Sibiřské noci - 11. kapitola ( Maximální sblížení ) část druhá

23. května 2014 v 22:53 | ﯤyhrael |  ○○○ ANSEM A DAMIÁN
"Proč tak najednou?" Zeptal se jenom, když před něho postavil hrníček, a protože tu neměli žádné sušenky ani pečivo, dal mu alespoň půlku makového koláče, co sám měl schovaný ke kávě před mlsnými kluky. "Proč vlastně vůbec? A jak klidně jsi mi to odrecitoval! Jako báseň!"




"Přemýšlel jsem. Člověk tak přijde na spoustu věcí." Zamumlal Damián vyhýbavě a vzal si ten koláč, aby neurazil, přestože na něho vůbec neměl chuť. Maxmilián míchal svou hořkou kávu a začínal tomu rozumět, také mu připadalo, že si to vlastně vždycky přál s ním mluvit, svým způsobem tenhle moment považoval za nějaké malé vítězství - proti Ansemovi.

"Nevadí ti, že Ansem by byl docela rozmrzelý, že jsi za mnou takhle přišel? Už tím totiž nejsi na jeho straně." Neodpustil si.

"Tady nejsou žádné strany." Zavrhnul hned Damián. "Pořád si myslím, že Christian by se měl vrátit domů, myslím si to, ale chápu také tebe, to že máte vztah a že to není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Jenom jsem potřeboval čas, abych to všechno pochopil."

"Takže si mnou přestal pohrdat, nebo to se nezměnilo?" Usmál se Maxmilián hořce.

"Maxi, mě to opravdu mrzí." Damián ho chytil za ruku. Překvapil ho tím gestem. Díval se na něho a přestal se smát. Sklonil hlavu. Byl ještě pořád trochu ublížený, ale odpustit mu chtěl. Vymanil se ze sevření jeho dlaně, založil si ruce na hrudníku a opřel se o židli, zůstal tak a jenom se díval na ubrus. Po chvíli se napil horké kávy. Vnímal chlapcovu nejistotu, zčásti i strach. Dojemné pokání.

"Tak dobře." Řekl mu. "Promyslím to. Mám také svoji hrdost." Pozvedl obočí.

"Však já také!" Odvětil Damián horlivě a znovu ho chytil za ruku. Podíval se na něho provinile a pustil ji. Maxmilián se upřímně zasmál a pohladil ho po vlasech. Přimhouřil laškovně oči. Damián si teprve uvědomil, jak je vlastně krásný. Medové oči, husté černé řasy a překrásně tvarované rty. A ty ruce. Vůbec se Christianovi nedivil, že mu propadl. Přesto, jak těžké měl dětství i život sám o sobě, zachoval si něco … nedotknutelného a půvabného. Nebylo to čisté fyzično, vycházelo to zevnitř. Vnímal to.

"Damiáne, my dva bychom především měli být spojenci. Proti tomu, co máme doma. Chápeš, viď? Nebo ty si myslíš, že to také mám s Christianem jednoduché? Ještě pořád je to především Rus. To znamená všechno." Naklonil se k chlapci, aby mu vyjádřil náklonnost, až si uvědomoval, že mu skutečně odpustil přespříliš rychle, možná že to ani nebylo potřeba vlastně-… najednou toužil si s ním povídat. Oceňoval jeho duševní vyspělost.

Damián přikývnul. Chápal až moc.

"Rusové jsou panovační občas, muži to tak mají v sobě. Ženy jsou jiné, je v nich mnoho pokory a touha oddat se něčemu vyššímu, alespoň nakrátko, pak klidně spadnou dolů, ztratí krásu a chodí se dvěma dětmi na každé ruce, ale muži -… alespoň jeden ruský muž si nakrátko myslel, že mu patří svět. A pak spadl dolů a nestačil se divit." Pohlédl Maxmilián k oknu, položil si dlaně na břicho a dlouze vydechl. "Ale oni jsou ruští muži a ruští muži, že? Ti, se kterými chodím, těm je tak třicet, někdy padesát. Protože si zaplatili kurvu, čekají, že pro ně udělá cokoliv. Jako všechno. To co doma nedostanou. Pro ruské muže jako pro žádné jiné je opravdu těžké přiznat si, že je nepřitahují ženy. A tak s nimi žijí a pak si tu frustraci vybíjí o chvilkách se mnou. Ale jsou i ruští muži, kteří jsou okouzlující, pochopitelně. Rádi se ke mně vracejí. Dostávám květiny jako dívka, drahé čokolády, někdy i šperky. Domů to nosit nesmím. Christian by mě asi zabil. Je strašně žárlivý a vznětlivý, i když tak nevypadá, je v něm hodně takové revolty a zpupnosti, však s tím také odešel z domu. Zároveň je velmi senzibilní, občas vyloženě přecitlivělý. Křičí na mě, aby mě vzápětí objímal a klekal přede mnou. Pak se klidně popereme. Je v nich hrozné temno jako v jejich zemi, chlad ale i oheň. Totální absolutno. Naprostá zkáza. Vyrvou ti klidně srdce z těla, zabijí tě, když nebudeš jejich. Chtějí tě vlastnit. Nadoraz. A je v nich ještě jeden takový rys - občas si vůbec neváží toho, co mají. Neocení to, dokud o to skoro nepřijdou. Ubližují, zraňují-… Damiáne, ty pláčeš?"

Zarazil se. Svým proslovem mu nijak nechtěl ublížit, ačkoliv to možná tak působilo, že slova zvolil záměrně, ale ne. Netýkala se vůbec Ansema. Jenom se ráno s Christianem o čemsi nepohodli a tak nějak ventiloval své rozhořčení. Bylo to vlastně i úsměvné, že očividně je spojovala složitost jejich vztahů s bratry Lisalimů a rozuměli si beze slov.

Damián se otřásl potlačovaným vzlykotem, ztěžka se nadechoval, měl úplně mokré oči, tváře a bradu.

"Ach ne, neplakej, ty potvůrko, to ti vůbec nesluší." Pousmál se Maxmilián. Vstal, aby mu podal ubrousek, kapesníky neměli. Damián si jej vděčně vzal, zadrmolil pár slov díků.

Seděli naproti sobě.

"On-… on si vůbec neuvědomuje, jak je to pro -… mě hrozně těžké. Využil mě jako hračku a jenom mi maže med kolem -… kolem pusy, že se ještě někdy vrátí. Přitom -… přitom si tam užívá, kudy může, já to -… vím to. Andrej mi to také naznačil-… naznačil." Mluvil, jak se nadechoval, úplně se zajíkal. Celý se třásl. "Slyšel jsem, když nezavěsil, jak na někoho mluví-… bože můj, já ho tak nenávidím!"

"To není nenávist." Zašeptal Maxmilián smutně. "Bohužel to není nenávist, Damiáne."

"Není." Pokrčil chlapec rameny a trhal vlhký ubrousek na malé kousky. Potřeboval ještě jeden. Maxmilián musel odněkud ještě najít celé balení. Také se mu trochu třásly prsty. Rozčilením na toho ničemu, kterému ani nemohl přijít na jméno. Věděl ale, že svůj vztek a zášť nemůže ventilovat nahlas, protože by mu tím jenom ublížil. Koneckonců, kolikrát tady seděl na jeho místě, na té židli, a tekly mu slzy po tvářích, stíral je hřbetem ruky, kouřil jednu cigaretu za druhou? Nikdo ho neviděl, byl totiý Maxmilián Nepřemožitelný.

"Damiáne," oslovil ho jemně a posadil se až těsně k němu, že se skoro dotýkali koleny. "Věř mi, že pro něho něco znamenáš. Vím, kolikrát přišel Christian domů a potutelně se usmíval-… vyprávěl mi, jak mu Ansem líčil o nějakém blonďatém chlapci u nich v domě, který s ním pěkně cvičí." Odmlčel se. Všiml si, že ho tím zasáhl, ale v dobrém. Pokračoval a hladil ho po ramenech. "Pak mi jednou vyprávěl, jak Ansem přišel úplně vyměněný. Jako by se právě vrátil odněkud ze zaslíbené země. Úplně zářil. Byl tak šťastný -… tak podivně šťastný a spokojený. Prý se jen posadil a usmál se. Nic neříkal. Christian se tomu hrozně smál. Jenom mu blesklo hlavou - Ty ses určitě zamiloval, ty pitomče. Pak se mu nakonec Ansem svěřil, že ses od něho nechal políbit a ani jsi ho nekousl."

"Měl jsem." Položil si Damián dlaň na oči. "On byl můj první -… neměl jsem to udělat. Neměl jsem se vzdávat tak snadno. Jediný, kdo se tady zamiloval, jsem já. Jediný!"

"Nejsi jediný!" Zatřásl s ním Maxmilián trochu a naléhavě mu zvedl prsty bradu, aby mu hleděl zpříma do očí. "Nejsi-jediný!" Zopakoval mu důrazně. "Christian je jeho bratr, je mu nejblíž jako nikdo. A i on si myslí, že se do tebe zamiloval. Daleko předtím, než jsi mu podlehl ty sám. Prostě jen potřebuješ čas, tak si musíš jenom teď jednoznačně uvědomit, jestli budeš schopen mu ho dát."

Damián neodpověděl. Očividně si ta slova uvědomoval a měla pro něho váhu. Sklonil hlavu a přikývl. V hlavě měl spoustu otázek. Úplně hořel. Ale ovládl se. Obdivoval totiž jeho sílu a klid. Chtěl být také takový. V pohledu, který mu věnoval, byla prosba - i výzva. Uklidnil se. Když ho k sobě přitáhl do náruče, nebránil se. Hezky mu voněl. Tak nějak neznámě. Jako cigaretový kouř, hřebíček, jahody, jehličí -… byl jako tisíc neznámých vůní všech dotčených. Přitiskl se k němu silněji a nadechl se z jeho mikiny. Jak jenom mu ho bylo líto, jak moc chtěl povědět, že se zmýlil, když si o něm myslel tak pohrdavé věci.

Naštěstí Maxmilián znal svět i život, a nebyl v jádru zlý. Jak ho objímal a konejšil, všechno tohle věděl, každou jeho myšlenku. O to víc mu byl sympatičtější a toužil v něm nalézt přítele - protože kromě Christiana nikoho takového neměl. Na ulici se nedělala přátelství, nebyl na ně čas ani útlocitnost v duši. Ani Damián tomu nebyl navyklý, a tak ve své samotě našli spřízněnost.

"Vážím si toho, že jsi přišel za mnou. Muselo ti dát moc velkou práci." Pousmál se ještě a překvapilo jej, když se od něho odtáhl a okamžik na něho jen tak hleděl. Čaj mu úplně vystydl.

"Víš, že ani moc ne? Prostě jsem šel."

*
Jednu věc dodržovali. Nemluvili o tom příliš. Nevyptávali se. Asi by je to zničilo.

Proto když se Christian večer vrátil, zarazila jej Maxmiliánova otázka: "Jak ti je?" - a ještě více se ho dotkl jeho úsměv a dobrá nálada, kterou si nedovedl nijak rozumně vysvětlit.

Na plotně stál hrnec s polévkou. Byla tak hustá, že v ní stála naběračka. Jeden z chlapců, co tu s nimi bydlel, právě v kuchyni večeřel. Maxmilián trval na dodržování určitého řádku - přispívali na nájem a jídlo, bylo tak mnohem jednodušší se vším vyjít a zajistit, měl tak většinu věcí pod kontrolou, a to mu tak plně vyhovovalo. Dva chlapci - Viktor a Jakub, byli o dost mladší než oni, nebyli nijak problémoví. Vlastně jim skoro dělal přísnou matku. O dost horší to bylo s Felixem. Nezdržoval se tu naštěstí často, jako jeden z mála si vždy dokázal sehnat stabilní, i když dost mizernou práci. Felix neměl rád lidi, stranil se i svých spolubydlících. Maxmilián měl silný pocit, že po něm kouká - těma chtivýma očima, pod kterými tála ocel. Těžko mu unikal, jeho doteky byly naléhavé.

Christian se pozdravil s Jakubem. Chlapec se na něho zazubil a dál se věnoval polévce, vypadal opravdu hladově. Většinou celý den někde toulal a přicházel se jen najíst. A peníze nosil málo. Ačkoliv byl docela chtěný a miloval navíc sex, snad právě proto si muže pečlivě vybíral pro kousek citu. Zmizel třeba na tři dny, kdy se strachovali, co se s ním stalo - obětoval peníze za to, že jej nějaký z mužů vzal na hotel do velkého města, koupil mu, co chtěl a dokazoval mu svou horoucnou lásku - aby ho poté zase opustil a poslušně se vrátil domů k manželce a třem dětem. Jakub se nijak netajil citlivou skoro duší a snil o velké lásce. Byl dojemně romantický, až se nad ním kolikrát slitovali. Co mu dali na ruku, hned dokázal utratit, stěží jim vždy dával určenou částku. Kupoval si hlavně sladkosti.

Christian ho pohladil po vlasech a posadil se s talířem vedle něho. To už mu Maxmilián položil zmíněnou otázku - Jak ti je?
"Nic moc." Odpověděl popravdě. Trochu se předtím nepohodli. Nechtěl na něho být nijak zlý, ale nálada také nebyla. Ochutnal polévku. Byla dobrá. Obdivoval jeho kuchařské umění, dokázal uvařit z úplně obyčejných věcí fantastická jídla.

"Trápil tě-… někdo?" Zašeptal Maxmilán a posadil se na kraj stolu vedle něho. Položil mu ruku na rameno a do vlasů. Tak něžný!

Jakub mezitím odnesl prázdný talíř, pochopil, že chtějí být o samotě. Ještě ze spíže nenápadně ukradl gumové medvídky. Maxmilián velkoryse předstíral, že si nevšiml. Christian se zasmál, když k němu dolehl tlumený zvuk roztržení obalu a tiché - Mňam! - z obývacího pokoje. Hned ale zvážněl. Přestal jíst a opřel si bradu o dlaně. Pohlédl na Maxmiliána, který si teprve všiml, že má na tváři modřinu. Dokonce dvě a jeho oči jasně prozrazují, že otázka není zcela na místě. Ani zápěstí nevypadala dobře. Začervenalá a spálená nylonovým provazem. To znal. Tohle ti úchylové děsně prožívali a byla to jejich nejoblíbenější praktika. Prostě je svázat jako hadrovou pannu, umlčet, zbít, vyhnat své ego do zářných výšin.

Christian sáhl do zadní kapsy kalhot a hodil na stůl peníze. Bylo to poměrně dost. Maxmilián se na ně ani nepodíval. Nedokázal udělat vůbec nic. Všechno se v něm svíralo. Většinou totiž chodili společně - muži se dívali, vzrušovalo je to. Poté ani nemuselo dojít ke styku s nimi, když byli dva, poradili si s ním. Ale říkali si víc peněz a ne každý to byl ochoten dát jenom za divadlo. A poslední dobou Christian vyloženě utíkal do téhle trýznivé samoty, jako by se obětovával pro něho vyššího.

"Jak ses měl ty?" Zeptal se jenom a dál večeřel.

Maxmilián neodpověděl. Sklonil hlavu. Bylo mu to líto a chvěly se mu ruce. Bylo ticho, slyšel jenom zvuk kovové lžíce o popraskaný talíř. Naslouchal tomu jako jejich nejmilejší písničce. Cítil z něho jenom rozpolcenost a vyčerpanost, pochopil, že není naštvaný ani ublížený, snad na jejich hádku dočista zapomněl.

"Byl tady za mnou-…neuhádneš kdo!" Pověděl mu rozrušeně. Christian položil talíř do dřezu, nalil si sklenici vody a pomalu z ní pil. Opřel se o linku. Sykl a ustoupil o krok. Instinktivně si sáhl na záda. Podíval se na Maxmiliána. Ten nedopověděl, sklouzl ze stolu a objal ho, dlaněmi přejížděl po bolavých zádech. Sundal mu tričko, i když se bránil a poléval ho vodou. I kalhoty šly dolů. Zděsil se.

"Proč ses nechal takhle ponižovat? Proč jsi mu to dovolil?!" Vykřikl Maxmilián skoro nepříčetně.

Christian neodpověděl, odešel do koupelny. Chtěl se tam zamknout, ale neměli klíč. Držel dveře rukama, ale byl příliš slabý je udržet.

"Bože můj-… Christiane!" Zašeptal Maxmilián jenom a položil mu ruce na ramena. Vnímal, jak se poddává a pomalu sklání hlavu, vlastně se celý tak úplně skláněl, až sklouzl na zem, seděl podél vany a nevnímal ani svět. "Zapálíš mi? Prosím tě?"
Maxmilián sáhl do kapsy pro zapalovač a z košíku haraburdí vytáhl tajnou krabičku, kterou tam měl Felix. Když mu podával cigaretu, všiml si, jak se mu šíleně třesou prsty. Posadil se vedle něho a nohou přibouchl dveře. Najednou věděl, že stačí tam jenom být s ním na zemi a nepřemýšlet. Christian nahmatal jeho ruku a zlehka ji hladil. Dělili se o tu jednu cigaretu. Věděl, že musí mluvit. Prostě mluvit - říct cokoliv.

"Byl tady Damián."

"Damián?" Očividně přišel Christian na úplně jiné myšlenky. "Cože?"

"Ano." Pousmál se Maxmilián. Vyprávěl mu to celé. Pomalu a pečlivě s každým důležitým slovem, neboť mu připadalo, že tím zahání jeho černé myšlenky.

"Ach bože, Ansem bude zuřit, až se to dozví, že se kamarádíte." Pohodil hlavou, cigaretu mezi prsty. "Bude si myslet, že ho zkazíš nebo tak něco. A vlastně dobře mu tak, už jak odjel, říkal jsem Damiánovi, že na něho nehodlám donášet, vždycky mu pomůžu, ale ať bude dělat cokoliv -… přivřu oči."

"Proto si tě vážím pro tuhle povahu." Pověděl mu Maxmilián upřímně a vzal mu cigaretu. "Jestli tvůj labilní bratr neunese fakt, že Damián mu hodlá být rovnocenným partnerem a ne hračkou k potěšení, to není můj ani tvůj problém. Ale popravdě si myslím-… že jim to spolu nevyjde. Ansem tam prý někoho má vážněji. Slyšel ho, když špatně zavěsil. Měl jsi ho vidět, jak plakal, chudáček, bylo mi ho najednou úplně líto-… a to jsem nikdy lítostivý nebyl!" Ospravedlňoval se hned. "Co se to se mnou stalo!" Povzdechl si a zaklonil hlavu přes okraj vany. Zavřel oči. Cítil na týle příjemný chlad a Christianovy vlasy jej šimraly na břiše. Lehl si totiž a položil si hlavu do jeho klína.

"Ansem se jen baví, věř mi, má rád sex a potřebuje ho. Damián to o něm ví a musí se s tím smířit. A on mu nikdy nebude věrný. Ansem umí být něžný, okouzlující a pozorný - k lidem, které miluje, těm nechce ublížit, ale potřebuje se také uvolnit, pobavit a prožít trochu bestiality, aby jeho duše měla pokoj. Mockrát jsem přihlížel tomu, když byl na straně toho, kdo bije, kdo má v ruce provaz a na stole obrovskou svíci, kterou ukradl z kostela. Nechal ji hořet dlouho a potom po něm přeléval ten horký vosk a škrtil ho, tloukl ho - kluk křičel tak, že jsem to nemohl vydržet a utnul jsem to." Odmlčel se. Také měl zavřené oči. Maxmilián ne. Díval se do oprýskaných kachliček, snad ani nedýchal.

"Dělal daleko horší věci. Dřív. Také se změnil, ale pořád to v něm je, chápeš. Ty dvě stránky povahy. Určitě by nic takového nechtěl provádět s Damiánem, vždycky mi líčil, jak byl úplně rozrušený, když mu v posteli jednou bolestí vzdychl, prý z něho hrůzou spadlo všechno to vzrušení a málem selhal jako muž. Chápeš to? Maxi, řekni, chápeš to -… trochu? On vždycky bude potřebovat po svém boku někoho, kdo mu bude tolerovat, že po nocích vyráží za pobavením. Jak tvrdí, že sex pro něho neznamená lásku, tak lže, nebo to nechápe - nebo ví moc dobře. Sex, co má s Damiánem je pro něho láska, sex co si dopřává s pouliční špínou, jak se vyjadřuje i přede mnou, aby mi ublížil, už ne. To už je jenom pudovost, to je prostě jenom sex."

"To je především něco jako schizofrenie." Konstatoval Maxmilián.

"To nevím. Otec ho nikdy nenechal pořádně vyšetřit, tvrdil, že je to daň za jeho dar, tak to přesně říkal. A také jsem si za to mohl já, když mě někdy mlátil. Vlastně měl ten muž pravdu," zamyslel se Christian. Kouřil už druhou cigaretu. "Protože Ansem ke mně začal být nemilosrdný a krutý až poté, co jsem s tím začal a vlastně jsem mu ublížil-… v té bolesti nedokázal jednat jinak. A věř mi, mohl jsem se bránit, ale já to nedělal. Schválně jsem se nechal, ještě jsem ho vyprovokoval, aby mi ji vrazil, až mi tekla krev z nosu. Protože dívat se potom na to, jak trpí jako zvíře, když přišel k sobě, jak se nenávidí -… Maxmiliáne, to bylo k nezaplacení, to za to rozhodně stálo!" Zachvěl se. Odporem k sobě samému, tíhou vzpomínek, duševní bezmocí. "Damián je také takový-… věř mi, že tohle se tam přesně stane. Tuším to, a to nejsem prorok." Zašeptal Christian.

"Zabil bych ho, kdyby na něho vztáhl ruku." Zamumlal Maxmilián v náhlé touze Damiána ochránit, když dnes spatřil podstatu jeho duše a dobrotu, která v něm byla, a jenom ji neměl možnost spatřit na ulici, kdy se od něho odvracel. Dnešní rozmluva je velmi sblížila.

"Také bych mu to nedaroval." Zabručel Christian. "Ale myslím, že si dá pozor. Damián mu nemůže ani ublížit. Vždyť je prakticky asexuální k většině lidí a čím jiným by mu zlomil srdce? Je mu oddaný."

"Víš, co mi také pověděl?" Svěřil se Maxmilián a byl vděčný, že ho přivedl na jiné myšlenky. Už se netřásl a cigaretu si také nedal. Jenom tam byli spolu. Přejížděl mu prstem po tvářích a nechal se šimrat jeho řasami.

"Telefonuje si s Andrejem."

"S mým bratrancem!" Zašeptal Christian a položil si dlaň na ústa. "Tak to je hodně zlé. Ale ano, to je typický Andrej-… neměl jsem ho nikdy moc rád. Určitě mu tvrdí, že to dělá s čistými úmysly. Ne. Je v něm křivda kvůli Gríšovi. Ansem mi tvrdil, že mu odpustil. Nevěřím mu."

"Já vím." Uznal Maxmilián. Celou tuhle historii znal. "Však jsem mu také říkal, aby si s ním nevolal. Ubližuje tím oběma - Andrejovi, který se očividně chopil šance, aby to Ansemovi vrátil, ubližuje sobě samému, protože vypadal, že z toho má v hlavě zmatek, a Ansem, až se to dozví -… no, možná se kvůli tomu zase rychle vrátí. Nebo naopak vůbec. A hlavně to asi přeruší jeho dobré vztahy s ním." Shrnul to celé Maxmilián.

"Musím si s Damiánem promluvit." Zamumlal Christian rozhodně a posadil se, jako by snad nejlépe šel hned.

"Jen to ne, prosím tě! Svěřil se mně, ty o tom nemáš vůbec vědět. Nechej to na mně, nějak si s ním -… o tom promluvím. Až k sobě budeme mít trochu blíž. Je jenom vyděšený a nejistý, kromě tebe, starého Lisalima a jejich psa nemá nikoho blízkého. Divím se, jak je vůbec kontaktní a přitom byl celý život očividně jenom sám. Pak přišel Ansem - a teď je zase sám. Ale už ví, jaké to je mít spřízněnou duši -… a zase ji nemá. Je mi ho líto a Andrej to na něho zkouší." Maxmilián vypadal bezradně.

"Tebe nezklamu, neboj se. Ale nenechám to jenom tak. Upřímně -… moje vztahy s Andrejem nejsou moc dobré, nevím pořádně proč, nějak jsme si k sobě nenašli cestu." Odpověděl Christian a s námahou se postavil. Už mu bylo lépe. Zahýbal rameny a ozvalo se sem tam křupnutí. Dlouze vydechl a podal Maxmiliánovi ruku, aby mu pomohl vstát.

Stáli naproti sobě, jenom tak se na sebe dívali. Byl to první Christian, kdo se k němu sklonil a rukama ho k sobě přitáhl těsněji. Políbil ho na čelo, špičku nosu, bradu, na krk -… jenom rtům se vyhýbal, až to Maxmilián nevydržel a skoro ho kousl v zuřivé touze mu dokázat polibkem, že chce, aby to mezi nimi bylo v pořádku. Už nemohl mít nikdy nikoho jiného. Chtěl mu to všechno povědět, jak moc ho potřebuje, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Díval se do země. Ztracený a rozpolcený. Přál si s ním prožít šťastný konec jejich podivné pohádky. Jistě to byla pohádka, protože ten konec, ten byl jistý, a jemu věřil, a nevěděl, co jiného by jej mohlo s takovou jistotou mít.

"Já vím-…" Zašeptal Christian a přivřel oči. Hladil jej oběma rukama ve vlasech. "Já vím, Maxi."

I Maxmilián to věděl a nemusel přitom vůbec nic říct.
 


Komentáře

1 Dalian-adminka Dalian-adminka | E-mail | Web | 24. května 2014 v 14:30 | Reagovat

Až to Ansem všechno zjistí, to budou ty nejlepší kapitoly :DDD Až přijde na Andreje i na vztah s Maxem.

2 Dalian Dalian | E-mail | Web | 24. května 2014 v 14:31 | Reagovat

promiň, špatné jméno :DD Mám ho tam automaticky na svém blogu !

3 Zuzana Zuzana | E-mail | 24. května 2014 v 16:56 | Reagovat

Neviem prečo mi Max k Christianovi vôbec nesedí... ale teraz keď sa porozprával s Damiánom a bol taký skvelý a chápavý, tak teraz ho už mám radšej. Možno mi vadí to čo mal s Felixom, asi...
Nechcem aby sa Damián trápil. Je to taká čistá nevinná dušička a zaslúžil by si niekoho, pre koho bude jediný. Ansem to asi nikdy nebude:( Ale možno sa udeje aj nejaký zázrak a keď si uvedomí, že by o maličkého mohol aj prísť, tak si jeho duša vyberie... a možno aj nie :-? Andreja chápem, že má potrebu pomstiť sa za Gríšu. Tak trochu mu držím palce, len by som nechcela aby sa s Ansemom pohádal príliš na dlhú dobu.
Som strašne zvedavá ako to dopadne.(na začiatku si písala, že je Saltarina stále posledná epizóda, tak tomu chcem veriť, pretože potom by som mohla byť trochu kľudnejšia ohľadom toho ako to celé bude.)

4 Syhrael Gavotte Syhrael Gavotte | E-mail | Web | 24. května 2014 v 17:03 | Reagovat

[3]: Právě přemýšlím, že nebude poslední :-D respektive bych se tomu ráda věnovala už nadoraz, když kolem toho pořád kroužím, to znamená, že bych tady do Sibiřských nocí zapracovala následek Saltarïny nějak. Jsem z toho taky celá vzteklá, protože jsem původně Saltarïnu rozvádět takhle nechtěla, takže je tam spoustu věcí jinak, aby to bylo jednoduché a dalo se to dobře ukončit, tím pádem ale skoro vůbec do toho nezapadá. Nejraději bych ji celou přepsala ale váhám. Je také fakt, že ačkoliv do Ruska odjeli všichni kromě Felixe, Viktor a Sebastyén je prakticky hned opustili - utekli a už se nevrátili. Zůstal tedy Ansem, Damián, Maxmilián a Christian a Jakub. Právě Jakub se snažil dostat k Andrejovi, který se totálně snažil o Damiána, je to celkem pěkný ale smutný příběh, tak nevím, jestli ho zařadím sem nebo tohle ukončím a budu se věnovat ještě těm dvěma. Musím to nějak promyslet ;-)

Jinak ten vývoj Sibiřských nocí bude hodně velké terno :-D

5 Zuzana Zuzana | E-mail | 24. května 2014 v 19:08 | Reagovat

[4]: Och, tak ja netuším čo by si mala robiť, viem, že chcem aby boli všetci šťastní, lenžo to sa určite nebude dať zariadiť, tak len budem odovzdane čakať ako to dopadne. Myslím, že aj Ty sa to dozvieš až postupne, lebo mám pocit, že všetky tie postavy Ti žijú v hlave a robia si to čo oni chcú a Ty to len napíšeš. Alebo ich vieš donútiť aby robili to čo si zmyslíš?

6 Zuzana Zuzana | 24. května 2014 v 19:13 | Reagovat

[4]:vidíš, a ja som si myslela, že Viki a Sebastyén budú chodiť do školy a nájdu si potom prácu:( že im Andrej s Ansemom pomôžu a budú ako veľká rodina... Tak, snáď sú tam vo svete niekde spolu šťastní...

7 IQY IQY | 24. května 2014 v 21:26 | Reagovat

[4]: veľmi potešujúca správička o Saltarïne!
jej koniec je tak krásne otvorený a čaká len na Tvoj nový nádych, utriedenie myšlienok, stanovenie cieľa a hor sa do písania!!! :-)

Juch a trala-la, možno sa dozvieme ako dopadol Andrej s Jakubom, či im pokvetli hrábě, či hodili flintu do žita :-D

dnešný dielik beriem ako takú vysvetľujúcu vsuvku pred výbuchom sopky O_O
trpezlivo si počkám na soptiaceho Ansema, zaskočeného Andreja, bojovného Damiána, podporný team CH+M a možno ma prekvapí aj Dimuško, ktorý by sa mohol otrkať a začať vystrkovať rožky, trošku to Ansemovi ešte sťažiť :-D
aleže som "vzteklá mrcha", čo? prilievať olej do ohňa... ale mne sa to páči :-P

8 Karin Karin | 24. května 2014 v 21:31 | Reagovat

Jsem moc zvědava na další kapitolku jestli se Ansem vrátí ale spíš ne. ;-)  ;-)

9 Syhrael Gavotte Syhrael Gavotte | E-mail | Web | 24. května 2014 v 21:33 | Reagovat

[5]: Ne, neumím je bohužel/bohudík nijak donutit, aby jednali podle mě :) Já bych třeba nikdy nedopustila, aby Damián s Ansemem neodjel, přijde mi to od Ansema jako podraz a dost zoufalé gesto, jakým se paradoxně snaží ho chránit. Zároveň bych já osobně Andrejovi nedoporučovala, aby Damiána jakýmkoliv způsobem kontaktoval, protože to nadělá mnoho zlého, a přestože jsou pro sebe skoro stvoření, je prostě ten druhý.
Ale copak na mě vůbec dají?
Nedají.

Sebastyén zjistil, že má v některé části Ruska příbuzné - cirkusáky, a prostě se mu zastesklo, chtěl za nimi, projevila se jeho krev zkrátka. A tak se rozhodl jít. Věděl, že by tím jen způsobil zmatky a neměl s nimi tak silné vazby - prostě chtěl jedné noci utéct a Viktora tam nechat, myslel si, že to bude lepší. Ale nakonec šli společně, Viktor se ho nehodlal vzdát. Myslím, že jim spolu bylo dobře a nějak to snad zvládli :-) Už jsem to potom také moc nesledovala.

10 IQY IQY | 24. května 2014 v 23:10 | Reagovat

[9]: ďakujem za vysvetlenie Sebastyéna :-)

panebože, Syhrael, TY si tak bezmocná pri vystrájaní Tvojich postáv! aj sa všemožne snažíš, aj tak nepočúvajú Tvoje dobre mienené rady :-D  :-P

ale super pre nás čitateľov, dobre že sú potvorky neposedné, neposlušné, aspoň sa rozbieha desivý dej a bitka sa možno blíži O_O  :-P  :-D  :D

11 Syhrael Gavotte Syhrael Gavotte | E-mail | Web | 24. května 2014 v 23:29 | Reagovat

[10]: On Sebastyén upřímně nebyl moc hlavní postava, kterou bych chtěla rozvíjet, že :) a vlastně na něm bylo od první chvíle patrné, že se u nich moc nezabydlí, ani odjet nechtěl.

No jsem hrozná chudinka :-D fakt to nemám jednoduché, ačkoliv si to někteří myslí, že si jen tak píšu, co mě jako napadne :-D Haha, doporučuji přečíst Rubínu ;-)

Bitka bude pěkně drsná, jsem si jistá, že jich tam pár dobře mířených padne, někdo pojede možná i do Ruska -... no :-D

12 IQY IQY | 25. května 2014 v 11:47 | Reagovat

[11]: Syhy, Rubínu mám v merku a chystám sa na ňu, len si musím vyšetriť viac času a dožičiť si pôžitok z dlhého čítania, zabezpečiť domáci kľud, aby som mohla absorbovať detaily :-)
neznášam vyrušenia typu - nevieš, kde mám mikinu? donesieš mi džús? zajtra by sme mohli ísť nakúpiť? :-x  :-x  :-x  :-x
gŕŕŕŕŕŕ!!! vtedy sa mi otvára nožík v kapse a rodič, nerodič len zabiť O_O  :-P

chápeš, najlepšie všetkých vypakovať do prdele, doma ticho, mobil hodiť z okna, zvonček vypnúť.... a až potom nakopnúť komp a rozbaliť Rubinu... však ja sa ti ozvem k nej, neboj, nenechám na Tebe nitku suchú!!! :-D  :-P

ale späť k bitke!!!
a já to vědela a já to tušila! už se poprali??
super, bomba, nářez, juch a ichachááá, pojedem z kopečka a někdo vyfásne přes pysky!! JÓÓÓÓ :-D  :-)  ;-)  :-P

a zaslúžene! aspoň myslím
och, Syhy, spravila si mi krásny deň, ďakujem
... a že som neskromná... bude zle nedobre, mraky, blesky, pichľavé slová, päste... ale potom...
potom by mohol prísť usmiřovací sexík, bože veď Damián už ani nevie ako chutí Anselmova láska, teda jeho oddanosť,
či sa mýlim? :-x

ok, ok, dobre, chápem... ale snívať môžem :-D

13 Zuzana Zuzana | E-mail | 25. května 2014 v 13:18 | Reagovat

[11]: :D Len ich nechaj nech si robia čo chcú. Keby si im prikazovala čo majú robiť, mohli by sa naštvať a odísť. A čo by sme potom čítali?

[12]: Presne to robím, keď sa dokončí nejaký zaujímavý príbeh. Počkám kým sa všetci vypakujú z domu, maminke zavolám, že ako sa má a medzi rečou oznámim, že som unavená a idem spať aby mi nevolala :D a ponorím sa do príbehu.
Rubína má desivú silu. Aspoň mňa vtiahla do deja tak silno, že sa mi ťažko dýchalo a asi sa na ňu budem odhodlávať dlhšie kým si znovu nechám týrať dušu. Ale to mám aj so Saltarínou.

14 IQY IQY | 25. května 2014 v 14:57 | Reagovat

[13]: ahojky Temná Zuzi ;-)
hech, takže nie som sama pošahanec? výborne
... vítam Nás obe v Klube Lectio nocte
/ rozumej Nočné čítanie /, kde je základnou povinnosťou člena vypakovať zvyšok rodinných príslušníkov z dohľadu, dosluchu a až potom je povolený ponor do príbehov Syhy!
... a MY, stáli členovia Klubu Lectio nocte týmto prisaháme, že budeme NOCOU ctiť, čítať a trpezlivo čakať na Syhrael, zvanú tiež Syhy, alias Guru Tajomných Ruských Duší... tak prisaháme :-)

no čo, čo!!!
aj mne občas hrabne, nie len smutnému Damiánovi :-?

15 IQY IQY | 25. května 2014 v 15:02 | Reagovat

[14]: teda ešte drobné PS
PS - Temná Zuzana, už ma nedes Rubinou, prosím, dobrovoľne vstúpim pod mučiace pero Syhrael a nechám oči pásť po texte,
nechajte ma samú, samučičkú bez barličiek, nech si sama nabijem ustráchanú nočnú držtičku a nech sama vyhlcem stakan blenu, čo ma tam asi čaká...probably 8-)  :-?  ???

16 IQY IQY | 27. května 2014 v 12:10 | Reagovat

[11]: sorry, Syhrael, znova sa ozývam, ale nedá mi nespýtať, keď už Sibírske noci vysvetľujú a dopĺňajú príbeh Ansema, Christiana, Vladana

asi som nepozorný čitateľ, ale nespomínam si prečo Vladan opustil Rusko - ušiel? nemôže sa vrátiť? nasledoval ruskú silnú komunitu v cudzej zemi?
a prečo Christian utiekol z domu práve do toho istého mesta, kde býva Vladan, keď sa tak nenávidia?
náhoda? zámer Syhy pre lepšie reálie príbehu?

sorry, asi sa v tom veľa vŕtam, ale ak je to možné, prosím si odpoveď :-?

ďakujem a úpenlivo čakám ďalší bojový diel, juch :-D  :-)

17 Syhrael Gavotte Syhrael Gavotte | E-mail | Web | 27. května 2014 v 23:48 | Reagovat

[16]: Christian odešel první, to město totiž pro něho mělo magický význam - Lisalimové byli spojení s jednou českou rodinou, se kterou si v dávnověku po carské revoluci pomáhali, takže Česko pro ně mělo jisté kouzlo. Navíc Christian, když se rozhodoval, kam utéct, nevěděl o jiné zemi, kde by lépe zapadl už jenom kvůli jazyku. Vladan ho následoval - ačkoliv s podivem - ze stejného důvodu, nejdříve přijel jenom na odpočinek a aby se pokusil syna kontaktovat ( což se nevydařilo pochopitelně ) potom se rozhodl zůstat, Česko se mu prostě líbí ( Jenom Ansem se tady necítí tak dobře. ) Ale nijak se Vladan k Christianovi nehlásí a pořádně to nikdo neví, že to je vlastně jeho nevlastní syn, jenom lidé, kteří znají dobře Ansema a dají si to do souvislosti. :-)

18 IQY IQY | 28. května 2014 v 7:57 | Reagovat

[17]: uf, presná a vyčerpávajúca odpoveď, ďakujem, si láskavá :-)

ano, to už si vybavujem, Ansem sa v Česku necíti dobre, teda bezpečne a preto sa ťahá do Ruska

Vladan, hrdý Rus, vychoval k tomu aj oboch synov, ale ako otec to pekne zoral s výchovou a prístupom k Chrisovi :-?
hm, takže ho spočiatku hľadal a mal snahu syna vrátiť do správnych Lisalimovských koľají, zrejme to vždy skúšal krikom, výčitkami, tvrdým slovom,  vychádzkovou paličkou
podarilo sa mu zlomiť len špacírku a vzťah otca a syna

smutné, hepáč v nedohľadne
aspoň že sa "pouličná špina" pomerila s Ansemom a Chris má Maxa

jeden zložitejší ako druhý... ale kto nie sme? hoďme ruskou zmrzlinou :-)

btw, Syha, prečítala som si prvý diel Rubíny O_O ech a nafúkalo mi do ohromenej hlavy i očí 8-O
závej ako prasa, metelica fantastična, šedých pierok, mystérie a už tuším ďalší prídel zložitej duše spisovateľa, opar tvorby umelcov a že sa pekne zapotím, kým si rozuzlím nitky vzťahov a čo to z nich poberiem :-)
prosím, počítaj s mojimi doplňujúcimi otázkami, ak nebudem vedieť :-x
ešte raz díky :-P

19 Syhrael Syhrael | E-mail | Web | 28. května 2014 v 16:05 | Reagovat

[18]: Neděkuj, to je samozřejmost, ráda odpovím :) klidně se zeptej kdyby něco, pokud budu vědět :D odpovím.
Užij si Rubínu, mně se líbila moc :-)

20 L L | 28. května 2014 v 20:04 | Reagovat

Maxa som, priznám, v Saltarine nemala moc rada, natožpak v Předtančení, ale teraz.. Teraz mu už rozumiem, a keď postavu pochopím (alebo aspoň časť jej duše), neexistuje, aby som ju nemala rada - aspoň trošku.. A Max teraz u mňa získal obrovskú trošku, z ktorej by však nebolo nič, takže ti chcem znovu poďakovať (s týmto sa asi budem trápne opakovať, ale ver, že si to vďaku zaslúži) za celý tento malý "svet". (:

[12]: tie vyrušenia!! akurát keď prejdem komentáre, začne po mne matka niečo kričať, fuj! :D ignorujem, dúfam, že nechá tak..

21 Zuzana Zuzana | E-mail | 30. května 2014 v 21:15 | Reagovat

[18]: IQY: tak ten Tvoj popis pocitov z Rubíny je úúúplne presný ako to čo som cítila pri nej aj ja. Len som to nevedal tak dobre vyjadriť. Asi si tento Tvoj komentár skopírujem do poviedky na začiatok ako varovanie keď sa na ňu znova odhodlám:)

22 IQY IQY | 30. května 2014 v 21:39 | Reagovat

[21]: ahojky, Temná Zuzana, hich, díky :))
Ty máš skopčené poviedky Syhy v kompe?
vlastne výborný nápad, keď raz zatúžiš po Rubíne, či inej lahôdke od Syhrael a "náhodou" nepôjde server, môžeš začať konzumovať súkromne :-D, teraz už s mojou výstrahou v prológu :))

teda v mojom prípade by som už šnupala, lebo na poviedkach Syhy sa človek po krátkej dobe stane závislým... a povedzte mi, že nie, kto sem pravidelne chodí!!! :-)

ešteže je Syhrael k nám milosrdná a dávkuje nám pokračovania uvážlivo!
že Syhy :-P  ;-)
btw, máme absťák na pokračko Sibírskych nocí... ako díler si sklamala, trvá to!!
ja neviem, čo sú to dnes za díleri, ani o svoje závislé ovečky sa to nestará!!! :-D  :-P  :-x

hanba na Strednú Európu :-x

23 Zuzana Zuzana | 31. května 2014 v 18:04 | Reagovat

[22]: Jasne, že mám, čo keby sa Syhy zase splašila a začala to tu mazať? Zomrela by som na nedostatok syhy-písmenok. A väčšinu jej vecí mám preconvertované v čítačke na mobile aby boli so mnou keď dostanem potrebu na svoju dávku:D

24 IQY IQY | 31. května 2014 v 18:09 | Reagovat

[23]: počkaj, počkaj, Zuzi!!!!
desíš plénum!!
akože boli časy keď Syhy niečo zmazala???????????????????????????? O_O  O_O  O_O  O_O  O_O

KURVA! Idem kopčiť a síce hneď

Ježiši, šoky na moju sobotnú hlavu :-!

čo zmazala a nečítala som??
prosím, daj vedieť - teda, napísala ešte čosi navyše, čo nie je uvedené v Rubrike so zoznamom????????????????????? ???  O_O

25 Kik Kik | 1. června 2014 v 18:57 | Reagovat

Aj ja si myslím, že mu Maximilián odpustil veľmi rýchlo,no chápem ho je v tom niečo, že chcel byť s ním blízky a pritom ukazoval stále, aký je Damián hnusný. Myslím si, že budú vďaka tomu, že sa na začiatku nepohodli k sebe obvzlášť vo všetkom úprimný a že Ansem ak sa dozvie to s Andrejom a ešte k tomu bonus, že sa Damián začal zhovárať s Maxom... asi chytí srdcový infarkt a nebude vedieť koho skôr vytrestať! :D teším sa nato, vôbec ako sa to dozvie a tak. Mám Maxa rada, jeho divokosť som vždy obdivovala a pritom ako dokáže ľúbiť... zaujímavé spojenie v povahe, ale práve to má Christian určite rád, je predsa Rus. ;) tak sa teším na ďalšiu časť príbehu a s dizajnom si hlavu nelám, určite niečo vymyslíš, ak bude vhodná príležitosť :)

26 Zuzana Zuzana | E-mail | 2. června 2014 v 12:26 | Reagovat

[24]: približne pred rokom to tu nefungovalo a vyzeralo to tak, že sa tu niečo deje. a to čo zmazala inde... neviem či nie je tajné:)

27 IQY IQY | 2. června 2014 v 13:24 | Reagovat

[26]: hmmm, Temné Zuzana je teraz Tajomná
ok, spýtam sa priamo u zdroja :-x

28 IQY IQY | 2. června 2014 v 13:33 | Reagovat

Syhrael, prosím, môžeš mi povedať, či máš dajaké Tvoje ďalšie poviedky publikované na webe mimo blogu myrtilles.blog.cz?

ak áno, môžem dostať link?

prípadne... ehm, ehm... vrabce čvirikali, že si mala pred rokom akési problémiky na tomto blogu a čosi si vymazala z Tvojej tvorby... ehm, ehm, nechcem byť vlezlá a drzá, ale, ale, ehm... je to pravda? to akože fakt?

prosím, mám záujem o Tvoje poviedky, tak ich netaj :-D

btw, ten čvirikajúci vrabec bola Temná Tajomná Zuzana... ale odo mňa to nevieš! :-x

29 S. S. | E-mail | Web | 3. června 2014 v 0:35 | Reagovat

[28]: Mám jenom tumblr na střípky mezi Blonďatou a Červenovlasou, ale to není moc důležité si myslím, to píšu jen tak nějak kvůli sobě, tak to mám schovaný :)

A nikde nic jiného nemám. Tady jsem nic nesmazala. Nechala jsem stáhnout nějakou svoji starší tvorbu z twincest blogu, to fakt nějak nestálo za zveřejnění a nemám to ani v počítači a nechci prostě aby to někde bylo :-D

30 IQY IQY | 3. června 2014 v 8:28 | Reagovat

[29]: oki-doki, tak ja ti budem veriť :-P
a čestne na seba bonznem, že ma Zuzi vystrašila s tým mazaním a skopčila som si všetky Tvoje poviedky :-?
mám ich len pre svoju potrebu závisláka a nikde ich neposuniem... tak sľubujem pred anjelom Ansemom i čertom Damiánom a keď poruším slovo... ehm, nech ma príde vytrestať sám Bernard s Norbertom a aby bol trest kruto primeraný... nech príde aj Filip, Matej a Alan ;-)

kruci prdel, teraz si čítam, čo som nasľubovala... a... asi zhreším... ja chcem byť potrestanáááááááááá! áááno :-D

31 flixo flixo | 19. února 2015 v 19:37 | Reagovat

mě se strašně líbí, jaký mezi sebou mají Christian a Maxmilián vztah. hrozně mi tím někoho připomínají. jen s tím rozdílem, že je pohádkový konec opravdu čeká. :)

jinak koukám, co se tu člověk ještě všechno nedočte. :D já pevně věřím, že Saltarïna není tím posledním střípkem v mozajce. zatím pořád píšeš o dobách "před Saltarïnou" a přitom si to, upřímně, komplikuješ ještě víc. jednodušší bude, né přepisovat celou Tanečnici, ale napsat ještě jeden příběh "poté". k tomu je hned několik důvodů. elegantněji vysvětlíš všechny ty potíže, co ti tady teď kluci tropí. Jakubův fanklub se dočká nějakých nových informací o svém oblíbenci. :D a přiznejme si to, Andrej si svou vlastní část zaslouží. a mě to navíc přinese nějakou naději, že vztah s Jakubem, který jsi na konci Tanečnice rýsovala, nebude úplně definitivní. protože to mě budou muset kluci sakra přesvědčovat, že se jeden k druhému hodí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama