Listopad 2012

Rubína - třetí kapitola ( část III. )

26. listopadu 2012 v 18:18 | ﯤyɧrᵃعӏ |  ○○○ RUBÍNA

Bert dopil kávu a položil prázdný hrnek na stůl. Zůstal chvíli sedět s jeho hlavou položenou na svých kolenou. Namotával na prst pramínky vlasů, vůbec nedržely v kudrlinách. Asi nebyl andělsky založený. Přesto ho velmi miloval a udělal by pro něho cokoliv, pokud by jej to mělo udělat šťastným. Přikývl a v pohledu, který mu věnoval, bylo něco nesměle nabídnuto, úplně s dětskou bezelstností. Darius si všiml, pochopil, všechno to pochopil, protože to znamenalo zachytit podstatu, rozuzlit ji, přijmout ji. Nemohl mu to mít vůbec za zlé. Tiše přikývnul na jeho nevyřčenou prosbu. Bert se sklonil, aby ho láskyplně políbil. Poté vstal a odnesl do kuchyně prázdné hrníčky. Vzal Boženku, která se dívala z okna, a položil ji Dariovi na hrudník. Nechal si tu všechny své věci, čímž nemusel říkat, že se vrátí. Přesto všechno, kolik pobídek v jeho pohledu spatřil, ujištění a smírného uklidnění v jeho očích spatřil, neodcházelo se mu lehce. Vrátil se třikrát pro zapomenut drobnosti, až mu vyvolal úsměv na rtech. Neloučil se, protože to by znamenalo, že se od něho odtrhuje a mizí do víru noci s lehkou duší. Ale ona se mu nenesla lehce, snad získala černou barvu, ještě než seběhl schody a loudavým krokem vyšel vstříc noci, jejíž vábení mu brzy dalo zapomenout na všechno. Soustředil se jen na vůni deště a shnilých listů, na šumění lesa, kde byl docela sám. Nepotkal živého člověka, jen toulavou kočku, na kterou zavolal, ale ona jej neslyšela.


Rubína - třetí kapitola ( část II. )

26. listopadu 2012 v 18:17 | ﯤyɧrᵃعӏ |  ○○○ RUBÍNA



"Jsou to představy, nebo nevím. Jedna moje oblíbená spisovatelka napsala, že i pouhá myšlenka je skutečná - kdo si dokáže představit, vdechuje tomu život. Ono už se to dávno někde děje, na světě… a my to jen vidíme, a myslíme si, že se to odehrává jen v naší hlavě. Ale ne. Na světě existuje neviditelný proud vědomí, takový mezisvět, kde existuje všechno, co si jen představíme. Víte, já bych hrozně moc chtěl mezi ně, ale vlastně nechtěl. Vím, že mnou pohrdají."


Rubína - třetí kapitola ( část I. )

26. listopadu 2012 v 18:14 | ﯤyɧrᵃعӏ |  ○○○ RUBÍNA
Děkuji za komentáře k předchozím kapitolám a přeji hezké počtení!




Syhrael Gavotte

3. listopadu 2012 v 20:59 | ѕyнrael |  rozcestníky

BLOG

Myrtilles blog byl založen 29. prosince 2007 navečer. Dostal název po své první zveřejněné povídce, a to Myrtilles, který ve francouzštině znamená Borůvky. Proto také poznávacím znamením tohoto blogu je odnepaměti fialová barva. Za několik let se změnil jak vzhled blogu, tak i charakter zveřejňovaných příběhů - přeci jenom, první příběh jsem napsala v patnácti :)) Od lehké romantiky po těžší psychologii nejenom mileneckých, ale i rodinných vztahů. Jádro ovšem zůstalo, a to striktní slash, neboli vztahy a láska mezi chlapci. V únoru roku 2014 dostal Myrtilles blog sestřičku - dlouhovlasky.tumblr.com, který je věnován ženskému páru z povídky Rubína.



AUTORKA

Spisovatelská, podzimní, kavárenská, čarující, po kočičím způsobu svá, Červenovlasá.




"... abstraktní moderna mající ráda krámky se starožitnostmi je znamením blíženec, má ráda lidi a společnost, ale za nic by nevyměnila tiché chvilky se šálkem dobré kávy nebo durmanového čaje, kdy je sama a smí přemýšlet. Má mnoho tváří, občas je náladová, nestálá a pro některé složitá. Historie je to, s čím čaruje, neboť pamatuje, když Sfinga měla barvy a tesali jí úsměv. Někdy je labilní, cholerická a příliš hrdá. Přichází vždy jen na podzim. Nic není dostatečně temné, aby přes to nemohla přejít. Královna mečů, ráda se baví, miluje divoké mejdany, které se často zvrhávají. Starý dobrý okultismus. Nebojí se ničeho, co pochází z jiného světa. Umí ocenit krásu. Je velmi všímavá, což ji činí pro některé nebezpečnou. Bývá někdy bezdůvodně neurotická a velmi si hlídá své soukromí. Uhranou ji maličkosti, drobnosti a detaily. S nadšením nosí sovy do Athén a co může - to s nadšením archivuje. Nachází pochopení pro člověka a jeho složitost. Její svět není černobílý, převládá však červená se všemi svými odstíny. Miluje Rusko, kočky, půvabné momentky, cetky a šátky. Červené víno a krásné slečny. Hodně sladké cappuccino. Neřekl bych, že je zlá, raději ovšem nedráždit. Je to kočičí charakter. Dokud se necítí ohrožená, neútočí. Syhrael nemá sociální úsměv a nemává na rozloučenou.

Její příběh, řekl bych, žije už staletí ..."


Stephen Reynold; Atlas nadpřirozených bytostí; str. 667

Pan Reynold se na mně pěkně vyřádil. Má pravdu v mnoha věcech. Miluji skutečně fialkové cappuccino, mám slabost pro zbraně, rychlá auta, myslím ovšem ve staletích a jsem trochu dáma z jiného století. Ruská literatura je pro mě vrcholem spisovatelství. Plánuji procestovat celý svět. Sbírám šperky a hedvábné šátky, vymetám starožitnictví, vetešnictví, nejvíc mě potěší tulipány a dostává mě jedovatá vůně hyacintů. Pořád něco nebo někoho fotím, absolutně miluji Dostojevského, Alexandra Velikého a císařovnu Alžbětu. Jsem kočičí charakter, téměř se nemazlím, hrabu květináče a na vodítko si mě neuvážete. Moje volnost a nezávislost je mi nejdražší, co v životě mám. Mám ráda krásné a především hodné ženy. Oceňuji charakterní krásu lidských duší, fascinuje mě elegance a ženskost. Nejdůležitější pro moje správné fungování je příroda a možnost se v ní na chvíli zatoulat. Čtu si z karet, kávové sedliny a dívám se na mraky po oboze, protože to má smysl. Piju jen vodku nebo červené víno. Ukláním se havranům. Nemám moc ráda cizí lidi a zbytečnou pozornost. Pracuji jako archivář, ráda bych jednou měla kavárnu a obchod se starožitnictvím.

Žiju historií, od módy po životní styl až architekturu, to mě hluboce fascinuje a je tím prostoupena celá má existence. Toužím po vlastním starém polorozpadlém domě a v silném sepětí s přírodou, dnešní společnost nedoceňuji, snad kromě moderní techniky a aut, na to si výjimečně potrpím. Jsem velký humorista a kliďas, nad většinu smrtelných starostí jsem povznesená, ale upřednostňuji samotu a jsem noční tvor. Tvrdě stavím vpřed vlastní rozum a instinkty. Ctím disciplínu a morálku. Nejšťastnější jsem, když můžu s někým komunikovat, psát si, povídat nebo chodit do kaváren, ale je dost těžké si získat moji důvěru. Svých přátel si vážím, když tu pro sebe navzájem jsme, protože člověk nemůže všechno zvládnout jenom sám.

Psaní je můj prostředek, jak získat potřebný klid a nalézt rovnováhu. Můj způsob lásky je mimo jiné i přes písmena, chci dát světu něco dobrého právě takovým způsobem, kvůli tomu ale ještě nemusím vydávat knihy ( ale ráda bych jednou, věřte mi :)) - věřím, že osud sem zavede ty pravé, pro které moje psaní bude nejvíc potřebné. Vážím si každého vaše komentáře a odezvy!

Pokud mi chcete něco sdělit nebo se na něco zeptat, využijte nejlépe emailu syhrael@gmail.com.

Jsem prostředník mezi světy, můžete ke mně mít absolutní důvěru.

S.


můj instagram

kabinet inspirace

spisovatelka




Rubína - druhá kapitola ( část II. )

1. listopadu 2012 v 20:23 | ﯤyɧrᵃعӏ |  ○○○ RUBÍNA

"Ne, tohle se mi skutečně nikdy nestalo." Pokusil se neznít poťouchle, ale ono to nešlo. Uvědomoval si absurdnost situace a nedokázal si představit, jaká bude Dariova reakce, až mu to ráno poví - jenže já bych mu to neměl říci, uvědomil si vzápětí a úsměv se rychle vytratil. Díval se do těch mladých, bláznivých očí, které ještě nevěděly nic o světě, ale docela horoucně ho vybízely k nějaké činnosti.


Rubína - druhá kapitola ( část I. )

1. listopadu 2012 v 20:22 | ﯤyɧrᵃعӏ |  ○○○ RUBÍNA
Hezké počteníčko přeji!