Srpen 2008

Saltarïna 9.kapitola část II.

22. srpna 2008 v 4:30 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
,,Christiane, ty už spíš?" Zašeptal do ztemnělé ložnice. Žádná odpověď, jenom silueta ležícího se neklidně převalila v několika vrstvách přikrývek. Max si svlékl tričko i kalhoty. Přičichl k oblečení, cítil z něho odér hospody, což jej rozladilo. Hned ráno je dá vyprat, tuhle "vůni" nesnášel. Opatrně nadzvedl deku a vklouzl do příjemného tepla. Probudil se v něm ukřivděný pocit dítěte, které něco provedlo, chtělo to odčinit, ale nemělo jak, protože prohřešek byl příliš veliký...

Saltarïna 9.kapitola část I

22. srpna 2008 v 4:00 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Viktor věděl, že brzy zaplatí krutou daň za to, jak snadno se mu dařilo unikat Felixovi. Trávil hodně času v blízkosti Jakuba, nebo se toulal po městě. A samozřejmě si navykl nocovat s Jakubem v jedné posteli. Mezi chlapci samozřejmě nic hlubšího nebylo, kromě hezkého přátelství. Jakub nosil Viktorovi malé čokoládky, bonbóny, gumové medvídky, a byl rád, že si s ním může v noci dlouho povídat. Bylo jim spolu dobře. Jakub ovšem brzy najel do svých starých kolejí a často se vracel domů až ráno, přičemž noci prohýřil v náručí podnikatelů a bohatých mužů, kteří si rádi uspokojovali svoje zvrhlé choutky. Jakub vzhledově vypadal o hodně mladší, než doopravdy byl, ale choval se vyspěle, což mužům imponovalo. A koneckonců i jemu se to líbilo. Nosil domů slušné sumičky, které Max nemilosrdně zabavoval do jejich kasičky. Nechával mu jenom část, protože dobře věděl, jak Jakub umí s penězi rozhazovat. Jakub si peněz nikdy příliš nevážil, na to byl moc velký pohodář, takže nad tím vždycky mávnul rukou a Maxovi dal všechno, co měl...

Saltarïna 8.kapitola

20. srpna 2008 v 4:00 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Viktor nemohl uvěřit tomu, že ho Christian vyhodil, že byl tak zlý. Nepoznával ho. Pokud už do Viktora strčil, nebo ho okřikl, obešlo se to bez toho, aby si Viktor zoufal. Teď to ale bylo jiné. Vikimu Christianův výpad připomněl Maxmiliána. I ty pohlavky stejně tak štíply...

Saltarïna 7.kapitola

19. srpna 2008 v 4:00 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Přeji hezké počtení :-)

Myrtilles - 19.kapitola II.řada část (2)

18. srpna 2008 v 4:00 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2
,,Tobě se nelíbí moje ruka?"
Zeptal se Filip poťouchle. Viděl, jak si Matěj viditelně oddechl. Očividně měl stále strach.
,,Tvoje ruka potřebuje koukat pod moje tričko?"
Zeptal se Matěj stejně rozverně a uvnitř sám se sebou bojoval. Nechtěl Filipa zklamat odmítnutím, ale zároveň nedokázal překonat vnitřní zábrany. Trhliny na jeho duši byly pořád příliš čerstvé. Matěj se bál, že něco pokazí svojí přílišnou pasivitou.
,,Moje ruka je hrozně zvědavá dáma!"


Myrtilles - 18.kapitola II.řada část (2)

8. srpna 2008 v 7:00 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2
Cesta utekla rychle, velice rychle. Robert byl dobrý řidič a vybíral jen ty nejlepší trasy. Druhý den časně ráno už byli doma ve městě. Alanovi chyběl k naprosté spokojenosti jenom Bernard, který nakonec strávil celou cestu v přepravníku.
Chlapci bylo souzeno, aby ho ještě celý den neviděl, protože Norbert směle navigoval Roberta k Bernardově bytu, kde Alana vysadili. Alan neprotestoval, že by chtěl ke stájím, protože pomalu začínal tušit něco zvláštního, co mu instinktivně našeptávalo, aby se držel zpátky a také tu byla zvláštní věc... Jakoby si najednou uvědomil, že nezáleží na tom, jak daleko jsou s Bernardem od sebe, protože pořád se milují, pomalu si uvědomoval svoji nezávislost a svobodu a respektoval i Bernarda. Když s ním nebyl v autě, přemýšlel o tom, jestli je správné, že se k němu pořád lepí jako pijavice. Alan se těchto svých myšlenek bál, slíbil si, že to s Bennym musí probrat.

Myrtilles - 18.kapitola II.řada část (1)

7. srpna 2008 v 7:00 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2
 přeji krásné počteníčko ;))

Saltarïna 6.kapitola (část 2 )

6. srpna 2008 v 7:00 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Vzduch byl nádherně prosycen dozrálým ovocem a květy. Viktor se několikrát zhluboka nadechl a hlouběji se zachumlal do své vetché mikiny. Ačkoliv přes den bylo teplo, v noci se ochladilo. Chlapec opatrně kráčel několik kroků za Maxmiliánem a Christianem. Ti dva vůbec nevypadali jako milenci, nedrželi se ani za ruce. Max měl očividně špatnou náladu, protože když se k němu Christian více přiblížil, ihned ucukával a syčel. Viktor to nemohl pochopit. On by se Christiana držel pořád. On by na něj nikdy takhle sekavý nebyl. On by...
,,Ticho, stát!"

Saltarïna 6.kapitola (část 1 )

5. srpna 2008 v 7:00 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA


Viktor by lhal, kdyby tvrdil, že má pouze jeden důvod být s Christianem o samotě. Těch důvodů bylo víc a během celého dne rostly do závratných výšin. Nejprve tím, že Chris vůbec svolil, aby se večer sešli, potom pochvalou, když Viktor dokázal v rekordním čase ukrást ze zahrad v luxusní čtvrti plnou tašku ovoce, a ještě u toho obrátil psí boudu na opačný roh, a nakonec se na něj Christian usmál, když si ho chlapec při obědě neustále zpytavě prohlížel. Jediný, kdo se tu tvářil kysele, byl Maxmilián. A bylo to patřičně vidět. K večeři byla dýně a suché brambory. Nikdo se neopovážil ani ceknout a Jakub vypadal na to, že hledá vhodnou chvíli k omluvě. ,,Viktore?" vzhlédl Max od talíře a podíval se na chlapce, který ochotně polykal nechutnou břečku a snažil se tvářit, že mu to chutná. Při oslovení sebou trhl, skrčil se více na židli a na Maxe se nedíval.
,,To ovoce je dobré, co jsi přinesl. Kdyby ho bylo víc, tak se z něj můžou nadělat marmelády a zavařit se, na zimu by se nám to hodilo... A dívej se na mě, když s tebou mluvím!" Viktor užasle přitakal, krátce k Maxovi vzhlédl a zase se díval do talíře. Maxmilián se s tím uspokojil a dál v klidu večeřel. Bylo příliš ticho, celé to rušilo jenom Jakubovo mlaskání a Felixovo funění. Christian dávno dojedl a upíjel po troškách jablečný mošt, který nikdo nechtěl pít, protože byl kyselý. Christianovi to nevadilo. Jemu ostatně nikdy nic nevadilo.
,,To je dobrý nápad, Maxi." Uznal po chvíli a odložil prázdnou sklenici.
,,Těm boháčům nemůže vadit, když si pár jejich stromů očešeme. Za chvíli bude po sezóně, pořád je tam mají, celé léto! Můžeme se tam někdy v noci vypravit."
Všichni urputně kývali a mručeli. Tohle jim zase jednou přineslo vítr do plachet a naději k lepším zítřkům. Chlapci se chytali každé naděje, každé skulinky, kterou by unikli za hranici živoření.
,,Můžeme jít třeba dnes... My dva, Christiane." Max odsunul poloprázdný talíř a ochutnal trochu moštu. Christian si přivlastnil Maxův talíř, kde bylo ještě hodně co dojídat, a lehce přitakal.
,,Dobrý nápad. Ale víc rukou toho taky víc zmákne."
,,Já bych šel moc rád, ale mám na večer domluvenou... práci," pípl Jakub tišeji, než mu bylo podobné, a Max hned zpozorněl.
,,Kdo to je?"
,,Nevím, nějaký... Johan se prý jmenuje. Prodává v tom obchodě s potravinami. Byl jsem si tam kupovat čokoládu a on se na mě pořád díval. On má prý přítele, ale nějak jim to neklape... Hm, ta dýně je fakt dobrá, Maxi!" vysvětlil Jakub lhostejně mezi sousty a přestal jíst, až když nebylo slyšet absolutně nic, jenom Maxovo udivené a rozladěné vzdychnutí. Christian nějak instinktivně vytušil, že se schyluje k výměně názorů. Maxmilián teď určitě prohlásí, že přeci vůbec ranní hádku nemyslel tak, aby Jakub za každou cenu sbalil někoho nového, Jakub zoufale vykřikne, že to dělá pro dobro všech a nálada bude v háji... Chris se okamžitě nadechl a zabránil zkaženému večeru.
,,Jakube, nemusíš jít zrovna s někým cizím! Záleží tohle jenom na tobě... Můžeš jít klidně s námi." Pozoroval chlapce, který zavrtěl rozhodně hlavou a také Maxmiliána, jenž si vynervovaně skousával spodní ret, protože cítil výčitky svědomí.
,,Ne, já už jsem si... vzal zálohu. On je docela hezkej!" Zašklebil se Jakub a hned zvážněl. ,,Jo a ty peníze už jsou v krabičce..." Opatrně se koukl směrem k Maxovi. Max zavyl. ,,Tak... dobře. Ale Felix půjde s tebou. Kdyby se... něco semlelo, jasný?" Felix souhlasil. Odnesl prázdné talíře do dřezu a dal Jakubovi hodinu, aby navštívil koupelnu, zatímco on se bude dívat na televizi.
,,Dáš si kafe, až přijdeme?" Max se rozkošně protáhl a několikrát Christiana píchl prstíkem do ramene.
,,Slabý. Uvař ho teď, mám ho rád studený..." odpověděl Christian a zazíval. ,,Musíme sehnat něco na to ovoce. A možná, že tam mají psy... Ale tamta jedna vilka má nádherný sad! Mají tam meruňky, jablka, záhon s jahodami a... se vším. A myslím, že o to vůbec nestojí..." Christian Maxovi líčil plán, jak očesat za čtvrt hodiny dvě stě stromů. Max se usmíval a hledal sáček s kávou. Ani jeden z chlapců si nevšímal Viktora, který si připadal značně nesvůj. Rozhodl se přihlásit o slovo.
,,Co... mám dělat já?"
Maxmilián se otočil s konvicí v ruce.
,,Můžeš umýt nádobí a vyvenčit Felixe..."
,,Maxi!" zasmál se Christian a Max se uličnicky culil.
,,Fajn..." hlesl Viktor a vstal od stolu. To byla poslední kapička. Zastrčil židli prudčeji, než měl původně v úmyslu. Zmizel u Jakuba v pokoji. Sklo zařinčelo a Max překvapeně pootevřel ústa. Vypadal nechápavě.
,,Tohle si ovšem dovolovat nebude." Flákl s konvicí do dřezu.
,,Nechej ho, Maxi! Může jít s námi." Zarazil Christian jeho kroky.
,,Proč se ho tak zastáváš, poslední dobou?" Max natočil do konvice vodu.
,,Musí vědět, že má v někom podporu, když ho pořád jenom sekýruješ..." odvětil Christian a zapálil si cigaretu. Max se mlsně olízl, dal by si také, ale Christian ho napomenul pohledem.
,,Nesekýruji ho, já ho pouze vychovávám," zašveholil Max a trochu rozezleně vrazil špunt do dřezu.
,,Vychováš ho špatně... On má z tebe strach." Christian věděl, že mu to nevysvětlí, protože to prostě neuměl. Maxmilián se zašklebil a naházel nádobí zpátky do dřezu. Pustil na něj vodu a nic na to neodpověděl. Protože tomu nevěřil. Dveře se po chvilce pootevřely, Viktor smířeně nahlédl do kuchyně. Zarazil se - Max myje nádobí, to snad znamenalo, že Viktor schytá trest, že to neudělal dostatečně rychle?
,,Já to... udělám, Maxi... Promiň..." hlesl tiše a krotce za sebou zavřel dveře. Už se vybouřil dostatečně, zničil pár papírů zuřivým počmáráním. Max ponořil ruce do bublinek až po náramky a Viktora raději nevnímal. Christian si přehodil přes ramena mikinu.
,,Max to... zvládne sám. Počkáme na něj dole." Mrkl na chlapce, dával mu najevo, že na jejich rozhovor nezapomněl. Viktor otáčel hlavu střídavě na Maxova shrbená záda a na Christiana.
,,Jen běž. Můžete zatím sehnat nějakou tašku," zavrčel Max a vlhkou dlaní si otřel čelo. Christian ho jemně políbil do vlasů.

Viktor nadšeně sbíhal schody, aby Christianovým dlouhým krokům stačil. Byla to vyčerpávající cesta, Viktor se před domem udýchaně opřel o zrezivělé dětské prolézačky. Popravdě jim nikdy nevěnovali pozornost, ale teď to bylo jiné. Christian si vylezl na jednu železnou kostku. Viktor se na jeho nádhernou siluetu, ozářenou světlem pouliční lampy, toužebně zadíval. Chtěl s ním mluvit, bylo důležité, aby si byli blízko...
,,Pojď, pomůžu ti nahoru..." Chris mu podal ruku. Viktor opatrně vylezl nahoru. Christian ho podržel za boky, když se Viki usazoval.
,,Je to tady krásné..." žblebtl Viktor první blbost, co mu slina přinesla na jazyk.
,,Hm, to je," odvětil spolusedící a pozoroval komáry a můry, jak naráželi do lampy. ,,Chtěl jsi se mnou mluvit?" Podíval se na Viktora. Docela slabá chvíle, Viki nevěděl, jak začít. Nechtěl to zkazit. Pořád cítil na bocích jeho pevný stisk, když mu pomáhal nahoru, cítil jeho něžnou vůni...
,,Já už vlastně nevím, co jsem... chtěl," špitl a zachumlal se více do své mikiny. Podzim už se přeci jenom pomalu hlásil o slovo. Oba mlčeli a dívali se do dáli na město. Cvrčci urputně tlačili melodie a Christian sledoval oblohu. Viktor jenom mimoděk zavadil prsty o jeho koleno. Chtěl jenom vnímat jeho reakce, přítomnost. ,,Vlastně už vím..." Podrbal se ve vlasech. Christian na něho tázavě a možná i trochu zvědavě upřel oči. Viktor se pevně nadechl a podíval se do modrých studánek. Chtěl z nich vyčíst spousty citů i pocitů, ale vůbec se mu to nedařilo. Christian byl zvláštní člověk, nikdo si jím nemohl být jistý. Ani Maxmilián.
,,Omlouvám se... za -za ten... polibek," vykoktal Viktor a promnul si dvěma prsty čelo. ,,Nevím, co mě to... popadlo. Asi nějaká slabá chvilka. Já se nelíbám každý den..." Slabě se pousmál. Chris neodpověděl, chlapec jenom cítil, jak si ho prohlíží a dívá se na něho. Znervózňovalo jej to. Chtěl něco slyšet. Třeba jenom - to je dobré, já vím, v pořádku - ale místo toho bylo jenom ticho a blonďák se neráčil vyslovit jediné slůvko. ,,Už se to nebude opakovat," dodal tedy Viktor ještě, ale mělo to stejný účinek. Vzdal to. Sledoval tmavé vchodové dveře, ze kterých určitě každou chvíli vyjde Max. Zároveň pořád vnímal, že Christian z něho nespouští pohled. Přestalo to být nepříjemné, naopak se to stalo jemně vzrušující. Viktor se zřetelně zachvěl, když jej Christian uchopil za bradu a otočil si jeho hlavu k sobě. Bázlivě pootevřel ústa a jeho oči si prohlížely Christianovu tvář z unikátní vzdálenosti. Nemohl zapřít svůj původ, měl obličej jako panenka, tak něžný a dětský, přesto z něj vyzařovala mužnost a něco, co Viktora neovladatelně přitahovalo. A oba mlčeli. Viktor hlasitě polykal vzduch a očekával, co vlastně bude. Chris vypadal jako někdo, kdo si jenom prohlíží svoji kořist, než zaútočí.
,,Mrzí mě to, co se stalo u toho... chlapa..." Prstem jej pohladil po tváři. Viktor zavřel oči. Nechápal sám sebe, neuměl svoje pocity krotit. Christian mu strašlivě ublížil a zklamal ho, když jej zanechal u Harryho, ale Viktor k němu přesto necítil žádnou nenávist. Ani jediné negativum, jenom samé krásné věci... Christian byl totiž ve Viktorových očích odrazem dokonalosti.
,,Můžeš mi to... odpustit?" zeptal se Chris opatrně a bylo poznat, že mu na tom záleží. Jeho hlas byl úplně jiný, zvláštně křehký a jemný. Dalo by se s ním mazlit nebo si jej mazat na chleba jako sladký med. Viktor přitakal, bradou spočívajíc v jeho dlani. Oči měl pevně zavřené a po tvářích se mu koulely slzy, které se lepily Christianovi na bříška prstů. Intenzivně nasával do plic vlahý noční vzduch a sebemenší zvuk jej rušil. Chtěl jenom navždy slyšet Christianův hlas. Nic mu neznělo lépe. Lekl se, když ucítil na rtech něco vlhkého a sametového. Cukl sebou a otevřel oči. Ocitl se v pocitu euforie a šoku. Líbali se. Znovu. A bylo to... jiné. Teď to nebyl Viktor, kdo musel vynaložit všechno úsilí, naopak, on teď přijímal polibky. Byl však příliš nejistý a roztřesený. Hodně se třásl. Dezorientovaně se opřel dlaní o jeho rameno. Christianova ruka si jej přidržela za týl, aby neunikal, aby se nebránil, když nebylo proč. Takhle silné to nebylo ani v chlapcových snech. Jenom mu vycházel vstříc a věděl, že s každým okamžikem uvnitř sebe neskonale sílí. Ještě nikdo ho takhle nelíbal. Nikdy. Viktor věděl, že tohle je jediný opravdový polibek, který kdy v životě dostal a ve kterém je ukryto něco víc. Christian uměl dobře líbat. Hladil Viktora po týlu, prsty jej šimral pod ušima a jeho ústa se vášnivě třela o chlapcovy. Pronikl mu jazykem do úst a Viktor mohl být v tu chvíli rád, že motýlci v jeho břiše kontrolují i dýchání, protože se na nic takového nedokázal soustředit. Vyrušilo je hlasité bouchnutí domovních dveří. Maxmilián. Christian se od Viktora prudce odtrhl, ruku položenou v jeho vlasech. Bedlivě se rozhlédl. Max k nim zvolna kráčel, zahalen tmou a hustými keři. Nemohl je vidět ani kdyby stokrát chtěl. Chris těch několik vteřin využil. Rychle se k Viktorovi sklonil a věnoval mu ještě jeden polibek na rty. Prohrábl mu rukou vlasy. Sledoval jeho chvějící se řasy. Mlčel, nevysvětlil, neospravedlnil. Seskočil z prolézačky a jistě kráčel Maxovi naproti. Viktor sklouzl na zem a nohy se mu příliš třásly, než aby na nich dokázal stát.
Co mělo tohle znamenat?


Myrtilles - 17.kapitola II.řada část (2)

1. srpna 2008 v 21:51 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2
,,Tohle jsou základní chvaty, Bernarde..."
Upozornil vysmátý Alan a obkročmo se mu usadil na klíně. Jezdil bříšky prstů pod jeho tričkem, na hrudi, na bocích, na břiše. Byla to velice příjemná masáž. Ben spokojeně zavřel oči a ruce si opřel o rám postele, aby dal najevo, že se tedy vzdává. Ale jenom na chvíli, je nepřípustné, aby si užívali sex v přítomnosti jeho bratra.

Myrtilles - 17.kapitola II.řada část (1)

1. srpna 2008 v 21:30 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2

"♥" 17.kapitola
[Čapek Karel]
Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí...