Březen 2009

Saltarïna - 29.kapitola

27. března 2009 v 21:16 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Věnováno všem přírodním blonďákům s modrýma očima, hrdým přízvukem, šarmem, promiskuitním pohledem na zhýralý koloběh života, vznešeností, nadpozemským vzezřením, mrtvolně studenýma rukama a sinalou pletí, magickými schopnostmi a bratrem, jehož jméno je Christian ...

* * *

Lahodné ticho, které rušily jenom zvuky nočního lesa a kusy sněhu, jež se spouštěly z šedivých mraků a halily svět do prázdných barev. Jakub neměl sílu to vzdát a nechtěl ani bojovat. Byl bezmocný a chvěl se strachy i rozčilením. Očekával kopanec a instinktivně se před ním chránil. Jeho noha byla podivně zkroucená, jako kdyby snad ani nepatřila k jeho tělu. Necítil ji, nemohl s ní pohnout, veškerý cit přetnula krutá bolest, které se jeho tělo bránilo a omezovalo veškeré smysly. Zakryl si rukama obličej. Teď to přijde, smrtelná rána nebo další ponížení. Cizinec byl příliš blízko a jeho obličej se ukrýval pod ochranou tmy a tmavé kapuci. Překážela mu. Pohodil hlavou a zářivě blonďaté vlasy okamžitě zlákaly křehké vločky do svých zkázných pastí. Prsty se opatrně dotkly bolesti a pokusily se ji jemně uchopit. Jakub si nedovedl představit nic horšího, co by mohlo ještě přijít. Váhavě vykoukl zpoza dlaní. Lapené zvířátko dostalo tvrdou lekci. Rozrušeně zašeptalo do prázdna a divoké modré se vůbec nebálo, jen na ni fascinovaně hledělo. Srdce instinktivně poznalo přítomnost svého dobrého člověka a bázlivé chvění se zvolna vytrácelo.

Saltarïna - 28.kapitola

22. března 2009 v 13:14 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA


Hezké počtení!

Saltarïna - 27.kapitola

17. března 2009 v 21:57 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Zíral do stropu a v ruce pevně svíral láhev s vínem. Červené kapky se vpily do bílého povlečení, jak nešikovně zatřepal s lahví. Skoro nic už tam nebylo. Otráveně si prohrábl vlasy a zkusil se posadit. Jako kdyby se do jeho těla zarylo naráz tisíce ostrých jehliček. Vysíleně spadl zpátky na postel. Nenáviděl tyhle stavy a odmítal s nimi bojovat. Přemýšlel nad tím, jestli má otec schovaný ještě nějaký alkohol, nebo měl opravdu jenom tři láhve odporného vína, které padly za vlast minulou noc. A přesto ji nedokázaly zkrátit, naopak pozastavily čas a protáhly beznadějné ranní šero až do nepříčetna, dokud se slunce neuráčilo vyhoupnout nad věžičky kostela.
Postel se zhoupla, jak na ni někdo opatrně dosedl. Ansem zvedl hlavu a změřil si cizince poněkud zatrpklým pohledem.
,,Co tady děláš, Damiáne..."

Saltarïna - 26.kapitola

5. března 2009 v 23:26 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Přeji hezké počtení :-)

Saltarïna - 25.kapitola ( část 2)

1. března 2009 v 17:31 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Maxmiliánova dlaň vystřelila dostatečně rychle a s pořádným plesknutím dopadla na Christianovu tvář. ,,Vím, že si se mnou jenom hraješ a bavíš se tím, poznám ti to na očích, že to chceš stejně jako já!" Zasyčel ten černovlasý ďábel a rychle vztáhl ruku k další facce. Christian jej pohotově chytil za zápěstí a přitáhl k sobě. Vrátil mu pohlavek tak intenzivně, až cítil v konečcích prstů tep.

Saltarïna - 25.kapitola ( část 1)

1. března 2009 v 17:30 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA



I všední zdi jejich bytu najednou zářily a tolik nenáviděných pár metrů čtverečních se stávalo rájem. Vlastně ani neuběhla příliš dlouhá doba od jejich smíření, jen pár dní, ale některé věci se změnily tak rychle a krásně, že bylo až s podivem, jak krátká doba jim stačila na zahojení. Maxmilián měl konečně důvod dívat se vpřed. Byly to zatím prázdné hovory a uhýbání očima, plaché doteky, pohlazení nebo polibek, ale jemu to dodávalo sílu. Uvědomoval si tu oběť a na počátku nebyl schopen ji přijmout. Až jeho objetí jej přesvědčilo, že takhle je to správné a má to tak být. Nic na světě nedokázalo Maxmilián přesvědčit, zkrotit a zasytit jako on. Christian.

,,Jak se cítíš, Maxi?" Starostlivě se opřel bradou o jeho rameno. Zašeptal to dostatečně tiše, aby slyšely jenom ty správné uši, protože snídající zbytek domácnosti byl nebezpečně blízko.
,,Je mi teď... moc dobře." Pousmál se váhavě a nůž v jeho rukou byl zase tak jistý, jako dřív. Odložil jej na chvíli a otočil se čelem k Christianovi. Ještě pořád tady bylo trochu strachu, když mu pohlédl do očí, ale citelné pohlazení si s ním hravě poradilo.
,,Bereš je už víc jak týden, už by se snad neměly ukázat nějaké vedlejší účinky... A konečně začínáš tady něco mít." Pozlobil Christian jeho vyhublé boky.
,,Potřebuješ mě za něco chytit?" Usmál se Max lišácky a do pusy mu strčil kousek sýra. Důvěrně mu položil ruce na ramena a dlaní jej hladil ve vlasech, naslouchal jeho plánům na dnešní den. Jakubovi to přišlo hezké a snažil se o povzbudivé pohledy, protože si byl vědom, jak je jejich rodinné štěstí vystavěno právě na těchto chvílích, Viktor urputně zarýval pohled na chleba s máslem a krmil Azoroviče svým sýrem. Jedinému Sebastyénovi dnes chutnalo. Klidně sáhl po třetím chlebu a nalil si ještě čaj. Přeci jenom se z toho němého uzlíku něco klubalo. Dokázal se pousmát, když někdo vyprávěl vtip, poslouchat jejich debaty, jíst s nimi u stolu, a co především Viktor považoval za svůj nejlepší úspěch a pečlivě střežené tajemství - komunikovat. Šlo to poměrně ztuha a ještě bylo třeba některé věci doladit, ale ať se to vezme z jakékoliv strany, lístečky s jednoduchými větami si Sebastyén s Viktorem vyměňovali často. Každý den. Jeden z nich vzal papír, tužku a pozdravil. Konverzace se pohybovala okolo počasí, skvrně na koberci a chlupech pejska, ale už se objevily náznaky něčeho hlubšího. Viktor byl zvědavý a zajímal jej Sebastyén, jeho země, původ, zážitky a minulost. Sebastyén ale málokdy na podobnou otázku odpověděl a pokud ano, dostatečně vyhýbavě.
A psal krasopisně, nedělal hrubky a dokonce uměl správně psát čárky. Pro Viktora něco fascinujícího.

Christian se posadil ke stolu a očividně v dobré náladě upíjel po lžičkách svoji kávu, kterou si osladil čtyřmi kostkami cukru, a pročítal noviny. Přejel očima první stránku a nevraživě si povzdechl. ,,Kolikátého je dnes?"
,,Dvacet pět." Odpověděl mu Viktor rychleji než Maxmilián a jejich pohledy se bojovně střetly.
,,Špatné datum?" Triumfoval Max svoje postavení a docela s chutí se zakousl do housky s marmeládou.
,,Ansem přijde zítra." Odvětil Christian a Jakub naprosto nepochopil, co je na tom špatného. Otázku, jestli se zdrží na oběd, raději spolknul.
Maxmilián přestal jíst a položil housku na talíř. Olíznul si prsty, což nebylo jeho zvykem. Vyhýbavě se naklonil pod stůl, aby plesknul štěně, které zapřené všemi čtyřmi rvalo z jeho nohy ponožku.
,,Jestli toho psa uvidím čichat k mé ponožce, budu to brát jako provokaci a podle toho se zařídím, až budu rozdělovat sladkosti!" Zavrčel nenápadně na Viktora a tím jen ventiloval svoje rozpaky z plánované Ansemovy návštěvy. Viktor mlčky sklonil hlavu a cítil, jak se mu Azorovič tiskne k noze. Vždycky bezpečně vytušil, že někdo nadává na jeho osobu a chápal to jako nutnost se schovat do jakékoliv bezpečné náruče. S podivem možná bylo, že neměl důvod. Maxmilián mu nikdy neublížil víc než jemným šťouchnutím konečky prstů. Nedokázal to. Asi proto, že Azorovič měl až moc vlhký, k zulíbání stavěný čumáček, rozkošné ňafání a byl natolik statečný, že si klidně zaběhnul k roztrpčenému Maxovi pro pochování dle své vlastní nálady, nebo přičapnul jako fenečka a loužičkoval kuchyní ostošest. Nevídané, neslýchané a drzé. Neslo to svoje ovoce a štěně to moc dobře vědělo, takže tisknutí k Viktorově noze vzalo brzy za své, protože Jakub měl také docela voňavé ponožky.
,,Zdrží se na oběd nebo na večeři?" Přemítal Max už dopředu, co by dokázal vykouzlit za zázrak z pěti brambor, nakousnuté cibule, pěti shnilých bobulí hroznového vína a okoralého sýra.
,,Už dopředu hlásil, že přijde až po večeři." Zasmál se Christian.
,,Ale něco mu musíme podat." Namítl Max. ,,A vlastně... v lednici už také skoro nic není, někdo by měl udělat nákup." Podíval se na Jakuba a hned také na Viktora. Aby trochu odčinil svoje vybouchnutí, dotknul se malíčkem Viktorovy ruky.
,,Určitě vám zbudou drobné na něco sladkého."
,,Sebastyéne, co říkáš tomu, že bys šel s nimi?" Napadlo Christiana znenadání a podporu hledal u Maxmiliána, jehož cuknutí koutky znamenalo pochvalu.
Sebastyén, zabraný do nepřítomného zírání k parapetu, překvapeně zamrkal a podíval se Christianovým směrem. Naklonil hlavu na stranu a Christian mu otázku zopakoval. ,,Jsi tu s námi pořád zavřený jako nějaký vězeň, ale máš právo jít se podívat ven... Už se nemusíš jen dívat z okna, co ty na to?"
K překvapení všech Dáreček téměř nadšeně souhlasil. Jeho ústa se roztáhla do širokého úsměvu a odhalil tak perfektní bílé zuby. Přikývnul několikrát za sebou a všem spadl kámen ze srdce. I Viktorovi. Ačkoliv už dávno spal ve své posteli a nebyl tak úplně hluchý, když s ním Jakub o něčem mluvil, napětí mezi nimi bylo dost znatelné. Možná až příliš, když už se na to několikrát ptal i Christian.
,,Fajn, jdu najít nějaké tašky a sepsat seznam." Zvedl se Max od stolu a sháněl se po tužce. Našel jednu svoji modrou pastelku a na obrácený pytlík od mouky krasopisně psal všechno, co potřebovali. Nemusel se příliš zaobírat cenou, měli teď dost peněz. Využil toho a sepsal hlavně potraviny, které schovají do spíže na horší časy.
,,Sebastyéne, budeš pokladník." Rozhodl Christian a podal chlapci peníze. Sebastyén je poněkud váhavě stisknul v dlani a netušil, co si s nimi má počít. Ještě nikdo mu do ruky nedal peníze a nevyslovil mu důvěru. Oči se mu rozzářily a kamarádské šťouchnutí Viktorovi oplatil. Maxmilián mu půjčil jednu ze svých starších mikin. Viktor dostal za úkol nést tašky a Jakub opatrovat seznam. Během dvaceti minut se za trojicí zavřely dveře a sotva Max otočil klíčem v zámku jako pojistku pro nerušenou chvilku, málem se roztřásl tolik chtěným pocitem štěstí a radosti.
,,Jsi krásný, když se směješ," pošeptal mu Christian důvěrně a nedal mu jinou možnost než se poddat. Přitlačil jej ke zdi v kuchyni a políbil na čelo.
,,Obdivuji tu důvěru, co v sobě máš... Nevím, jestli bych zvládnul mu dát tolik peněz, aniž bych neměl před očima, jak s nimi utíká sotva vyjdou na ulici." Povzdechl si Max obdivně. ,,Je to moc dobrý nápad, třeba se konečně něco začne dít... Mám takový pocit, že se na nás něco chystá, nějaký převrat, víš? A možná ho moc chci..."
,,Všichni si přejeme, aby se něco změnilo... Ale je to pouze na nás. Dokud to nepůjde od našich přání a vůle, tak se nic nestane..." Christian položil polštáře z pohovky na koberec. Sedl si na ně a Max jej následoval. Tohle byly jejich nejkrásnější chvíle. Když se jim podařilo kluky na čas odsunout stranou, sedět si v polštářích a pít kávu nebo se dlouhé hodiny milovat. Uvědomoval si ten klid a vědomí, že jsou na všechno opět dva. Chtěl mu vyjádřit tu nejhlubší oddanost. Objal jej rukama a jeho výdechy se měnily v opatrné polibky, kterými zahrnoval jeho ramena a paže. Měl mazlivou náladu a Christiana to rozesmálo. Líbilo se mu, když Maxmilián projevoval city a neuhýbal před hlazením. Využil té příležitosti a vynahrazoval mu to strádání.
,,Změnilo se mezi námi něco?" Špitl Max tiše. Potřeboval se ujistit, že ten náhlý obrat není jen chvilkové vzplanutí dávno zapomenutých citů. Copak Christian by dokázal zapomenout na tu bolest, kterou mu způsobil? Z jeho strany ani nepřišla žádná pomsta, naopak podal teď pomocnou ruku. Obě ruce. Odhrnul mu vlasy z čela, aby měl jistější výhled do jeho očí. V nich vždycky našel pravou odpověď, ještě nikdy mu nelhaly.
,,Proč si to myslíš?"
,,Já... nevím," povzdechl si Max. ,,Pořád čekám, kdy mi to... vrátíš." Jeho tichá odpověď Christiana pobavila, ale zachoval si vážnou tvář.
,,To by ovšem znamenalo, že sex je v našem vztahu to nejdůležitější a od něj se to všechno odvíjí... Ty to snad takhle vnímáš? Já rozhodně ne, a proto se přes to dokážu přenést. Nikdy bych ti to neodpustil, kdybych považoval za hlavní s tebou spát."
,,Ale ty to nepovažuješ za hlavní..." Ujistil se Maxmilián, a když ta slova vyslovil, pochopil, jak moc vlastně pro něho znamenají. Dychtivě očekával odpověď.
,,Nepovažuji." Odpověděl Christian. ,,Ale... ty asi ano?"
Jeho hlas nepřipadal Maxmiliánovi nijak zlý nebo vyčítavý, proto se nebál odpovědět.
,,Víš... takhle to není." Vzdal to a smutně se podíval k oknu. Christian konečky prstů pohladil bledou tvář. ,,Maxi, nemůže to mezi námi být dobré, pokud k sobě nebudeme upřímní. Můžeme ledacos změnit a najít... něco společného. Ale musíme to udělat oba dva, protože pokud se obětuje jeden, nebude to mít smysl. Bojíš se mě snad? ... To je přeci špatné, tak mluv!" Napomenul ho vlídně a nedovolil mu uhýbat pohledem. Pozorně sledoval každý sebemenší záchvěv jeho řas a snažil se v tom vyčíst odpověď. Max přikývl a přisunul se blíže, vyrušil poslední zbytky místa mezi nimi a opřel se rukou za Christianovými zády. ,,Neumím to vysvětlit..." Odmlčel se a bedlivě zpytoval, jestli nebude lepší mlčet. Christian ovšem naslouchal a nedával najevo žádné emoce, proto si Max dovolil pokračovat. ,,Neumím to s city, pro mě je láska jako sex, něco fyzického. Líbí se mi, když máš tu převahu a když to bolí a já vím, že to neděláš, abys mi ublížil, protože je to spojení nás dvou a... tím ti můžu nejvíc dokázat, co pro mě vlastně znamenáš! S nikým jiným to není tak silné, nikdo mi tolik nemůže dát. Nenávidím, když na mě sahá někdo cizí a když to dělal Felix. Musel jsem to snášet, protože jsem to potřeboval... Odpusť mi to!" Naléhavě se dotknul svým nosem jeho čela a opatrně vydechl. Bušilo mu srdce a bál se, že to nějak pokazil. Ruka jej bolela, jak se o ni opíral a raději zavřel oči. Vnímal jeho dlaně, které mu přejížděly po zádech a myslel, že se rozkoší snad rozteče jako zmrzlina na vyprahlé poušti.
,,Znamená to tedy, že když budeš mít sex, nebudeš si pro něj chodit jinam?" zeptal se Christian zcela vážně a bylo to pro něho jakési rozčarování. Bojoval s tím a nepřestával se ho dotýkat, protože mu nechtěl znovu ublížit, ale uvnitř... uvnitř to prostě nešlo. Ta pravda byla příliš tvrdá, i když to vlastně tušil, už dávno měl podezření, že na Maxmiliánovi se ty roky samoty a strádání podepsaly nadmíru hrubě a nepůjde to změnit. Ansem měl pravdu, jestli říkal, že Maxmilián je složitý a labilní uzel záhad, který nikdo nerozváže, protože uzel sám to nikomu nedovolí. Vlastně ani nemohl být jiný, když předtím znal jenom bolest. Teď ji instinktivně vyhledával, a to v jakékoliv formě, citovou i duševní, i když to nedokázal pochopit, přijímal to s veškerou pokorou a jistotou, jako kdyby byl přesvědčený, že je pro to předurčen...
,,Proč se mnou nechceš spát, copak ti nejsem dost dobrý?" Roztékání na přímém slunci se zpomalilo. ,,Já přeci udělám všechno, co budeš chtít, tak proč?!" Odtáhl se od něho a zoufale rozhodil rukama. Bál se, že ho ztrácí a ocitne se opět na dně, připadal si provinile a věděl, že se musí poddat. Týralo ho to a chtěl utéct někam daleko a tam jen dlouho křičet, ale sklonil hlavu. Dotknul se jeho dlaně, ačkoliv si nebyl jistý, jestli to opravdu udělal, nebo si to snad jen přál. A pokud ho nebude chtít navždy ztratit, přijme to v hluboké pokoře. Jsem ti přeci dlužný...
,,Ty jsi jako sopka, Maxmiliáne... Chci si jen promluvit, ne se bavit o sexu!"
Christian na Maxovi viděl, jak se musí ovládat a dělá všechno pro zkrocení svých emocí, jen aby znovu nezničil to křehké mezi nimi.
,,Neřekl jsem, že s tebou nechci spát... jen se ti snažím vysvětlit, že to pro mě není podstatné." Bránil se Christian rozhodně.
,,Tak co je potom podstatné?" Nedal se Max přesvědčit.
,,Jsi realista, samozřejmě." Odvětil Christian a nesnažil se skrývat hořkost.
,,To je špatné? Jaký mám být, aby se ti to líbilo?" Maxmilián se dostával do bojovné nálady, toužil zvítězit, ačkoliv si nebyl jistý, co by to pro něho mohlo znamenat a jestli by to něčemu vůbec pomohlo.
,,Nemusíme se přeci měnit, jen sloučíme to, co chceme, s tím, co potřebujeme." Zamumlal Christian podrážděný Maxovým útočným pohledem.
,,Ty mě zahrnuješ city a slovy, chci ti to prostě jen splatit! Proč se tomu bráníš?" Zkusil to Maxmilián vyzývavě, aby Christiana přesvědčil, že nehodlá svůj chtíč s něčím sladit. Útočnost se změnila v úšklebek. ,,Nechci nic měnit, my to nepotřebujeme, Christiane, jediný, kdo tady něco nechce jsi ty... Já nabízím a ty nebereš, vždyť je to trápení!" Lehce vyčítavě pohodil hlavou a povzdechl si. Christian ztrácel trpělivost jako půdu pod nohama. Věděl, kam Maxmilián směřuje a rozhodně na to nehodlal přistoupit. Debata se nesměla zvrhnout, bylo přeci tak důležité, aby se něco vyřešilo... V opačném případě sklouznou zpátky na začátek a možná, že za pár týdnů se to stane nesnesitelné a zničí je to.
,,Jsi neuvěřitelně sobecký!" Zaútočil Maxmilián znovu, ale ještě pořád se jeho oči ostražitě rozhlížely, ještě pořád měl strach zajít moc daleko a ztratit to.
,,To samé bych mohl říct já o tobě. Potřebuješ to jen pro svoje uspokojení, na ničem jiném ti nezáleží. Nemáš jinou možnost, než být povolný a zvyknout si jen na dostatek slov, Maxmiliáne, dej si zatracený pozor, abys to uměl ovládat!" Zavrčel Christian dost důrazně a byla to asi poslední dobře mířená kapka na rozžhavenou hrdost.