Saltarïna - 27.kapitola

17. března 2009 v 21:57 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Zíral do stropu a v ruce pevně svíral láhev s vínem. Červené kapky se vpily do bílého povlečení, jak nešikovně zatřepal s lahví. Skoro nic už tam nebylo. Otráveně si prohrábl vlasy a zkusil se posadit. Jako kdyby se do jeho těla zarylo naráz tisíce ostrých jehliček. Vysíleně spadl zpátky na postel. Nenáviděl tyhle stavy a odmítal s nimi bojovat. Přemýšlel nad tím, jestli má otec schovaný ještě nějaký alkohol, nebo měl opravdu jenom tři láhve odporného vína, které padly za vlast minulou noc. A přesto ji nedokázaly zkrátit, naopak pozastavily čas a protáhly beznadějné ranní šero až do nepříčetna, dokud se slunce neuráčilo vyhoupnout nad věžičky kostela.
Postel se zhoupla, jak na ni někdo opatrně dosedl. Ansem zvedl hlavu a změřil si cizince poněkud zatrpklým pohledem.
,,Co tady děláš, Damiáne..."


,,Je čtvrtek." Odpověděl chlapec a kouzelně se usmál. ,,Každý čtvrtek chodím přeci uklízet... Tvůj otec mi nechal na stole lístek."
Ansem se musel zašklebit. Všechno se mu protivilo a měl dost velkou chuť si svůj vztek na něčem vybít. Musel se dost ovládat. Sevřel mezi prsty povlečení a ucítil bolest v levé ruce. Když se na ni ohlédl, spatřil zaschlou krev na hlubokém řezanci. Nepamatoval si, jak k tomu přišel. Potřeboval horkou sprchu, aby probral svoje neposlušné tělo. Dalo mu práci vstát z postele, ale když už stál na nohách, všechno se snášelo o hodně lépe. Přidržel se stolu a na chvíli sklonil hlavu. Rovnal si myšlenky a především hladinu alkoholu.
,,Přinesl jsem ti léky." Damián starostlivě narovnal povlečení divoce zmuchlané bezesnou nocí a posbíral svršky rozházené po celém pokoji. ,,Co jsi vyváděl, Anseme, je to celé... mokré." Nechápavě zavrtěl hlavou.
,,Stalo se něco? Tvoje ruka... vypadá to zle." Vnímal až v konečcích prstů, jak se chvěje a v poraněné paži mu pulsuje tep. Věděl, že si zahrává, bylo nebezpečné se vyptávat a příliš se starat. Už několikrát na to doplatil.
Ansem zvedl hlavu. Neodpověděl mu. Rozhlédl se místností. Důvěrně známá ampule ležela pohozená na parapetu. Sáhl po ní. Zaklonil hlavu a kapky si nechal stéci do krku. Hořké. Zakašlal. Seběhl schody, držíc se za poraněnou ruku, a Damián slyšel jen třískání dveří v dolním patře. Pracovna, ložnice, koupelna. Potom se rozhostilo ticho, které prolomil až tlak puštěné vody v potrubí.
Chlapec smířeně položil uzel špinavého oblečení na kraj schodů. Bosou nohou posouval prázdné láhve po zemi. Hrčelo to a dunělo. Dostrkal je k oblečení a zabalil. Takhle je bezpečně snesl dolů. V kuchyni si ještě jednou pročetl seznam dnešních povinností. Měl je už všechny splněné. Domů se mu nechtělo, nikdo by ho tam neviděl rád.
,,Napsal tam otec, kdy se vrátí?"
Ansem prošel kuchyní a letmo se podíval na lístek. Vzal si jablko a hladově se do něho zakousl. Tričko se mu lepilo na mokré tělo a rána na paži krvácela. Sáhl si na ni a na prstech mu ulpěla krev. Rozmrzele nakrčil obočí. Nevzpomínal si.
,,Ošetřím ti to..." Nabídnul se Damián nenuceně a nečekal na odmítnutí. Ansem se snažil sladkou chutí jablka přebít hořkost v ústech. Každopádně mu bylo o mnoho lépe a nálada se pomalu sunula na jakýsi orientační bod klidu. Zamyšleně se díval k oknu a plival jadérka do dlaně. Trhnul sebou, když ucítil na rameni jeho prsty, ale poddal se rychle, protože byly příjemně horké a něžné. Vděčně se na něho pousmál a Damián mu úsměv opětoval pokorněji. Jemně se dotýkal jeho paže, ostražitě sledoval sebemenší Ansemův pohyb. Věděl, že nemá příliš dobrou náladu a mohl by být nebezpečný, přestože si vzal léky. Pro Damiána to hodně znamenalo. Ansem mu tím dával najevo, že mu na něm záleží a nechce mu ublížit, ačkoliv vždycky tvrdil opak a zlobil ho jedovatými poznámkami, jak je mu jeho existence ukradená. Dříve nechával ampulky plné a raději odešel pryč, než aby s ním byl zavřený v domě a smál se jeho prosbám. Přestal s tím, když jeho otec Damiána tvrdě ztrestal za takovou "neschopnost na Ansema dohlédnout".
Damián lehce utáhnul konce obvazu. Sklonil se a vtiskl na něj polibek.
,,Díky." Pokýval Ansem hlavou. ,,Zaplatil ti otec, za minulý měsíc?"
,,To nespěchá," pousmál se Damián a mávnul rukou. Židle zavrzala, jak se Ansem natáhl pro hrníček na poličce. Chvíli hledal odpovídající bankovku.
,,Schovej si to. Teprve ti zaplatí." Podal mu peníze. Damián váhavě přijal. Zastrčil si odměnu do kapsy a držel na ní ruku. Bylo to pro něho dost peněz.
,,Budu nahoře, potřebuji si srovnat nějaké věci. Pro nikoho nejsem doma."
Ansem se unaveně zvedl. Zastrčil za sebou židli a vzal si ještě jedno jablko. Damián se za ním ustaraně díval. Smíšené pocity. Už si trochu zvykl, že Ansem ho přehlíží, pokud zrovna nemá náladu na sex. V tom případě mu dovolil zůstat přes noc. Jenomže teď bylo skoro pravé poledne a do večera daleko. Damián si smutně povzdechl. Opřel se lokty o parapet a pozoroval život venku. Radiátor příjemně hřál. Lidé u řeky krmili kačeny. Po starém mostě, zalitém ve zlatavém slunečním světle, se procházela zamilovaná dvojice. Dívka se pevně držela chlapce a smála se. Damián je raději přehlédl. Hádal lidské osudy a myšlenky. Viděl v tom příjemném zpestření. Někdy, když měl Ansem dobrou náladu, bral ho s sebou ven. Rád se toulal za městem v lesích. Učil ho zvláštní věci, kterým Damián nerozuměl, ale neuvěřitelně jej fascinovaly. Zaměřil se na postavičku v dálce, která proběhla kolem zamilované dvojice a rozpustile rukou hladila zábradlí mostu. Přibližovala se. Damián v ní poznal kluka. Naštvaně vydechl. Znal ho. Už tady jednou byl, ještě se zrzavou veverkou. Veverka byl v pořádku, ale ten šedooký vetřelec nikoliv. Koukal po Ansemovi. Tím si nevědomky podepsal u Damiána příslib bezmezné nenávisti.

Dostal přeci svolení!
Otevřel dveře na šířku paže a zlostně si ho přeměřil od hlavy k patě.
Jakub takové přivítání nečekal. Poněkud udýchaně stál na posledním schodě s rukama v kapsách. Nakukoval Damiánovi přes rameno a úsměv ho brzy opustil. Teď už to nemohlo být jistější.
,,Co tady chceš?" Neodpustil si Damián pohrdavý tón a zdůraznil svoji dokonalost. Velké modré oči a blonďaté vlasy. Něco tak obyčejného, až se to stávalo nadpozemské. Jakub věděl, že se s ním nemůže srovnat. Alespoň se pokusil vyrovnat stabilitu a přestal se tolik hrbit.
,,Tebe určitě ne!" Pousmál se kouzelně a vzhlédl nahoru k oknu.
,,Ansem není doma." Zazpíval Damián nechutně mile.
,,Běž se ho prosím zeptat, jestli je doma alespoň pro dopis od svého bratra, když ne pro mě. Mám mu jej předat jedině do vlastní ruky. Žádnému "služebnictvu" to nemám dávat." Získával Jakub jistotu a držel si raději odstup, všímajíc si Damiánovy sevřené pěsti.
,,Dobře." Sykla cukrová pusinka jedovatě a zabouchla mu dveře před nosem.
,,Idiote." Neodpustil si Jakub a otřel si nos do rukávu. V kapse nahmatal čokoládu, kterou si koupil při cestě. Rozbalil ji a kousek si strčil do pusy. Spravilo mu to náladu. Čekal tam dlouho, až si myslel, že Damián se neobtěžoval Ansemovi vyřídit vzkaz a zalezl si k němu do postele s ujištěním, že to byla jen obyčejná pošťačka. Ta představa ho natolik rozdurdila, že se zakuckal čtverečkem čokolády. V tu chvíli Damián otevřel dveře málem oblečený do chirurgické roušky a rukavic, gestem mu naznačil, že jeho veličenstvo trůní ve svém pokoji a svými dobře nacvičenými opovržlivými pohledy uváděl Jakuba do rozpaků. Damián působil čistě a upraveně. Jakub za ním cupital po schodech a snažil se nevnímat Ansemův parfém, který z toho ničemy samou rozrušeností zaručeně cítil. Žmoulal v kapse dopis a rozteklou čokoládu mezi prsty. Rychle si je olíznul a v tu chvíli k němu Ansem sedící na posteli vzhlédnul.
,,Domestikované zvířátko mi nese dopis od Christiana?" Zasmál se mile. Jakub stydlivě sklopil pohled a věděl, že je právě podrobován vražedným sugescím, které k němu vysílal Damián, zatímco si naléval na druhé straně pokoje čaj z Ansemovy konvičky, čímž dával najevo svoji pozici po jeho boku.
Jakub mu rozechvěle podal dopis, zvědavě studující jeho poraněnou ruku.
,,Čokoláda." Konstatoval Ansem pobaveně a jemně z obálky smetl pár smítek. Elegantním gestem rozložil psaní. ,,To si mám jako vyluštit?" Zamručel bez nálady a očima přelétl několik řádků. Posadil se na postel a zabral se do písmenek. Dlaní si přejížděl po čele, vypadal zamyšleně a zvláštně bezmocně, možná zranitelně.
Nedovolím, aby se naše cesta rozdělila, jen potřebuji čas. Znamenáš pro mě právě tolik co Maxmilián a já nemohu volit mezi vámi. Až se postarám o něho, potom budu přemýšlet o cestě domů. Snaž se pochopit moji situaci a city. Nemůžu dopustit, abys byl smutný, Anseme, a přeci vím, že kdybych dnes přišel sám, neotevřel bys mi... Ale to není tak podstatné jako tvoje bezdůvodná uraženost. Dávám ti přednost před vším a před každým, a pokud ti ji jednou nedám, znamená to jen, že je to nejlepší možné řešení... Takové, které tě má ochránit.
Rozrušeně si povzdechl. Převrátil dopis naruby a vzal si jej s sebou ke stolu. Nenašel žádné kloudné pero, sáhl tedy po pastelce. Psal a mračil se, pastelka vrzala a naříkala, jak jí smýkal po papíře.
,,Dáš si čaj?" Našel v sobě Damián ždibek slušnosti a Jakub lhostejně pokrčil rameny. Otrávený čajem nebo rozčtvrcený, na tom nezáleželo. Soustředil se jenom na ubohou pastelku, kterou Ansem pevně držel v kostnatých prstech. Chtěl být také na chvíli žlutý a dřevěný.
,,Ty se u nás neposadíš?" Zeptal se Damián medově, načež Jakub si nemohl povšimnout důrazu na slově ,,nás", které mělo připomenout, že je tady místo akorát pro hosta a tichého obdivovatele, nikoliv soka. Rozhodl se, že to nebude akceptovat a ohrnul nad jeho hranou vstřícností nos.
Ansem odhodil pastelku do malého košíku k ostatním polámaným a zmučeným barvám. Přeložil psaní a nad obálkou si nelámal hlavu. Jakub si stejně psaní nemohl přečíst, protože by mu nerozuměl. A vlastně na tom ani nezáleželo.
,,Zasloužíš si něco od cesty, ale nic sladkého tady nemám." Podal mu vzkaz a bezradně se rozhlédl pokojem. Nic jej dostatečně neupoutalo.
,,Těžítkem po hlavě." Zamumlal si Damián pro sebe a rychle schoval svůj andělský úsměv do šálku čaje. Byl neodolatelný, především v dobré náladě, protože nebezpečný vetřelec odcházel.
,,Myslím, že dole je něco dobrého, podívám se." Ansem položil Jakubovi ruku na záda a jemně jej postrčil ke schodům. Věděl o kyselých bonbónech na ošatce ve spíži. Hravě na ně dosáhl, i když je otec schoval pod dózu se sušenými švestkami.
,,Řekni Christianovi," vtiskl mu sáček bonbónů do dlaně, ,,že tě nemusí honit jako nadmutou kozu s jedním popsaným lístkem. Může mi to přinést sám." Zatáhl závěs před spíží a odemkl vchodové dveře. Slunce si prorazilo cestu do studené chodby. Jeho oči se zaleskly, jako by byly ze zlata. Ani špetka modré. Jakub sklonil hlavu a spásně se nadechl čerstvého vzduchu. Nechápal, proč se s ním dějí tak zvláštní věci, kdy myslí na ztracený blankyt. Díval se do spousty očí, ale žádné nebyly protkané černou pavučinou, jež bránila zvědavcům ve vstupu. Skytá tajemství. Lákalo jej to. Rozpačitě přešlápl na místě. Vnímal jeho nemožně studenou ruku, jak mu putuje po rameni na krk. Zajíkl se, bál se toho.
,,To není dobře, že se bojíš..." Zašeptal smyslný a z jeho hlasu šla slyšet hořkost, překvapení a fascinace kořistí. Nestávalo se mu často, aby se lidé odvážili dát najevo svůj strach, to ho raději skrývali, přetvařovali se a hráli si na hrdiny. V každém stádě ale je minimálně jedna ovce černá. Ansem se obklopoval výjimkami. Vzrušovala jej ta nevinnost a nezkaženost, přestože mu nebylo cizí, kolika rukama už tenhle smaragd prošel. To jej možná přinutilo k úšklebku. Odtáhl se a temně zasyčel. Jediná jeho vada na kráse. Těch tisíce otisků. Možná jej až překvapila krutost, s jakou se vůči jeho plachým citům stavěl. Neovládal se. Věděl, že se ho bojí, a to bylo špatné znamení pro rozdrásanou duši. Uvědomil si to až příliš pozdě. Nechtěl mu ublížit. Chytil ho za ruku, ale Jakub se mu poplašeně vysmekl. Seskočil ze schodů a protáhl se mezi keři.
Branka důvěrně zachrastila.

Ansem se jen bláznivě rozesmál...

 


Komentáře

1 Cathy Cathy | Web | 17. března 2009 v 22:23 | Reagovat

nemám ráda Damiána!!!! Jakub musí být s Ansemem, oni k sobě přece patří:( a to, že Kuva utekl by si člověk řekl,že Ansemovi to bude líto, ale on se bláznivě rozesměje, blesk ať do něj uhodí:D ale ho by to stejně zabilo, tak co:-) ale stejně Ansema miluju, on je tak dokonale zvláštní, prostě NĚKDO!!!

ale Nasem a Jakub, to nemůže být přece jinak:-)

skvělej dílek, takový jaký umíš napsat jenom ty:-)

2 Dannie Dannie | Web | 17. března 2009 v 22:58 | Reagovat

ani nevieš ako mi pokračovanie pohladilo dušu... pár Ansem a Jakub je geniálny a aj Damien sa tam skvelo hodí... všetko je také iné a pritom presne také aké má byť :) som nadšená :))

3 Jessie Jessie | Web | 17. března 2009 v 23:40 | Reagovat

ach toto je tak krasne a uzasne na dobru noc!:p normalne ze awww, fakt krasa...a Ansem a Jakub, akoze....ved...ach...okay cela tato cast je taka fajna, mozno som iba v euforii z toho, ze konecne pribudla, ale proste to je jedno...proste celkovo, je to skvele:)

4 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 18. března 2009 v 1:19 | Reagovat

Ach, ano, miluju Ansema ^^

I když teď mě pěkně naštval xD

On má bejt sakra s Jakubem! *ošklivý pohled*

Takže ať laskavě přestane svoje zvířátko děsit a zaleze si s ním pěkně do postýlky ;D

5 mouša mouša | 18. března 2009 v 11:44 | Reagovat

aaah díky díky <333

a netrapte Jaboubka mojeho *zlý pohled* :D

6 Gay... I am gay... Gay... I am gay... | Web | 18. března 2009 v 14:34 | Reagovat

ovšem na jednu stranu Damian je v právu. Soucítím s ním. Sakra... za chvíli budu chtít vyřadit nejen christiana, ale i Ansema. :D Myslím že Damiana můžu. Ale Jakuba taky...

7 Meline Meline | 18. března 2009 v 18:10 | Reagovat

Ou Damian taký zakeřný, ale co upřímnost nade vše žeo:D prej těžítkem po hlavě...tohle bude ještě docela zajímavý ale hlavně chci aby se Christian s Ansemem usmířili....hádky mezi nimi nemám ráda. Snad se to brzo urovná...a jsem zvědavá na trio Ansem Jakub Damien ať už to dopadne jakkoliv bude to stejně super napsaný.

8 námořník námořník | 18. března 2009 v 18:43 | Reagovat

Damián...pro mě to jistě bude zajímavý charakter.

9 Samanta Samanta | 18. března 2009 v 18:53 | Reagovat

Damián je moje krevní skupina :D

10 Anique Anique | Web | 18. března 2009 v 19:08 | Reagovat

proč mě na střídačku nutíš mít ráda Ansema, nemít ráda Ansema, mít ráda Ansema atd? zrovna teď ho opravdu ráda nemám:P ale tuhle story zbožňuju

11 Gay... I am gay... Gay... I am gay... | Web | 18. března 2009 v 19:14 | Reagovat

já nemám rád christiána a pomalu přestávám mít rád i ansema. :D

12 Domka Domka | 18. března 2009 v 21:26 | Reagovat

sakra...já  Ansema prostě  žeru <3333

13 homosexuál homosexuál | 18. března 2009 v 22:08 | Reagovat

teda Syhy, zacinam mit misto Kuby depky, jak mu to muzes delat? ja byt na jeho miste zesilel bych, jooo, rarita jako je Ansem snad ani neexistuje a to me fascinuje, je temer jak mimozemstan (zvlastni prirovnani:D:D:D:D:D:D)

14 Dzesi3 Dzesi3 | E-mail | Web | 25. března 2009 v 13:20 | Reagovat

x) to je tak ... zvláštne , celý Ansem jeden bláznivý :D úplne sa mi nasťahoval do hlavy  . Som zase posadnutá x) krása =)

15 tonka tonka | 24. dubna 2009 v 18:42 | Reagovat

toe upe nejvíííts úžasnýýý...už jsem tady dlouoh nebyla ...ale stejně mi to pořád fascinuje....seš stě nejlepší syhyno

16 flixo flixo | E-mail | 19. listopadu 2012 v 1:14 | Reagovat

a já miluju všechny tvoje postavy. :) ze začátku jsem syce neměla moc sympatií pro Viktora, ale každý tvůj hrdina má něco do sebe, čím se podílí na jedinečnosti příběhu.
na Damiána na scéně jsem se těšila. už mi chyběl. a ano, oproti Jakubovi má jasnou převahu už svou nevinností a nedotknutelností. proto taky patří Ansemovi. :)

17 flixo flixo | E-mail | 18. ledna 2013 v 22:03 | Reagovat

hledám, kde jsem skončila ve čtení podle svých komentářů a najednou vidím takovou hrubku, že bych si za ní nafackovala.  O_O :D se stydím. :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama