Saltarïna - 14.kapitola

15. října 2008 v 22:59 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA


Děkuji  vám za komentáře pod povídkami, neskutečně si toho vážím a těší mě to ...


hezké počteníčko! :-)




Viktorovi se druhý den dařilo o něco lépe. Všichni se k němu chovali hezky a nedovolili mu zůstat o samotě ani vteřinu. Chtěli jej mít pořád na očích a ukázat mu, jak moc jim na něm záleží.
Jediný, kdo se stranil, byl Felix. Sotva se k chlapci přiblížil na čtyři kroky, Viktor si přetáhl přikrývku přes hlavu a nevnímal ho. Felix za ním už nepřišel. Viktora to ale doopravdy netížilo. Vytěsnil ho ze své mysli. I když mu bylo o něco lépe, ještě pořád byl velice malátný, měl trochu problémy se zorientovat, plaše uhýbal, kdykoliv ho chtěl někdo pohladit a odmítal jakékoliv jídlo. Poslušně vypil sklenici mléka, kterou do něho Christian téměř násilím nalil. Víc nemohl. Christian věděl, že chlapec se ještě pořád potácí na tenké hranici. Jenomže co to bylo za důvod, který ho tam dostal? Nedostal ho z něj, ani když sebevíc naléhal. Viktor zarytě mlčel, nebo smutně odvrátil pohled stranou. Ansem dal Christianovi ultimátum - máš dva dny, abys to z něho dostal ven, nebo to udělám já.

Ansem slíbil, že přijde trochu po šesté. Dodržel to přesně, jak ostatně bývalo jeho zvykem. Maxmilián ho pustil dovnitř a nervózně se s ním pokusil navázat konverzaci, když ho vedl k ložnici. Choval k Ansemovi hluboký respekt, vážil si ho za to, jak pomohl Viktorovi, ale tenhle respekt přebíjel spíše strach. Ty jeho podmanivé modré oči, až nepřirozeně velké se zorničkami, jejichž černota byla odrazem té nejhlubší temnoty pekelné, ty z Ansema činily prazvláštního člověka. Maxmilián ze skoupého vyprávění Christiana věděl, že Ansem je o rok mladší, oplývá prazvláštním nadáním po svých předcích, a pokud by měl na světě existovat ďábel a zvrácenost sama, je to právě on. Proč, to Maxmilián nevěděl. Slyšel ale o něm spoustu historek, kterým odmítal věřit. Především to, že žije se svým otcem a v jejich starobylém domě za mostem, jenž odděloval starou a novou část města, se odehrávají nemístné orgie a podivné hrůzu nahánějící rituály, při nichž jsou zabíjeny malé děti a mučeni chlapci. To poslední zřejmě byla opravdu jen bohapustá lež, přesto ji Maxmilián proti Christianovi v návalu vzteku vytasil. To bylo vůbec poprvé, kdy ho Christian uhodil. Jenom se ukázalo, jak Chris na svém bratrovi visí. O tom Max nepochyboval. Trochu ale nechápal, proč bratři od sebe žijí odděleně. Věděl jenom, že Christian se nesnese s otcem. Víc mu nebylo dovoleno vědět.

Max rozechvěle přivedl Ansema do kuchyně. Jakub, který seděl u stolu a netrpělivě vyčkával na sebemenší příležitost vlézt si do postele k Viktorovi a snažit se do něho vpravit trochu radosti, podivně zbledl a uhýbal očima, jen aby se na blonďatého chlapce nemusel dívat.
,,Christian je tam... u Viktora. Až skončíte, tak... doufám, že s námi povečeříš? Máme dnes palačinky..."

Vyrazil ze sebe Max stěží a Jakub se rozhodl, že raději dobrovolně bude držet hladovku, než aby musel sedět s Ansemem u stolu.
Nebylo v tom žádném opovrhování, jen strach. Strach z jeho očí a z toho, co z něho vyzařovalo. Jakub to nedokázal pochopit. Bylo to jako silné magnetické pole, které Ansemovi přinášelo úctu lidí a jejich ustrašené pokleky. Jakub cítil z Ansema něco zvláštního, co ho fascinovalo a zároveň děsilo svojí nadpřirozeností.
,,Ach, nevím, jestli je to vhodné..."
Ansem se na Maxmiliána lehounce pousmál. Maxovi se rozlilo tělem nepopsatelné teplo, vnášející do každé jeho buňky radost. Zatoužil vidět jeho úsměv pořád, protože zaháněl všechny jeho obavy.
,,Anseme! My jsme ti neskutečně vděční za to, co jsi udělal pro Viktora a budeme moc rádi, když s námi budeš... držet nějaký kontakt... U nás máš vždy dveře otevřené dokořán..."
Koktal Maxmilián a žmoulal v ruce kousek hadříku, kterým sušil nádobí.
Ansem přikývl.
,,Palačinky jsem jedl naposledy od své chůvy, když mi bylo třináct. Christian povídal, že vaříš opravdu výborně, Maxi. Rozhodně neodmítám!"
Zasmál se vděčně a Maxmilián byl rozhodnutý udělat cokoliv, aby Ansemovi jeho lívance chutnaly.
Ansem konečně stiskl kliku od ložnice. Ještě se pootočil ke stolu, kde seděl Jakub.
,,Hej ty... štěně, přestaň se na mě tak dívat, nejsem žádná rarita!"
Povytáhl obočí, pobaveně se ušklíbl - a Jakub vypadal, že si vleze pod stůl.
,,A bát se mě taky nemusíš..."
Zahučel ještě a jeho výraz napovídal o tom, že se Jakubovou ustrašeností moc dobře baví.
Když za ním zapadly dveře, Jakub sebou praštil na stůl a Maxmilián neovládl smích. Bylo to vůbec poprvé, co se za poslední hodiny starostí něco upřímně rozesmálo.

*

Ansem se rozhlédl ložnicí. Přívětivě se usmál na Christiana, jenž seděl v křesle a upíjel z hrníčku kávu. Dal si lehce prst na ústa a ukázal na spícího chlapce.
Ansem přitakal. Opatrně přistoupil k oknu a otevřel jej dokořán. Díval se na slunce, jehož paprsky získávaly zlatou až oranžově nachovou barvu. Pomalu se schovávalo za věží jednoho z domů a ve vzduchu byl cítit přicházející podzim.
Ansem si opatrně sundal tmavý šál, který měl kolem krku, protože jej už několik dní sužovalo nastydnutí. Odložil na parapet i svoji oblíbenou černou mikinu. Volným krokem přišel k bratrovi. Usmál se na něho tak, jak to uměl jedině on. Opatrně mu z rukou vzal hrníček se studenou kávou a upil z něho. Christian mu instinktivně udělal místo vedle sebe. Vešli se do jednoho křesla. Ansem věnoval bratrovi několik polibků na čelo a na tvář. Prsty sklouzl po jeho bradě až na krk, kde se na řetízku houpal malý křížek.
Pohladil ho.
,,Je dobře, že spí, nebude jej to tolik bolet... Ale ještě pořád bude jeho bolest menší než ta moje... Jsem příliš slabý, ale tohle ještě zvládnu..."
Podíval se k posteli.
,,Můžu se dívat?" Zašeptal Christian.
Ansem lehce přitakal.

*

Maxmilián se neodvážil zaťukat na dveře ložnice a tiše pípnout, že večeře je na stole. Nervózně si okusoval nehet na palci a opíral se zády o linku. Říkal si, že ještě několik minut a až potom zaťuká.
Felix klidně posouval prstem lžičku po talíři a šklebil se na Jakuba, kterému škrundalo v břiše a nemohl se ovládnout, aby po horkých palačinkách hned nesáhl.,,Opovaž se!"
Maxmilián zareagoval rychle a klepl ho přes prsty. Jakub zakňoural hlady a ublíženě se zubil na Felixe.
,,Mně taky nedělá dobře, když s ním musím sedět u jednoho stolu."
Naklonil se Felix k chlapci důvěrně, když se Max otočil, aby ještě zamíchal tvaroh.
,,Mám z něho nepříjemný pocit..." Objasnil Jakub a sotva natáhl ruku nad talíř s palačinkami, Maxmilián se hbitě otočil a pohrozil mu lžící.
,,Asi tak," přikývl Felix a povzdechl si. Bylo už skoro devět. Nedokázal pochopit, co tam tři hodiny můžou dělat, ba co víc, jestli má Ansem na Viktora nějaký vliv. A pokud nějaký má, tak jaký? Felix nemohl popřít, že má strach. Strach z toho, že Viktorova nemoc je nějak spojená s tím, co se mezi nimi "občas" dělo. A pokud je tohle ten důvod, je celkem možné, že brzy vyplave na světlo boží a nastanou problémy.
,,Nemám je zavolat, Maxi?"
Zeptal se opatrně Jakub a Max přivřel oči blahem, že jej toho úkolu někdo zbavil. Letmo se pootočil a přitakal.
Jakub sebejistě vzal za kliku, Felix sykl, Maxmilián také.
Pozdě.
,,Proč bych klepal, jsem tady doma..."
Pokrčil Jakub rameny a rošťácky se usmál.
,,To je dost možné, že jsi tady doma, ale ani doma by neměla chybět slušnost."
Vrátil mu čísi pobavený hlas a Jakub se neodvážil dívat jinam než do země. Sotva totiž pootevřel dveře, "někdo" v ložnici udělal to samé a Jakub tedy do "někoho" zbrkle vrazil.
Maxmilián by Jakubovi nejraděj vrazil pár facek, kdyby ho měl před sebou. Takhle jen rozčarovaně kydnul tvaroh na talíř.
Jakub chtěl ukročit do strany, aby mohl vedle Ansema nenápadně zmizet. Jenže Ansem udělal to samé. Jakub to zkusil na druhou stranu, Ansem samozřejmě také.
,,Ty jsi komediant, pusť toho kluka, podívej, jak se tě bojí!"
Zasmál se Christian. Přivřel za sebou dveře a s úsměvem sledoval, jak si Ansem Jakuba dobírá.
Jakub už se raději nepokoušel kamkoliv ukročit, zabodl pohled do koberce a prchnul do obývacího pokoje.
,,Nevím, co té piškvorce je!"
Ušklíbl se Ansem a na Maxmiliánovu výzvu si sedl vedle Felixe.
Max rychle odběhl a za okamžik se vrátil s výrazem - všechno je naprosto v pořádku - a s Jakubem. Jakub se tvářil ukřivděně, nebylo pochyb, že Max mu spílal.
Sedl si na svoji židli, byl jako přilepený, ani se nehnul, když konečně ke stolu přisedl i Max, čímž dal pokyn, že se může jíst.
,,Už můžu?"
Zahučel drze Jakub směrem k Maxovi a ten na něho vyplázl jazyk. Podal mu nůž na marmeládu. Jakub okamžitě hrábnul na talíř a spálil se. Ne o palačinky, ani o talíř, ale o Ansemovu ruku, která totiž ve stejné chvíli také zamýšlela podat si palačinku.
Jakub si pomyslel, že Ansem má velice studené ruce a dává elektrické šoky. Ruku stáhnul k sobě a vyzývavě čekal, až si bude moci nabrat on.
,,Jak je obracíš, Maxi? Jsou výborné..."
Zeptal se Ansem s úsměvem a hrábl lžičkou do talíře vedle sedícího Christiana, aby mu ochutnal "polevu" na palačinky. Christian měl rád tvaroh s medem, rozpuštěnou čokoládou a s nakrájeným pomerančem nebo citronem. Maxmilián si u něho chtěl šplhnout, tak mu dnes tu pochoutku připravil. I když mu Christian poděkoval lehkým úsměvem, Max se cítil zklamaný. Pořád si nemohl zvyknout na chlad, co mezi nimi panoval.
,,Umím je vyhodit a obrátit ve vzduchu..."
Pochlubil se Max.
,,Ale dneska ti jedna spadla, říkal jsi, že ji dáš úplně navrch, aby si ji vzal Felix..."
Skočil mu do řeči Jakub s plnou pusou a na vteřinu se udělalo dusné ticho, které přerušilo cvaknutí víčka od meruňkové marmelády.
První palačinku si vzal Ansem, který se do ní právě chystal zakousnout.
Max zbledl a pod stolem se snažil najít Jakubovu nohu, aby mu ji utrhnul a podrbal se s ní na zádech. Tak moc byl vzteklý.
Ansem povytáhl obočí.
,,To je mi jedno, máte tady čisto."
Klidně si ukousl pořádný kus a Maxmiliánovi se do tváří vrátila zdravá barva.
Christian se dobře bavil.
,,Viktorovi už je lépe." Hrábl pro další palačinku.
,,Akorát moc nemluví..." Doplnil ho Ansem a rychle si olízl náramek, co si vymáchal ve tvarohu. Jakub zachytil jeho pohled. Bylo to jako kdyby se v jeho břiše popralo pár peříček. Zalechtalo to.
,,Nemůže, nebo nechce?" Zeptal se Max.
,,Myslím, že... spíše nechce. Něco za tím stojí. Pípne vždycky jenom pár slov, ale je zamlklý." Objasnil Ansem.
,,Je potřeba to z něho dostat, co se mu stalo..." Christian si vzal další palačinku.
,,Myslím si, že mu někdo ublížil... A to bylo spouštěcím signálem pro jeho tělo, aby se přepnulo na nouzový režim. Kdyby se to nestalo a on by neomdlel, myslím, že by se psychicky zhroutil, a už nikdy by se z toho nedostal." Vysvětlil Ansem.
Felix nervózně upil z hrnečku čaj a pokoušel se působit nezúčastněně, nenápadně. Tušil, že Ansemovy oči umí vidět hlouběji, a proto se jeho pohledu vyhýbal.
,,To je strašný," pípl Jakub a přestal na chvíli hladově jíst. ,,Jenže... kdyby mu někdo něco udělal, tak by mi to řekl... a ten den, co se to stalo, tak nikam nešel, byl naopak docela veselý..."
Ansem zamyšleně zamíchal svůj čaj.
,,Jestli mám být upřímný, tak každé "dítě", kterým Viktor bezpochyby je, by se zhroutilo z toho, jak žijete..."
Bylo opět ticho, ale tentokrát zvláštní. Ansem nechtěl působit jako někdo, kdo mravně káže a nechápe, proto dodal: ,,Ale tím nechci říct, že je to vaše vina. Vy se o něj staráte, bez vás by byl na ulici a tam někdo jako Viktor nepřežije déle než několik dnů... Jenže zase na druhou stranu, jsou tady možnosti, jak mu pomoci žít plnohodnotný život. Dneska je hodně lidí, kteří pomáhají lidem, co jsou na dně, a v případě Viktora by ta pomoc byla ještě víc urputnější. Třeba by se dostal k nové rodině... Ale už nikdy se asi nevyrovná s tím, co dělal. Teď je ve věku, kdy všechno intenzivně vnímá a uvědomuje si sebe, svoji jedinečnost a osobnost. On už si pravděpodobně uvědomil, kým je a nemůže se s tím vyrovnat. I když on nikdy nepoznal život v rodině, život bez starostí, takže to nemá s čím srovnat. Možná si to vysnil, že je to něco báječného a zlomilo jej, že to nemůže mít. Tam je opravdu hodně možností, ale ta podstata je stejná - takhle by žít neměl..."
Ansem domluvil. Klidně si mazal další palačinku.
Max očima hledal podporu u Christiana.
,,Max s ním o tom zkusil mluvit, ale Viktor odmítl. Nakonec to bylo až trochu... dramatické." Smutně se usmál Christian při vzpomínce, jak Max vzal na Viktora vařečku. ,,Viktor je na nás silně fixovaný, on nás považuje za svoji rodinu a myslím si, že by se bez nás trápil..."
Trápil by se bez tebe, chtěl jsi říct - pomyslel si Maxmilián. ,,Ale teď se nám vede lépe, mám něco jako... práci. Dostávám peníze za to, že kreslím. Ty částky nejsou nic malého, takže si vystačíme, ale asi mi to bohužel nevydrží věčně, takže potom... zase... Já nevím. Jde prostě o zvyk. My se tady na to všichni díváme jinak, než to chápe Viktor..." Zkusil vysvětlit.
,,Já jsem si zvyknul, že na mě cizí chlapi sahají," konstatoval cynicky Felix. ,,Ještě pořád je to o hodně lepší, než kdybych musel každé ráno v pět vstávat a do šesti tvrdě makat. Nemám žádnou školu, pro mě prostě není místo ve vyšší společnosti. A ještě pořád jsme na tom všichni hodně dobře, protože máme byt a vycházíme spolu. My jsme fakt jako rodina."
Jakub se podíval na Felixe a užasle přitakal. Souhlasil s ním. Felix moc často nemluvil, ale když už tu pusu otevřel, tak mu nikdo neodporoval, protože Felix měl pravdu. Teď se jemně usmál a šťouchl loktem do Jakuba.
,,Také mě napadlo, že kdybychom byli každý sám, tak nemáme takovou šanci. Na byt bychom určitě neměli peníze. Sice platíme hodně, ale ještě pořád se to dá zvládnout. Max chtěl, aby Viktor chodil do školy - ne ani tak kvůli vzdělání jako kvůli tomu, že tam by si ho někdo všiml a on by dostal šanci... Viktor prostě nechtěl. Nemůžeme ho do něčeho nutit..."
Felix pořád upíjel čaj. Podíval se na Ansema, ne přímo do očí, ale tím směrem ano.
Ansem pokrčil rameny a krátce zabloudil pohledem k Jakubovi. Ušklíbl se, když si domyslel jeho věk a uvědomil si, že z tohohle kluka sálá nadšení a lačnost po sexu. Na okamžik pozapomněl, o čem chtěl mluvit a jen si prohlížel jeho jemnou, skoro dětskou tvář s nádhernými rty, které by se tak dobře líbaly... Jakub měl modrošedé oči a světle hnědé, téměř špinavě blond vlasy. Byl křehoučký, hubený a pořád dobře naladěn. Vypadal na slabých třináct let. Miloval sex a ještě více bažil po tom, aby ho někdo hýčkal. Svým zákazníkům opravdový věk neprozrazoval, nechal je ve zvrácených představách, takže nebylo divu, jak po něm zazobaní devianti bláznili. Jakub byl moc lehkomyslný a měl z toho potěšení a hodně peněz. Maxmilián by mu to nejraděj zakázal, měl o chlapce strach. Ale ty částky, co Jakub nosil domů, ty jeho ústa umlčely. V poslední době ale Jakub svoje výlety do náručí snobů velice omezil. Držel se doma nebo chodil do zákoutí ulic jako všichni ostatní. Možná to dělal kvůli Viktorovi, protože ho měl rád a nechtěl ho zraňovat tím, že by se povyšoval, možná přestal tolik prahnout po uspokojení a hledal u mužů city...
,,Viktor je jen o trochu mladší než Jakub, ale když je oba porovnám, tak... Viktor se vlastně nepodobá povahou nikomu z nás. Ale nikdy nenaznačil, že by to nenáviděl. Tobě snad ano, Jakube? Vy spolu hodně držíte..."
Otočil se Max na Jakuba tázavě.
Jakub propaloval očima ubrus, protože pohled Ansema mu byl nepříjemný a také mu bylo dost těžko, jak se přejedl palačinek.
,,Ne, nikdy nic takového neříkal... Viktor to vlastně nesnáší, ale když na to dojde, tak je úplně jiný, užívá si to. Tím jsem si jistý, protože jsme u pár chlapů byli spolu. Některé to vzrušovalo, když se mu jeden věnoval a ten druhý se díval. Viktor nevypadal na to, že by mu to bylo protivné, ale ten chlap musel být milý, jinak šlo poznat, že s tím má Viki problém..." Poslední věty zahučel. Najednou nerad mluvil o "své práci". U nich doma to bylo běžné, že spolu o tom mluvili, nebo dokonce vtipkovali a vyprávěli si, na jakého úchyla zase narazili, ale teď před Ansemem Jakub zjistil, že se... snad stydí.
,,Viktor se rád mazlí," usmál se Max, aby odlehčil atmosféru. ,,Je takový něžný, člověk by ho chtěl pořád jen hladit..."
Christian vyprskl smíchy při vzpomínce, že od Maxe, který do Viktora výchovně buší hlava nehlava ustavičně, tohle konstatování celkem sedí.
Jakub se také usmál. On a Viktor si pořád projevovali vzájemnou náklonnost, když to neudělal nikdo jiný. Tulili se k sobě, hladili se a kočkovali. Oběma jim to dělalo dobře, protože věděli, že se mají rádi. Byli jako bráchové. I když spolu chodili k zákazníkům a několikrát byli požádáni, aby předvedli "něco spolu", oba vehementně zabrblali a dlouze se styděli. Ani jednoho prostě nenapadlo mít s tím druhým sex.
,,Každopádně něco za jeho stavem stojí a vy ještě zkuste přemýšlet. Nenaléhejte na něho, mohl by se snadno zlomit a ještě víc uzavřít do sebe. Dáme mu ještě den nebo dva a pokud to sám nepoví, promluvím si s ním já." Uzavřel Ansem a položil prázdný hrníček na téměř vylízaný talíř. ,,Maxi, bylo to opravdu výborné, i ta spadlá palačinka měla cosi do sebe," zasmál se Ansem lišácky. Stiskl Maxovi ruku a opatrně se zvedl od stolu. Položil Christianovi ruku na rameno.
,,Přespím dnes u Ansema." Christian se také zvedl a odnášel nádobí na linku.
Maxovi se uvnitř rozlil chlad. Myslel si, že se to mezi nimi konečně urovná a promluví si.
,,Ještě se podívám na Viktora." Ansem sklouzl očima k Jakubovi. Jeho pohled pozbyl jiskry a byl jen formální. ,,Bylo by dobré, kdyby něco snědl, měl by si to zkusit, Jakube. Dá na tebe, má tě rád..."
Ansem se ještě jednou vděčně usmál na Maxe a tím mu poděkoval za báječnou večeři a zmizel za dveřmi ložnice. V tichu kuchyně byl slyšet jeho melodický hlas, kterým mluvil k Viktorovi. Všichni špicovali uši, aby slyšeli, co mu chlapec odpovídá, ale Viktor jen šeptal, takže odposlouchávání nebylo možné.
Felix se spokojeně odebral do koupelny. Lépe to dnes nemohlo dopadnout, Christian tady nebude, takže zůstane s Maxmiliánem sám. Pošlou Jakuba ven a zavřou se u něho v pokoji. Felix se téměř roztřásl chtíčem po Maxově těle. Nepochyboval, že dnes jej dostane. Minulé dny ho Max odmítal a pokud přeci jen svolil, ani při tom nehlesl a sotva spolu skončili, bez jediného slova se vzdálil. Felix cítil, že dnes to bude jiné.
Jakub odběhl k sobě do pokoje, aby si překontroloval úspory a případně popřemýšlel o vycházce do města. Christian a Max spolu osaměli.
,,Chutnalo ti to?" Zeptal se Max tiše a opřel se zády o linku. Prstem jezdil po okraji svého talíře a olizoval marmeládu.
Pozoroval, jak Christian rovná talíře do dřezu a nad něčím přemýšlí.
,,Ach ano, bylo to moc dobré, Maxi," promluvil až po chvilce.
Max si povzdechl. Založil si ruce na hrudi. Opravdu moc chtěl, aby s ním Christian mluvil, aby ho objal a řekl, že mezi nimi je to opět v pořádku. Maxmilián se bál, že se toho nedočká a bude zhrzený a až Christian odejde, utěší svůj žal v náručí Felixe.
Prosím, Christiane, řekni alespoň pár slov, pohlaď mě, a nenuť mě, abych musel jít s ním… Pomyslel si Max zlomeně. Znal sám sebe moc dobře, bude se chtít Christianovi pomstít a vyspí se s Felixem jen proto, že bude první při ruce. Udělá to, aby si dokázal, že na Christianovi není závislý. Že se mu uvnitř sebe mstí. Udělá to, aby se sám potrestal, protože si to později bude vyčítat. Udělá to jako už kolikrát předtím.
A pořád bude Christiana šíleně milovat...

Ansem za sebou zavřel dveře.
,,Viktor usnul, až se probudí, zkuste mu dát najíst..."

Max procitl ze svých myšlenek. Christian také. Otočil se na bratra a otřel si vlhké ruce do kalhot.
,,Půjdeme..."
Usmál se spokojeně s vidinou na příjemný večer, který stráví se svým bratrem.
Ani se na Maxe neohlédl, očima už hovořil s Ansemem.
Rozluč se s ním, Christiane, podívej se, jak ho to mrzí, říkaly Ansemovy oči.
Christian zavrtěl hlavou. Jeho výraz byl nepřístupný, chladný jako omrzlý měsíční kámen. Ansem si rozladěně povzdechl. Omluvně Maxovi popřál hezký večer. Christian něco podobného vytrousil napůl úst. Popadl svůj kabát a už se bavil jen s Ansemem. O tom, že se nejdříve půjdou projít.

Max zůstal v kuchyni za chvíli sám. Úplně sám na svoje pocity. Takhle osamělý, nechtěný a využitý se ještě nikdy necítil...
Talíř, který chtěl Max v návalu zoufalství položit do dřezu, spadl a rozbil se. To byla poslední kapka. Na ošklivý řezanec, táhnoucí se po Maxově dlani, padaly slané slzy a mísily sladkou krev.

Neskutečně to bolelo…

 


Komentáře

1 Chris Chris | Web | 16. října 2008 v 0:49 | Reagovat

nádhera.... překrásný díl, tenhle mě vzal ... ať nespí s Felixem, ať jde za Vikim a povídá mu něco... ale to je jen můj sen:)))

2 Ryaa Ryaa | 16. října 2008 v 12:41 | Reagovat

jeeejki zboznuju tuhle povidku ploooosiiim plooosim na pis co nej rychlej dalsi dilek ; 0)

3 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 16. října 2008 v 13:10 | Reagovat

Úžasný,dokonalý...Ansem je úžasnej,chtěla bych znát osobobně takowého člowěka.

BTW:Móóc se těším na borůwky

4 Ewicka Ewicka | 16. října 2008 v 14:57 | Reagovat

Ansem je mi táák sympatický, nj já jsem prostě stejná líbí se vždycky takový ti záhádní, ti co udávají rytmus, všichni je respektují, obdivují...... prostě takový jako Bernard, Christian a Ansem ....A v ansemovi je ještě něco navíc, něco naprosto magického, je jako magnet :) a tenhle díl byl úžasný :) a taky mezi Jakubem a Ansemem to nějak jiskřilo co ? ;)

5 .::Kikushka::. .::Kikushka::. | 16. října 2008 v 15:27 | Reagovat

co to bylo mezi Ansemem a Jakubem? =D...aaa Myrtilles ty mě chybí už se těším...

6 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 16. října 2008 v 15:34 | Reagovat

Oh, Max je sladký, konečně ho začínám mí víc ráda, v téhle kapitole byl prostě úžasný. Zase tady ale bylo málo Vikiho, což je škoda. Moc se těším na další díl. Jé a samozřejmě na Myrtilles...

:-*

7 Abbytá. Abbytá. | 16. října 2008 v 17:23 | Reagovat

Já už jen napjatě čekám na zítřek, na nový díl, opravdu už by to mohl Viki říct, asi to neni lehké...ale....jsem strašně zvědavá, co udělají kluci až se to dozví..a mimochodem, je hezké jak jim na něm zálěží, na chudince naší lištičkovaté ^^

8 Jack Jack | Web | 16. října 2008 v 17:59 | Reagovat

Už se těším na Myrtilles!! ^^.. Saltarinu nečtu,páč bych měl zmatek mezi S a M xD

9 babettka.. babettka.. | 16. října 2008 v 18:59 | Reagovat

vycházím ze stínu tichého čtenáře, protože tahle kapitolka si to žádá.. :) původně jsem četla S jen pro přečkání pauz u Myrtillek, připadala mi horší, taková.. obdoba M se snahou šokovat prostředím, "povoláním" chlapců atd.. ale přicházela jsem tomu na chuť.. vlastně teď možná i víc než M, protože tam se to už jenom pořád mele dokolečka a trošku nudí.. S stupňuje kvalitu, děj, napětí každou kapitolkou - začíná to být zajímavá povídka, která mi možná do budoucna utkví v paměti ^^ Ansem je dokonalým zpestřením, a já se jen tiše modlím za něj a Jakoubka..

konec monologu.. :)

10 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 16. října 2008 v 19:32 | Reagovat

Jack : Tak to nevieš , o čo pricháádzaš  . Táto poviedka je neuveritelná .

Ja  začnem čítať a dostanem sa do nejakého stavu ...v hlave mi to behá , fantazíruje ....naraz koniec...dočítam , a idem písať komentár :D automaticky !! Proste súúhlas , táto poviedka ma začína nehorázne baviť a fakt sa pri tom dá uvolniť , vytesniť všetky veci , všetky nepríjemnosti a udalosti , starosti z hlavy ..ponorím sa do čítania a všetko ostatné je mi jedno .

11 Cathy Cathy | Web | 16. října 2008 v 19:43 | Reagovat

krásný:-* Ansem je fakt úžasnej člověk, stejně jako Chris:-) líbí se mi jak škádlí Jakuba:D

12 SamAnta SamAnta | 16. října 2008 v 20:02 | Reagovat

Já vím , že už je to ohraná píseň, a že pokaždé píši vesmě to samé..Ale , jen řekni co jiného , než chválu mám napsat? :D

Opět krásný díl , opět  naplněný až po okraj emocemi a opět se mi to moc líbilo.

13 JaniczkaBK JaniczkaBK | 16. října 2008 v 20:54 | Reagovat

Jejda Syhy... krásnej dílek, moooc ;)

Joj... jen otázečka - chystáš se někdy psát ještě nějakou twc vícedílovku??? :) To by bylo pěkný... třeba pokráčování Prázdnin nad Kočku... Prázdniny nad Psa xD Úplně už vidím, jak Bernard s Alanem staví sněhuláka a Tomi učí Billdu na snowboardu xDxDxD... Ne, promiň, já si dělám srandu...

Ale až někdy se budeš chystat napsat zase nějakou vícedílovku twincest, tak řekni, abych se na to připravila =D

Papa

14 JaniczkaBK JaniczkaBK | Web | 16. října 2008 v 20:56 | Reagovat

Mimochodem, jak to děláš, že tak rychle přidáváš??? Šnečí tempo? Ale houby, borůvky... Dyť tohle je rychlost.... =)

15 Nicy Nicy | Web | 17. října 2008 v 9:52 | Reagovat

Wooow... já nevím proč, ale hrozně by se mi líbil pár Max a Viktor, alespoň jen jednou... A Ansem je opravdu hrozně zajímavá postava... prostě.. jediný, co můžu říct, je Wow! :) Je to dokonalý :)

16 Gavin Gavin | 17. října 2008 v 10:40 | Reagovat

Krása co jiného napsat???

17 SaJuŠ SaJuŠ | Web | 17. října 2008 v 14:54 | Reagovat

○^^○ Dneska je pááátek *nevinný kukuč*

18 Cathy Cathy | Web | 17. října 2008 v 15:11 | Reagovat

já souhlasim s Nicy:D jako prá by se mi moc líbili, takový protiklady:D ale Viktor a Chris:-*

19 Psyclon Psyclon | 22. října 2008 v 14:45 | Reagovat

Kafíčko, dortíček a Saltarina-úplný klišé

20 Psyclon Psyclon | 22. října 2008 v 15:20 | Reagovat

Ježíš chudák ten Jakub...Takhle si z něj utahovat >]

Mě by se zas líbil pár Max a Ansem...jako že když má Max tolik rád toho Christiana...sou to přece bratři,né? >]

21 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 27. října 2010 v 17:55 | Reagovat

Já bych to viděla tak, že Jakub skončí s Ansemem, Max s Felixem a Chris s Vikim, ale to je jenom moje spekulace, která je stoprocentně milná.
No nic, jdu číst další díl, abych si ji mohla spolehlivě vyvrátit.:D

22 Josiee Josiee | 6. června 2012 v 17:02 | Reagovat

krásné :) hrozně mě to dojímá, Je vidět že to Maxe hodně tíží, ale asi si hold bude muset zvyknout být bez náruče Chrise... Z Ansema mám takový zvláštní pocit, jako kdyby byl andělem který léčí :)... jdu zhltnout další kapitolu :)

23 flixo flixo | E-mail | 12. listopadu 2012 v 0:53 | Reagovat

zdá se mi to a nebo to mezi Ansemem a Jakubem trochu zajiskřilo? minimálně z Jakubovy strany, známe už Ansema, jaký je to kvítko. :) to bude zajímací. :) jen aby mu Ansem nějak neublížil..
Maxe je mi tak moc líto, ale myslím, že tuhle lekci potřebuje. potřebuje zlomit, aby s ním dokázala Christian zase být..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama