Saltarïna - 23.kapitola - část jedna

8. února 2009 v 16:00 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Maxmilián nebyl zvyklý přinášet oběti. Dvě výjimky jeho pravidlo potvrzovaly. Christian a rodina. Přičemž Christian byl podíl jeho krve, nejslabší místo jeho povahy, do něj vkládal svoje iluze o lepším životě a byl smířený s otevřením sebe sama. Dokázal by mu poskytnout víc, co nejvíc, všechnu svoji lásku, ten hluboko zarytý ostenek, který mohla jen citlivá ruka uchopit a vyrvat si jej pro sebe. Ta ruka o to bohužel nestála.


Nebo možná ano, ale to Maxmilián nemohl vědět. Vždycky uvěřil Christianovi, a věřil mu i teď, když jej tak plamenně a ostře přesvědčoval o své nenávisti. Jedině nějaký instinkt znemožnil, aby se Max do těch spletitých pavučin zamotal a ztratil se v sebelítosti a nedůvěře.
Probuzení bylo příjemné, zdánlivý pocit, že všechno je v pořádku vzbuzovala Christianova paže, která jej držela kolem pasu, ale chlad prostoupil Maxmiliánovým tělem při uvědomění zlé pravdy. Musel jeho dlaně navést sám.
Pohled k budíku byl zničující. Málem zaspal svůj ranní rituál. Skoro osm hodin. To znamenalo, že má pouze slabých pár minut, než ten otrava s mrňavým ciferníkem zazvoní. S největší opatrností se k Christianovi otočil čelem. Bylo to značně obtížné a zabralo mu to cenné vteřiny, ale obrázek, jenž se mu naskytl, byl natolik skvostný, že kdyby jej na srdci netížilo tolik bolestivých šrámů, radostí by se smál.
Spal klidně a lehce se mračil, možná se mu něco zdálo. Max odolal pokušení se jej dotýkat jen krátce. Nahmatal pod dekou jeho dlaň a stiskl ji. Byla příjemně teplá a hebká, vzpomínal, jak úžasná dokáže být, jak umí pohladit a také uhodit. Dokonalý protiklad. Okamžiky, kdy byla něžná, převažovaly ve značné míře. I teď po nich Maxmilián prahnul. Zrovna když bojoval s nutkáním nevšímat si jeho ruky a nehladit se s ní po boku, budík zazvonil. Trhnul sebou, ale svého místa se nevzdal. Zavřel oči a pevně sevřel jeho dlaň, že i kdyby Christian použil hrubé síly, těžko by unikl.
Slyšel ho, jak ještě z polospánku zamumlal několik slov. Ozvala se rána, zřejmě volnou rukou shodil budík ze stolku. Chtěl se překulit, aby vyrovnal necitelné probuzení, ale nemohl. Pochopil. Zvedl hlavu z polštáře. Maxmiliánovo bušící srdce nerozumělo slovům, která říkal, ale tón jeho hlasu zněl měkce, něžně, bublavě jako nalévané víno. Dodal své nevinnosti na dramatičnosti a z domnělého spánku si lehounce povzdechl. Ucítil konečky prstů ve vlasech. I když jeho řeči trochu porozumět dokázal, teď byl zmatený. Nebylo přeci možné, aby mu šeptal miláčku, jedno z oslovení, které do jejich vztahu vnášela bezprostřední blízkost a odlišovala je tak od ostatních upjatých vztahů. U nich dvou nebylo nic zakázané, všechno hezké a milostné bylo povoleno, každé slůvko prostoupené vášní a divokostí hrálo svou roli, zapadalo na určité místo a dohromady tvořilo něco fantazijního a plného nespoutanosti a hlubokého citu. I teď, v tuhle chvíli. Max neváhal ani minutu a otevřel oči. Dychtivě očekával proměnu. Věděl, že je naivní. Čekalo jej zklamání. Výraz Christianova obličeje se proměnil během zlomku sekundy. Chladně vyprostil dlaň z láskyplného sevření.
,,Dobré ráno." Trochu se pousmál, ale nebyl to úsměv, který by Maxe dokázal rozechvět.
,,Dobré..." Odpověděl mu klidně a posadil se na posteli. Zatočila se mu hlava, musel ji sklonit a dlaní si podepřít čelo. Nechtěl před jeho zkoumavým pohledem působit zranitelně a slabě, ihned se narovnal. Bolest v krční páteři ale byla příliš silná, odvrátil se, aby zakryl bolestivý úšklebek.
,,Dnes je řada na mně... ještě můžeš spát."
Christian se sehnul z postele, aby zvedl rozbitý budík. Stačilo pěstí zarazit ciferník a mohl ještě několik hrubých šťouchanců s přehledem ustát.
,,To je dobré, udělám -..."
,,Ne," skočil mu Christian do řeči. ,,Chci mít kuchyň dnes pro sebe, dva bychom se tam zbytečně pletli."
Jeho argument dokázal zapůsobit spíše opačně. Max zpupně našpulil rty a sebejistě vstal z postele. Potřeboval mu dát najevo, že je silný a snadno se nevzdává. Nepochyboval, že Christian to moc dobře ví, jen považoval za důležité mu razantně připomenout. V okamžiku, kdy se postavil na nohy, jeho rovnováha vypověděla podmínky v duševní službě. Neznámé pocity ztracenosti doslova podrazily vnímání. Neviditelné kostičky ledu mu přejely po páteři a zchladily každý nerv. Udělal krok a upadl. Chaoticky pohlédl nahoru ke stropu. Připadal si jako hadrová panenka. Neskutečně ho to štvalo a dal to najevo nesouhlasným zavrčením. Uvědomil si Christianovy paže, které jej objaly kolem pasu. Chtěly mu pomoci, ani by je nenapadlo zneužít slabého okamžiku k útoku, ale Maxmilián je od sebe odstrčil. S jistou těžkopádností a pocuchanou důstojností se zvednul a otočil se zády k nabízené pomoci. Nepřipadalo mu podstatné, když zahlédl jeho vystrašené povzdechnutí, a zaznamenal rychlost, s jakou se k němu sklonil, aby mu pomohl. Po včerejších výčitkách a tvrdému psychickému úderu, to nemohlo být považované za nějaký "přežívající zbytek domnělé lásky."
,,Nemusel ses tak namáhat, abys mě dorazil..." Utrousil štiplavě a ponořil se do skříně pro čisté oblečení.
,,Nenamáhal jsem se pro tebe, dělal jsem to jen pro svoji čest." Vrátil mu Christian s přehledem a tentokrát za ním dveře ani netřískly. Zahučely, až když po nich Maxmilián hodil ponožku.

*

Christian nejprve připravil snídani, jak bylo zvykem, namazal několik velkých krajíců chleba marmeládou, nebo levnou paštikou, kterou koupili ve slevě. Do otlučeného džbánu nalil horké mléko a postavil jej na stolek. Zrovna když s jistým potěšením sahal pod dřez, kde byla tajná skříň jeho ušlechtilé malé lahve, přicupital Viktor. Rozespalý, zvědavý, smějící. Vždycky neomylně poznal, že snídani dělá Christian a nikdy si nenechal ujít pocit, že tu s ním může být chvíli sám.
Vlastně stále doufal, že možná...
Nadšeně sáhnul po chlebu s paštikou a nalil si do hrníčku mléko, přestože ho Christian varoval. Viktor nad tím mávnul rukou.
,,Ty děláš polívku?" Vyzvídal užasle a soukal do sebe honem další krajíc, tentokrát s marmeládou, protože Jakub už byl také vzhůru. Naštěstí pro Viktorův hlad byl podstatně více čistotný a prvně navštívil koupelnu.
,,Ano, jsem dneska na řadě. Po dlouhé době... A nevím, jestli stihnu přijít včas, tak si to ohřejete." Christian naprosto nevzrušeně oddělal víčko z láhve. Pořádně si lokl a větší hlt přilil k zelenině do hrnce. ,,Christiane?" Zeptal se Viktor, nesměle hypnotizujíc etiketu na láhvi.
,,Copak?" Pootočil se Christian. Zasmál se jeho překvapenému výrazu. ,,U nás doma se přidává do všeho." Zahlaholil s jistým sadistickým potěšením a ještě přilil. Pravděpodobně se pohádal s Maxmiliánem, to Viktor uhodl. Přikývl, jakože rozumí a přivlastnil si rychle další chleba. Byl rozpustilý v kombinování jídla, ale oběd dnes určitě vynechá. Díval se, jak Christian probírá sáčky s kořením a zaujatě je studuje. Viktor mu toho chtěl moc říct, ale zároveň chápal, že ticho je zárukou klidu. Ještě pořád doufal, že má šanci a není odsunutý na vedlejší koleji. Tak živě si pamatoval některé okamžiky. Jak ho políbil, jak se spolu milovali. Milovali? Vlastně ne, byl to jen obyčejný sex utvrzený penězi, ale pro Viktora znamenal rozhodně víc, než byla jeho skutečná cena v podobě velké duševní trhliny. Mohl být Christianovi nablízku, byl mu tolik vděčný za chvíle, které s ním trpělivě trávil nad knížkou nebo učebnicí. Ale kromě občasného pohlazení nebo důvěrného stisknutí dlaně či snad sladkosti, se nic jiného nestalo. Christian si udržoval hranice, meze, chladnost, snad profesionalitu?
Viktor to neuměl pojmenovat. Jeho absolutní zmatenost a beznaděj zaměstnával jen život kolem, a on se toho chytal s jakousi odhodlaností, protože už nikdy nechtěl spadnout zpátky na začátek, do toho světa plného ticha a bolesti. Radoval se z korálkových očí štěněte, nebo Jakubova srdečného pošťuchování a přemýšlel i nad Dárečkem, jejich novým členem rodiny. Ten kluk byl tak zvláštní!

Včera v noci, když Viktor nemohl usnout, tiše se vyplížil do kuchyně. Sedl si na lepkavé linoleum a škvírou mezi dveřmi nahlížel do obývacího pokoje, kde spal Sebastyén. Vydržel to dobrou půlhodinu. Když se dosyta vynadíval a nasbíral si nové poznatky k přemýšlení, vrátil se zase do postele. Dlouho se převaloval. Odkud ten kluk pocházel, co od něho mohou čekat, skamarádí se spolu, ublížil mu někdo? Takové a ještě mnohem složitější otázky namáhaly Viktorovi hlavu a proplouvaly i jeho snem. Teď ráno představy a fantazie nabraly na intenzitě. Zasnil se a nedůvěřivě pošilhával k pootevřeným dveřím pokoje.
,,Viktore, posloucháš mě?" Christian mu cvrnkl prsty do nosu. Chlapec se probral z letargie a zatřepal hlavou.
,,Proč jsi z té postele tak utíkal, když ještě napůl spíš?" Zahihňal se Jakub a posadil se ke stolu. Přivlastnil si tři chleby, hrnek mléka a k absolutní spokojenosti se sháněl po čaji od Ansema. Samozřejmě s jistou nenápadností, protože Christianův zákaz byl zatraceně blízko, ba co víc, Christian celý stál těsně vedle něho a tušil jeho úmysly. Přísně se na něho podíval, až Jakubovi vypadl sáček z rukou a sehnutí byla záminka k útěku před modrýma očima.
,,Tohle zanes Sebastyénovi, nebudeme jej nutit, aby tu s námi byl. Pověz mu, že když bude chtít jít do koupelny, tak může. Na pračce je připravené nějaké čisté oblečení, zanes mu ho, je Maxmiliánovo." Postrčil Christian tác se snídaní po stole. Viktor se poslušně zvednul. Cítil velkou zodpovědnost a vzrušení z "důležitého" úkolu.
,,Jakube," využil hned Christian příležitosti. ,,Doufám, že máš stále na vědomí, co jsme si minule řekli..." Posadil se naproti chlapci a nalil si trochu horkého mléka. Osladil si ho třemi lžičkami cukru, takhle to přesně potřeboval. Jeho nálada malinko stoupla, ale Jakubův zpupný pohled ji opět srazil dolů. Položil lžičku stranou a upil svoji sladkou dobrotu. Získal tak čas nerozčílit se.
,,Nemůžeš mi přeci zakazovat, s kým se mám kamarádit." Rozhodl se Jakub pro lehce dotčený tón, který se mu ovšem nevyplatil. Christian pozvedl obočí. ,,Kamarádit?" Zeptal se lehce nevěřícně. ,,Prosím tě, nesnaž se to obalit, oba moc dobře víme, že ti o žádné kamarádství nejde! Ale na to zapomeň, Jakube, tohle není člověk pro tebe..."
Jakub žvýkal sousto chleba a cítil, jak mu roste v krku. Nemohl polknout, rozčilením se mu chvěly ruce. Absolutně neměl rád situace, kdy mu někdo dával najevo, že je nedospělý, nerozumný a neví, co je pro něho vůbec dobré. Vztek a uražený majestát ale jen tiše bručel, protože Christianova autorita byla nedozírná.
,,Takže já nejsem pro něho dost dobrý? Nebo je to tak, že když je to tvůj bratr, je něco lepšího, než já, a proto se na něho nesmím ani podívat?"
,,Přestaň s tím, víš, že to takhle nemyslím," ohradil se Christian. Bezradně natáhl ruku přes stůl a uchopil jej za zápěstí. Pohladil ho prstem po hřbetu ruky. Jakub k němu zvedl rozporuplný pohled, ve kterém se odrážel zmatek, nepochopení, smutek, ale i odhodlanost. Christian si byl jistý, že pokud si Jakub něco umane, z hlavy mu to nevyžene. Chtěl se o to alespoň pokusit.
,,Ansem nechce trvalý vztah, hledá jen sex. A nehledá jej proto, aby malé kluky potěšil, ale aby potěšil sebe. Rozumíš?"
Jakubova tvář se ani nepohnula. ,,Nevěřím, že je zlý!" Odpověděl pevně.
,,Není zlý," povzdechl si Christian. ,,Jen je těžké s ním zvládnout. Mohl by ti ublížit, aniž by to doopravdy chtěl udělat... Jakube, snaž se mě pochopit! Je to hodně těžké a já jsem jeho bratr, vím, o čem přemýšlí, jak nad věcmi uvažuje. Líbíš se mu, ale nestojí o tebe. Jen si hraje, říkal, že si tě domestikoval a tím to pro něho končí. Pouze nechtěl, aby ses ho bál, teď když se mu podařilo svrhnout tě do řad jeho obdivovatelů, ztratí o tebe zájem. On za to nemůže, je prostě takový. A mimochodem..." Christian se na chvíli odmlčel a snažil se pochopit Jakubův zklamaný a smutný výraz. ,,Má přítele."
,,Přítele?" Chlapec lehce překvapeně zamrkal. Christian našel citlivé místo. ,, Znají se už od dětství a měl bys vědět, že nikdo jej nemůže v Ansemových očích nahradit."
,,Je takový... hrozně hezký?" Zeptal se Jakub suše a jeho hlas zněl tence.
,,Ano," pousmál se Christian. ,,Vypadá jako cukrová pusinka..."
,,Cukrová pusinka..." Zamumlal Jakub se vzpomínkou na návštěvu u Ansema, kde měli možnost se s ním setkat. Zabolelo jej to a on nevěděl proč. Ještě pořád si myslel, že je svobodný, ale zřejmě to už nebylo možné. Příliš se do toho zamotal. Nedokázal přestat. Otrávilo jej, co mu Christian říkal, možná právě proto, že to vyjadřovalo pravdu. Odstrčil hrníček od sebe a chleba si vzal do ruky. Utekl a rozrušeně za sebou praštil dveřmi. Christian jej za chvíli následoval a v kuchyni zůstalo viset jen několik nevyřčených otázek a dobrých pět vykřičníků.

 


Komentáře

1 Chlloe Chlloe | 8. února 2009 v 16:21 | Reagovat

Pěkný :)) Dneska sem měla na chvíli pocit, že by se k sobě měl Max a Chris vrátit. Jen na chvilku, když sem to četla :)) a Ansem.. nevim no, představuju si ho přesně jak si ho ted popsala, ale pořád si myslim, že jde najít cesta aby byl on a Jakub spolu :)) no nic, počkáme si na další :))

2 Cathy Cathy | Web | 8. února 2009 v 16:28 | Reagovat

chudák Max, vždyť on je vážně nemocnej!!!! je mi ho líto:(

ale ještě víc líto je mi Jakuba:( on a Ansem prostě musí být spolu, přítel nepřítel:D k sobě se dokonale hodí a není možná bay spolu nebyli. Já věřim, že se Chris mílí a že Ansem se do Jakuba zamiluje:D tak!:D

3 Jessie Jessie | Web | 8. února 2009 v 16:32 | Reagovat

to sa nedá:D okay začína mi byť jasne, že predstavy Viktora a Chrisa sa môžem zbaviť:D ono Chris a Max...ale tak...to sa nedá:D akože fajn...ale...okay moje rozporuplné myšlienky nejdem ďalej rozvádzať...ale keď sa vzdám tohoto tak sa nedokážem vzdať dvojice Jakub, Ansem...to sa nedá...to je upe dokonalá dvojica:D akože okay to je jedno:D žeby Viktor a Sebastyen? ne okay nie neriešim to:D svoje predstavy si nechám pre seba a to ako to bude s nimi pokračovať, na to si hezky počkám:D

4 Liquid Skin Liquid Skin | E-mail | Web | 8. února 2009 v 16:50 | Reagovat

Juuj.... Ať se Viki skamarádi se Sebastyénem.. =) :D Vážně vážně by mě zajímalo co je Maxovi.. no a Jakub.. ať to nevzdává hlavně! :D:D Chrisiii nekaž to..:D Jdu číst dál...

5 Dannie Dannie | Web | 8. února 2009 v 16:56 | Reagovat

dvojicu Ansem a Jakub mám stále radšej a radšej :)) nedá sa jej odolať... horšie je to s Maxom a Chrisom... viem, že je ťažké odpustiť, ale Chris vie, že si Max svoju chybu uvedomuje a trpí...veľmi trpí...

tak trošku je mi ľúto aj Viktora ako stále dúfa a snaží sa byť Chrisovi nablízku, aj keď sa mi zdá, že obojstranná láska z toho nikdy nebude... idem si prečítať pokračovanie :)

6 Megí Megí | E-mail | Web | 9. února 2009 v 17:00 | Reagovat

Řekla bych, že Christian tím přítelem myslel sebe x) A chudák Jakub to špatně pochopil...i když, zase Chris jako cukroá pusinka? :D No, to nevím...uvidíme, ale tomu Jakoubkovi bych to vážně přála ^^

7 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 12. února 2009 v 21:57 | Reagovat

Júúj , konečne som sa k tomu dostala =) úžasné x) Chudáčik Jakubko , pravda , ale on sa z toho dostane =)

8 Kyra Kyra | 15. února 2009 v 16:36 | Reagovat

Design je překrásný =*

9 Kits Kits | 22. července 2010 v 15:43 | Reagovat

Chudák Jakub : (

10 flixo flixo | E-mail | 16. listopadu 2012 v 1:43 | Reagovat

jsem ráda, že jsem se Slatarïnou počkala až dočtu Předtančení. :D alespoň se vyhnu takovým podobnýn výjevům ohledně dvojice Ansem a Jakub. :) Ansi už svojí pravou pusinku našel a Jakub se může stavět třeba na hlavu. :) sice se mi jejich flirtování líbí, ale to bude díky tomu způsobu, jak se Ansem vyjadřuje a chová, to by muselo očarovat každého. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama