Myrtilles - 11.kapitola II.řada část (1)

23. června 2008 v 12:48 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2


Otočil se. Smutné oči se na něho dívaly a hledaly trochu něhy. Bernard nemohl nabídnout víc než jen smutný úsměv. Útlá, téměř dětská dlaň, mu opatrně setřela několik slz, co se třpytily na pohublých tvářích.
,,Běž pryč..." Zašeptal Ben a přitom jej chytil pevně za zápěstí a přitáhl ho k sobě.
,,Nepůjdu." Pronesl Saša rozhodně a šibalsky se mu blýsklo v zeleném oku. Modré zůstávalo chladné jako ocel. Ty oči si musely každého podmanit, jejich zvláštnost, barva, každé bylo jiné. Oči ďábla. Bernard raději uhnul pohledem. Nechtěl být sám. Teď mu nic jiného nezbývalo. Saša byl jediný, kdo se k němu neotočil zády. Bernard mu nic nekladl za vinu. Cítil se vinen jenom on sám...
,,Benny, copak se děje?"
Saša využil jeho rozpolcenosti, objal ho a pevně se k němu přitiskl. Bernard neodpověděl, odstrčil ho od sebe a udělal několik kroků ke dveřím.
,,Alan ti něco... udělal?"
Špitl Saša jemně a netrpělivě přešlapoval vedle rozzlobeného blonďáka.
Při zaslechnutí Alanova jména sebou Bernard trhl a klíče prudce vrazil do zámku.
,,Rozešli jsme se."
Utrousil ledově a špičkou boty podržel dveře. Nahnul se ke schránce pro poštu.
Saša úlekem zasténal. Přitiskl si dlaň na ústa a poulil na mladíka oči.
Bernard prolistoval chvatně obálky. Ruce se mu třásly, ale on to v sobě zabíjel.
,,Běž pryč. Chci být sám."
Chtěl zmizet za dveřmi, za clonou nenávisti vůči sobě, za svojí dřívější rouškou rozmrzelosti, chtěl být zase tak arogantní, tak vyrovnaný a spokojený sám se sebou. Nešlo to, vůbec mu to nešlo. Saša se hbitě protáhl za ním a chytil ho za rameno.
,,Bernarde! Nesmíš být sám... Já... hrozně mě to mrzí!"
Vykoktal a když Ben pootočil o několik stupňů hlavu, aby jej mohl probodnout tvrdým pohledem, Saša pocítil náznaky strachu.
,,Bylo to kvůli tobě. Viděl nás spolu."
Saša si povzdechl. Jeho ruka sklouzla podél těla Bernarda. Rty se semkly do úzké linky a nedovolily vnitřním emocím proniknout napovrch. Blaho, strašlivé blaho a radost teď Saša po několika letech, měsících i dnech, mohl zase cítit.
,,To jsem nechtěl..."
Ta slova vyzněla hořce a nevinně, Bernard se musel soustředit na svoje pocity, proto jej nemohl podezírat.
,,Nemůžeš za to, je to moje vina, neměl jsem mu lhát a tajit. Nechce se mnou být, asi... asi potřebuje k sobě někoho lepšího, než jsem já. Nechci mu už nikdy ublížit víc než jeho otec..."
Uvědomil si, že šeptá a bezdůvodně. Mohl mlčet. Nikdo se nemusel dozvědět, jak jím to otřáslo a co v něm uvnitř bouřilo. Jen to najednou nedokázal v sobě dusit, přestože Saša byl ten poslední člověk na světě, kterému by se za jakýchkoliv okolností mohl s něčím svěřit.
,,Nenechám tě teď samotného!"
Saša rychle využil příležitosti. Rozhodně zaujal místo po jeho boku. Nahmatal jeho zkřehlou dlaň a silně ji stiskl. Bernard se nezmohl na jakýkoliv odpor. Prkenně se nechal chlapcem vést po schodech. Před dveřmi do bytu jen vnímal, jak mu Saša opatrně sáhl do kapsy pro klíče.
,,Sašo, tohle... nesmíš..."
Špitl Bernard vyčerpaně a trochu se vzepřel, ale chlapec jej vtáhl do ložnice, nechal jej klesnout na postel a sedl si vedle na polštářky.
,,Pomůžu ti. Nemůžeš teď zůstat sám. Hrozně mi... imponuje, jak se chováš teď. Už nejsi tak chladný jako dřív a já nechci, abys do toho spadl znovu. To… se srovná. Alan ti za to nestojí, Bernarde, on ublížil tobě, ne ty jemu!"
Saša se skoro zajíkal, jak plamenně přesvědčoval. A Ben se učil mu důvěřovat. Po výčitkách Alana bylo přeci tak krásné slyšet, že vlastně za nic nemůže, že pro Alana udělal maximum.
Naslouchal a plaše si Sašu prohlížel.
,,On tě vůbec nemohl milovat, Bernarde... Já vím, že je těžké si to uvědomit, ale kdyby tě miloval, tak by pochopil všechno, co jsi mu řekl, uvěřil by ti třeba i to, co by nebyla pravda! Takhle jen ukázal svoji vypočítavost. Vůbec mu na tobě nezáleží!"
Saša ho pohladil po roztřesené ruce.
,,Pomůžu ti zapomenout..."
Zašeptal sotva slyšitelně a sklonil se k němu. Dýchl mu opatrně na špičku nosu, ale bál se ho políbit. Věděl jistě, že by se setkal s odmítnutím. Bylo tak brzy a zároveň strašně pozdě.
Bernard zavřel oči. Nechtěl už nikomu dovolit, aby pronikl těsně k němu. Proč mu Alan nedůvěřoval, proč se to tak pokazilo, co vlastně udělal špatně? Změnil se proto, aby chlapci dal jenom to nejlepší. Nic se nepodařilo, všechno bylo špatně a tak to mělo zůstat.
Jen zpola vnímal, jak mu Sašovy ruce vysvlékly tričko. Chlapcovo tělo se k němu přitisklo a dodalo mu zvláštní oporu. Zase tu byla něčí fyzická blízkost. Tolik mu připomněl Alana! Usilovně si představoval, že dlaně, které jej hladí a přehazují přes něj přikrývku, jsou doopravdy Alanovy...
,,Zapomeneš..."
Špitl si Saša sám pro sebe a opřel se bradou o jeho rameno. Prsty se jemně probíral jeho tmavě blonďatými vlasy, jež měly nádech medové barvy a také tak voněly. Cítil, že se drobně chvěje. Využil jeho strachu uvnitř, jeho samoty a ztracenosti... Věděl, že vyčerpaností usíná.
Za okny se pomalu stmívalo a chlapec se konečně cítil jako vítěz.
*
Alana probudilo šimrání na nose. Otočil se na druhý bok a zamumlal Bernardovo jméno. Zdál se mu sen. Všechno v něm bylo dokonalé. Proto nechtěl otevřít oči. Přehodil si přes hlavu polštář a zpupně se zavrtal do matrací.
,,Chudáček, je mi ho tak líto..."
Zašeptal Matěj a nevinně uždiboval okoralé hroznové víno, které sem přinesla včera matka a Alan se ho ani nedotkl.
,,Život jde dál. Tohle byla jenom ošklivá zkušenost. Nic víc ani nic míň..."
Odpověděl Filip. Přisunul se k Alanovi blíž. Položil mu ruku na rameno a jemně s chlapcem zatřásl.
,,Ali, zkus mě alespoň chvíli vnímat. To jsem já -..."
,,Filištíček?"
Zahudral Alan zpod polštáře.
Filip se na Matěje vítězoslavně usmál.
,,Vylez zpod toho polštáře. Alane, já- my už víme, co se stalo. Není to přeci tak horký!"
Filip sledoval, jak si chlapec opatrně sedá na postel. Hlavu svěšenou, ušmudlané oblečení od barviček, v posteli kousky pastelek a zatvrdlých temperových barev. Nemohl v noci spát, tak kreslil. Po stěnách. Děsivé depresivní výjevy. Filip zkušeně nadzvedl Alanovi bradu dvěma prsty a podíval se mu do vyplakaných hnědých očí.
,,Ale no tak..."
Usmál se něžně a pohladil ho prstem po tváři. Rozpité líčení pod očima a ublížený výraz, by vyvolal vlnu pocitů v každém. Filip by Alana nejraděj objal a Alan by se k němu zase strašně moc rád přitulil, ale oba dva se trochu báli reakce Matěje, který si Filipa žárlivě hlídal. Možná by pro něj bylo těžké pochopit přátelství obou chlapců. Možná také ne.
,,Bernard ti za tohle nestojí."
Filip tedy alespoň pevně stiskl Alanova ramena oběma rukama a zatřásl s ním.
,,Slyšíš mě, Alane? Všechno se to přeci dá nějak rozumně vysvětlit. Ani jeden jste druhému nechtěli ublížit. Bernard jenom... chtěl Sašovi pomoci. Bál se ti to říct, ale hned jak by Saša odjel do Belgie, všechno by to bylo v pořádku..."
,,Proto se s ním musel muckat na pohovce? A možná daleko víc?! On věděl, jak Sašu nenávidím, věděl, jak mi ublížil a jak moc se snaží a snažil rozvrátit nás a stejně... stejně mu dovolil tolik důvěrnosti! Kolik mi dalo práce vyvolat v něm první city a dočkat se prvního polibku! A potom přijde Saša a všechno to zbortí! Nenávidím ho a jen co ho někde potkám, tak ho -..."
,,Ne, Alane, přestaň!"
Filip naklonil hlavu na stranu a zvýšil trochu hlas, Matějovi zaskočila kulička vína.
,,Byla to jen slabá chvilka, já Bernardovi věřím, že to byla jen souhra náhod a nic víc se nikdy nestalo. Proč mu nemůžeš důvěřovat i ty? Zapomenout, přejít, žít dál? Je to tak snadné, Alane, nikdo se nebude trápit, stačí tak málo!"
Alan zavrtěl hlavou. Teď už nevěřil ani Filipovi. Všichni jej akorát tahali za nos a snažili se mu vštípit, že vina je jenom na jeho straně, protože se přes tuhle zradu prostě nedokáže přenést. Vzpurně mlčel a díval se skrze Filipa. Tak, jak se dívají sebevrazi - bez ducha, bez citu, bez pochopení, s lhostejností.
Filip už nevěděl, jak dál. Matěj sklouzl ze stolu s hrstičkou natrhaného vína. Přisedl si k Alanovi na postel.
Podíval se na Filipa. Filip rozuměl i beze slov. Kypěl. Selhal. Třískl za sebou dveřmi. Rozhostilo se ticho. Matěj opatrně k chlapci natáhl dlaň s bobulkou vína.
Alan se po Matějovi dobrácky podíval. Polkl víno. Bylo moc dobré. Skoro nic nejedl.
,,Já vím, jak ti je..."
Špitl Matěj a podal mu další kuličku. Mluvil tiše a bez náznaku Alana přesvědčit, což přinutilo chlapce vnímat.
,,Filip mě... odmítal. Vždycky. Jenom mě využil, aby poznal, jaké to je, když má v posteli kluka. Asi se mu to zalíbilo, tak si to se mnou několikrát zopakoval... Hrozně mi popletl hlavu. Je to úplně jiné, než když na tebe sahá dívka. Nutí tě to hledat city, které ti kluk nemůže jenom tak ukázat. A jak hledáš jeho pocity, najdeš přitom také svoje... A pak máš jenom dvě možnosti..."
Alan skousl mezi zuby zrnko a nepříjemně se zašklebil. Sotva hořká pachuť přešla, užasle si uvědomil, že touží Matěje poslouchat dál. Skrčil si nohy pod sebe a opatrně se podíval jeho směrem.
,,Které?"
Matěj se smutně usmál. Možná pocítil vítězství, že upoutal jeho pozornost, možná strach z toho, že opět pustí ze řetězu vzpomínky. Měl jich spoustu a ne všechny byly volné.
,,To víš sám nejlíp, Alane. Každý to víme. Odmítnutí nebo boj. Nic jiného tam není. Bylo to strašné zklamání, připadal jsem si tak využitý a... nevěděl jsem, co vlastně chci. Prostě to nešlo. A tolik jsem se do něj zamiloval! Zní to jako klišé, ale měl jsem chuť pořád jenom vidět jeho klady, shazovat vinu na sebe, protože to já jsem něco udělal špatně, já jsem málo, proto si mě Filip nevšímá, musím o jeho přízeň neustále bojovat, musím... musím. A pokaždé jsem na konci pochopil, že jsem tu jenom proto, abych naplnil místo v jeho... harému. Zní to strašně... Začalo mě to zmáhat, vůbec jsem nevěděl, jak dál a nikdo, nikdo mi nechtěl a neuměl pomoci."
Alan ani nedutal. Poslouchal tiché vyprávění a třásl se zimou i strachem. Drtil mezi prsty kuličku vína a nemohl ji spolknout. Hrdlo se mu stáhlo a lapal po dechu. Poznával se v jeho vyprávění.
,,A pak jsem pochopil, že nemám na lepší místo v životě. Kdykoliv jsem sáhl po něčem, co zmírnilo psychickou bolest, hned jsem toho využil. Ty jizvy nikdy nezmizí a já chtěl, aby Filip viděl, co se mnou dokáže... Nikdy jsem neměl chodit do těch klubů, nikdy! Poznal jsem tolik nových lidí. Je to doupě, tam se ztratí každý, kdo se nechá strhnout. I já se nechal. Proč bych se měl snažit držet navrchu, když můžu být vespod a ještě za to brát peníze? Sahali na mě cizí chlapi a já si vsugerovával, že je to správné. Chtěl jsem, aby mně Filip pomohl, strašně moc jsem si přál, aby si všiml toho, co ze mě udělal a jak mi ublížil. Chtěl jsem, aby najednou přišel a řekl mi, že mě má rád, že je tu po mě, že to nemusím dělat, že ví, jak mi ubližuje... Chtěl jsem... chtěl..."
Matěj se skoro zajíkal. Bylo pro něj silné mluvit o svém nitru. Nikdy se s tím nesvěřoval. Odmlčel se. Pod jeho smutným pohledem blankytných očí tály veškeré pochybnosti o osudu, o krutosti světa, o nesplněné lásce.
,,Tu noc... bylo tam hodně lidí... Jeden kluk, měl blonďaté vlasy a ty oči... nikdy jsem takové oči neviděl. Jakoby se na mě díval ďábel, Alane..."
Vydechl Matěj a odvážil se chlapce chytit za ruku. Alan stisk opětoval.
,,Odvedl mě někam dozadu k pokojům... Bylo tam asi pět mužů. Já... už nevím, co se stalo..."
Matějův hlas se ztratil v jemném vzlyknutí. Alan nebyl schopen slov, téměř nedýchal a jenom pozoroval Matěje, výraz jeho tváře, tu zranitelnost, která už nikdy nezmizí. Čí to vlastně byla vina? Alan se k němu instinktivně přitiskl a položil si hlavu na jeho rameno. Kolik měli společného... Oběma jim bylo ubližováno, ale jen jeden už se toho nikdy nedokáže zbavit.
,,Chápeš mě, Alane?" Zašeptal Matěj. ,,I když si připadáš tak strašně... na dně a myslíš si, že nikdo na tom nemůžeš být hůř, tak... to není pravda. Ty ještě pořád máš šanci. A nemusí to být zrovna s Bernardem. Koukej se kolem sebe, kolika lidem na tobě záleží..."
Alan zavřel oči a někde uvnitř sebe se neuvěřitelně styděl. Litoval se a dělal ze sebe chudáka, přitom právě jedině Matěj měl na takové pocity právo. A Matěj jim nedovolil se projevit. Hrdě vztyčil hlavu.
,,Filip se učí mě milovat. Já mu nedávám nic za vinu. Je na mě moc hodný a... milý. Naprosto mu věřím. Je se mnou i přesto, že... spolu nemáme sex. Nedokážu to. A on mě do ničeho nenutí. Víc než jen miluju. Je pro mě úplně vším..."
Alan přitakal. Chápal ho, tak zatraceně dobře ho chápal! Přesně tohle cítil k Bernardovi. Než přišlo rozčarování.
,,Nesmíš být smutný a tolik se tomu poddávat, Alane. Máš toho tolik před sebou. Zase se to srovná..."
Matěj se pokoušel přehlížet vlastní bídu v duši a vyvolával v chlapci naděje a jiné myšlenky. Zčásti se mu to dařilo, Alan si prstem setřel šmouhy pod očima a nervózně si prohrábl splihlé fialové vlasy.
,,Myslel jsem... alespoň jsem si myslel, že o mě třeba bude... víc bojovat..."
Pípl tiše a Matěj se jemně usmál.
,,Znám Bernarda jenom krátce, ale můžu o něm říct, že je strašně... zvláštní. Co se týče citů. Alane, on si nikdy vinu nepřizná. I kdyby mu šlo o život! Ale... jedno vím jistě. Strašně moc pro něho znamenáš. U něj je to víc než láska. Strašně se trápí... Filip mi to říkal, že ho to zničí. Já tě nechci ubezpečovat, že je to v pořádku, ale... ty ho přece taky... miluješ... Nebo ne?"
Alan se při poslední větě rozklepal. Zavrtěl hlavou. Nechtěl si to připustit, protože kdykoliv si to uvědomil, tím to bylo horší a ničilo jej to víc a víc.
,,On mi to řekl jenom jednou... Já nevím, jestli to nebyla jenom fráze, řekl mi to při - při takové situaci..."
Vykoktal a začínal pochybovat.
,,Ty nepoznáš, jestli to jde od srdce?! Zrovna ty to nepoznáš?"
Matěj vykulil oči a přátelsky do Alana šťouchl. Borůvka teskně zakníkala.
,,Já už nic nevím! Nejsem si jistý ničím, ani sám sebou!"
Promnul si pěstičkou oči.
,,To bys měl, Alane. Ty si můžeš být jistý. Máš na to právo."
Odpověděl Matěj. Chvíli bylo ticho, poté se Alan zhluboka a razantně nadechl.
,,Moc... ti děkuji za to, že sis se mnou... povídal. Od tebe bych taková slova nikdy nečekal..."
Matěj se pomalu zvedl, postel vrzla a Alan si k sobě přitulil polštářek, protože si zase připadal sám.
,,Jsi moc fajn kluk, Alane. Nezasloužíš si, abys byl smutný. Vůbec ne. Musím jít najít Filipa a trochu... mu zkusit zvednout náladu. Je z Bernarda špatný, také se trápí, nikomu to není lhostejné. Víš co, když budeš mít náladu jít s námi zítra nebo pozítří někam si sednout, tak by to bylo moc fajn... Nechej si to projít hlavou, co jsem ti řekl..."
Matěj si utrhl ještě několik bobulek vína. Mrkl na chlapce a usmál se. Hřejivě a od srdce. Než se Alan stihl rozkoukat, dveře se pevně zavřely.
Borůvčí sebou švihlo do rozválené postele. Zavřelo oči a švitořilo do polštářku zaklínadla. Nemyslel si, že Matěj je vlastně tak... silný.
Začal nad sebou pomalu vítězit...
 


Komentáře

1 Abbynka alias Alex..se tak jako fakt jmenuju..x( Abbynka alias Alex..se tak jako fakt jmenuju..x( | 23. června 2008 v 13:19 | Reagovat

Musí..

bOžE..

Musí zvítězit..

Ať jde za Bernardem...

Ať rozkope Sašu.

Jo.Ať ho rozkope.

Zmlátí lopatou,lopatkou,ať mu dá pěstí,božr,ať mu vyškrábe ty jeho nechutné barevné Dábelské oči..

Bože,já to věděla,že on má Matýska na svědomí.

Bože,zabijte ho už někdo...x(((

Syhy,neskonalý obdiv se zvětšuje s každou kapitolou,navím jak to děláš,ale tvoje povídka mě upařila do svých spáru,a nechce mě pustit.

Ty depky,při představě,že i tohle jednou skončí,tahle povídka,nepředstavitelné..x/

Prosímtě dej je dohromady,jakkoliv,prosím..x)

Tenhle díl byl bezpochybně jeden z nejlepších,od Matěje bych TOHLE nečekala,začínám si získávat mou náklonost.

^^

2 Abbynka alias Alex..se tak jako fakt jmenuju..x( Abbynka alias Alex..se tak jako fakt jmenuju..x( | 23. června 2008 v 13:19 | Reagovat

Já jsem První....Wráááu..XD

3 Psycho Candy Psycho Candy | E-mail | Web | 23. června 2008 v 13:51 | Reagovat

MATĚJ!

TO ZLATÍČKO!

Sašo...ty svině, až potkám kluka jménem Saša, zmlátím ho tak, že bude mít zářivej úsměv až do středy...awr!!

moc to prožívám, omlouvám se ^^

4 Megí Megí | E-mail | Web | 23. června 2008 v 15:16 | Reagovat

Miluju Matějeeeee! ^^

Ali to zvládne, je silnej ♥

A pomstí se Sašovi, tomu hajzlovi hnusnýmu!

Wuáááá! Ještě že už tady je ta druhá půlka, čekání bych nevydržela xD

5 Terry Terry | Web | 23. června 2008 v 15:45 | Reagovat

Tohle je...... Tak emocionální, úplně to s tím Alanem prožívám =(.

6 Lenik Lenik | Web | 23. června 2008 v 15:47 | Reagovat

Ty jo...já zase nemám slova...zase si mě syhy tímto dílkem dostala so takové přemýšlecí nálady...Chudáček Alan...Matěj se mi začíná moc líbit...taky bych od něj taková pěkná slova nečekala...Syhrael jsi Náš Anděl...krása...děkuju

7 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 23. června 2008 v 16:28 | Reagovat

! ten červ malý zasratý ! áááá ! nie ! koho neznášame? Sašu ! ale moc moc moc! príde mi tak .......zlý ! využije situácie , mylsím iba na seba  a Bernarda ! ako by im to spolu klapalo ! nezaujíma sa o nič iné ! fakt ma ...hnevá x) kráásny diel , Alan ma tak dojal x) silná osobnosť !

8 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 23. června 2008 v 16:28 | Reagovat

! ten červ malý zasratý ! áááá ! nie ! koho neznášame? Sašu ! ale moc moc moc! príde mi tak .......zlý ! využije situácie , myslí iba na seba  a Bernarda ! ako by im to spolu klapalo ! nezaujíma sa o nič iné ! fakt ma ...hnevá x) kráásny diel , Alan ma tak dojal x) silná osobnosť !

9 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 23. června 2008 v 16:28 | Reagovat

! ten červ malý zasratý ! áááá ! nie ! koho neznášame? Sašu ! ale moc moc moc! príde mi tak .......zlý ! využije situácie , myslí iba na seba  a Bernarda ! ako by im to spolu klapalo ! nezaujíma sa o nič iné ! fakt ma ...hnevá x) kráásny diel , Alan ma tak dojal x) silná osobnosť !

10 wandouzz wandouzz | Web | 23. června 2008 v 17:28 | Reagovat

ach ano nový páreček alánek a matěj :D rofl .....lalala :D

11 Liquid Skin Liquid Skin | E-mail | Web | 23. června 2008 v 18:21 | Reagovat

Juuu tak ten Matěj je úžasnej :))), získává si moje sympatie :D.... Ale Sašu prostě nesnášim, hajzlík hnusnej, grrrrrr, já si prostě nemůžu pomoct ale nesnášim ho, hajzla... Ali to určitě zvládne, musí se z toho vyhrabat...a Benny....k tomu nevím co říct :(....jinak... nevim jestli už se to tam někde neříkalo..ale tím : ,, Tu noc ... bylo tam hodně lidí ... Jeden kluk, měl blonďaté vlasy a ty oči ... nikdy jsem takové oči neviděl. Jakoby se na mě díval ďábel, Alane..." - myslel Matěj Sašu, pokud se nemýlím.....

12 Caph Caph | 23. června 2008 v 18:37 | Reagovat

Grrr.... Do teď mi Saša ještě nepřipadal ÚPLNĚ špatnej, ale napadla mě jedna věc, nechci to prozrazovat, pokud jsem se trefila, ale jestli to tak je... Pak by si zasloužil shnít zaživa!! Hajzl...

A Matěj se skvělej :))

13 loleček-žužu loleček-žužu | Web | 24. června 2008 v 21:30 | Reagovat

Alánek zlatíčko to zvládne .... :) že? !

14 ManalaHope ManalaHope | E-mail | Web | 24. června 2008 v 21:30 | Reagovat

Ohhhhhh ...skvělej díl...

...doufám že to dopadne!!DOBŘE!!!:P

15 zuzik zuzik | 25. června 2008 v 18:06 | Reagovat

Moc hodnej matýsek !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! a toho sašu bych nejradši uškrtila, zakopala, udusila, podřízla, vyhodila z okna, z jedoucího vlaku, zastřelila, přejela se stádem koní i kamionem( navíc) otrávila, uštkla, ...

16 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 26. června 2008 v 0:20 | Reagovat

Konečně jsem to přečetla =D Na to, že nechodím do školy, mám dost málo času O_o Chudášek Alan =( A Benny by se měl vzpamatovat a konečně poslat Sašu do...kytiček =)

17 Floozy Floozy | E-mail | 29. června 2008 v 20:58 | Reagovat

dokonalost je málo pro tuhle kapitolu...miluju to..:)

18 Janet Janet | Web | 14. září 2008 v 21:23 | Reagovat

Psycho Candy:já jednoho sašu znám..a je to buzna..DOKONCE!!!a je tež stejně hnusný..akorát že není hezký

19 Albuska Albuska | 2. února 2010 v 21:10 | Reagovat

Tak Matěj si ma týmto získal!!! :-)

20 Ynne Ynne | Web | 30. prosince 2010 v 0:44 | Reagovat

jo, jasný, bastardie musel využít příležitost... a Ben je naivnější než Alan... jen nebýt obviněn, pff.

...

já říkala, že je Matěj fajn! ^^ on se zdál úžasnej od začátku. škoda, že není na holky. xD
je to úžasný...hrozně ráda bych četla dál...ale musim si jít lehnout. >< to není fér.:D

btw, zpříjemňuješ mi tou povídkou poslední dny před talentovkama. ^^ díky moc. je v tom hrozně moc emocí, v tomhle příběhu, a ty vztahy se tak zamotávají a... huh, prostě je to napsaný o tolik líp, než co čtu obvykle, že mi zlepšuje náladu už i pouhej fakt, že jsem mástr, protože jsem tvůj příběh objevila a rozhodla se zkusit něco přečíst! XD asi mě zrovna k názvu příběhu Myrtilles zavedl šťastnej osud.

21 Zuzana Zuzana | 25. listopadu 2011 v 23:12 | Reagovat

Matejovi to urobil tiež Saša? On je totálne chorý, musí sa liečiť, ubližuje každému okolo seba. Nechal Mateja znásilniť... oči diabla :( Keď ja som mala Sašu rada.  Som úplne nešťastná. Chcem aby sa to už opravilo a nechcem aby sa nechal Bernard utešovať od Sašu, chcem aby trpel a aby bojoval o Alana. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama