, proč se najednou usmál. Věděl však jistě, že Norbert rozhodně nebude tak zlý, jak se snaží svému okolí prezentovat. Následoval jej přes silnici až ke dveřím ohromné cukrárny.
Prohlížel se v odrazu oken. Poslední dny o sebe vůbec nedbal. Splihlé fialové vlasy mu trčely na všechny strany, šmouhy od líčidel také nevypadaly příliš vábně.
Norbert ho zavedl k vitrínám se zákusky a spoustou jídla.
Alan se bázlivě rozhlížel kolem. Páry všech očí se na něj upřely. Chlapec se prsty opřel o sklo a šokovaně si prohlížel sladkosti, obložené chlebíčky, speciality národních kuchyní, zákusky a dorty...
Výloha se zamlžila pod jeho výdechy. Měl takový hlad, teprve teď si uvědomil, že nic pořádného nejedl.
Norbert se usmál na příjemnou prodavačku. Ta bude jeho. Alan poklepal prstem na několik druhů dortíků a chlebíčků. Nevinně se na Norberta culil.
Když o pár minut později seděl u stolečku a měl před sebou talířek přetékající dobrotami, nemohl tomu uvěřit. A navíc mu to koupil Norbert! Vždyť se nesnášeli! Za tím něco bude!
Vylizoval šlehačku z čokoládového trojhránku a blaženě mlaskal.
,,Vůbec nechápu, že jsi mě... takhle pozval..."
Zamumlal s plnou pusou. Ještě pořád se cítil rozpačitě. Norbert se k němu nikdy nechoval hezky. Nazval ho děvkou a při každém setkání dával Alanovi najevo, že ho prudce nenávidí.
,,Vždyť to máš jedno..." Norbert si zapálil doutník. ,,Jestli se máme rádi nebo ne..."
Nabídl Alanovi. Alan přijal. Tohle ho uklidní. Sevřel doutník mezi prsty, bolestně si vzpomněl na Bernarda.
,,A teď navíc, když s Bernardem... nejsem... tak... jsi jeho bratr, já nevím..."
Alan položil trojhránek na talířek a cípem sametového ubrousku si otřel rty.
,,Neřeš tohle, Alane. Dělám to proto, že je mi tě... líto. Vím, jaký to je, když Bernard někomu ublíží. Mně nikdy neudělal nic špatného, ale... lidem kolem někdy ano."
,,Například?" Zamrkal Alan.
,,Víš kolik... holek se vystřídalo u něj v posteli? Desítky, možná stovky. Nepřeháním! Dostal každou, na kterou si ukázal. A jenom toho využíval. Jeho nejvážnější známost trvala sedm dní a ta holka potom málem spáchala sebevraždu. Ty jsi kluk a byl s tebou nejdéle. A ještě to nikde nepověděl oficiálně. I mně tvrdil, že mezi vámi nic není a jste jenom dobrými přáteli. Abych k tobě byl upřímný, myslím, že bys od něj měl dát ruce pryč. Především pro tvoje dobro. Šlo mu jenom o to, aby zkusil, jaké to je, když se mu v ložnici válí kluk."
,,On ti to takhle... řekl?" Pípl Alan a polkl kousek pařížského dortu. Zhořklo mu v krku.
,,Přímo takhle ne, ale... dřív, když jsi tu byl ještě nový a neostřílený, byl to právě Bernard, kdo nechtěl, abys mezi nás šel. Byl dost tvrdě proti tobě. Co vím, tak vpředvečer toho, co tě vzal k sobě, ještě všude říkal, jak tě má plné zuby. Alane, on... není zase tak hodný a úžasný, jak si myslíš. Ty jsi vlastně ani nebyl první..."
Norbert byl hodně upřímný a Alan nevěděl, jestli si toho má vážit nebo nad tím zoufat.
,,První byl Saša?" Zkusil váhavě.
,,On ti to řekl?"
,,Ne... Vlastně ano. Naznačil, že tam nějaký první kontakt byl, ale... říkal, že to nebylo vážné."
Alan se chvilku odmlčel. Pichlavé oči Norberta jej pozorovaly.
,,A... Saša je ten důvod, proč jsme se tak... nepohodli."
,,Saša je hajzl, že většího není. Kdybych mohl, osobně bych ho do té Belgie odvezl. Nemám ale ještě řidičák. Už to, že tady jezdím po okolí v otcově autě, mě může stát pěkných pár nepříjemností..."
Usmál se Norbert a Alan jeho úsměv plaše opětoval. Norbert usrkl trochu kávy a zbytek doutníku zavrtal do popelníku.
,,Víš, on... Saša není svým způsobem zlý. On si vesměs neuvědomuje, že tím, jak chce mít všechno, tak ničí lidi kolem sebe. On to prostě nedělá úmyslně. Všem nám ho bylo líto, hlavně Bernardovi. Saša má zvláštní pohled. Říká se, že když se na tebe těma očima podívá, tak mu prostě podlehneš. Já nevím, jestli je to pravda, mě kluci nepřitahují..." Zamrkal Norbert koketně. ,,Ale je fakt, že na Bernarda nějaký dojem udělal. Bylo to ale hodně, hodně slabé, oproti tomu, jak si s ním zacvičil ty. Saša u něj asi týden přespával, když ho hledali rodiče, aby ho odvezli domů. Nakecal nám všem, že má doma peklo a my jsme mu to věřili. Nikoho by nás ani ve snu nenapadlo, že se chodí prodávat. Když to Bernard zjistil, tak ho vyrazil a dál už to znáš. Víš, docela se divím, že ti dal šanci, když ty jsi to dělal taky..."
Norbert ohrnul nos. Alanovi zaskočily drobky. Tohle byl důvod jejich nenávisti. Je načase to vysvětlit.
,,Já jsem nic takového nikdy nedělal, Norberte. Byl jsem tady nový a vy jste mě mezi sebe moc nebrali. A pak přišel Saša. Vůbec jsem nevěděl, o co jde! A co se bude dít. Když jsem to zjistil, tak už bylo pozdě. Udělal jsem to jednou, nebylo to... nic neslušného. Ten chlap byl jen pořádně divný a koukal se na mě. To je celý. Ty peníze jsem dal Alex... Já vím, že si o mně musíš myslet kdoví co, ale... vážně to není tak, jak si myslíš..."
Vykoktal Alan. Norbert se na něho díval. Slabě přikývl, ale nic na to neodpověděl. Beztak má svůj názor a ten nikdo nezmění.
,,Nechceš ochutnat?"
Alan znenadání natáhl ruku se zákuskem k jeho ústům. Norbert odjakživa silný ujížděč na všechno sladké, si dobrácky ukousl a vděčně se olízl. Budovali si mezi sebou nějaký kontakt. Sice to šlo pomalu, ale Borůvčí doufalo, že třeba jednou ta hráz mezi nimi povolí a budou třeba přáteli.
Strčil si do pusy poslední zákusek a zapil to hruškovým džusem. Spokojeně se na Norberta podíval.
,,Děkuju..."
Norbert se místo odpovědi pěkně usmál. Viditelně mu rozhovor s Alanem trochu otevřel oči a přestal být tak nabroušený kdykoliv viděl fialovou barvu.
,,A jak to teď s tebou bude dál?" Zajímal se.
,,Nevím. Vůbec nevím. To, co mi udělal Bernard, strašně bolí a nikdy se toho nezbavím. Já se bojím mu odpustit. Vždycky mi tvrdil, že jsem jenom ten jediný a.... a pak ten Saša. Ty vlastně nevíš, jak to bylo... On udržoval vztah se mnou a zároveň i s ním... Hrozně mě to uvnitř drtí. Já... nemůžu o tom mluvit, promiň..."
Podepřel si dlaní čelo, aby mu nebylo vidět do očí. Ty slzičky a ublížený výraz. Trhavě se nadechl.
,,Mrzí mě to, Alane..."
Povzdechl si Norbert. Zapálil si druhý doutník. Alan ten svůj nenačatý ještě pořád držel mezi prsty. Vystaví si ho doma.
Alan se rozhlédl cukrárnou.
,,To není možné!"
Vydechl a na okamžik mu ztuhl každičký sval v těle.
 


Komentáře

1 Sab Sab | Web | 25. června 2008 v 13:47 | Reagovat

No téda, další dílky! Syhyyy, milujem tě <33 Jdu číst xD

2 Sab Sab | Web | 25. června 2008 v 13:59 | Reagovat

Ježiš no to je.. Norbert se činí. A ten záčátek měteda dostal.. Mám strašně smíšený pocity. To, jak Filip Matýskovi ukázal jak mu ubližuje, bylo fakt hrozný.

Syhy ráda mate xD

3 Eragrostis (Terry) Eragrostis (Terry) | Web | 25. června 2008 v 15:22 | Reagovat

Hej!! Co?! Je tam Bernard...?!

4 Žabička ll miluu tě, ty moje raritko ^^ Žabička ll miluu tě, ty moje raritko ^^ | Web | 25. června 2008 v 15:47 | Reagovat

Ah Syhynko, kdybys aspoň prozvonila, okamžitě bych přilítla,já už byla doma! Akorát jsem si důlvěrně šeptala s naším křeslem, odpusť!!!

5 Lenik Lenik | Web | 25. června 2008 v 17:07 | Reagovat

T jo ten začátek byl skvělý...To s Filipem a Matějem...jj Norbert se fakt činí, docela mě to zrovna u něho velmi mile překvapilo...a ten konec?!!!!...Omg koho tam Alan uviděl?!!!...Sašu nebo Bernarda?...Ať je to Ben...bože Syhy ty jsi úžasná...další úžasný a ohromující dílek...jdu na další , ptž už tu nedočkavost a zvědavost nemůžu vydržet...

6 Klarit<3 Klarit<3 | 25. června 2008 v 17:54 | Reagovat

Juhuuuuuuu Norbert!!! Juhuuuu *in love*  Aaale ta část s nožem...*help*

7 Cvrcinka Cvrcinka | 25. června 2008 v 19:43 | Reagovat

Za normálních okolností komentáře nepíšu, ale tohůe je vyjímečná situace. Miluju Filipa atímto mu skládám obrovskou poklonu.

8 kai kai | 26. června 2008 v 10:18 | Reagovat

*slzy v očiach po prečítaní prvej časti textu*

9 Liquid Skin Liquid Skin | E-mail | Web | 26. června 2008 v 13:52 | Reagovat

*Slzičky v očích* teda... já brečela už předtím kvůli jiný věci ale tohle mě dostalo..ten Filip.... ježiš ať to ten Matýsek konečně pochopí...... a s tim Norbertem...ten mě překvapil..dobrýýý...a ani se neodvážím přemýšlet co Alan vidí... :((

10 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 26. června 2008 v 16:56 | Reagovat

Ten Norbert... To bude ještě zajímavý =D Mám takový zlý tušení...O_o A kdo tam je? Saša, že jo? Snad tam je alespoň sám, bo jestli tam je i Benny, tak fakt nwm...

11 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 26. června 2008 v 21:55 | Reagovat

aj ja budem za chvílu tuhá ! uplne prkenne sedím! a mám vypúlené očí ! teba Noríííí :) toe kráásny diel ;)

12 loleček-žužu loleček-žužu | Web | 29. června 2008 v 16:52 | Reagovat

při části Filipa s Matějem mě chytla husina a celá jsem se začala klepat .... fuj

13 *Nicky* *Nicky* | E-mail | Web | 20. července 2008 v 15:34 | Reagovat

Wow... Filip mě hodně překvapil, udělal na mě silnej dojem.

14 Ewicka Ewicka | 9. srpna 2008 v 1:55 | Reagovat

Teda au....to bych do Filištína teda neřekla, mám ho ráda je takovej správnej za každou cenu vtipnej :D ale když potřebuješ pomůže :)......a teda ten Norbert do toho bych to taky neřekla,teda se mi všichni mění před očima :D......No ale s Norbertem to na nějaký přátelství teda moc netipuju spíš že ustoupí ta nevraživost ale přátelství asi ne

15 Zuzana Zuzana | 25. listopadu 2011 v 23:32 | Reagovat

Filip je úžasný, snáď si to Matej uvedomí a už si nedokáže ubližovať. Aspoň jeden človiečik by sa mohol vyličiť, keď je tu toľko smutných dušičiek. Norbert to robí len tak? Alebo má nejaký plán? Akosi sa mi to nezdá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama