Březen 2013

Rubína - desátá kapitola ( část II. )

27. března 2013 v 0:57 | ﯤyɧrᵃعӏ |  ○○○ RUBÍNA



Nejdříve nechápal, co se stalo, jak procházel tichou, kavárnou a napětí houstlo, pozvolna mu docházelo, že musí ve vzduchu viset něco vážného. Hudba nehrála, múzy mlčely. Úplně vzadu v křesle zahlédl Daria, který hleděl oknem do ulice a vypadal hluboce zamyšlen, bledou tvář halil přízrak hlubokého vnitřního pohnutí. Bert se rozhlédl nepřirozenou atmosférou a spatřil Anastáze, otočeného zády, skloněného nad zmrzlinovým pohárem, jenž nezvykle pomalu chystal. Neviděl mu do tváře, nebylo to ani potřeba. Pod černým tričkem se rýsoval náznak čehosi, co mohlo připomínat silné obvazy kolem trupu. Když se narovnal, bolelo to každého, který si všiml, jak obtížně ten úkon provádí. Jako by jej někdo zbil nebo mu vypálil křídla rozžhaveným železem. Bert se potěšeně usmál sám pro sebe. Další ztracený dílek mozaiky. Miloval vyzrazená tajemství a zřejmé, jasné věci.


Rubína - desátá kapitola ( část I. )

27. března 2013 v 0:56 | ﯤyɧrᵃعӏ |  ○○○ RUBÍNA
Hezké počtení!




Pospíchal. Přeběhl rozviklaným, železným mostem a přeskočil nízkou zídku, která tu zůstala jako pozůstatek kdysi statných městských hradeb. Rozběhl se ztrouchnivělou alejí a nepřestával utíkat, ani když vběhl do starého domu na konci ulice, která platila za nebezpečnou a zapovězenou. Zábradlí se hrozivě otřásalo, když se za něho chytil. Sluneční paprsky prosakovaly na chodbu skrze škvíry mezi prkny, která byla natlučena na oknech. Elektřina zde nebyla. Dům neměl daleko k nařízené demolici, jeho majitel již zemřel. Žilo tu několik nájemníků, po kterých nikdo nepátral a kteří žádného nezajímali. Hypnos byl výjimkou, prostředníkem mezi světem smrtelných, jenž se tady po dlouhých několika měsících ocitnul. Ztrouchnivělý starý dům mu dal vděk najevo vlídnou atmosférou u dveří v posledním patře, kde se udýchaně zastavil. Sotva natáhnul sevřenou pěst, aby zaklepal, dveře se dokořán otevřely a něco světlovlasého se mu s nadšeným výkřikem pověsilo kolem krku, že udělal několik kroků zpátky, aby udržel rovnováhu, a vetché zábradlí je stěží zachránilo od pádu do hlubiny, kde by jejich duše možná nalezly vytoužené souznění.


Rubína - devátá kapitola ( část II. )

10. března 2013 v 1:40 | ﯤyɧrᵃعӏ |  ○○○ RUBÍNA


Bloudí světem fantazie
okořeněné vůněmi orientálních trhů
se zářivými odlesky barevných sklíček
a pudrových odstínů versailleského bálu
napříč elegancí viktoriánských nocí - …


Další odstavec nezvládl, byl skoro nečitelný, jak ho někdo přeškrtal. Pousmál se. Líbilo se mu to. Přišel i s kočkou k němu a nechal mu papír spadnout do klína.


"Nedá se to číst. Nerýmuje se to." Zamumlal Darius neochotně a zmuchlal papír, hodil jej přes celou místnost a zatahal Boženku za ocas. Zamňoukala a zaryla Bertovi drápky do ruky.


"Au!" Sykl Bert a zamračil se na něho.