Myrtilles - 13.kapitola II. řada část (1)

30. června 2008 v 12:16 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2

Přeju krásné počtení!

"♥" 13.kapitola

Matěj se po incidentu ráno nemohl vzpamatovat. Bezduše seděl na studených kachličkách a nevnímal bolest, jež mu pulsovala poraněnýma rukama. Nemohl pochopit, proč si Filip záměrně ublížil. Byl to strašný pohled, Matěje to odrovnalo jako ještě nic jiného. Udělal to kvůli němu. Proč? Možná ho miloval. Bylo tohle vyznání? Nebo snad definitivní konec?
Trochu sebou trhl, když se něčí ruce opatrně dotkly jeho tváře. Podíval se do Filipových očí a jemně si povzdechl.
,,Slibuješ, že už to nikdy neuděláš?"
Špitl Filip do ticha a chlapec urputně přitakal.
,,Protože kdybys to znovu udělal, musel bych to udělat také..."
,,To ne!" Zakňoural Matěj a pokukoval na Filipovy obvázané ruce. Pod obvazem prosakovaly slabé krvavé skvrny. Filip poznal, že tohle je ta zlatá cesta, jedině takhle v Matějovi vyvolá city a výčitky svědomí. Věděl, že chlapec ho bezhlavě miluje.
,,Tak pojď... Pojď si to umýt..."
Chytil ho za ruku a pomohl mu vstát. Zavedl jej do koupelny. Sedl si na prádelní koš a pozoroval chlapce, který si neuměle myl ruce pod proudem horké vody. Filip vytáhl dezinfekci. Matěj k němu plaše přicupital, viditelně se styděl. Usykával, když mu byly rány čištěny. Nepotřebovaly obvázat, mohly dýchat, nebyly tak hluboké jako Filipovy.
,,Kdykoliv budeš cítit, že tě to zase ovládá, přijď za mnou. Společně to můžeme zvládnout, Matěji..."
Zašeptal Filip a Matěj přikývl.
,,Proč bys měl trpět za svoje pocity? Ty přeci nejsi vinen..."
,,Ty také ne a... Udělal jsi to..."
Matěj prstem ukázal na obvaz. Filip se smutně pousmál.
,,Protože když si ubližuješ, je to jako bys ubližoval mně..."
,,To ale nechci!"
Bránil se Matěj málem plačtivě, tohle na něj silně zapůsobilo.
,,Tak to musíš ovládnout. Ty jsi přeci tak silný, Matěji! Ten, kdo ti... to udělal, si zaslouží bolest, ne ty!"
Vrátil mu Filip stejně naléhavým tónem a chytil jej za rameno. Přitáhl si jej k sobě do náruče a Matěj se k němu hladově přitiskl. Potřeboval pomoci.
,,Nechtěl jsem tě tolik uhodit, odpusť..."
Omluvil se Filip šeptem a pohladil ho po vlasech. Matěj zabořil obličej do jeho trička a pokýval hlavou. Nechtěl nikdy Filipa ztratit, nechtěl zůstat na tu bezmoc sám.
,,Víš co? Zajdeme si zítra někam na oběd, můžeme s sebou vzít i Alana. Přijdeme všichni na jiné myšlenky. Zkus mu zavolat, na tebe dá možná víc... A teď můžeme jít lenošit k televizi..."
Filip Matěje jemně políbil na čelo a upravil mu několik pramenů vlasů.
,,Možná, že nám sem strčí Madlenku..."
Matěj se konečně malinko usmál. Filip jeho úsměv napodobil.
,,Když nemůžeš být šťastný sám za sebe, směj se alespoň pro mě, prosím..."
Plaše se mu zadíval do očí a přitiskl své horké rty na jeho pootevřená ústa. Matěj váhavě zamrkal, Filip stiskl dlaněmi jeho zadek a více na svoje tělo chlapce přitiskl.
,,Nebudu na tebe naléhat, počkám, jak dlouho budeš chtít..."
Filip spojil prsty na jeho týle a třel svůj nos o jeho.
Na Matějových tvářích se objevil vděčný úsměv. Takový pro jaký nikdo na světě nemá důvody. Jenom on, protože on je právě ten nejšťastnější...
A milovaný.
*
Alan zmoženě svěsil ruku z postele. Nahmatal ponožku. Přitiskl si ji k uchu.
,,Haló?"
Zíval rozespale. Mobil zvonil dál. Alan s pištěním odhodil ponožku a naprosto probuzený hrábl po mobilu. Tak tohle už je vážné!
,,Alane! Pojď s námi na oběd, prosím!"
Matějův hlas zněl radostně a nedalo se mu odolat. Alan se nestihl ani zeptat s kým, kde a jak. Vůbec netušil, jak se ocitl v koupelně, prošel kolem matky a Alex, oběma jim zamával a na otázku v kolik přijde, neodpověděl. Když se o hodinu později objevil u Filipa doma, konečně se probudil.
Strčil loktem do dveří a v předsíni slušně shodil zablácené boty. Ťapal po naleštěné podlaze nahoru k Filipově pokoji. Obdivoval dům, byl tak nádherný a plný světla, Filipova maminka si na dekor velmi potrpěla, ovšem stále to byl slabý odvar toho, co předváděl ve svém bytě Bernard. To byla teprve pohádka a luxus! Alanovi se po Benovi hodně zastesklo... Opatrně nakoukl do Filipova pokoje a ztuhnul na místě...
,,Ahoj, Alane!"
Filip seskočil ze stolu a málem škobrtl přes Madlenčiny hračky. Malá seděla Matějovi na klíně a švitořila na jinou malou holčičku, která seděla na klíně... Bernardovi!
Alan zhluboka vydechl, zavřel oči a napočítal do sedmdesáti pěti.
,,My tady máme školku!"
Zasmál se Filištín a vtáhl Alana dovnitř.
,,A potom, že homosexuály by měli držet dál od dětí... To zrovna! Mám rád malé děti..."
Zabrumlal Filip sám pro sebe jako dodatek a Alan pořád nemohl popadnout dech. Co je to za dítě, co se rozvaluje Bernardovi na klíně, Ben ho hladí po vláskách a nechává ho ukusovat ze své porce sojového suku?
,,Ahoj..."
Ucedil Bernard zpola odměřeně a posadil dítě na polštář, aby si mohl natáhnout nohy. Na Borůvku musel být dost komický pohled, opatrně si sedla vedle Matěje a koulela na Bernarda očima.
,,Johanka ti je podobná, tatínku!"
Zapištěl Matěj pobaveně a šťouchl do Bernarda. Ben se rozesmál a polechtal Madlenku. Do Matěje přátelsky žďuchl.
,,Nechej toho, nebo ti seberu dítě!"
Matěj se upřímně culil a Filipovi se objevil na tváři nadšený výraz, protože jeho sluníčko Matěj se konečně uvolnil a měl z něčeho radost.
,,To... to je tvoje dítě?"
Alan zapomněl, že jsou s Bernardem kamarádi a nebaví se spolu.
Bernard se podíval na Matěje a oba se rozesmáli.
Borůvka se urazila a sedla si k Bernardovi zády. Ben do Alana prstíkem opatrně šťouchl a naklonil se k rozdurděnému chlapci.
,,Johanka je dítě sestry mé matky. Rodinné svazky po mně nechtěj."
Alanovi spadl ze srdce obrovský kámen. Uvědomil si svoji naivitu, ale když Johanka měla přesně Bernardovy oči a lišácký úsměv! Alanem projely zvláštní myšlenky. Neomráčil jej ani tak pocit, že Bernard by mohl mít dítě jako fakt, že k dítěti patří také jeho maminka, a to by Alan těžce nesl...
Borůvčí trochu pootočilo hlavu.
,,Odkdy hlídáš děti?"
Bernard Johance pohledem vysvětlil, že papírek od suku se nestrká do Filipovy ponožky.
,,Proč by ne?"
Alan začínal trochu roztávat. Díval se na holčičku, které mohly být maximálně tři roky a byla úžasně sladká a roztomilá. Pozorovala Alana oříškově hnědýma očima a statečně žužlala kus ztvrdlé sóji.
,,Tu růžovou sukýnku jsi jí navlékl také ty? A ty botičky a -..."
,,Alane, vypadám snad jako úchyl?"
Odpověděl Bernard přehnaně mile.
Matěj vyprskl smíchy, Filip na chvíli zmizel v převlékárně a Alan našpulil rty do sladkého ňuchání, jaké se obvykle provozuje na malé děti. Naklonil se k dítěti, úplně ho očarovalo.
,,Ty jsi princezna..."
Jemně se dotkl řasení sukénky a holčička se na Alana pěkně usmála.
,,Ona nemluví... ani nežvatlá..."
Ozval se Matěj. Alan se na Bernarda překvapeně podíval.
,,Něco tam není v pořádku..."
Vysvětlil Bernard mlhavě a pohladil holčičku.
,,Ale je to zlaté dítě..."
Johanka k Alanovi natáhla ruce a zabořila prstíky do jeho fialových vlasů. Čichala k nim a mazlila se s nimi, očividně jí ta barva nešla na rozum.
,,I to dítě přitahuješ, Alane!"
Usmál se Matěj a krotil Madlenku, která svým dětským kladívkem zkoušela rozbít fotku Filipa ve zlatém rámečku s delfíny.
Alan moc dobře věděl, že Bernardovy pichlavé oči plné vášně se na něho dívají. Sebejistě si posadil dítě na klín a pošimral ho prstem na drobném nosíku.
,,Jen se dívej, malá, zítra už budou černé..."
Matěj úžasem povytáhl obočí. Alan by se nejraděj koukl na reakci Bernarda, který oněměle pootevřel ústa a zase je zavřel.
Filip zabránil zavčas katastrofě, protože cvičně hupsl na postel.
