Srpen 2012

Griško - POSLEDNÍ KAPITOLA ( část 2 )

21. srpna 2012 v 14:59 | Syhrael |  ○○○ GRIŠKO

Přijal hovor a na druhé straně nebylo slyšet nic. Vůbec nic, jen hrobové ticho. Poté k němu dolehla ozvěna slabého pláče. Gríšova pláče. Všechno se v něm sevřelo, stiskl dlaň v pěst, zavřel oči. Nevolnost. Prozrazení. Někdo strhnul jeho děravý plášť, nahý přešel ulicí plnou zvědavých, každý si četl v jeho hlavě, jež se stala pro celé lidstvo otevřenou knihou v jednom z jazyků, kterému rozuměli všichni.

"Vím to." Andrej promluvil. Tiše, prostě, prázdně, bez emocí. Jeho hlas zněl až hrozivě, jak postrádal zlobu. "Všechno. Právě mi to řekl."



Griško - 6.kapitola - část dvě

4. srpna 2012 v 1:12 | Syhrael |  ○○○ GRIŠKO
Hovory s otcem bývaly skvělé, pokud se na obou stranách vydařila nálada, což se ovšem tak často nestávalo. Ansem by napočítal na prstech jedné ruky, kolikrát hovor zakončili ve smíru, s nadšením a klidným tónem. Jen opravdu výjimečně. Ale i dnes to začalo krásně, mluvili spolu nejdříve o důležitých věcech, poté se však konverzace stočila k otázce - Kdy za mnou přijedeš? - a Ansem dočista rozmrzele odpověděl, že se mu příliš nechce. Zatím. Protože návštěva Vladana znamenala vycestovat z Ruska do Čech, kde se necítil bezpečně, a především - kde přebýval Christian. Z posledního krátkého shledání byl Ansem jen zničený a zůstal tím hluboce poznamenaný, že se často ještě teď budil v noci hrůzou a přepadla jej úzkost, kdykoliv si tu skutečnost uvědomil. Otec to dobře věděl, ale o zavrženém synovi nepromluvil ani slovo. Lákal Ansema všemi možnými způsoby. Na staré šátky, které mu laskavě schoval z nějakého vyklízení půdy, kam se pokaždé uměl dobře nachomýtnout, na překrásnou dceru ženy, která mu chodila vařit, na prosby i výhružky, na docela zajímavé sliby, slabiny i jiné hříšnosti.

"Chodí ke mně žena, má spoustu dětí, nejstarší je chlapec, je takový… maličký, hubený, vídávám jej toulat se po městě. Jak jen se jmenuje-… Damián, ano, už vím. Ten by se ti líbil! Je to skutečný andílek, ten kluk, musel bys ho vidět, spatřil jsem toho v životě už hodně, ale něco takového ještě ne… Jeho matka se ke mně chodí léčit a nemá moc peněz, přemýšlím, že budu chtít jeho místo nich." Odmlčel se Vladan vášnivě. Ansem si odmítavě povzdechl. "Proč mi to vyprávíš? Myslíš si snad, že když už vím jeho jméno, nemůžu ho zabít? Jako to dělají malé děti u ochočených králíků? - Maminko, nemůžeme sníst Ťapinku k obědu, už má jméno, a co má jméno, je lidské!" Uchechtl se téměř nepříčetně a otec chvíli mlčel vyčerpán jeho cynismem, než byl schopen pokračovat.


Griško - 6.kapitola - část jedna

4. srpna 2012 v 1:10 | Syhrael |  ○○○ GRIŠKO


Šli ulicí a drželi se za ruce. Bylo chladné ráno. Nepotkali ani živáčka. Vyprávěli si a hlasitě se smáli. Před výlohou jednoho z drahých obchodů se zastavili.

Maxmilián ukázal prstem na ně samotné. "Vidíš je? Docela jim to spolu sluší."