Listopad 2008

Místnost plná otázek

30. listopadu 2008 v 12:16 | Syhrael
Tento článek je určený vám čtenářům. Všimla jsem si, že se mě v komentářích pod povídkami často ptáte na různé dějové zápletky a jiné drobnosti, které jsou pro vás důležité. Snažím se vám odpovídat přímo do komentářů, ale mnohdy se to ztratí a k vám odpověď vůbec nedorazí, proto jsem se rozhodla založit tuhle rubriku, takovou malou dotazárnu borůvkového blogu. Můžete se zeptat na cokoliv, co souvisí se psaním obecně nebo s mými příběhy. Je pro mě velice důležité komunikovat s vámi čtenáři, protože si opravdu vážím vědomí, že nepíšu do prázdna, ale moje psaní se dostává k živým bytostem, v jejichž fantazii nezůstává povídka jen povídkou z internetu, ale stává se pro ně hlubším příběhem.

Vzhledem k tomu, že komentáře pod tímto článkem dosahují závratného čísla a je tedy těžké se v nich orientovat, nemějte obavy zeptat se, i když si myslíte, že už se někdo před vámi ptal, odpovím vám určitě znovu ;))


Saltarïna - 17.kapitola

21. listopadu 2008 v 18:36 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA


Pokud si někdy Felix doopravdy něco přál, bylo to právě v tuhle chvíli. Toužil vrátit čas. O několik let zpátky. Když měl ještě matku. Mladou maminku...
Bydleli u babičky a dědy v malém domečku se zahradou. Každou neděli chodili do kostela a o svátcích děda zabil králíka, aby mohli mít vznešený oběd. Malý Felix se musel dívat, jak sebou ubohý králík cuká a kvičí, než dědovy třesoucí se staré ruce dodělaly dílo zkázy. Za každou slzu, kterou chlapec uronil, schytal pohlavek nebo jiný trest. Žádná útlocitnost neexistuje.
Jednoho podzimního dne maminka odešla. Slíbila Felixovi, že mu přinese něco dobrého. Už nikdy se nevrátila. Felix si nepamatoval cestu na hřbitov, kde spala
jeho matka. Znal ale cestu, jež ho zavedla na temnou mýtinu absolutní nenávisti ke všemu živému, k sobě samému a také k dědovi. Neuběhl ani rok a starý pán s chlapcem osaměli. Na stole plály dvě svíčky. Za babičku a maminku. Felix tenkrát ani neplakal. Ponuré večery s psychicky labilním starcem se změnily v nahé utrpení na staré pohovce v kuchyni. I po tolika letech si Felix pamatoval, jak chutná ponížení a ztráta klíče k cestě zpět.
Ještě teď se v noci ze spaní budil a slyšel naříkání bílých králíků a chuť jejich nasládlého masa...

Myrtilles - 22.kapitola

2. listopadu 2008 v 20:23 | Syhrael |  ○○○ MYRTILLES 2
Říká se, že když je člověk na některé zlé myšlenky sám, tak se víc trápí.
Také se ale říká, že ne na každého to platí...