,,Jedeme se najíst? Mám šílenej hlad!"
*
Rozhodli se jet jedním autem. Tím Bernardovým. Alan s Matějem byli zpacifikováni dozadu i s dětmi. Madlenka vzteky usnula, když jí Matěj zakázal do Filipa bušit pěstičkami. Johanka seděla Alanovi na klíně a rozumně se dívala kolem sebe. Alan na ni neustále mluvil a brebentil si s ní. To hlavně proto, aby se necítil tak zatraceně nepříjemně, když se na něj každou vteřinu upíraly Bernardovy zvláštní pohledy přes zpětné zrcátko.
Před restaurací vzal Johanku do náruče a Bernardovi ji nevrátil. Možná jako záminka, aby se ho mohl dotknout později.
Zabrali si místa na terase. Alan si sedl pěkně do stínu, dítě si posadil na klín. Matěj si chtěl sednout vedle Alana, aby tvořili s dětmi hezký pár, ale Bernard ho elegantně předběhl a přisedl si vedle Alana. Filip dělal, že je neviditelný a vůbec se nesměje jejich pouhému 'kamarádství'.
Servírka přinesla jídelní lístek. Matěj po něm hrábl a Filipa i Madlenku pod něj málem schoval. Zasvěceně jim vysvětloval, co si objednají a všichni tři - i Madlenka - nazírali koutkem očka naproti sobě na Bernarda s Alanem.
Alan listoval lístkem sem a tam a tam a sem, Johanka tahala za cíp ubrusu.
,,Co si dáš, Alane?"
Zvědavě se otázal Ben a odložil lístek. Měl vybráno. Chtěl inteligentně zavést konverzaci. Alan pokrčil rameny.
,,Něco, aby se také mohla najíst ta malá. Ty bys ji určitě nacpal makrobiotickou stravou se spoustou vlákniny a ovesných vloček a sójových suků bez nároku na kousek masa..."
Vyhrkl na jeden dech a požitkářsky sáhl po skleničce s džusem, která se mu tam zatím objevila.
Bernard se ležérně ušklíbl. Alan se snažil odsekávat a být pěkně ostrý. Vůbec se mu to nedařilo, neuměl ten správný tón, byl ještě víc roztomilejší než jindy. Pomilovat do bezvědomí hned uprostřed stolu... Chlípné myšlenky se rojily Bernardovi v hlavě, kdykoliv se na chlapce jenom ždibečkem oka podíval...
Matěj schoval Madlenku pod stůl a naklonil se k Filipovi blíž. Za stránkou s polévkami probíhala vzrušující výměna názorů ohledně velikosti knedlíčků v polévkách.
,,Alane, když jsme teď ti přátelé..."
Začal Bernard jenom tak mimochodem a Alan měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Bernard jeho rošťácký kukuč postřehl. Naklonil se k chlapci. Jemně odstrčil prsty Johanky nožičku a mezi palcem a malíčkem velmi silně stiskl chlapcovo stehno. Tak moc bylo hubené.
,,Jauvajs!"
Vyhrkl Alan pološeptem.
Bernard se nosem skoro otřel o konečky jeho vlasů.
,,Opovaž se něco si udělat s vlasy..."
Zašeptal a s jemným odkašláním typu - právě jsem se rozhlížel -, se vrátil do původní pozice, kdy drtil mezi prsty slánku.
Alanovi zaplály v očích plamínky. Šlehl po Bernardovi prostopášným pohledem. Využil toho, že Johanka si chce ohmatat žížalu a opatrně položil holčičku na zem. V mžiku sekundy se sklonil k Bernardovi a zabušil mu pěstičkou do boku.
,,Nesnaž se mě štípat, nebo se neznám! Kamaráde!"
Sykl mu Alan těsně u ucha a sehnul se zpátky na zem, aby něžně vydoloval žížalu z Johančiny pusinky.
Bernard, který se právě pokoušel žalem utopit ve skleničce hruškového džusu, se poprskal na všech částech těla a zaskočil mu lok.
Filip s Matějem, kteří si mezitím do lístku vyvrtali díru rozlomenou zápalkou, aby ty dva mohli sledovat, dusili smích do rukávů a nahlíželi pod stůl.
Alan si s přehledem objednal obyčejné přírodní maso bez koření a bez zeleninové oblohy. Bernard zabodoval se svojí vegetariánskou porcí. Filip s Matějem si dali zamilované jídlo pro dva.
,,Mohli jsme si to taky dát, Johanko, my bychom to spolu snědli..."
Pronesl Alan polohlasem a ukrojil malinký kousek masa. Bernard se na chlapce se zájmem pootočil.
,,To dítě nejí maso, maminka je vegetariánka, asi bude po ní..."
Alan obrátil oči v sloup a prstem ukázal na Johanku, která si rvala sousta kuřecího jako lev.
,,Bernarde, prosím tě, malý dítě potřebuje maso! Koukej, jak dlabe!"
Alan děvčátku foukal sousta a houpal ji na kolenou. Johanka si uždibovala kousky sama, ale také dovolila Alanovi, aby ji krmil. Matěj pološeptem pronesl, že Alan to s malými dětmi doopravdy umí a potřebuje jich kolem sebe v budoucnu hodně mít, jen musí mít někoho, kdo mu to může poskytnout.
Alan se smutně usmál. Nad tímhle nikdy nepřemýšlel. Filip ještě dodal, že zná osobně jednoho mladíka, jehož táta vlastní ve městě obchody a má takový vliv na patřičných místech, že si jeho syn může dovolit adoptovaných dětí třeba pět. Rozesmál se a Alan taktéž.
,,Copak je to za prince? Skočím mu kolem krku a nepustím!"
Alan roztouženě zamrkal. Bernardovi to v mžiku došlo a zakuckal se brokolicí.
,,Sedí vedle tebe!"
Upřesnil Filip mrtvý smíchy a Alanovi zmrzl úsměv na rtech. Johanka snědla poslední sousto masa a dožadovala se puštění na zem, aby mohla s Madlenkou pitvat žížalu.
,,Měla by tě vidět maminka vegetariánka..."
Neodpustil si Alan a hnípal se v suchých bramborech.
,,Chceš maso?"
Bernard mu velkoryse posunul svůj talíř. Filip s Matějem do sebe pod stolem šťouchli.
,,Ty máš v těch semínkách taky nějaký maso?"
Vykulil Alan oči a upřímně se divil. Vidličkou zarýpal v Bernardově porci a zaškrundalo mu v bříšku tak maximálně, že Johanka na zemi nadskočila.
Bernard se po chlapci zvláštně podíval.
,,Klidně si to sněž, jestli chceš..."
Byl samá ochota. Filip si chtěl rýpnout, že Bernarda nepoznává, ale Matěj mu pod stolkem stiskl ruku. Byli tu od toho, aby je dali dohromady, to byl celý jejich plán, nesměli jim to zase kazit.
,,Ale co budeš jíst ty-..."
,,Já stejně nemám hlad."
Mávl Bernard rukou.
,,Tak... můžeme jíst oba."
Navrhl Alan. Když uviděl jiskru v Bernardových očích, hned nasadil vážnou tvář.
,,Přátelé se vždycky dělí. A vidličku máme oba..."
Hned sáhl pro svoji a jemně prstem posunul čistou k Bernardovi. Matěj prudce zareagoval. Šťouchl do Filipa, Filip kopl do nožičky stolu. Ukopl si palec a zavýskl s omluvným podtónem - Alanova vidlička, samozřejmě jenom ledabyle držená mezi prsty, spadla na zem. Johanka se jí hned zmocnila a nabodla na ni žížalu. Alan se sklonil pod stůl. Spatřil svoji vidličku a Johančin úsměv. Vzdal to.
Obrátil se přes stůl na Matěje a Filipa.
,,Půjčí mi někdo z vás vid-..."
Vzdal to podruhé.
,,Co chceš půjčit?"
Zeptal se Filip nevinně se šťourající třemi zoubky vidličky v uchu.
,,Chceš vidličku?"
Matěj si vytáhl příbor z pusy a kamarádsky chlapci nabídl svoji vidličku, na které se leskly provazce naprosto unikátních slin, které mu dalo sakra práci vytvořit.
,,To je dobrý... Já si najdu nějaký klacík..."
Zašveholil Alan a nervózně se podíval nahoru na lípu.
,,Možná nám bude jedna vidlička stačit..."
Zkusil to Bernard tak přehnaně opatrně, že to vlastně vůbec nevyslovil.
,,Tak jo," pokrčil Alan lhostejně rameny a Bernard nejprve nenápadně poskočil dva metry vysoko. Tohle byla jedinečná příležitost. Opatrně namotal na vidličku ten největší kousek, co připomínal maso, a láskyplně dopravil sousto k Alanovým ústům. Alan zarytě šilhal na kus brokolice, jež měla demonstrovat maso, a jemně vrtěl hlavou.
,,...Za maminku a za Alex a... za mě..." Nadhodil Bernard s úsměvem a přejel mu po zádech imaginární parník vzrušení, protože chlapec se šibalsky culil. Při posledním slově poslušně otevřel ústa.
Filip a Matěj do sebe pod stolem sadisticky šťouchali vidličkami, jak moc si dávali najevo vzrušení, že se jim daří ty dva dát do kupy.
Alan se nechal krmit. Pokoušel se vsugerovat si, že to s ním nic nedělá. Omyl. Klepal se jako ratlík a několik zrnek rýže mu upadlo za tričko. Ale snědl poslušně skoro celou porci, a ani nepostřehl, že Bernard vlastně uždibl jenom párkrát. Rozhodně to nebylo spravedlivé dělení.
 


Komentáře

1 Floozy Floozy | E-mail | 30. června 2008 v 12:36 | Reagovat

jůů jsem první!!!:)) je to nádherný jako vždycky..už ani nevím co psát za komentář..jsem na tom závislá a obdivuju tě...<3

2 Sab Sab | Web | 30. června 2008 v 12:46 | Reagovat

Další díl, umííírááám xD Jdu si to přečíst <33

3 Jack.toxicbunny Jack.toxicbunny | Web | 30. června 2008 v 12:47 | Reagovat

Ooo krásný díl..konečně něco optimistickýho .. ^^

4 Žabička ll miluu tě, ty moje raritko ^^ Žabička ll miluu tě, ty moje raritko ^^ | Web | 30. června 2008 v 13:02 | Reagovat

ano beruško, tam to S doopravdy je =D

5 Sab Sab | Web | 30. června 2008 v 13:05 | Reagovat

Ježíš to neni možný tohleto xD Z tohohle dílu absolutně nemůžu, ti dva jsou tak roztomilí, když se je snaží dát dohromady. A ty dvě dívenky jsou pěkná prasátka xD Jdu se přečíst druhou část *vrní blahem* ♥

6 wandouzz wandouzz | Web | 30. června 2008 v 13:57 | Reagovat

uáááá konečněěěě :) culím se tu sama pro sebe jako Alánek

7 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 30. června 2008 v 20:02 | Reagovat

tak o toto ma chceš ochudobniť? ja viem , koníci sú velkou časťou tvojho života ale ja nevydržím AŽ týžden x) ved ......každá druhá veta je plná humoru a stolička podo mnou sa pomaly prehýba ! noa a veta , kotrá nieje vtipná , je tak krááásne zamilovaná a nápadná x) ja ťa žerem x)

8 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 1. července 2008 v 2:20 | Reagovat

To je DOKONALÝ!!! ˇUžasný, překrásný a já nwm co ještě! To je tak ťuťu s těma dětma =D A u každý druhý věty jsem skončila pod stolem =D Kdo se má zpod toho stolu furt drápat zpátky na židli? =D Vážně je to dokonalý a jestli budu muset vydržet jenom pár dní bez dalšího dílu, umřu, to tě varuju předem! Budeš mě mít na svědomí! =D No nic, jdu číst druhou část. Ještěže ta tu je =)

9 Abbynka alias Alex Killer..x) Abbynka alias Alex Killer..x) | 2. července 2008 v 12:59 | Reagovat

,,Co chceš půjčit?"

Zeptal se Filip nevinně se šťourající třemi zoubky vidličky v uchu.

,,Chceš vidličku?"

Matěj si vytáhl příbor z pusy a kamarádsky chlapci nabídl svoji vidličku, na které se leskly provazce naprosto unikátních slin, které mu dalo sakra práci vytvořit.

U tohoto dílu jsem se opravdu nasmála..fakt že jo..XD

Jejich přátelský vztah...^^

Menší LOL..XDDD

Užas.

10 kai kai | 2. července 2008 v 15:58 | Reagovat

to bolo tak roztomilé.... milujem keď  sú s nimi aj drobčekovia...^_^♥

11 Michelle Michelle | Web | 3. července 2008 v 14:56 | Reagovat

:D bože..tak tohle byl upe dokonalej dílek:D sem se málem pochcala smíchy..takový výgeby co sem měla:D prostě tenhle díl nemá chybu..<33

12 loleček-žužu loleček-žužu | Web | 5. července 2008 v 11:00 | Reagovat

ááááá :) :) :)

13 Eragrostis Eragrostis | Web | 12. července 2008 v 19:00 | Reagovat

Ah.... Na tohle jsem se celý tábor tak těšila!! Až se posadím na židli, zapnu počítač, otevřu okno s internetem, najedu si na myrtilles.blog.cz a přečtu si všechny díly, co jsem zameškala. =)

A tenhle díl mě vůbec nezklamal, je to krásné, dokonalé. Nikdy mě nepřestaneš udivovat, jak to můžeš tak hezky napsat.

Jsi úžasná. =)

14 *Nicky* *Nicky* | E-mail | Web | 20. července 2008 v 20:11 | Reagovat

nevím, nevím, jestli bych se větví naobědvala xD

15 Lenik Lenik | Web | 5. srpna 2008 v 22:43 | Reagovat

Jééééé skvělýýý dílek....jen at se dají zase dohromady...

16 Janet Janet | Web | 15. září 2008 v 14:58 | Reagovat

jejkůůů oni dva jsou roztomilí až za hrob!!

17 Seiyuu Seiyuu | Web | 21. září 2008 v 13:26 | Reagovat

Uwaaaaa....jsem na tomhle příběhu tak závislá, že ani nepíšu komentáře, protože to hltám s jazykem až u kolen xDD

18 Psycho Candy Psycho Candy | Web | 29. července 2010 v 17:12 | Reagovat

Naprosto bezkonkurenční díl xDD
Smála sem se dokonce nahlas :D

19 Ynne Ynne | Web | 30. prosince 2010 v 21:45 | Reagovat

aww, Filip je úžasnej, že se takhle zachoval! a oběma jim to přeju, aby jim to vyšlo...
Alan mě s tou ponožkou místo mobilu naprosto dostal. XDDD
Že zrovna Johanka. >< Nesnášim svoje jméno. Ale hlavně fakt nemám ráda malý haranty jako je Madlenka a teď ještě ta Johanka. Nechápu, že tam je tolik lidí, co malý haranty zbožňujou. :D To v tomhle věku moc nebejvá, myslim...
Ježíš, on je prostě naivka, ten Alan. XD

20 Zuzana Zuzana | 25. listopadu 2011 v 23:50 | Reagovat

Takto som sa usmievala naposledy na začiatku poviedky :D doslova blažený výraz. Ďakujem za tú krásu.

21 Lucka :) Lucka :) | Web | 13. února 2012 v 17:42 | Reagovat

Oh bože! Dokonalost!! :D Nemálo jsem se nasmála. Filipovi a Matějovi :D Ach bože :) Miluju tuhle povídku ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama