Saltarïna - 16.kapitola - část 1

28. října 2008 v 13:45 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA



Christian si opatrně sedl na kraj postele. Pohladil spícího chlapce po vlasech a chvíli jej lehounce tahal za pramínek vlasů. Měly tak zvláštní barvu. Přírodně ryšavé, téměř s červeným nádechem, v kombinaci s jemnou zelení Viktorových očí to bylo něco nadpozemsky nádherného. Jeho vlasy oplývaly barvou podzimu a oči jara. Pleť byla bílá jako čerstvě napadaný sníh a rty zářily jako žhnoucí slunce v letních měsících.
,,Čtvero překrásných ročních období," pousmál se Christian, když se na něho Viktor rozespale otočil.
,,Něco jsem ti přinesl, Lištičko..."
Zašeptal tajuplně a musel se culit, protože zvídavý chlapec očima hledal, kde pro něho Christian něco schovává.
,,Tady." Vzal ho za ruku a vsunul si ji do klokaní kapsy své žluté mikiny. Tuhle mikinu Christian nosil rád a Viktor ji na něm miloval. Podtrhovala modrost jeho očích a báječně voněla. Opravdu jako vanilka, přísahal by Viktor...
,,Co to je?" Vykulil Viktor oči, když se jeho prsty v hlubinách kapsy zabořily do něčeho teplého, chlupatého a měkkého. Vzápětí mu ten dáreček olízl ruku.
,,Christiane? To je pejsek!" Zavýskl Viktor a dral se mu do kapsy. Rychle tam prostrčil i druhou dlaň a vytáhl na světlo překrásnou kuličku s rezavým kožíškem, černými vousky kolem čumáčku a hbitým jazýčkem, který olízl všechno, co mu přišlo pod ruku.

Viktor k sobě přitiskl štěně a třel se obličejem o jeho kožíšek. Mazlil se s ním a něco mu tiše špital. Pejskovy jiskrné oči si prohlížely chlapcovu tvář. Dlouhý ocásek rychle kmital v projevech náklonnosti.
,,On vypadá jako... liščátko!" Vydechl chlapec okouzleně a líbal malou kuličku na čumáček. Štěně mělo lehce přísný nabubřelý výraz a buclaté bříško. Ohromně roztomilý tvoreček. Majetnicky Viktorovi olízl tvář a vydal se na průzkum postele. Drbal roh polštáře a Viki ho láskyplně hladil.
,,Proč myslíš, že jsem ti ho koupil?" Zeptal se Christian s úsměvem. Opravdu měl radost a mohly za to Viktorovy rozzářené oči. Ansemův nápad přinesl své ovoce. Tajuplně se culil, když Christiana přesvědčoval, jak je důležité, aby měl Viktor bytost, o kterou se bude moci postarat a vkládat do ní všechny svoje emoce. A ten tvoreček mu to bude splácet oddanou láskou.
Pamatuj si, Christiane, že to štěně bude za chvíli vědět víc než my, Viktor mu řekne všechno... Naznačil Ansem a Christian byl přesvědčený, že tímhle se věci konečně vyřeší.

Viktor překonal ostych a vděčně se pověsil Christianovi kolem krku. Jejich těla mezi sebou skřípla štěně. Započalo pištět a znemožnilo tak chlapci, aby Christiana políbil.
Viktor se až zalykal děkováním. Christian mu prstem lehounce přejel po bradě.
,,Věřím, že se o něho dokážeš postarat, Viktore. Ten pejsek neměl lehké štěnětství, ale ty mu určitě vrátíš úsměv na čumáček... Můžeš ho naučit i nějakým kouskům, třeba aby chodil Felixovi čůrat do bot."
Viktor se rozesmál a líbal štěně na hlavičku. To bručelo a hryzalo mu prst.
,,Jak mu budeš říkat?" Zeptal se Christian.
,,Azorovič!" Vyhrkl Viktor bez rozmyslu.
,,To jako proč?"
,,Protože jsi mi ho přinesl ty!" Nadšeně se zatetelil Viktor a potřásl štěněti pacičkou.
,,Vítej doma, Azoroviči!"
Miloval ho. Pošeptal mu, že na špatné dětství i štěnětství jsou dva a spolu to zvládnou.
Christian se opatrně zvedl z postele. Pohladil chlapce po vlasech a ten vděčně přivřel oči. Štěně se stulilo do klubíčka vedle Viktorovy hlavy, rozhlíželo se ložnicí a hledalo, co by rozkousalo.
,,Dáme mu potom mlíko?" Zeptal se ještě Viktor a Christian přikývl.
Když se ode dveří otočil, viděl najednou úplně jiného Viktora.
Viktora, který byl po dlouhé době konečně šťastný, že má kamaráda, kterého může milovat a on mu to bude splácet olíznutím tváře.

Christian si sedl v kuchyni k oknu. Odhrnul stranou papíry a pastelky, letmo se podíval na několik Maxmiliánových výkresů. Zaujal jej ten, kde byly do detailu vykreslené modré oči. Christian se do nich díval. Byla to zvláštní kresba a nutila jej přemýšlet. O všem. A především o Maxovi. Věděl, že nakreslené oči jsou jeho, protože u levé panenky byla hnědá skvrna. Ansem mu kdysi řekl, že znamená zármutek, který když zmizí, znamená to lepší časy. Christianovi se zdálo, že je v posledních letech čím dál výraznější.

,,Ještě nikdy jsem nekreslil něčí oči..."
Špitl tiše ode dveří a Christian se neodvážil zvednout pohled a podívat se na Maxe. Sledoval několik rozpitých kapiček na výkresu.
Odložil obrázek stranou a lhostejně se díval z okna.
Kuchyní se za chvíli neslo syčení konvice a cinkání hrnečků. Max na veliký talíř namazal chleby s máslem a na každý položil plátek sýra a kolečko rajčete. Viktor dostal do misky dětskou kaši. Obsahovala hodně živin a vitamínů a Viktorovi se dala násilím vpravit bez dlouhých cavyků až do krku. Protože kaše byla velice drahá, nemohli si dovolit ji koupit, ale o tohle se postaral Jakub, jehož pravidelný zákazník byl lékárník.
Max misku zamíchal a zanesl ji Viktorovi do ložnice. Christian slyšel, jak chlapce upozorňuje, že se vrátí za čtvrt hodinky a jestli nebudou snědeny alespoň tři lžíce, nakrmí ho tak, že jej to bude bolet.

Položil talíř doprostřed stolu, shrnul výkresy na volný kraj a několik spadlých pastelek sesbíral ze země.
Christian si domyslel, že štěně Viktor uklidil pod deku a Max ho ještě neviděl. Byl zvědavý na Maxmiliánovu reakci. Max psy nenáviděl a zakázal sem nějakého tahat.
Max ukusoval krajíc chleba. Christian poodstrčil vázu se suchými květy a přimhouřil oči, jak zaostřil na jeho ovázanou dlaň a několik modřin na krku a pravé tváři.
,,Od čeho to máš?" Zeptal se lhostejně.
,,Upadl jsem." Zahučel Max a dal si záležet, aby to znělo nepřístupně a nevrle. Ani pod trestem smrti by neprozradil, čí ruka mu způsobila tolik bolesti.
,,Aha," hlesl Christian suše. Neměl vůbec hlad, snídal u Ansema. Měli opečené maso a pivo. Christian dlouho neměl tak dobrou snídani.
Max si rychle strčil do úst poslední kůrku. Chtěl jít zkontrolovat Viktora.
,,Jez, já tam půjdu," zadržel ho Christian. Nechtěl být s Maxem v jedné místnosti, dělalo mu problémy dívat se na jeho zničenost. Ještě mu ale přišlo moc brzy usmířit se, jet dál, jako by se nic nestalo. Měl sám v sobě chaos a nechápal to. Čím smutnějšího Maxe viděl, tím měl větší chuť dělat nepřístupného... Nechtěl mu ale ubližovat.

Opatrně otevřel dveře. Viktor ve strachu, že je to Max, úplně zkoprněl. Oddechl si, když ze dveří vykoukla blonďatá kštice. Christian se musel smát.
Viktor držel štěně v podpaží a misku měl v klíně. Lžičkou nabíral teplou kaši a krmil štěně. Jednu lžičku pro štěně, druhou pro sebe. Pejsek hltal a zajíkal se, ocásek mu jen hrál.
Christian se posadil na postel a počkal, až oba dojí. Na Viktorův nešťastný dotaz, jestli mu Max pejska nevezme, odpověděl, že to s Maxem skoulí.

V kuchyni položil misku do dřezu a Max natahoval krk, aby viděl, jestli je opravdu vymetená. ,,Viktorovi se daří lépe, dokáže už jít sám i do koupelny..."
,,To je dobře," oddechl si Christian a posadil se zpátky ke stolu. Sáhl po posledním krajíci, aby neurazil, ve stejné chvíli jako Max. Dotkl se jeho poraněné ruky hruběji, než měl v úmyslu.
,,Au," zanaříkal Max a stáhl ruku zpět. Chvěl se. Christian si všiml, že pod obvazem prosakuje krev. Nebylo pochyb, že Maxe to bolí.
,,Vždyť touhle rukou maluješ..."
Christian nečekal na souhlas a jemně jej uchopil za zápěstí. Max uždiboval kousky chleba a díval se, jak Christianovy štíhlé prsty opatrně odmotávají obvaz. Ptal se, jak se to stalo a Max popravdě řekl, že se říznul.
Rána byla zanícená a hluboká. Táhla se přes celou dlaň až k zápěstí. Šíleně to bolelo.
,,Ty nešiko..." Povzdechl si Christian.
Max lítostivě žvýkal kůrku chleba a poslušně nechal ruku nataženou na stole.
Christian se vrátil s čistým obvazem a dezinfekcí.
,,Maxi, musíš si to každých pět hodin převazovat a dezinfikovat, nebo se ti to zanítí..." Maxovy oči se rozšířily překvapením. Christianovy prsty působily jako dotek ledu, tišily a příjemně jej hladily. Utlačovaly zdroj bolesti a jakási neviditelná síla se roztékala horkostí poraněné dlaně. To léčivo zatékalo i do toho nejjemnějšího řezance.
,,Někde jsem četl, že... když si člověk poraní čáry života, tak brzy zemře..."
Pípnul Max tiše.
,,Nevěř babským pověrám. Ty čáry se ti zacelí a utvoří se znovu, ve tvém životě možná nastane změna, ale rozhodně nezemřeš..." Ubezpečil ho se smíchem.
Obvázal mu ruku a Max si tiše vydechl, protože bolest byla znatelně menší a on mohl dlaň dokonce sevřít v pěst a nevhrkly mu slzy do očí. Tělem se mu rozlilo spokojené teplo. Bude moci malovat, aniž by u toho ronil moře slz.
Znenadání ho objal, ale Christian zareagoval odtažitě, odstrčil ho od sebe.
Maxovo tělo sebou cuklo v přívalu zoufalství a ponížení. Nebyl zvyklý, aby ho někdo odmítal a odolal mu.
Oba mlčeli. Christian popravdě nevěděl, co říkat, proto ho jen mlčky pohladil prsty po ramenech a díval se na stěnu s prostoduchým obrázkem u kuchyňské linky. Přemýšlel o jejich vášnivém vztahu. O tom, co cítil k Maxovi. Nebylo pochyb, že se jednalo o lásku, ale byla tak moc silná, až se stávala závislostí, ze které se Christian toužil vymanit. Ale nechtěl nikdy ztratit tu lásku. Proto to bylo tak těžké. A Maxmilián mu to se svojí temperamentní povahou vůbec neusnadňoval.
Christian mohl vidět tlukot jeho tepu pod obvazem v dlani. Téměř se dusil přemáháním Maxe pevně obejmout a všechno mu odpustit. Vlastně mu už dávno odpustil, ještě tentýž večer, ale živě si pamatoval, že tenkrát to nebyl Maxův jediný výpad. Bál se, že když mu opět povolí a usmíří se, tak se nic nezmění. Ale vždyť on přeci nechtěl Maxe změnit, chtěl ho mít takového, jaký byl! Tak se do něho zamiloval přeci...
Čas, který Maxovi připadal jako několik hodin, přestože to bylo několik minut, vypršel. Christian se k ničemu neměl a Max usoudil, že prohrává čím dál víc. Už neviděl žádné východisko, jen útěk.
Rozhodně vystrčil bradu. Chvěl se. Jeho oči žhnuly jako dva černé uhlíky, jako by se rozmýšlel, má-li zaútočit.
Christian se na něho ledově díval. Věděl, že ta zloba, kterou se proti němu snaží Max obrnit, je jen přetvářka. Ačkoliv se Max nakonec sebejistě zvedl a třískl za sebou dveřmi od obývacího pokoje, Chris si byl jistý, že se zhroutil do křesla a tam se teprve rozplakal, aby nebyl všem na očích.
Předtím byl opravdu ještě přesvědčený, že pár vteřin se bude kochat pohledem na Maxův ponížený výraz, jelikož tak často neměl možnost ho vidět, a pak si ho usmíří. Ale chladně si to rozmyslel, když viděl, že Max pořád nechápe, o co tady běží. To ostatně nechápal ani sám Christian. Možná jen chtěl, aby Maxmilián dával najevo svoje pravé emoce a byl více otevřený, možná doufal, že Max mu dokáže poděkovat za ošetření ruky... Možná, možná.


Mezi prsty opatrně uchopil obrázek, který Max namaloval.
Když se pozorně zahleděl do svých papírových očí, viděl v nich slzy malíře...

 


Komentáře

1 slečna C. slečna C. | Web | 28. října 2008 v 14:06 | Reagovat

pěkný....

2 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 28. října 2008 v 18:29 | Reagovat

Začíná mi být Maxe fakt líto.

jdu číst dál.

3 Abi:) Abi:) | Web | 29. října 2008 v 11:15 | Reagovat

Krásný...:)

4 Abi:) Abi:) | Web | 29. října 2008 v 11:16 | Reagovat

Mimochodem...Teď mi to možná nebudete věřit, ale já mám světle modrý oči a v levým oku mám hnědou tečku:D

Docela náhoda:)

5 Psyclon Psyclon | 29. října 2008 v 19:53 | Reagovat

Já teď vůbec nevim s kym bych vlastně chtěla aby Christian byl, dřív sem moc chtěla aby byl z Viktorem ale teď je mi Maxe hrozně líto...

6 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 29. října 2008 v 22:59 | Reagovat

no ja sa teda konečne priznám ...pripadá mi , ako keby išlo všetko okrem Ansema Christianovi hore krokom...proste všetko ostatné  :(

jn , moja sestra má hnedú škvrnku v ľavom oku m, lebo má chorú pečeň , takže to niečo znamená ...no nič , idem čítať ďalej :-)

7 Abbytá. Abbytá. | 31. října 2008 v 11:08 | Reagovat

Já jsem asi zlá, ale mě Maxe není vůbec líto ...

Jen ať si taky potrpí ... doposud jen zoufalství způsoboval, nikoliv pociťoval

8 tonka tonka | 19. listopadu 2008 v 23:19 | Reagovat

beeeee....toe táýáák dojemný

9 flixo flixo | E-mail | 13. listopadu 2012 v 0:35 | Reagovat

taky si myslím, že je pejsek lék na bolavou duši.. nutně potřebuju už! :(

10 K. K. | 6. ledna 2015 v 23:39 | Reagovat

Milujem Maxa s Christianom! Si dokonalá autorka! Tvoje písanie vyvoláva toľko emócií, úplne ma to pohltilo.

11 ja ja | 12. dubna 2015 v 18:07 | Reagovat

..toto áno, s tým psíkom to bolo nádhera, prekrásne :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama