Květen 2009

Saltarïna - 34.kapitola část 2

30. května 2009 v 23:26 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA

Viktor věděl, že se dnes Jakub vrátí. Max mu to při snídani pošeptal do ucha. Nejsladší a nekrásnější novina za poslední měsíce! Byl jako na trní. Poskakoval bytem, tančil s Azorovičem v náručí. Proseděl u okna celou věčnost. Christian se stále nevracel...



Saltarïna 33.kapitola, část tři

21. května 2009 v 19:56 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Damián neměl žádnou myšlenku, kterou by dokázal udržet.

Saltarïna - 33.kapitola část dvě

21. května 2009 v 19:45 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA


"Páni, to je tak hezký!"


Saltarïna 33.kapitola, část jedna

21. května 2009 v 19:37 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA
Věnováno také jednomu chlapci s šedýma očima, jehož fotografie se promítla do postavy Jakuba v této povídce. Jistě o tom nemá nejmenší tušení a rozhodně by si to nepřál. Možná ani nemá rád sladké a jistě mi nemůže rozumět. Žije až na druhém konci světa...

Saltarïna - 32.kapitola; část tři

1. května 2009 v 12:06 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA

Seděli na lavičce a drželi se za ruce. Na chodník obalený sněhem se snášely další bílé kousky. Zachytávali je mezi prsty a hlasitě se smáli. Maxmiliánovy zkřehlé prsty nevíce lákaly vločky sněhu. Bříšky prstů je okouzleně nechal vpíjet do jeho rtů a opětoval láskyplný pohled modrých očí.

Saltarïna - 32.kapitola; část dvě

1. května 2009 v 12:05 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA

"Podívej, co jsem ti přinesl!" Damián nadšeně hupsnul na postel.

Saltarïna - 32.kapitola; část jedna

1. května 2009 v 12:03 | Syhrael |  ○○○ SALTARINA



Maxmilián příliš často nenechával na stole vzkazy, proto Viktor pochopil, že za užmoulaným lístečkem určitě stojí něco významného. Přijdeme až pozdě večer, zařizujeme něco opravdu důležitého! Viktor si nedovedl představit, jak vypadá důležitá věc. Možná, že se konečně přestěhují do jiného bytu, jak si dlouho přáli, nebo jim poteče teplá voda pravidelně. Jenomže všechno stálo příliš peněz a teď si to nemohli dovolit. Jediný pevný příjem zajišťoval Maxmilián a Christian, jejich noční toulky ulicemi dokázaly zajistit stabilitu pro všechny. Viktor odcházel jenom příležitostně, Jakub byl momentálně postavený mimo a se Sebastyénem si nikdo dovolit nepočítal, ačkoliv Viktor slyšel důvěrnou Maxmiliánovu poznámku, že do počtu by se jistě hodil. Ovšem jeho šeptavé upozornění slyšel pouze Christian a nenápadně schovaný Viktor, jenž si s hrůznou fantazií domyslel, že by Sebastyén od nich okamžitě utekl. Nenáviděl jejich "práci" a dával to všemožnými způsoby najevo od prvního okamžiku, kdy mu to celé došlo. Závislí na jeho komunikaci gesty se museli smířit, že pravidelně s nimi odmítal sedávat u stolu, nebo se vůbec zařazovat do chodu domácnosti, jeho nevraživost trvala vždy několik hodin a zahrnoval jí podle potřeby hříšníka od okamžiku, kdy se vrátil s vyčerpaným výrazem a ruličkou bankovek. Maxmilián i Christian se přes to dokázali přenést docela snadno, Sebastyénovo mračení komentovali upozorněním, že díky nim má střechu nad hlavou a teplé jídlo, což jej ostatně vždy přinutilo k rychlému obrácení, ale Viktor těžce nesl, když se od něho Sebastyén odvracel. Jako právě teď. Včera se spolu střetli v koupelně. Viktor se za Azorovičovy soucítěné asistence zbavoval horkou sprchou pocitů zničenosti a zneužití a Sebastyén nikdy neklepal. Podle Viktorova nepřítomného výrazu poznal snadno, kde trávil večer, a svůj nesouhlas mu přednesl absolutní ignorací. Využil volného místa v Jakubově posteli a ještě se k Vikimu otočil zády. Aby toho nebylo málo, Azorovič shledal Sebastyénovy ponožky nadmíru pohodlnějšími pro usnutí v opojení a vlezl si k němu pod deku. Viktor se celičkou noc snažil vypořádat s přicházející depresí. Byla tady zase a stejná jako tenkrát, když se tolik hroužil do zamilovanosti ke Christianovi a bojoval s Felixem. Přestože za tu dobu se mnohé věci změnily a Ansemova pomoc se zdála natolik silná, aby žádná zoufalost nikdy nepřišla, očividně si někdo usmyslel, že trápení ještě nebylo málo. Přibližovalo se a sílilo jakou bouře za okny.

Přeložil lístek a posadil se ke stolu. Hrníček s čajem ještě hřál. Sáhl po rohlíku s jejich vlastnoručně dělanou marmeládou. Sladká chuť ovoce obalila žal do stravitelnější bubliny a sněhová vánice venku mu také vykouzlila na tváři úsměv. Na bříška prstů sbíral drobečky, olizoval je a kousky pečiva krmil také Azoroviče, který využil Maxmilánovy nepřítomnosti a ležel na jeho židli. Napadlo jej, že by mohl prolomit hradbu mlčení. Věděl, že Sebastyén nespí, jenom zíral do zdi a předstíral uraženost, ublíženost. Viktor nechápal proč. Snídani určenou pro něho vzal s sebou. Pootevřel dveře jejich pokoje. Sebastyén se chumlal do Jakubovy přikrývky a očividně mu tak bylo dobře. Ani se nepootočil, když na něho Viktor šeptem zavolal.
"Max a Christian jsou pryč." Položil talířek na zem a posadil se na kraj postele. Azorovič do rohlíku šťouchal čumáčkem a Viktor jej musel nenápadně odstrkovat nohou. Sklonil se k Sebastyénovi, skoro se bradou opřel o jeho hebké, téměř černé vlasy. "Sebastyéne, přestaň se na mě zlobit..." Povzdechl si zničeně. "Já nechci, abys na mě byl naštvaný kvůli takové... věci. My nechceme, abys to dělal také, a nám to nevadí... Prosím, podívej se na mě!" Dotknul se prsty jeho ramene. Měl bezelstnou povahu a nikdy nedomýšlel spojitosti, nechápal důvod jeho reakce a ještě více jej vylekalo, když se Sebastyén prudce posadil a upřel na něho žhnoucí temné oči. Nahmatal Viktorovu hubenou dlaň a stiskl ji tolik silně, až sebou chlapec poplašeně trhnul. "Opravdu... nechápeš proč?" Jeho hlas zněl melodicky a tiše.
Viktorovi se zatočila hlava jako pokaždé, když se ocitl v situaci, která jej hnala do kouta. Nerozuměl mu, měl pocit, že ztrácí pracně získanou důvěru a bolelo jej, jak Sebastyén svíral jeho ruku. Pokusil se mu vytrhnout, bojoval s ním a vzpíral se v něm strach. Sebastyén jej stáhl k sobě na postel. Viktorovi se rozbušilo srdce. Ještě pořád mohl před svým tušením utéct a ovládnout zběsilý tlukot srdce. Věděl, že jeho úmysly jsou čisté, jeho šestý smysl se naučil takové skutečnosti zařazovat před vyšší poznání. Ocitl se uvězněný pod jeho rukama, chvěl se, když zaznamenal prsty, které jej něžně hladily na bradě a tvářích. Instinktivně přivřel oči, tělo si říkalo o hezké pocity a mravenčení, jež v něm vyvolávala fyzická blízkost. Sebastyén se k němu sklonil. Zaváhal. Jediný vrtkavý krok donutil Viktora otevřít oči a ocitnout se zpátky v realitě. Poplašeně sebou škubl a odstrčil jej od sebe. Azorovič zaštěkal a Sebastyéna to polekalo víc než odmítnutí. Stáhnul se do sebe. Smutně sklonil hlavu a pro vlastní porozumění smíšených pocitů si tichounce povzdechl. Znělo to jako šumění křídel ptáčete, které někdo srazil z hnízda, o kterém si myslelo, že je jeho vykoupením. Shýbl se pro svoje oblečení a snídani. Stiskl rohlík v dlani, a než se Viktor stačil byť jenom zajíkavě nadechnout, kouzlo bylo pryč. Ohromený a vyděšený ležel na posteli a ruce si pevně tisknul k tělu. V dálce práskly dveře a ptáče ovládalo zhrzené pípání.
Teď už možná pochopil proč...

*