Myrtilles - 20.kapitola II.řada

27. září 2008 v 15:57 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2

Přeji hezké počtení! :-)

Alan bezmyšlenkovitě seděl uprostřed obývacího pokoje. Kolem sebe měl rozházené čtvrtky, barevné fixy, pastelky a propisky. Měl tvořivou náladu. Uvařil si k tomu jasmínový čaj a bylo mu fajn. Broukal si melodie písniček. Uslyšel bouchnutí domovních dveří. Vzápětí pokojem proletěli pan Čtyřnohý a Eduard, zalezli si do pelíšku a čichali ke svým polštářkům, přehnaně dlouho si stlali a vrněli blahem. Alan také zavrněl blahem, odhodil fixu a rychle se hnal do chodbičky. Nemohl se ho dočkat!
,,Bernarde!" Zapištěl a roztouženě mu skočil na záda. Zavřel oči a pevně se k němu přitulil. Dýchal jeho značkovou vůni. Chodbičku provoněl pobavený Bernardův smích. Zamotali se s Alanem do jeho mikiny. Nešla sundat. Borůvčí se zachytilo náramkem o zip. Bernard škubl a odhodil mikinu stranou. Ihned k sobě chlapce přitáhl a se silným povzdechnutím ho políbil. Alan pomaličku umíral blahem. Objal ho rukama kolem krku a rty se třel o jeho. Měl při polibku zavřené oči, a když se blíže přitulil k Bernardovi, z každého póru jeho těla cítil důvěrně známou vzrušenost a sexuální pudy, které si neovladatelně říkaly o pozornost.
,,Chci tě..." Hlesl Bernard mezi polibky a Alan se moc dlouho nemusel zaobírat tím, proč jeho hlas zní omluvně, protože to vzápětí pochopil, když se ocitl opřený o stěnu a s lehce vyhrnutým tričkem. Bernardovy ruce bojovaly se zapínám jeho riflí. Alan pochopil jeho hru. Využil toho, že Bernardovy ruce se chvěly touhou a proklouzl mu. Hravě si poskočil a prstíkem jej lákal k sobě. Couval k ložnici jako šelma a šibalsky se culil. Bernard ho následoval. Rozepínal si košili a Alanovi se chtělo nahlas vzdychat, protože ještě u něho neviděl takovou svůdnost. Bernardův pohled mluvil za vše.
,,Ty mi teda dáváš, Bernarde!" Zahalekal Alan se smíchem a přetáhl si tričko přes hlavu. Opřel se o rám dveří a přitáhl milence k sobě. Jejich těla se k sobě instinktivně přitiskla.
,,Stýskalo se ti tady celou noc?" Bernard si jej prstem podržel za bradu a obdařoval jej láskyplnými polibky na čelo. Alan mu poslepu rozepínal kalhoty a přitakával.
,,Stýskalo se ti po mně?" Pokračoval Bernard.
,,Jak moc se ti po mně stýskalo?" Vyzvídal dál a Alan vítězoslavně zasténal, protože konečně byli nazí.
,,Šíleně moc se mi po tobě stýskalo!" Bříšky prstů přejížděl po jeho ramenech a nemohl se dočkat okamžiku, kdy se ho Bernard zmocní, naplní jeho tělo až po okraj a okoření každé jeho vzdychnutí pořádně hlubokým přírazem. Říkal mu to nahlas, vymanil se z jeho objetí a couval k posteli. Postavil se před ni a zhoupnul se v bocích. Nepřestával mluvit. Bernard ho povalil doprostřed manželské postele a Alan se pod ním žádostivě vzepjal.
,,Bože můj, tvoje vůně mně... tolik chyběla!" Šeptal Bernard a čichal k jeho vlasům, krku a dlaním, jako nadržený hřebec. Mazlil se s jeho tělem a Alan si to nepřestával užívat. Jejich těla se do sebe zaplétala a opět rozplétala jako klubko hadů. Alan byl příliš živý a chtěl mít hlavní slovo. Několikrát se přes sebe převalili a málem spadli z postele dolů. Byl to boj a byla to dravost a nadvládu měli oba dva. Borůvčí se nechávalo hladově líbat a zatímco jednou rukou krotilo Bernardovu touhu, sahalo pod polštář.
,,Teď nic nehledej..." Zavrčel Bernard a dráždivě mu okusoval krk.
,,To se ti ale bude líbit!" Zasmál se Alan, protože Bernard jeho zápěstí okamžitě přestal tisknout a nechal jej dát hledat pod polštářem.
,,Jestli hledáš to, na co myslím, tak je to pod mým polštářem..." Zabručel Bernard. Na okamžik přestal líbat jeho bradavky a bleskově se natáhl pod svůj rudý polštář. Místo důvěrně známé tubičky ale nahmatal něco dočista jiného - plyšového a kovového a...
,,Alane! Kde jsi to vzal...?" Bernard vytáhl pouta a na jeho rtech se usadil nečekaný ďábelský úsměv, který prozradil jeho lehké sadistické myšlenky. Alan se culil, ale nic neodpověděl. Laškovně si sunul ruce pod tělo a tvářil se zkroušeně, čímž Bernarda vyburcoval. Ani se nenadechl, Bernard ho chytil za zápěstí a už mělo Borůvčí ruce svázané za zády. Alan se roztřásl vzrušením a silně se mu točila hlava. Cítil, jak se Bernard sotva drží a opojně hladí dlaněmi jeho úzké boky, slabě je nadzvedává a zaklání hlavu, aby se ovládal.
,,Je to vůbec možné, co s tebou udělá taková věcička?"
Jen co Borůvce nepohyblivost dovolovala, vrhala se bezmocně proti Bernardovi a bradou se pokaždé zachytila o jeho rameno a rošťácky jej kousla do ucha. Oči se Alanovi skořicově leskly a jeho tělo si o to říkalo. Instinktivně roztáhl nohy víc od sebe. Bernard si klekl a boky se přitiskl do jeho klína.
,,Tak už dělej, Bernarde, netrap mě!" Sykl Alan a zachrastil pouty pod sebou. Bernard se zvrhle pousmál. Položil chlapce zády na polštář a nadzvedl se na kolenou. Za kotníky si ho přitáhl blíž na tělo a Alan přivřel oči. Slabě zakňoural, cítil horkost jeho penisu na svém břichu, ale jen stěží s tím dokázal něco udělat, i když by ho tak rád vzal do ruky. Bernardova dlaň hladila chlapcova široce roztažená stehna. Neznatelně se třel svým tělem o jeho a vyvolávalo to v něm neskutečné pocity. Trvalo jenom pár minut, než byl tak tvrdý, aby do něho mohl vstoupit. Palcem rozevřel Alanova ústa, s lišáckým úsměvem mu předváděl, jak hluboké a drsné to za chvíli bude. Borůvka tiše zuřila a kousala jej do prstů, protože jej nemohla rukama jakkoliv ovlivnit.
,,Nekousej mě, Alane, nebo v té pusině budeš mít za chvíli něco jiného!" Zašeptal Bernard pobaveně a nutně musel ruku od jeho úst oddálit, protože Alan stiskl zuby jeho ukazováček jako kajman.
,,Chci ho mít v puse!" Olízl si rty, a přitom žádostivě sledoval, jak si Bernard na ruku patlá voňavý obsah tubičky.
,,Neříkej dvakrát, máme celou noc před sebou!" Vrátil mu Bernard stejně durdivým tónem a očima ho upozornil, na co se chystá. Alan pootočil hlavu víc k polštáři. Jeho rty se chvěly a ústa slabě naříkala. Cítil jeho horký jazyk a prsty, které jej dostávaly na vrchol absolutní extáze. Svíjel se pod ním, vybízel ho, aby nezneužíval toho, že nemůže utéct, a přesto se mu nabízel čím dál víc. Nemohl to vydržet, jeho tělo sebou samovolně cuklo, když ho Bernard ostře převrátil na břicho. Chytil ho dlaní za krk a druhou rukou mu oddálil nohy od sebe. Alan se prohnul jako luk.
,,Promiň, něžnosti až potom..." Zachrčel Bernard a Alan se musel smát. Nanejvýš chápal jeho vzrušenost. Snažil se mu to co nejvíc usnadnit, šíleně moc mu záleželo na Bernardově uspokojení. Chtěl ho v sobě cítit a splynout s každým jeho pohybem. Když se to konečně stalo, Alan jen intenzivně zasténal. Byl jako svázaný pod jeho tělem a zatraceně dobře si to užíval. Líbilo se mu, jak s ním Bernard jednal. Byla to úcta smíšená s nadřazeností a stejně se Alan necítil ani v nejmenším utlačovaný. Připadalo mu, že je on sám pánem situace a jenom na něm záleží, jak moc uspokojující pro oba bude další příraz a jak hlasité bude následující vzdychnutí. ,,Jsi tak těsný, to se mi líbí, Alane..." Vzdychl mu Bernard do vlasů a krátce vykřikl pod náporem slasti, protože Alan se opřel čelem o cíp polštáře. Přitiskl nohy k sobě. Bernard musel použít víc síly a hrubší přirážení, aby se dostal do jeho těla a to jej házelo na okraj orgasmu. Chytil chlapce za pouta a přitáhl si jeho ruce víc k sobě. Alan se musel horní polovinou těla nadzvednout a nohy od sebe povolit. Tohle nebyla obzvlášť příjemná poloha, bolela ho ramena. Aby to nějak vykompenzoval, laškovně Bernardovi uhýbal. Moc dlouho se mu to ale nedařilo. Bernard jej k sobě silně přivinul a donutil ho tak maximálně se prohnout v zádech. Alanovo bolestné syknutí se ztratilo v Bernardově slasti. Benovy boky se třásly pod náporem orgasmu, který zaplavil jeho tělo a všude nechal svoje stopy. Dostavil se pocit uvolnění, střídaný až téměř s bolestí, jak moc to bylo silné. Políbil Alana do vlasů. Položil mu dlaň na čelo a přitáhl si jeho hlavu ke své. Rukou naléhavě pracoval na jeho požitku. Zůstal pořád pevný v jeho těle, neměl ještě dost, ale teď měl nárok Alan. Bernard mu chtěl dopřát nejvíc co mohl.
,,Lehni si, Bernarde prosím... potřebuju to..." Zašeptal Alan a jeho rozechvělý hlas působil jako hřejivé slunce. Pomalu se od jeho těla odpoutal a dříve, než mohla poklesnout jejich živočišná touha, rychle do Bernarda strčil a povalil ho zády na druhou stranu postele. Obkročmo se na něho vyhoupl.
,,Ty pořád nemáš dost!" Zasmál se Bernard. Instinktivně stiskl dlaněmi jeho úzké boky, dodal mu tolik potřebnou stabilitu, a hladově pozoroval, jak si nad něho Alan klekl. Trochu umučeně se na Bernarda podíval a naznačil, že nemůže mít ruce za zády, protože by se díky své šikovnosti pořád válel jinde než by chtěl. Bernard se upřímně rozesmál. Během vteřiny mu svázal ruce dopředu.
Na Alanových stehnech a břiše byly dobře patrné vlhké stopy. Bernard neodolal a prsty se prodral pod místo, které spojovalo jejich těla. Musel cítit důkaz jejich spojení, to teplé mléčné vlhko, které se mu lepilo na prsty. Alan pociťoval nutnost utlouct svoje živočišné pudy. Živě se na Bernardovi pohyboval jako zkušený jezdec na divokém hřebci. Díval se do zrcadla na stropě a pozoroval výraz v Bernardově tváři.
,,Oh, brouku, máš sladší úsměv než sama Gioconda!"
,,Ach, zlato, ty si také povzdycháváš jako Pan Čtyřnohý, když si hraje s vysušenou treskou!" Odpověděl mu Bernard stejně hravě a Alan se spokojeně culil.
,,Líbí se mi, když mě takhle hladíš..." Trochu zvolnil svoje pohyby a na chvíli si jen užíval Bernardovu dlaň, která si hrála s jeho varlaty a pravidelně odbíhala objíždět prstem tetování.
,,A co říkáš tomuhle?" Bernard k sobě Alana přitáhl za týl. Mezi rty stiskl jeho ušní lalůček a Alan široce rozevřel oči, protože Bernardovy ruce byly snad všude a hlavně hladily to malé místečko těsně nad kostrčí, kde měl jizvičku neznámého původu. Ale o to víc dráždivější. Měl na tom místě nejcitlivější bod svého těla a také to Bernardovi dal najevo pořádně silným zhoupnutím v bocích. ,,Takhle se mi neskutečně líbíš, Alane..." Pošeptal mu Bernard do ucha a pleskl jej přes zadek. Měl před sebou tu nejdokonalejší bytost, jakou kdy viděl. Měla fialové vlasy a nádherný výraz, když se potácela na svém bodě jménem chtíč.
,,Stiskni mě pevněji, prosím..." Zaprosil Alan a sklonil hlavu. Položil ruce na Bernardova ramena a několikrát trhnul s pouty, jako by se chtěl osvobodit a usnadnit si tak průlet rájem. Přišlo to na něho rychle a s absolutní přesností, protože v okamžiku, kdy se naposledy úlevně vzepjal, Bernard zmoženě zabručel. Alan se ještě několikrát lehounce svezl po jeho vzrušení a konečně byl maximálně utahaný.
,,Pořád cítím, jak se ve mně cukáš..." Zašeptal Bernardovi do ucha rošťácky a Bernard jen prosebně zamumlal, aby si dali alespoň chvíli přestávku.
,,Napustím nám vanu horké vody a se spoustou mořské soli ..."
Zašvitořil Alan a Bernard se zatetelil blahem. Chvíli se jen o sebe zmoženě opírali a vydýchávali to.
,,Ali... za dva dny máš narozeniny. Už víš, co bys chtěl?" Zeptal se opatrně Bernard a na Alanovo kňourání, že už se chce pout zbavit, reagoval s úsměvem.
,,Já... nevím," povzdechl si Alan. ,,Asi nebudu narozeniny slavit... Nikdy jsem to vlastně neoslavoval..."
,,A teď je načase to změnit, nemyslíš?" Bernard se slitoval a konečně osvobodil jeho ruce. Alan se zvrhle zasmál a šup, už pouta cvakla znovu a měl je na rukou Bernard, který s tou dávkou plyše vypadal roztomile a Alan mu to také hned zašeptal.
,,U mě nepochodíš, Alane..." Ušklíbl se Ben a během několika vteřin byly jeho ruce opět volné. Alanovi pomyslně spadla čelist do peřin a hluboce se urazil.
,,Ale tak dobře, Borůvčí, nechám si je, když tě to tak vzrušuje..."
Bernard se culil. Cvaklo to znovu.
,,To už je lepší, takhle se mi líbíš, Bernarde..." Zamumlal Alan a koutky mu cukaly. Zatahal ho za zápěstí.
,,Už jsem se rozhodl, nebudu narozeniny slavit..."
Bernard v duchu tiše zaúpěl. ,,Proč?" Podíval se mu do očí a viděl tam smutek.
,,Proto..." Pípnul Alan a pokrčil lhostejně rameny.
,,Důvod?" Nedal se odbýt Bernard. Věděl, že za Alanovým rozhodnutím "něco" stojí. Alan přeci miloval dárky a veselí. Měl radost z každé maličkosti, kterou od kohokoliv dostal.
,,Psal mi táta... Je tady ve městě a chtěl by přijet na moje narozeniny. Nechci ho vidět..." Vyhrkl Alan tiše a prstem soustředěně dělal kolečka na Bernardových ramenech. Bernard mlčel. Přemýšlel, co by mu měl odpovědět. S tímhle doopravdy nepočítal a vlastně to i kazilo jeho plány na večer po narozeninách. Chtěl si s chlapcem promluvit a kapitolu otec a minulost s ním jednou provždy uzavřít. S tímhle vůbec nepočítal.
,,Víš jistě, že už ho nechceš vidět?"
,,Ty o tom... pochybuješ?" Alan se trochu překvapeně na Bernarda podíval a přestal jej hladit po tvářích.
,,Ne, nedívej se na mě tak, já to jen neumím vysvětlit. Ale vím, že se tím pořád trápíš a nikdy na to nezapomeneš. Mluvil jsem o tom s tvojí matkou. O tobě, o tvé budoucnosti. Ji samotnou velice trápí, co se ti stalo a také by to chtěla změnit. Ale ty s námi musíš... spolupracovat. I se všemi, klidně s tvým otcem, pokud to bude nutné. Co jsem zjistil, tak nastoupil do léčebny a má každou středu dvě hodiny sezení u psychologa. Bere také nějaké léky. Neříkám, že se změnil, nebo se snad obrátí k lepšímu, ale při jednom sezení uvedl, že jej to mrzí a nikdy ti nechtěl ublížit. Chtěl pro tebe jenom to nejlepší, jenomže to neuměl podat. Choval se k tobě tak, protože jeho otec s ním také nenakládal jako s porcelánem. Musíš si uvědomit, Alane, že tvůj táta je vlastně nemocný člověk a potřebuje pomoci. A teď, když o tu pomoc začíná stát, měl bys mu ukázat, že nejsi takový, za jakého tě má, a vlastně už jsi téměř dospělý a dokážeš se k tomu životu postavit..." Bernard to vyslovil téměř na dvě nadechnutí. Zdaleka nevysvětlil všechno, co chtěl, ale holá myšlenka tam byla. Vzhledem k tomu, že Alan mlčky pohledem vyrýval díru do polštáře, Bernard se jen tiše zeptal: ,,Chápeš mě trochu?"
Borůvka slabě přikývla, ale mlčela jako zařezaná. Asi si to potřebovala nějak přebrat. Bernard instinktivně vytušil, že by měl pokračovat.
,,Nikdo tě nenutí, Alane, aby ses s ním ihned začal stýkat, jako by se nic nestalo. Tam je hodně hluboká propast mezi vámi a nikdy nezmizí. Nikdy. Ale můžete přes ni pomalu stavět most... Vzpomínky ti nikdo nevezme, ale budoucnost je dokáže utlumit a utěšit. Vím to sám moc dobře a jsem si jistý, že by ti to pomohlo... Podívej, můžeš to třeba jenom... zkusit. Když budeš vědět, že to nepůjde, nebude na tebe nikdo naléhat. Tvůj otec nemá právo tě odvézt, jsi v péči matky. On už to ví a možná se s tím někde v hloubi duše zcela nesmířil, ale uznal, že pokusy už nemají cenu..."
Alan lehce přitakával. Chytil se Bernarda za ruku a prstíkem cuchal plyš na poutech.
,,Takže... můžu a nemusím?" Hlesl s lehkým náznakem zájmu.
,,Rozmysli si to, Alane. Nic se nestane, když nebudeš souhlasit, je to jenom tvoje rozhodnutí. Znáš jenom můj názor..."
Bernard si opatrně sundal pouta a položil je na stolek.
,,Takže ty by ses s ním... setkal, na mém místě?"
Podíval se na něho Alan a překulil se na volnou stranu postele.
,,Myslím, že... ano," přikývl Bernard zamyšleně. ,,Ale mnou se neřiď, ty to musíš vědět nejlépe..." ,,Rozmyslím si to," povzdechl si Alan a rozkošně se protáhl. Zívnul si. Bernard jej plácl po nahém zadečku.
,,Tak kdopak půjde napustit tu vanu?" Usmál se rošťácky a Alan ho na sebe rychle stáhl. Přehodil přes ně přikrývku a schoval se Bernardovi do náruče. Miloval okamžiky, kdy se ocitl pod jeho tělem, Bernard se na něho překulil a líbal ho všude, kam dosáhl. To byl pokaždé vrchol Alanova blaha.
,,Půjdeme oba dva, až tady skončíme!" Zajuchal Alan a přestože vzápětí měl práci se soustředěním na intimně důvěrný šepot pod peřinou, jednu starost si z hlavy nevyhnal.
Ta starost nesla jméno otec...
 


Komentáře

1 Vanity Blair Vanity Blair | Web | 27. září 2008 v 16:11 | Reagovat

bože bože nádhera...na tohle jsem se těšila jak na smilování :) tohle je prostě jedním slovem dokonalost...dokonalá povídka, dokonalá autorka.... :) úžasný Syhy :)

2 Alex Alex | Web | 27. září 2008 v 16:12 | Reagovat

áááááá miluju miluju miluju ^^ já chcu další díl XD

3 Moony Moony | 27. září 2008 v 16:29 | Reagovat

Haaaaaaaaaaaaaa sem první....A PORÍM..JE TO DOKONALÝ...SAKRA TENHLE DÍL JE...JEŽIŠI....Toje na infarkt jako xDDDDD

4 LuFFí_McStar LuFFí_McStar | Web | 27. září 2008 v 16:39 | Reagovat

Och konecZne ^^, tesim se, az si to prectu :P

5 Žabička ll miluu tě, ty moje raritko ^^ Žabička ll miluu tě, ty moje raritko ^^ | Web | 27. září 2008 v 16:50 | Reagovat

Ííííík! *široce roztažené zorničky*

No teda, Syhy!!! Ty mi dáváš

6 Miss C. Miss C. | 27. září 2008 v 16:53 | Reagovat

ta poslední věta.....já být Alanem,už ho nechci nikdy vidět ale to rozhoduješ jenom ty Syhy x) bylo to moc hezké...

7 HeLiG_Elli HeLiG_Elli | Web | 27. září 2008 v 16:57 | Reagovat

Umíráám !! Syhy co nám to děláš, ty nám teda dáváš :D to ti povííím

8 Janik Janik | E-mail | Web | 27. září 2008 v 18:21 | Reagovat

Dneska je mi blbě jako už dlouho ne. Včera jsem promrzla na kost, bolí mě bříško, ale tohle mě povzbudilo :)

Alanovy narozeniny jsou velká očekávaná událost a ty nás pořád takhle příjemně napínáš :-P Doufám, že Fildova  a Matýskova absence je jen nedopatření ;) Už se mi po těch klucích ušatých stýská :)

Jsem prostě nadšená :))) (a mimochodem, co to je dole za animaci? ta ušatá šedá kulička s fialovými vlasy? můžu si na tom oči vykoukat :-D)

9 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 27. září 2008 v 18:45 | Reagovat

Ááá já už se nemohla dočkat. Bylo to úžasný...uplně toho Alánka žeru.

10 Leny...^^ Leny...^^ | Web | 27. září 2008 v 18:47 | Reagovat

jsem na vrcholu blaha :D

11 Ewicka Ewicka | 27. září 2008 v 19:26 | Reagovat

Tak na tohle jsem čekala tak zatraceně dlouho a vyplatilo se čekat, jo tak dokonalé, že se to ani nedá popsat! A ten Bernard ten mě prostě dostává, postelovej bůh ?:D .......Prostě miluju borůvky :) Děsně se těším na další díl :)

12 Cathy Cathy | Web | 27. září 2008 v 19:45 | Reagovat

bože:D to bylo rychlý:D jen co vešel už byl nahej:DDD ale myslim, že Ali se s otcem setká společně s Benym:))

13 // mOuša // // mOuša // | E-mail | Web | 27. září 2008 v 20:37 | Reagovat

oh, já citila, že tady práwě teď, když přijdu, bude spousta borůwek xD mé srdce to prostě vycítilo! xD

14 tonka tonka | 27. září 2008 v 21:32 | Reagovat

konečněěěěěěě :D=*skáče radostí kolem počítače*     mno ale jako syhyno chibí ti kluk takhle hnedka na začátek taková nadržená kapitola ....xDxD... už se teším na alanovo narozky

15 Darxie Darxie | 27. září 2008 v 21:41 | Reagovat

ááá, ty jsi dokonalá, Myrtilles je dokonelé, Alan je dokonalý:Dmiluju miluju miluju:)ti dva...spolu...to je prostě perfektní:)někdy mi sice trošku trvá, než si představím ty jejich polohy v posteli a občas bych potřebovala asi i nákres, ale hlavně rychle dál:)doufám, že se dozvíme, co se dělo ve vaně, miluju scény ve vaně:D

16 AngeliQue AngeliQue | 27. září 2008 v 22:22 | Reagovat

Wrau !! :D

Nemám slov!!

17 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 27. září 2008 v 22:28 | Reagovat

Darxie hey,tag to w tom nejsem sama,mě to taky pěkně dlouho trwá,než si ty polohy předstawím.

18 Q. A. Nathanielle Q. A. Nathanielle | Web | 27. září 2008 v 22:50 | Reagovat

chudáček maličký :))...já nevím, ale něco mě hlodá, že kapitola násilnický otec ještě tak neskončila.

Jinak jako, potřebovala jsem nutně tu dávku borůvčí a mám jíí..vystaráno tak na týden, ale proti nebudu, když bude další díl už zítra :D

Jo a až teď jsem si všimla tý animačky tady dole :D

To je taková předělaná lízací kočíča ne?? mám ji totiž na VF :D

19 Darxie Darxie | 27. září 2008 v 23:28 | Reagovat

dark.alesa:super, už jsem si začínala myslet, jestli nejsem nějaká natvrdlá, že si to nedokážu představit jen já:DAle občas s tím mám fakt problém:D

Syhy:D:a prosimtě, nezatracuj hned ty plyšový pouta, nám to nevadí, když je bude mít vepředu, místo vzadu, hlavně že budou:Dnebo nějaké jiné pomůcky, že...už mlčím, už mlčím:D

20 Syhraelka hodná holka autorka :-)) Syhraelka hodná holka autorka :-)) | E-mail | Web | 28. září 2008 v 0:05 | Reagovat

Moc vám všem děkuji za komentíky, ohromně si toho vážím a budu se snažit vás s pokračováním netrápit :-)) Teď mám především plodné období, kdy mě čapl nápad v Saltarïně, takže ho musím honem chytit, než uteče :-) Ale o Borůvčí rozhodně nepřijdete! <3

Darxie: Já jsem uvažovala o nákresech, ale rozchodila jsem to xDD S mým kreslícím netalentem by to spíš vyznívalo jako parodie, takže holt zatím se musíte spoléhat jen na tu fantazii xDD

A s těmi pomůckami mě nedráždi, takových pár neslušných věciček mi už v hlavě dost dlouho vrtá a jen čekám, až se to prodere do nějaké sex. scény xDDD

21 Liquid Skin Liquid Skin | E-mail | Web | 28. září 2008 v 9:39 | Reagovat

UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ asi se zblázním! Vlezla jsem sem prostě automaticky a najednou koukám - další Myrtilles! *široce se usmívá* Tak sem samozřejmě šla ihned číst.. No a teda.... ty pouta, polohy... jak to dokážeš popsat a všechno..  na Aliho narozeniny se těším =) co vymyslíš..a to s tím tátou.. noo.. nebudu si to nijak představovat, prostě počkám jak to vymyslíš, ty naše skvělá autorko!! ♥ Strašněěěěěěěě se těším na další díl!! =)

22 Darxie Darxie | 28. září 2008 v 10:43 | Reagovat

Syhraelka:tak tomu nevěřím, ty jsi takovej multitalent, že umíš určitě i kreslit:DA kromě toho, mě by nevadily ani parodie na nákresy, třeba jen takový ty panáčky co máj místo těta, noh a ruk jen čárečky:Dhlavně když budou v daný poloze:D

To teda dráždit budu, to mi za to stojí:)Protože když spojíš Borůvčí, Bennyho a pomůcky, to bude teprve rodeo:D

23 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 28. září 2008 v 10:49 | Reagovat

Co? Berdnard se zbláznil? Teda, tak to mě naštval, neměl by Alánka k tomu takhle, byť nepřímo, přemlouvat. Ach jo... Jsem zvědavá na další kapitolu a hlavně jak se to vyvine s tím Alanovým otcem.

Moc pěkná kapitola...

24 bajunecka bajunecka | 28. září 2008 v 11:19 | Reagovat

no,tak buď to dopadne dobře nebo hooodně špatně...jinak skvělá kapitolka...vážně se už těším na další,protože ta dloooouháááá pauza byla vážně moc dlooouhá a jsem ráda,že už zase píšeš

25 .::Kikushka::. .::Kikushka::. | 28. září 2008 v 11:48 | Reagovat

maximální dávka sexu hned na začátku tady se někdo vyřádil ;))

užásný... to čekání za to stálo  

dneska jsem to nějak vycítila a věděla že tu bude alespoň jeden díl Myrtilles

26 Janet Janet | Web | 28. září 2008 v 12:12 | Reagovat

Heeeeeeey upe božííí..jen mě mrzí že je Benny tak naivní!!!

!

27 RinB RinB | 28. září 2008 v 14:12 | Reagovat

tady je zo samá senzibilka 0xD

28 Samanta_Titanie Samanta_Titanie | E-mail | 28. září 2008 v 16:24 | Reagovat

Tahle povídka mě opravdu dostává....a části se podobá mému příběhu....Jsem nesmírně zvědavá, jak tohle dopadne....I když moje zvědavot pohlédnou na to, jak tohle skončí je vekilá....ale radši se budu těšit z nových a nových dílků..protože ukančit tuhle dokonalost..by byl hřích...

..Mnoho uspěchů Syhy :o***

29 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 28. září 2008 v 17:42 | Reagovat

To je prostě DOKONALÉ! Takovýhle díly já můžu ^^

Ach, naše zvrhlá Karinka =D

Ale to s tím otcem, se mi teda vůůůbec nelíbí! A to už jsem si říkala, že už od toho... píp, bude pokoj =(

P.S.: Darxie tě rozhodně nepřestane dráždit, to je hrozně zvrhlej člověk =D A já se přidávám! Klidně se na tom pořádně vyřádi, my budeme jenom rádi =D =o*

30 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 28. září 2008 v 18:40 | Reagovat

konečnee ! včera som rozčítala ale až dnes dočíítala , strašne som sa tešila :D  wow :D uplne vidím Alana , ktorý zalahnutý Bernardom a na nich fialová perinka x) kristee mne je dobre a chcem objímať celú svet :D kráááááááááááááááása , dokonca mi nepokazil náladu fakt , že je zajtra pondelok :D

31 Darxie Darxie | 28. září 2008 v 21:51 | Reagovat

Quiquilla:z čeho mě tu veřejně obviňuješ, osobo:Djá jsem počestná, naprosto neúchylná nevinná dívka, tak jakejpak zvrhlík:D

No dobře, hrát si na slušnou asi nemá cenu, ale nemusí všichni vědět, že jsem takovej úchylák, teď se se mnou nikdo nebude chtít bavit:D

No jo, už mlčím, zalezu si někam na opuštěný místo a setrvám tam až do dalšího dílu Myrtilles, modlíce se k SyhyxD

32 SuRoo SuRoo | E-mail | Web | 28. září 2008 v 22:01 | Reagovat

Já ani nemám slov :D Krásně zvrhlé a zvrhle krásné :-)))

33 Syhraelka hodná holka autorka :-)) Syhraelka hodná holka autorka :-)) | E-mail | Web | 29. září 2008 v 0:27 | Reagovat

Darxie: Jééé, kdyby se lidi nemohli bavit s úchyly, tak bych si mumlala sama pro sebe jako kůl v plotě xDDD Klídek, děvče, já jsem taky takovej úchylnej strýček Syhrael xDD

Jen abys na tom opuštěném místě netrčela až do soudnýho dne, nějak mi ty Myrtillky nejdou, dva dny do Alanových narozek je málo, hodně jsem toho ještě chtěla do té doby "stihnout" x))

A nemodli se, prosím tě! xDD

Na nákresech pracuji, prosím pěkně xDD

Quiquilla: Abyste se ještě nechytali za hlavu, jakou polohu jsem jim tam vymyslela a jak zvrhlé jsem to udělala xDD Přiznám se, že mám trochu strach se v té povídce nějak deviantsky projevovat xDD

Mania Dardeville: Já si také říkám, jestli Bernard moc nespěchá :-( Aby to ještě nepokazil! :-((

Samanta_Titanie: Moc mě těší, že máš tu povídku ráda, opravdu. Moje velké přání bylo, aby se v té povídce třeba i někdo našel a aby viděl, že i když je v životě někdy sebehůř, ještě pořád může speciálně pro něho na světě existovat nějaký Alan/Bernard, který mu pomůže ... Ráda bych se o Myrtilles někdy více rozepsala do článku. Snad se mi to podaří :-) A tobě taky přeji hodně úspěchů! :-)

Dzesi3: Už jsem ti chtěla dávno říct, jak mě tvoje komentáře někdy dostávají xDD Jak píšeš, že chceš objímat svět, tak to já prožívám taky, když mi to někdo řekne :-)))

Moc děkuji za komentáře všem a jdu se učit zeměpis xDD

34 Janet Janet | Web | 29. září 2008 v 16:06 | Reagovat

jejkůůůůůůůůůůůů...konečně další dílek..ae jako rychle sypej další dílek..přece nechceš aby polovina česka trpěla???xDDD

35 wandouzz wandouzz | Web | 29. září 2008 v 17:15 | Reagovat

dokonalost ... neumím psát normální komentáře k borůvkám, ale nic jiného napsat nedokážu :D

36 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 30. září 2008 v 15:57 | Reagovat

Darxie: Já se s tebou bavit budu, neboj =D A upřímně... myslíš, že tu chodí někdo, kdo není úchyl? =D

Syhy: No já se teda rozhodně chztat za hlavu nebudu, max. tu budu skákat radostí až ke stropu =D (A Darxie taky! =D)

37 Kajess Kajess | Web | 3. října 2008 v 9:03 | Reagovat

Háá, joo, konečně *IN LOVE*  Ti dva jsou dokonalí...

38 loleček-žužu loleček-žužu | Web | 5. října 2008 v 11:27 | Reagovat

I love Alan and Bernard xD muck

39 Starvation Starvation | E-mail | Web | 5. října 2008 v 19:48 | Reagovat

Moc pěkné! Ten Alan je Kawaiii!!

Zajímalo by mě,zda-li se ještě zmíníš o těch deskách,co borůvka ukradla! ^^

40 Leník Leník | Web | 8. října 2008 v 21:12 | Reagovat

Jéééé...syhynko naše milované...skvělý dílek...miluju díly ve ketrých nás o sex nepřipravíš:D:D:D...prostě JAKO VŽDY DOKONALE NAPSANÉ...skvělý, boží, cool...hlavně nezatracuj plyšová pouta:D

41 Lee Lee | 18. října 2008 v 11:06 | Reagovat

Fakt krása....Už to čtu po několikátý a pořád to má své kouzlo...Moc mi chybí další dílky o Borůvce

42 Psyclon Psyclon | 26. října 2008 v 7:57 | Reagovat

Tak jako vždy naprosto neočekávaně krásnej dílek :))

(co teda dodat?)

P.S.:už se těšim na ty nákresy >]

43 Ynne Ynne | Web | 8. ledna 2011 v 0:09 | Reagovat

že by konečně rozuzlení s tatíčkem? yay

44 Zuzana Zuzana | 26. listopadu 2011 v 19:25 | Reagovat

Nádherná kapitola, slintám až za ušami. Koniec ma prekvapil. Žeby sa vyriešil vzťah s otcom? A kde je tá zložka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama