Prosinec 2012

RUBÍNA - pátá kapitola

23. prosince 2012 v 16:04 | ﯤyɧrᵃعӏ |  ○○○ RUBÍNA

Jediný letmý pohled na hodiny jej ujistil o tom, že tomu už nedokáže utéct. Byl tu o dobrých dvacet minut dříve, než byli domluveni. Přešlapoval na místě a pozoroval kolemjdoucí, kteří mizeli v útrobách přitažlivé kavárny, anebo se objevovali ve dveřích zamyšlení, s výrazem dotčenosti nekonečna. Jiskra v jejich očích mu napovídala mnohé o tom, jak chutná umění, a jak duše jím lapená, se svíjí v agonické rozkoši poznání. Chlapec uctivě a s bázní stál před skleněnými okny a nenápadně nakukoval dovnitř, kde kavárna žila svým vlastním životem. Srdce mu poskočilo radostí, když ho spatřil, jak hbitě připravuje kávu, čaj i horkou čokoládu, a odnáší je ke stolečkům, mnohdy s malou úklonou, jako by se ji naučil někde v minulém století. Jedna z tmavých, skoro černých kštic mu byla povědomá, ale tu myšlenku ihned potlačil. Bylo moc brzo, aby tu Bert seděl, měl teď důležitou práci a fotil do pozdních večerních hodin. Soustředil se zpátky na Anastáze a jeho rozkošnou úslužnost. Ladně přitančil ke stolku černovlasého mladíka, přinesl mu kávu a jeho ruce se nepřirozeně třásly. Hypnos se opřel špičkou nosu a oběma rukama o sklo výlohy. Neznámý natočil hlavu, usmál se na Anastáze a okamžitě se stál známým. Byl to skutečně Bert. Počkal, až před něho chlapec položí kávu - bylo to kokosové Latté - a chytil ho za ruku, přitáhl k sobě a něco mu šeptal, možná lichotku, přání nebo něco úplně jiného, což Hypnos se svojí dětskou nevědomostí nemohl vůbec vědět, avšak mohl alespoň tušit, neboť bledé tváře Anastázovy se oblékly do karmínově červeného pláště, on sám upíral pohled do země, a hned zase utíkal očima po Adalbertově obličeji. Přikývnul, usmál se, jeho rozpaky mizely a rozplývaly se. Najednou se ohlédl ke vchodovým dveřím, které hlasitě bouchly přes celou kavárnu, přišla nějaká dívka. Skousl si rty, vyškubl se Bertovi, věnoval mu omluvný, trochu vyplašený pohled, očima zabloudil k hodinám a najednou - prostě zmizel.


Rubína - čtvrtá kapitola ( část II.. ) - Hrůzné tajemství

17. prosince 2012 v 18:54 | ﯤyɧrᵃعӏ |  ○○○ RUBÍNA
"Já?" Bert utekl pohledem k chlapci, který nahý pil svůj čaj, spokojený, že jej má, a nebylo pro něho podstatné, kým bude položen na stůl, jen to chtěl. Musel slyšet, na čem se domlouvají, zůstal nestrannou, tichou hračkou, a neklekal na kolena v zoufalé prosbě být pomilovaný Dariem, což Berta vyvedlo z rovnováhy a pomalu obracelo na cestu směrem k Římu, a poté samozřejmě dál. Anastáz nevypadal tak nevinně, jako si jej pamatoval z kavárny, kde působil čistě, nezneužitelně, jako porcelánová panenka, na kterou se jen dívá, ale nesahá. Nikdo předtím to snad neudělal. Teď o tom Bert dost pochyboval. Měsíc ho vykresloval v obludně zvrácených konturách. Jedním lokem vypil čaj, přistoupil mezi ně a ústy ještě horkými od medu se téměř přisáhl na Bertovy rty. Líbal ho se zuřivou oddaností, chtíčem a vášní, jako by nikdy předtím pro Daria neměl jediný pohled. Prsty mu sáhl do černých vlasů, odtrhl se od něho a zaklonil hlavu jako nezkrotné zvíře. Povzdechl si slastným zašuměním nejtemnějšího sibiřského lesa. Přitulil se k Bertovi a olízl si jazykem rty, pozorujíc Daria. Natáhl k němu ruku, dotknul se jeho dlaně a hned jej pevně chytil a přitáhl blíž.


Rubína - čtvrtá kapitola ( část I. ) - Hrůzné tajemství

17. prosince 2012 v 18:52 | ﯤyɧrᵃعӏ |  ○○○ RUBÍNA
Hezké počtení!
Děkuji za komentáře k předešlé kapitole.

Prosím, pokud Rubínu čtete, hlasujte v anketě.

Užijte si co nejlépe tenhle kouzelný předvánoční čas! ^^

S.