Saltarïna - 24.kapitola (2)

18. února 2009 v 22:19 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
,,Maxi, je důležité, abys mi řekl pravdu, s kým jsi v posledních měsících měl nechráněný styk. Všichni se budou muset nechat preventivně vyšetřit. Toto není nemoc, se kterou si můžeme zahrávat. Samozřejmě, že se dá léčit a je tu velká naděje, že zůstaneš bez trvalých následků, ale pokud se nám nepodaří ji podchytit také u ostatních, může se rozšířit řetězovou reakcí a potom to nikdo nedokáže zvládnout. Léčba je poměrně finančně nákladná a ne každý si ji může dovolit. Budu pro tebe muset objednat léky až z Kanady..."


Strain si dal velice záležet, aby s chlapcem navázal kontakt, získal si jeho pozornost. Max se totiž nepřítomně díval před sebe a ústa měl lehce pootevřená. Připadalo mu, jako kdyby pod jeho tričkem tekly proudy vlažné vody a odplavovaly všechno zlé pryč, negativní myšlenky až na dno oceánů a průzračně čistá voda zůstala. A nemohl se soustředit, ještě nebylo vyhráno.
,,Byli to tři lidé... Vlastně jenom dva!" Opravil se rychle a nervózně se probíral svými černými vlasy. ,,Christian ... ne. Jsem si jistý. Já jen ... bojím se, že jsem ho nakazil já..." Vystrašeně si promnul prsty čelo. Zamumlal ještě několik slov, kterým doktor nerozuměl a sáhl po nedopité Christianově kávě. Zhluboka si loknul a delší dobu mlčel. Strain se neopovážil ho přerušit. Trpělivě vyčkával. Minutu, tři, pět.
,,Potom tady byl... Felix. Nikdy jsme... to nepoužívali." Znovu sáhl po kávě a jeho ruka se viditelně třásla. ,,A jeden... muž. Je to asi dva měsíce zpátky. Zaplatil mi moc veliké peníze. Potřebovali jsme je, nešlo to odmítnout." Nenuceně vstal a odnesl hrníček ke kuchyňské lince. Vyčerpávalo jej mluvit o tom s cizím člověkem. Strain byl starší, měl rodinu a malou dceru. Maxmilián byl zarputile přesvědčený, že by se do problému jejich panelákové rodinky nikdy nedokázal vcítit a nepovažoval za nutné navazovat pevné kontakty. Založil si ruce na hrudi a sklonil hlavu. Opíral se o linku a působil zranitelně, křehce. Strain nevěděl, co si s ním má počít. Tak rád by jemu pomohl, celé jejich "rodině". Jenomže pomoc se tady dala vydobýt jen násilím. Byli hluší k nabízené dlani a cyničtí k životu. Bylo už příliš pozdě začít znovu...
,,Toho muže už asi nedohledáme... ale kde je ten Felix?" Napsal si na papír poznámku. Max unaveně přivřel oči. ,,Ten muž nebyl odsuď, byl to cizinec, jel sem pouze na dovolenou s manželkou a dětmi. A Felix... nevím, kde je. Odešel od nás." Razantně spolknul pravdivé tvrzení o Felixovi, protože neměl vůbec chuť rozprávět o téměř absurdní milostné pletce, která se tady odehrála.
,,Ten chlapec musí být vyšetřen." Strain založil svůj papír do desek a vzhlédl k Maxovi. Prohlížel si ho a neskrýval náznaky pochopení a věděl, že Maxmilián je překvapený, když nevidí žádné očekávané pohrdání. ,,Předpokládám, že ten první chlípník byl jen jeden z těch, co si občas povyrazí z kopýtka a od něj se nic šířit nebude. Pokud má dost peněz na dovolenou a pletky za pouličním rohem, jistě s prvními příznaky poběží k doktorovi. S tím si nebudeme vůbec trápit hlavu, na tom není nic k řešení." Zvedl se a elegantně za sebou zastrčil židli. S odlehčeným gestem zasunul svoje desky do velké kabely a přistoupil k chlapci blíž. Zalovil v kapse kabátu a vytáhl skleněnou ampulku s malými žlutými prášky.
,,Myslím, že pro dnešek to stačí. Vidím, že je toho na tebe až příliš..." Malinko se pousmál a vložil mu do dlaně ampuli. ,,Takže teď mě dobře poslouchej, co ti povím, je důležité..." Odmlčel se, aby dal čas Christianovi, který přestal akceptovat roli odstrčeného a razantně za sebou přibouchl dveře od ložnice. Vyzývavě se postavil ke stolu a očima hltal rozhovor doktora a Maxe. Strain předstíral, že o něm vlastně vůbec neví a Maxmiliánův vyčítavý pohled nevidí.
,,Je důležité, aby se Felix a Christian dostavili ke mně do ordinace na odběr krve. Maxi, pokud je tady ještě někdo, o kom jsi mi nepověděl, tak si to bedlivě rozmysli. Tato nemoc není tak zlá, aby se nedala zkrotit, musíš jen chtít se uzdravit. V opačném případě by ti zůstaly ošklivé doživotní následky nebo ochrnutí. Léčba je věc druhá. Vypracuji ti takový plán a přehled, kterým se budeš řídit. Musíš se vyvarovat některým potravinám a vyhýbat se sluníčku, mohla by se ti udělat vyrážka. Ale to ti povím až zítra, stavím se hned ráno, tak buď prosím doma." Odmlčel se a čekal, dokud Max zahanbeně nepřikývl. Přítomnost Christiana dělala holt divy. ,,Tyto léky budeš užívat zatím jen dočasně, ráno a večer po jedné tabletce. Zapíjej je hodně, pokud možno. Ty ale samy o sobě nemoc nevyléčí, jen dokáží zmírnit její průběh. K doléčení musím léky objednat, jak už jsem o nich prvně mluvil. Nedá se svítit, toto je naše jediná možnost..." Ohlédl se na Christiana, jehož tvář byla klidná a chladná. ,,Nebude to ale... levné." Vyslovil s obavou v hlase. Nechtěl, aby to ztroskotalo a byl ochoten sáhnout do své kapsy, jen aby jim pomohl, i když léčení jeho dcery také nebylo milé k rodinnému rozpočtu. S obavami vyslovil tu částku a slyšel zapraskání dřeva, jak Max zaryl nehty do kuchyňské linky. Strain se nestačil ani nadechnout, aby dodal, že mohou počítat s jeho pomocí, když se k němu prodral rozhodný Christianův hlas. ,,Chceš je hned?"
Strain s zmohl jen na přikývnutí. Christian se ke dveřím už choval mileji. Vrátil se a nesl v dlani malý šátek zdobený ornamenty. Rozložil jej doprostřed stolu. Peníze. Bez mrknutí oka sáhl pro bankovky a podal je Strainovi. Na dně šátečku jich zbylo žalostně málo, vlastně jen dvě s nejnižší hodnotou. Max se zmohl jen na to, aby se pevně zachytil stolu a téměř prosebně zatahal Christiana za cíp trička. ,,Nechci, abys to udělal!" Zašeptal rozhodně a Strain peníze jen držel, ani se nepokoušel je zastrčit do kapsy. Bedlivě pozoroval, jak se na sebe ti dva dívají a minimálně jeden z nich si byl jistý tím, co říká.
,,Jsou to jediné peníze, které máš, já vím, jak moc se chceš vrátit domů a-..."
,,Stejně bych bez tebe asi neodjel," odpověděl Christian pevně a jeho hlas nepřipouštěl žádné námitky, ani nezadával podnět k nějakému jásotu, že se koná slavnostní udobření. Chytil Maxmiliána kolem ramen a jemně je stiskl. Pousmál se. ,,Nemyslíš, že toho už bylo dost? Je přeci důležité, aby ses uzdravil a... nic jiného mě nezajímá, rozumíš?" Čekal, dokud mu nepřipadalo, že jeho tvář je dostatečně smířená a přijala to. Hnědé oči s doutnající jiskrou ovšem prozrazovaly, jak moc je těžké to přijmout. Nechtěly být nic dlužné a srdce jim poroučelo se smát, protože nikde by se neprojevil důkaz opravdového citu. Maxmilián si mohl být jistý, že Christian nic nepředstírá a i přes to všechno, co se mezi nimi stalo, jej nezavrhnul. Max nevěděl, jestli se má radovat, nebo sebe ještě více týrat, protože si jeho podporu přeci nezasloužil... Téměř poslepu nahmátl jeho dlaň a sevřel ji do své. Gesto, které mu zaručovalo svobodu a pocit bezpečí. Věděl, že to bude v pořádku, protože Christian by nedovolil, aby se to pokazilo. Ještě nikdy si nebyl ničím jistý. Ani tím, že slunce pokaždé vyjde a zapadne. Teď vyšlo a ještě se usmálo. I Strain se někde uvnitř usmál. Bolestí a možná lítostí. Nedovedl jim pomoci. Obdivoval je a nechápal, proč se smíří s tak bídnou životní cestou, když bezpochyby jejich charakter má na víc.
,,Fajn," rozloučil se lehkým pokynutím. ,,Zítra ráno přijdu a léky objednám ještě dnes. Nesnídej, Maxi, odeberu ti ještě krev." Přísným pohledem naznačil, že ven trefí sám. Nechal je v kuchyni. Nutně potřeboval na vzduch. Ještě desítky metrů od panelového sídliště přemítal o zvláštním chodu života a jeho skutečné podstatě. Nemohl to pochopit, ani to jinak zařadit. Nakonec to s mávnutím ruky vzdal. Strain si byl poprvé v životě jistý, že existují věci, do kterých se nesmí plést...

*

Viktor se blaženě převaloval ve své posteli. Ujídal ze sáčku čokoládové bonbóny a rozdělil se i s Azorovičem. Zmuchlané papírky zahazoval pod Jakubovu postel. Mohl si to dovolit, protože Jakub se zdržel v koupelně a také slíbil, že od Maxmiliána vyprosí pozdní večeři. Bojový úkol. Přišli dost pozdě a Max pozdní příchody trestal tím stylem, že se posadil přes ledničku jako hlídací pes. Dnes ale musel být obzvlášť výborně naložen, protože Jakub se vrátil se dvěma talíři polévky a čerstvým pečivem. Ani nepostřehl papírek vyčuhující zpod jeho polštáře. Postavil talíře na nízký stolek a rychle usrkl horkou polévku, ani nepotřeboval lžíci. Viktor ho napodobil a jeho hlasité usrknutí samozřejmě vyhrálo. Azorovič bojácně zaštěkal. Viktor nabral na lžíci trochu polévky, pofoukal a přistrčil štěněti k tlamičce. Jakub si vzpomněl, jak viděl štěně hrdě nosit po bytě ponožky, ale Viki jen smířeně pokrčil rameny. Azorovič blízal polévku tak roztomile, že by byl vyloženě hřích mu nedávat najíst z vlastní lžíce.
,,Doufám, že jsi dopadnul líp než já s tím blbečkem!" Povzdechl si Jakub trochu zmoženě a naklonil se k Viktorovi, aby mu ukázal fialový flíček na krku a několik škrábanců pod bradou. ,,Začíná mě to štvát..."
,,Nenávidím to," přisvědčil Viktor stejným tónem a znechuceně míchal polévku. Najednou mu přestala chutnat. Sáhl po užmoulaném kapesníku a silně si otřel ústa.
,,Zapomeň na to, máme zas týden pokoj!" Pokusil se Jakub o povzbudivý tón a na důkaz svých slov vysypal z kapes zmačkané peníze. Trochu si strčil pod polštář a naštvaně odhodil papírek, zbytek shrnul stranou, aby je později předal Maxmiliánovi. ,,Hele, Viktore, Christian a Maxmilián se už asi udobřili! A ta nemoc, nebo co to má, je už asi taky lepší!" Nadšeně líčil poslední novinky. Jakub prostě vždycky věděl o všem a v jejich komunitě platil za jakéhosi kamelota, který prodával noviny přímo z hlavy a neúčtoval si nic. Svého času donášel informace mezi vůdci pouličních tlup za pár sladkostí. Dost výnosné. Přestal s tím, až když mu to Christian zakázal, protože to bylo příliš nebezpečné, což si ovšem bezelstný Jakub nějak neuvědomoval...
,,Když jsem přišel do kuchyně, muchlovali se spolu!" Zahihňal se. ,,A Max mě neseřval, proč tam vůbec lezu, když mají intimní chvilku... ale docela elegantně seskočil ze stolu a ohřál mi tu polívku!" Pořád se smál a přestal, až když si uvědomil, že se směje sám. Viktorův úšklebek rozhodně nepředstavoval nějaké nadšení. Polévka kapala ze lžíce zpátky do talíře a štěně se dožadovalo další porce.
,,Ty v tom pořád lítáš!" Naštval se Jakub a pochybovačně zavrtěl hlavou. ,,Tak už se vzpamatuj, Viktore, Christian o tebe nestojí! Prostě tě má jenom rád a... vůbec, dělej s tím něco, protože teď když se zase s Maxmiliánem udobřil, bylo by špatný, kdybys jim to zase nějak... rozházel." Jeho upřímnost v tuhle chvíli Viktora opravdu zasáhla. Zvykl si, že Jakub o tom často vtipkuje a je stále nad věcí, ale na tohle Viktor nebyl ještě připravený. Mrzelo jej to. Nedovedl pochopit, co tenkrát znamenaly Christianovy polibky a jeho zájem. Vykládal si to snad špatně? Zamotal mu hlavu a Christian si to uvědomil? Asi ano, protože Max si stále obhajoval první pozice. Bez šance a bez podpory. Přestože Jakub to nemyslel špatně a snažil se jen svérázným způsobem Viktorovi otevřít oči, dočkal se zlostné reakce.
,,Já vím, ty jsi jen naštvaný, že o tebe Ansem ani nezakopne! Má z tebe jen legraci a měl bys přestat s tím tvým vzdycháním o něm, protože by bylo dost špatný, kdybys mu to s tím jeho přítelem rozházel!" Vrátil mu dotčeně. Vzal svůj talíř s polévkou, Azoroviče a uraženě dal najevo, že tu vůbec nemusí být.
Jakub jen vyjeveně zíral před sebe. Nechápal, co řekl tak špatného. Vždyť mluvil pravdu! Kterou ale Viktor netoužil slyšet...
Vrátil se pro polštář a deku. Jakub ho chytil za ruku. Jeho šedé oči budily dojem lítosti.
,,Viki, počkej přeci, vždyť... my se přeci nehádáme!"
,,Teď už ano, pusť mě." Vytrhl se mu Viktor a kolem kuchyně proběhl jako vítr. Jeho útočištěm se stal obývací pokoj. Položil svůj majetek k oknu, kde dříve přespával, když byl uražený. Teď se mu tam zalíbilo, připomnělo mu to staré časy, kdy ještě Christiana uznával jako autoritu a žádný cit si neuvědomoval. Jak moc to bylo tenkrát snadné...
Posadil se na polštář a klidně jedl svoji vystydlou polévku. Jako kdyby se nic nestalo. V televizi běžel zábavný pořad. Aby lépe viděl, přesunul se na pohovku. Přímo vedle očividně nechápajícího a překvapeného Dárečka.
,,Můžu tady být s tebou?" Povzdechl si a setkal se s jeho lhostejným pohledem.
Dívali se spolu na televizi a Viktor byl v tu chvíli vděčný, protože Sebastyén tu byl momentálně jediný, kdo mu nekladl zbytečné otázky, nic mu nevyčítal a mlčel ve chvílích, kdy to Viktor zrovna potřeboval.
,,Víš, ty tady nemluvíš a všichni by tě rádi slyšeli. Já mluvím pořád a nikoho to už nezajímá. Mohli bychom si opravdu krásně popovídat!" Pousmál se smutně. Upřel veškerý svůj zájem jen na televizi, vůbec nečekal, že Sebastyén by snad o jeho slova stál. Chvíli se nic nedělo, jen si byl jistý, že se na něho dívá. Potom se natáhnul pro televizní program a obyčejnou tužku, která patřila Maxmiliánovi a Azorovič se určitě postaral o to, aby se ocitla na zemi s okousanou špičkou. Viktor slyšel škrábání tupého hrotu po papíře a překvapeně pootevřel ústa, když mu Sebastyén podal svůj vzkaz.
Ani náznak přístupnosti, úsměvu nebo zájmu. Jen pár slov.

Můžeme si povídat, jestli ti stačí moje mlčení...

Vděčně uchopil tužku mezi prsty. Plaše se usmál. Netrvalo to příliš dlouho.
Napsal mu odpověď...

 


Komentáře

1 Cathy Cathy | Web | 19. února 2009 v 8:54 | Reagovat

chudák Max:( sice si za to může sám, ale stejně, je to drahý a tak. Ale Chris se zachoval úžasně. Zaplatil mu to a ještě se usmířili. To je krásný. Sice je mi líto Viktora, protože Chrise miluje, ale nějak to maxovi a Chrisovi přeju víc:-). Zase to vypadá, že Viki a Seb by mohli být spolu. Když už píše i vzkaz tak to je docela pokrok. Já myslim, že Viki ho rozmluví. A budou spolu a Ansem s Jakubem a Chris s Maxem a všichni budou šťatsní. Akorát teda až Chris s Maxem a Ansem od¨jedou, tak co bude s těma třema?? no, ale to je moc dopředu:-) skvělej díl

2 Psycho Candy Psycho Candy | E-mail | Web | 19. února 2009 v 15:20 | Reagovat

Páni, toë krásný x)))

3 Jessie Jessie | Web | 19. února 2009 v 16:03 | Reagovat

to sa nedaaa...max a chris, ja sa na tu dvojicu snad namotam, ak nei na vsetky, ktore soms i vytvorila v hlave...kks mne asi naozaj hrabe, ale ked...ked viktor a sebastyeeen...to by bolo:D oka bola by to haluz, no...okay neriesit:D ja mam dnes divne myslienkove pochody:D nevadiii:D

4 námořník námořník | 19. února 2009 v 19:57 | Reagovat

jsem přešťasten z dalšího dílu. max a chris no konečně. jsem ještě šťastnější :)

5 Dannie Dannie | Web | 19. února 2009 v 21:04 | Reagovat

srdečne blahoželám Maxovi a Chrisovi :))) a čo sa týka Vikiho, mám pocit, že ku Chrisovi cíli len nejaký druh obdivu alebo niečo podobné a je to tak silné, že si to mýli s láskou... a snáď ho o tom, že Chrisa v skutočnosti nemiluje, presvedčí Sebastyen :) toť môj názor

6 Chris Chris | Web | 20. února 2009 v 0:16 | Reagovat

Max  a Christian ... no nic no... Viki,kašli na Christiana, nemám ho ráda... raději buď sám!

7 Mania Dardeville Mania Dardeville | 20. února 2009 v 14:35 | Reagovat

Ano! Maxe je zase s Christianem, to je prostě skvělé! Max je zlatíčko, sice Chrise stále nemám ráda, i když to co teď udělal bylo pěkné, ale stejně, nějak mi ten kluk nesedí. Jsem zvědavá co se vyklube z Dárečka. Vlastně mi ani není líto Vikiho, ten mi nějak k srdci nepřirostl. Ze začátku byl fajn, ale teď mi už trochu leze na nervu. Za to Jakub je úžasný...

8 Abbyzna ... Abbyzna ... | 20. února 2009 v 20:39 | Reagovat

Už nemám potřebu tak silně preferovat pro Maxmiliána jen to nejhorší, je mi v podstatě a víceméně jedno, nepociťuji k němu nenávist avšak ani to není můj favorit.

Dáreček je jedním z objektů mého zájmu, co se z něj nakonec vykuble mě ohromně zajímá.

A NAKONEC, LIDI, PROSÍM, TO FÓRUM BYLO ZALOŽENO ABY SE NA NĚM KOMUNIKOVALO, NIKOLI PROTO, ABY NA NĚJ NĚKDO ČAS OD ČASU PŘIDAL ČI PROHODIL PÁR SLOV, KOMUNIKACE, DĚKUJI ^___^

9 Siria Siria | Web | 21. února 2009 v 10:32 | Reagovat

Max se mi zalíbil v první části téhle kapitoly, ale když se s Chrisem usmířil, opět k němu mám doslova nechuť :PP

Dáreček je rozkošný :))) :D

10 Meline Meline | 21. února 2009 v 18:27 | Reagovat

Max a Christian zase spolu...no co k tomu dodat:D..zezačátku jsem cítila k Maxovi ne nenávist, ale prostě mi nějak nesednul no..až v tomhle díle mi vlastně přestal vadit...to co udělal Christian mě trochu překvapilo. Ani ne příjemně, ale nepříjemně taky ne...Jenom mě udivilo, že si to Chris tak rychle srovnal v hlavě..možná, že to měl srovnané už dávno. Vlastně ho chápu s Maxem měl dlouhodobý vztah a i přes jeho nevěru se na to nedá zapomenout ze dne na den, ale co Viki? Přijde mi, že mu tak trochu dával falešné naděje což od něho nebylo zrovna pěkný...ale možná se Viki a Seby dají dohromady, to by bylo hezký:-) Seby mi přijde takovej zvláštní, tajemnej..Akorát ten Ansem to jak má toho přítele mě docela zarazilo..no uvidíme co se z toho vyklube jestli se dá vůbec s tím Jakubem dohromady..Jinak moc hezky napsaný:-)

11 C.J. C.J. | 21. února 2009 v 18:30 | Reagovat

To jsem ráda, že se to mezi Maxem a Chrisem konečně trochu urovnalo. Upřímně, spadl mi kámen ze srdce. Už jsem skoro čekala to nejhorší.. Honilo mě to i ve snech.. A ještě, že se naučil Viktor číst.. Nemohl by pak komunikovat s Dárečkem=)

12 Gay... I am gay... Gay... I am gay... | 21. února 2009 v 18:48 | Reagovat

Neměníš ten vzhled náhodou nějak často? JE to nádherné.

A ta kapitola je taky nádherná. Od Christiana je pěkný že zaplatil na tu léčbu. Ale stejně... Viki musel bejt zklamanej, a Maxovi moc ublížil... Ale není zlý.

13 Eliterhe Eliterhe | 21. února 2009 v 22:26 | Reagovat

Syhynko, budeš někdy dopisovat Prázdniny nad kočku? Tu povídku miluju a myslím že by byla škoda ji nechat nedopsanou :).

14 homosexuál homosexuál | 21. února 2009 v 22:57 | Reagovat

Eliterhe, Syhy se ted chysta psat jenom o Saltariine, taky uz sem se ji na to psal, jedine, co mi rekla je, ze do konce jejiho zivota to bude dopsane :D

syhy, skvelej design, ses fakt sikulka, je to ohromny

15 Liquid Skin Liquid Skin | E-mail | Web | 22. února 2009 v 10:25 | Reagovat

Takže... upřímně doufám, že se Max vyléčí... nooo a jsem ráda že už se usmířili s Chrisem, nějak už mě přestala lákat dvojice Viki a Chris, ať je Viki se Sebym =)... ale teda ta "hádka" s Jakubem mi přijde zbytečná...chápu ho ale taky to mohl nechat být... a doufám že Ansem se na přítele vykašle (není to hezké, vím xD ale Kubíček u mě vítězí) a bude s Jakubem.. =) a že Viki  Sebastyéna rozpovídal alespoň ke vzkazu je úžasný =) Těším se na další.. :))

16 Gay... I am gay... Gay... I am gay... | 22. února 2009 v 11:47 | Reagovat

Linguid Skin: Každá hádka je zbytečná.

17 Anndrejkaa Anndrejkaa | 22. února 2009 v 12:12 | Reagovat

Dáreček a Viktor by se mohli dát dohromady.Už by to chtělo nějákej štastnej pár.. :) Ale,přece nemůžeme chtít aby to Syhy naplánovala tak,že každej bude mít někoho. O:-)To by bylo moc...

Jinak jsem vážně překvapená z tý pohlavní nemoci u Maxe,to jsem kulila oči,byla to podpásovka.Hlavně ať se vylečí.. :)

Jinak jako vždycky  je to krásné :)Těším  se na další díl ..

18 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 22. února 2009 v 13:51 | Reagovat

to je tak sladký...:)

19 Anique Anique | Web | 22. února 2009 v 14:56 | Reagovat

zajímavé jak jsem se přizpůsobila...jak jsem maxe neměla ráda tak teď je pro mě prioritou téhle povídky -> on se prostě MUSÍ uzdravit (prosím prosím prosím)... a christian se chová...podezřele... nejde mi na mozek že by tak rychle otočil. nedělá to jenom proto, aby měl max motivaci se uzdravit,že ne?něco mi na něm prostě nesedí...

20 homosexuál homosexuál | 22. února 2009 v 19:43 | Reagovat

christian je hodne divnej, s tim musim souhlasit, holt laska je laska, s tim nic nenadelas

21 Dzesi3 Dzesi3 | 27. února 2009 v 22:57 | Reagovat

Dáreček prehovoril , a s Viktorom x) To je úžasná chvílka =) Mňa to normálne potešilo ,  veľmi x) Maxík a Chris sú spolu ... ten svet je dnes krásny x)

22 flixo flixo | E-mail | 16. listopadu 2012 v 23:34 | Reagovat

konečně! :) největší radost mi udělalo Christianovo gesto. :) přesně takhle jsem si to představovala. taky se konečně pohnuly ledy s Dárečkem, je dobře že se k němu blíže dostal zrovna Viktor. doufám, že mu to pomůže překonat tu závislost na Christianovi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama