Sibiřské noci - 13. kapitola ( Láska? ) část 2

9. listopadu 2014 v 12:20 | ﯤyhrael |  ○○○ ANSEM A DAMIÁN
Damián se znechuceně otřásl. Už věděl, že pro toho nestoudného hříšného kluka sex neznamená nic než chvilku možné rozkoše, která závisí na jeho přístupu, který byl velmi volný, takže v podstatě neměl se svým výdělkem žádné morální problémy.

Snad se tvářil, jako by na to byl hrdý, proběhlo Damiánovi hlavou a uvědomění, že podobnými typy chlapců se vždy rád obklopoval Ansem a že kdyby dokázal na celou situaci hledět sám s nadhledem a sex oprostit od citů, bylo by vše vyřešené, což v něm vyvolalo záchvěv zuřivosti, až zatnul dlaně v pěst a pocítil k tomu klukovi silnou nenávist, kterou vzápětí vystřídala obyčejná lidská lítost, neboť ve své povaze ani nebyl schopen doopravdy temného citu.




Když totiž zasedali v tichosti ke stolu a Jakub se s nadšením přihrnul ke svému talíři špaget, Damián si všiml, že má na zápěstích modřiny, i na krku je měl. Christian ho chytil za ruku a podíval se na něho.
Čekal na vysvětlení, neboť dostal tisíce kázání obzvlášť poté, co našli jednoho z chlapců od Ruměnky v parku. Ležel v podzimním listí nahý a neměl nic než jen tu svoji mrtvou krásu a třicet dva bodných ran.
Jakub k němu vzhlédl od talíře, zamračil se a rukou cukl.
"Ne teď!" Udeřil Maxmilián dlaní do stolu a přetnul napětí.
Damián pochopil, že situace v domácnosti má daleko hlubší kořeny v jejich vzájemných vztazích, než si původně myslel, a snad vzhledem ke svému věku je Jakub vnímán jako někdo, za koho se cítí odpovědní, a těžko nesou jeho svévolnost a snahu vymanit se jejich přístupu, který byl v jejich společenství něčím zcela neznámým, ale ponechával jim důstojnost a dělal je skutečně lidskými.
"Doprovodím tě." Rozhodl Christian po večeři, když se Damián rozloučil. Pouze s Maxmiliánem, kterého vroucně objal. Na Jakuba se ani nepodíval a chlapec se na něho zapitvořil za jeho zády, čehož si všiml v malém zrcátku, ohlédl se na něho a věnoval mu nejpohrdavější úšklebek, jakého byl vůbec schopen. Věděl, že se ho to přeci jenom dotkl, protože zůstal okamžik konsternovaný a pak se jen ohlédl stranou.
"Už jen proto, že nemusím být u toho, až Maxmilián bude křičet na Jakuba a možná že si na něm vybije všechnu svoji agresi proti mně." Zasmál se hořce Christian, když scházeli schody.

"Určitě ho nebude bít," podíval se na něho Damián nejistě. "Nebo snad ano?"
Christian mu otevřel dveře, přitom hleděl mezi zaparkovaná auta a nic neodpověděl.
"Neuvědomuje si, že vzhledem ke svému věku vystavuje velikým problémům i nás. Ví moc dobře, jaká jsou pravidla a jak se má chovat, ale ustavičně to porušuje. Přitom je to moc hodný a milý kluk, ale touží po romantické lásce, věří, že jednou bude milován a o tom blouzní celé dny, to se snaží v sobě zabít tou beznadějností v mužích. Máme s ním už jenom problémy, že se na něho vždycky nalepí nějaký postarší muž, který mu naslibuje hory doly a on se od něho nechává využívat, spí s ním jen tak, nevíme o něm -… a vždycky na to doplatí. Nedá si říct. Víš, jak přišel minule domů po třech dnech zřízený? Mysleli jsme, že s ním budeme muset k lékaři, jak byl zmlácený. A měl také strach, byl z toho v hrozném šoku, nemohl jíst ani mluvit -… však je takový mazlivý a přítulný, když vidí trochu něhy -…" Pousmál se něžně Christian a přivřel trochu oči, až Damiána zamrazilo, protože to snad znamenalo, že s ním strávil noc sám.
O téhle stránce povahy nepochyboval, že ji Christian také má. Pozorně se na něho díval a hledal v jeho tváři všechnu podobu s Ansemem. Nebyla v něm pověstná chlípnost lisalimská, ale byl jistě ovlivněn rodinným duchem a svým bratrem.
A láska pro něho neznamenala sex.
"Já vlastně nevím, co budu dělat bez něho -… však dopadnu jako Jakub? Jak moc by to bylo pro mě snadnější." Zastavil se Damián. Vypadal nejistě, zmateně, až nebezpečně rezignovaně.
"To by Ansem nikdy nedopustil-… Damiáne, neposlouchej tolik Maxmiliána, který tě jen utvrzuje v tom, co tě dusí a svazuje," položil mu Christian dlaně na ramena a pohladil ho. Bylo těžké mu odolat, měl v sobě ten mystický nádech léčitele duší a hlas velmi příjemný, takže člověk by mu přitakal na všechno v té chladné noci. "Já jsem Ansemův bratr a já mu nejlíp rozumím, co se mu honí hlavou. Vím, že měl důvod odjet, hodně veliký a silný důvod, neudělal to z rozmaru jenom tak, a také tě nevzal s sebou kvůli -… mnoha skutečnostem, které by to mezi vámi zkomplikovaly daleko víc než je pouhá žárlivost. Neznamená to, že by tě nemiloval."
"Pouhá žárlivost?" Pozvedl Damián bradu hrdě. "Jaké skutečnosti?"
"Například," pustil ho Christian zlehka a přitom sklouzl dlaněmi přes jeho ramena, paže až k zápěstím, "náš bratranec."
"Andrej-…" Vyklouzlo Damiánovi a cukl s sebou. Měla to být celá věta ve smyslu chránění jejich čistého kontaktu. Christian to prořeknutí pochopil, jen naklonil hlavu na stranu a zpříma mu pohlédl do očí.
"Nic mi k tomu nepovíš?" Zeptal se tiše.
Jako kdyby před ním stál Ansem. Mluvil na něho zklamaným hlasem, že tím nalomil jejich důvěru. Stáli pod pouliční lampou a Damián si připadal dočista nahý a věděl, že Christian nemůže porozumět a snad v tom strachu zatoužil mu to zatajit, ale nedovolily mu to ty jeho podmanivé modré oči, které nabídly trochu pochopení, a neodsuzovaly jej přímo, proto si jen povzdechl: "Telefonujeme si." Uvědomil si, jak moc to zní nevinně a Christian ho předešel otázkou: "Jak často?"
"Teď zrovna -… skoro každý večer." Přiznal Damián a to už znělo nejistě.
"A co ti povídá náš bratranec? Co hezkého namlouvá tvé osamělé dušičce? Budu hádat. Říká ti, jak ti rozumí, a nechápe, jak někdo může opustit takové nádherné stvoření, plně ho nedocenit a nezahrnout péčí a vroucnou láskou-… Ansem dobře věděl, proč tě s sebou nevzít, protože to je přesně ono." Nedokázal Christian ovládnout výsměšný podtón. Prostě to nešlo. Nebylo to namířené proti chlapci, ba naopak ho považoval za oběť a pociťoval k Andrejovi silnou nevraživost. Damián si to pochopitelně vztáhl na sebe příliš intenzivně, až se pod tím náporem bolesti rozechvěl a roztřásly se mu rty. Sklonil hlavu a zčervenaly mu tváře, udělalo se mu horko.
O čem spolu mluvili? O všem možném. Povídali si klidně polovinu noci, rozuměli si tolik, až cítil rozervanost ve svém srdci, protože Andrej v něm dokázal probudit překrásné pocity jen tím, jak s ním něžně a důvěrně rozmlouval, ačkoliv se nikdy neviděli a dělilo je přes tisíc kilometrů.
"Musíš s tím přestat. Ukonči to, dokud je čas. Damiáne, kdyby tohle věděl Ansem, zlomilo by mu to srdce-…" Pověděl mu Christian tiše. V Damiánovi se všechno vzepjalo, ty horkokrevné pocity zhrzenosti.
"A já snad nemám srdce? Andrej -… neměl srdce? Víš, co mu Ansem udělal, co dopustil, aby se stalo. Ublížil mu navzdory tomu, že byl jeho krve, zradil ho-… spal s Gríšou v jeho domě, pod jeho střechou, když mu nabídl náruč k zotavení. A ty ho omlouváš za takovou věc, obzvlášť když se tam někde v Petrohradě peleší s kdovíjakou špínou! Zaslouží si vyrvat za to všechno srdce z těla a já přísahám, že to udělám, aby pro jednou věděl, jakou bolest cítí lidé, kterým ubližuje! Podívej, co udělal z tebe, jak ty jsi dopadl kvůli němu!" Vykřikl Damián rozzuřeně a velmi divoce, strčil do něho, bylo to naprosté gesto zoufalosti, jakého se předtím dopustil i Maxmilián, protože Christianova klidná neotřesitelnost šíleně dráždila. Neudělal proti němu vůbec nic, jenom ho zcela klidně chytil za ruce a smýkl s ním k sobě.
"Varuji tě, Damiáne, jestli budeš něčeho takového schopen, budu nucen ho bránit." Řekl mu přísně a Damián se po něm ohnal zuby, jak byl zdivočelý, ale bylo na něm poznatelné, že jej ta myšlenka vyděsila a vydráždila ještě víc. Cukl s sebou, podařilo se mu vymanit, a jakmile si tu volnost uvědomil, rozhodl se utéct domů.
"Tohle je pravá láska, rozumíš?!" Křikl za ním Christian a viděl, jak si položil dlaně na uši, aby ho neslyšel, jistě mu to drásalo všechno živé, co v něm ještě zůstalo.
Láska, která přetrvá navzdory tomu, jak moc ti ten člověk ublížil, takže obětuješ sám sebe, jen abys mohl milovat, kdepak filozofie a popisy, tady máš tu krystalickou podobu jako na dlani, pomyslel si Christian, sotva strčil ruce do kapes kabátu a obrátil se na cestu domů. Ale tohle už vědět nemusíš a vůbec si nezasloužíš dopadnout jako já.
Přišel domů s jednou jedinou myšlenkou a hlubokým odhodláním. Prošel kolem Maxmiliána, který na něho mluvil, nevnímal jeho slova, stále byl naštvaný, beze slov popadl telefon a vytočil číslo, které si navzdory všemu rozrušení tak důvěrně pamatoval -…
Láska?
Co za proradné slovo, které způsobilo vše.
 


Komentáře

1 Clowers Clowers | 9. listopadu 2014 v 12:38 | Reagovat

Áno, děkuji děkuji ;) Úžasná kapitolka, trošku zahlédnout domácnost Maxe. No, kdyby člověk nevěděl, že tam má Ansem "brášku" a ne nějakou pouliční koketku, tak by snad dal Maxovi za pravdu... no ani se neodvažuji doufat že by volal Ansemovi... No Andrejovi by to asi nemělo smysl volat... a říct bu bu bu nevolej už Damiánovi. To asi ne... ale když ses tak ptala, tak to Ansem asi nebude.

2 akari akari | 9. listopadu 2014 v 15:04 | Reagovat

Musím sa priznať, že z tejto kapitoly cítim strašný chaos, akoby niekde v tvojom svete nebolo niečo upratané... Nemyslím to v negatívnom slova zmysle, som veľmi rada za novú kapitolu, no dúfam, že je u teba všetko tak ako má byť. Keby niečo, sme tu pre teba.

Nech to Christian Ansemovi nandá, chcem poriadnu drámu!

3 akari akari | 9. listopadu 2014 v 15:15 | Reagovat

[2]: Ja blbá som si nevšimla prvú časť kapitoly, ospravedlňujem sa. Všetko už dáva zmysel.

4 Sachmet Sachmet | 9. listopadu 2014 v 15:43 | Reagovat

Děkuji moc, za další pokračování!!! Moc jsem se na něj těšila a čekání se vyplatilo! Jsem zvědavá, komu volá. Že by Ansemovi? Trochu jsem doufala, že se v kapitole vyskytne, už mi taky chybí:-) Jakub je psychický masochysta - ale jejich vztah s Damiánem se pobavil. I to, jak občas z Christiana vykoukne i to černé ... Už se nemohu dočkat pokračování (snad tam bude i to, co se děje v Rusku) :-)

5 Hela Hela | 9. listopadu 2014 v 17:30 | Reagovat

Maličký je na tom horšie ako sa zdalo a Andrej ho tými rozhovormi len podnecuje voči Ansemovi a to sa mi nepáči :-( ešte že má Damián Christiana je to napriek všetkému krásna čistá bytosť a slová o tom čo je láska ktoré hovoril Damianovi sú také nádherné,verím že pochopí a začne dôverovať tomu ničemovi :-) aj keď by som ho najradšej poslala zvovu na Sibír nech sa spamätá :D
Pobavila ma Damianova reakcia na Jakuba :-) a to sa Ansem bál že mu Damian zahne..
Milá Syhrael veľká vďaka za tieto kapitoly naozaj za oplatilo čakať :-)
a komu že to vola Chris?byť ním tak by som volala Andrejovi nech dá ruky preč od maličkého......

6 zui zui | 9. listopadu 2014 v 17:40 | Reagovat

s christianovým názorom na lásku celkom nesúhlasím... láska predsa zahŕňa porozumenie, ochranu, snahu neubližovať! kde je to v ansemovej láske? nikde, je pošahanec, ale svojský, uznávam

aha a Syhrael, chris volá andrejovi

7 MSK MSK | 9. listopadu 2014 v 21:25 | Reagovat

Nedávno jsem narazila na tvůj blog. Nemám slova jak se mi tvá díla líbí a čekání stálo za to :)
Myslím že Ansemovi tomu bych já nadala pěkně od plic pokud Andrejovi tak to nevím  mno ...

8 de de | 9. listopadu 2014 v 23:07 | Reagovat

Bala sem se, ze te realita uz nepusti do toho lepsiho sveta s pobihajicima koketama a se zvedavosti nakukovala na stranky, zda se tu neobjevi novy dil (zatimco jsem "listovala starymi strankami" od myrtilles po predtanceni a mlsne se nad nima usmivala) a hle...sen se stal skutecnosti. Neskutecne jak tva tvorba umi projasnit zivot. Moc se tesim, az si tuto kapitolku prectu :) ♥

9 Syhrael Syhrael | Web | 10. listopadu 2014 v 17:41 | Reagovat

Děkuji moc za komentáře, jste skvělí! :-)

10 Karin Karin | 10. listopadu 2014 v 21:14 | Reagovat

Chris volal Andrejovi nebo Ansenovi? :-?  :-(

11 Zuzana Zuzana | E-mail | 14. listopadu 2014 v 16:23 | Reagovat

Jakub je potvora, chápem Damiána, že sa naňho pozerá so znechutením, ale mohol by sa pozrieť aj z druhej strany, nie každý má také šťastie, že sa dostane do takého domu ako Damián
Christiána tiež chápem, že bráni svojho brata... Je to tak ťažké, oni všetci majú svoj diel pravdy, vôbec neviem čo mám cítiť. Som príšerne zmätená.
Ale neskutočne ma mrzí ako Ansem Damiána zanedbáva. Potom je tak jednoduché uveriť inému a upnúť sa k sladkým rečiam...

Chris zavolá Andrejovi? Veľmi by som chcela aby volal Ansemovi, ale tomu neverím, pretože Chris ho miluje a verí, že všetko čo urobí je správne...

Veľmi pekne ďakujem za kapitolu, je mi po nej strašne smutno ale zároveň sa teším, že si sa vrátila a pridala kúsok k tomuto nádhernému príbehu♥♥♥

12 Lake of fake Lake of fake | E-mail | 15. listopadu 2014 v 14:03 | Reagovat

oh můj bože! masterpiece jako vždy Syhy!! Už se strašně moc těším na další! <3 :3 :)

13 Miu Miu | 15. listopadu 2014 v 22:01 | Reagovat

co o tomhle sakra říct?? tak za prvé... dokonalé jako vždycky... je to zvláštní a momentálně nemám moc času, takže se těším :3

14 flixo flixo | 19. února 2015 v 23:11 | Reagovat

další z důvodů, proč jsem tak proti Jakubovi. je hrozně lehkovážný a nezodpovědný. sice touží po lásce nebeské, ale prakticky na ní není ani připravený. spíš hledá někoho, kdo ho vychová, ukáže mu rozdíl mezi dobrem a zlem a až trochu zmoudří, pak si ho ta láska najde sama. to je právě ten velký rozdíl mezi Jakubem a Damiánem. a Andrej už potřebuje něco víc... dobrá dobrá, už ohledně toho mlčím. :D

je rozkošné, že Damiánovi ani nedošlo, co vlastně s Andrejem provádějí. :D ale kdo by se mu divil. jeho rozháraná dušička potřebuje trochu milých a přátelských slov.
myslím si, že Chris zavolá Ansemovi. Andrejovo číslo asi nebude to, které by si tak "důvěrně pamatoval". :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama