Sibiřské noci - 14. kapitola ( Trest? ) část 2.

17. listopadu 2014 v 17:59 | ﯤyhrael |  ○○○ ANSEM A DAMIÁN
Hledal telefon, byl ukrytý pod novinami. Zamračil se.
"Copak se děje?" Usmál se však, jakmile přijal. Pozoroval Dimu, který si prohlížel svoje ruce a střídavě přikládal dlaně na sebe a od sebe.


"Anseme," vyhrkl Andrej naléhavě, "pověděl jsem to otci."
Ticho.
Tak tedy -… nadechl se a opřel se dlaní o stůl, aby to ustál.
"Prosím tě, nevím, co se teď bude dít. Je to nejisté. Otec by si nejraději vzal Dima k nám - prozatím. Potřebuje nějaké pevné rodinné zázemí a u tebe je navíc dost zranitelný, kdyby tě někdo udal, že tam máš dítě. Vladanovi by se to prozatím říkat nemělo. Na to je ještě čas."
Ansem bratrancův souvislý proud myšlenek utnul syknutím.
"Andreji, zadrž prosím tě. V žádném případě nedovolím tvému otci, aby si Dima odvedl. Nedopustím to! Už jen proto, že měl celé ty roky příležitost a nezachoval se jako muž. Lhal Vladanovi, zatajil mu takovou podstatnou věc. A Dimo tolik trpěl, tak se někde trápil! Jen s podivem, že je vůbec naživu. Navíc jsem si téměř jistý, že nějaké schopnosti má, o to víc je žádoucí, aby zůstal se mnou. Není vhodná doba, aby se cokoliv řešilo. Nechci nic řešit!" Zvedl trochu hlas. Instinktem za sebou vytušil pohyb. Ohlédl se. Dimo se krčil u kuchyňské linky, ruce měl schované za zády. Upíral na něho vyděšené zelené oči a celý se chvěl. Pravděpodobně vytušil, že rozhovor je o něm. Z jeho rtů bylo možné vyčíst jen - já nechci pryč! - a ještě prosebné - neopouštěj mě, prosím.
"Tak proč jsi trval na tom, abych mu to pověděl? Vše se jenom zkomplikovalo-…" Povzdechl si Andrej, ačkoliv si uvědomoval, jak absurdně jeho povzdech zní, a vlastně i Ansemova obhajoba. Naprosto chápal, že se na chlapce upnul, Dima si nešlo nezamilovat, ale nebyla jiná možnost a jiné řešení situace, než oznámit pravdu rodině. "Pochop, že potřebuješ pomoci, nemůžeš na něho být sám -… už jen kvůli financím. Co jeho papíry? Potřebuje nějaké. A možné nejlépe, aby odjel na venkov, než se to celé uklidní. Chápej, že nikdo nebude chtít Dimovi ublížit, ani tobě -… nikdo nebude chtít ublížit." Ztišil Andrej hlas, skoro to něžně zabroukal. Znal Ansema příliš dobře a věděl, že pokud v něm vyvolá strach a pocit možného ohrožení, budou se potýkat s mnoha problémy. Věděl, že by byl schopen chlapce klidné unést do Česka, nebo kamkoliv jinam, navíc měl za sebou silnou oporu Alexeje, svého nejlepšího přítele. Alexej měl takové známosti, kontakty a postavení v petrohradském podsvětí, že by byl schopen naprosto čehokoliv. Také Ansema miloval dojemnou platonickou - přátelskou láskou. Tím bylo řečeno vše.
Andrej si uvědomoval hrubou sílu svých myšlenek, a že s nimi nic nezvládne. Zoufale si skousl rty, ticho z druhé strany telefonního spojení jej děsilo.
"Anseme, prosím tě -… přijdu i s otcem, večer. Přineseme ti nějaké věci pro něho, peníze. Nemusíš mít strach. Domluvíme se, jak budeme postupovat dál. Slibuji ti, že otec neudělá nic -… čím by vám dvěma ublížil. Zaručuji se za něho. Nás dva to -… teď spojuje, chápeš?"
"Chápu." Řekl Ansem stručně. Znělo to však chladně.
"Dobře." Pousmál se Andrej trochu a oddechl si. "Připravíš na to Dimu?"
"Pokusím se." Odvětil Ansem a podíval se na chlapce, který připomínal kamennou sochu. Zavěsil. Udělal k němu jediný krok, Dimo ho objal. Na svůj věk byl docela vysoký, opřel se hlavou o jeho hrudník a zabořil prsty do jeho mikiny. Nemusel vůbec mluvit, snad toho ani v té hrůze, že by od něho mohl být odloučen, nebyl schopen.
"To víš, že tě nikomu nedám. Neopustím tě, slibuji!" Zašeptal mu Ansem do vlasů, hladil ho a myslel na všechno. Vzpomněl si -… na Damiána. Ano, na to půvabné stvoření, které si podmanil, zneuctil a opustil. Také mu říkal taková slova, a do jakých činů se promítla? Jak silná byla, že nic nevydržela?
"Já ti věřím!" Zašeptal Dimo a bezstarostně dětsky se usmál.
Ansema dlouho nic nezabolelo jako jeho upřímná důvěra.

*

Jakmile Andrej položil telefon na stůl, ohlédl se hned na otce a spokojeně se usmál.
Nikolaj cuknul rameny a zapálil si doutník, aby se uklidnil.
"To víš, že budu trvat na tom, abychom si chlapce odvedli. Když ne dnes, příště ano. Rozhodně jej nenechám zrovna u někoho tak chlípného a nespolehlivého jako je Ansem!" Rozčílil se Nikolaj. Znělo to tragikomicky.
"To v žádném případě nedopustím." Ochladl hned Andrej. "Na prvním místě je teď Dimo, jeho zájmy. Na Ansema je velmi fixovaný. Nemůžeš je rozdělit. Ansem má na něho dobrý vliv. Nezapomeň, že ho zachránil."
"Andreji," nepřipouštěl Nikolajův hlas námitek, "V žádném případě se to nesmí dozvědět Vladan. Ne teď. Možná vůbec -… nikdy. Ty vlastně nevíš, jaký osud by jej čekal, pokud by navíc měl nějaké -… schopnosti. Snad bych byl pro dohodu s Ansemem, peníze by to určitě spravily, aby se to nechalo vyšumět. Vezmu chlapce k sobě, s matkou -… to udělám nějak, jakkoliv. Nebo mu zajistím výchovu na venkově. Ano, byl by tam šťastný. I studia mu zaplatím, všechno!" Zašeptal poslední slova. Vypadal pohnutě, jako kdyby si uvědomoval hrůzu svých slov a temných myšlenek, ale ve strachu ze všeho nedokázal vidět jiné řešení.
Andrej se posadil k němu na pohovku. Zavrzala. Prsty hladil plyšové čalounění. Teď už tomu rozuměl lépe. Přesto ten pocit hnusu zesílil nad přijatelnou úroveň, celý se otřásl. Nechápal, který nízký člověk by se mohl radovat z takové moci nad ubohým živým tvorem, dítětem, které zavrhla vlastní matka a jeden ze dvou otců, když druhý žil se smířením, že je mrtev. Andreje to v jeho přirozené citlivosti dojalo a nejvíce toužil po nápravě všeho, ačkoliv si uvědomoval, že rozhodnutí nebude lehké.
Bylo ovšem nutné.
"Pokud bude mít nějaké schopnosti, jak by ses k tomu postavil?"
"Nevím." Zamračil se Nikolaj a sklepal si popílek do vrásčité, unavené dlaně. "Myslím si, že žádné v sobě nemá, neprojeví se nic. Je to obyčejný kluk lisalimské krve. Pokud by však -… to by se před Vladanem neutajilo. Ani bych nemohl lhát, protože není hloupý a všechno by mu došlo. A kdyby Dimo talent měl, přeci se nenechá promrhat. To bych nedopustil! Opatřil bych mu nejlepší vhodné mistry a učitele, aby z něho byl léčitel, daleko větší a mocnější než Ansem!" Nechal se unést pýchou, až se zajíkl rozrušením.
Andrej si povzdechl. Neměl sílu jej upozornit, že v této situaci by nejlepším učitelem byl právě Ansem, také bylo zcela zbytečné otce upozorňovat na to, že sice chlapce přijal za svého, ale otázka otcovství Vladana stále visí ve vzduchu a nemohou ji úplně opomenout. Měl stejné právo.
"Zatím mu to tedy neřekneme. Snad nás Ansem nezradí." Zmohl se jen konstatovat Andrej. Nikolaj přikývl. Dokouřil doutník a odešel zařídit nějaké věci po domě, aby mohli večer bezstarostně vyrazit, také chtěl vyhledat ženu, co jim v domácnosti vařila, aby obstarala nějaké věci vhodné pro chlapce.
Telefon znovu začal zvonit.
Andrej ho rozmrzele postrčil prsty, nechtěl s nikým mluvit. Poté se mu to přeci jen rozleželo, mohl to být Ansem, který si rozmyslel, že by ještě něco potřeboval -… číslo bylo ale neznámé. Stejně přijal hovor. Stroze se ohlásil.
"Andreji?" Ozvalo se trochu vážně, malinko chladně, velmi něžně a všelijak rozporuplně, že to úplně překrylo podobenství hlasu a v první chvíli Andrej nebyl schopen jednoznačně určit, kdo mu volá. Vzápětí, když znovu začal další větu, zatmělo se mu před očima, protože to možné nebylo. Muselo se stát něco velmi vážného, nějaká tragédie, nebo se teprve chystala, ale odmítal snad i uvěřit, že mu opravdu volá Christian.
"Doufám, že se na mě nezlobíš příliš, že ti narušuji jistě hezké odpoledne."
Andrej se nezmohl slova. Zatočila se mu hlava a musel se posadit na pohovku. Bojácně se ohlédl ke dveřím, jsou-li zavřeny a připadal si v tu chvíli s neúměrně bušícím srdcem jako malý klučík.
"Christiane!" Zašeptal naléhavě a sevřel prsty okraj pohovky, jako by to byla ruka bratrance a mohl ho těmi slovy zadržet před čímkoliv. Jejich blízkost, přestože tolik kilometrů, ho fascinovala. "Prosím tě, slib mi, že -… že hned nezavěsíš." Vydechl úplně vyčerpaný.
Christian se zasmál. Připadal si v tu chvíli na koni. Nečekal to takové. Obával se právě podobné věci, a to že Andrej s ním nebude chtít hovořit. Také se totiž nerozloučili zrovna v dobrém. Jejich vztah byl zvláštní, byl všechno ale jenom ne pevný a tak absolutní, jako mezi Andrejem a Ansemem. Christian tomu rozuměl, nebyl jeho krve, proto mohl být vždy na pozici jeho dobrého přítele, ale jako skutečného bratrance jej Andrej neakceptoval a stále si před ním zachovával odstup. Jako děti si spolu hráli, v dospívání se objevil chlad a ten zesílil v Christianově těžkém období. Měl pocit, že když utekl od rodiny, Andrej ho odepsal úplně. Litoval ho, celým svým srdcem, však byl dobrý člověk, zároveň stál zcela na straně Ansema a navíc ještě rodiny, která Christiana upřímně zavrhla. Však stejně nebyl jejich -… naposledy spolu mluvili ještě v Rusku, tenkrát když utekl do Moskvy s partou přátel. To bylo vůbec poprvé, kdy se prodával v tak velkém městě a navíc za velké peníze, které hned bezstarostně utrácel. Bohužel se mu jedno povyražení stalo osudným, neboť natrefil na nechvalně známé moskevské podsvětí, respektive na jednoho z jeho představitelů, který se pro něho nadchl a Christian věděl, že pokud se vzepře, bude jej to stát kulku do týlu a zapuštění do betonu. Dozvěděl se o tom Alexej, který ovládal temné uličky Petrohradu a informoval Ansema - nikoliv ovšem ze soucitu nad Christianem - jako právě nad svým nejlepším přítelem. Ansemovi se podařilo jej z Moskvy dostat do Petrohradu, v hrozném stavu. Vypadalo to však nadějně. Idyla ale trvala jenom pár dní - Christian utekl znovu, a to už byla poslední kapka. Právě v tom období se s ním Andrej viděl naposledy, když jedno odpoledne přišel do petrohradského bytu a našel tam bratry v objetí. Věděl, co Christian pro Ansema znamená, proto se nedokázal vyrovnat s jeho přístupem a dal mu to rázně najevo, že u něho se dveře zavřely, přesto -… "Proč mi voláš -… vlastně - stalo se ti něco?" Neskrýval starosti. Nechápal, kde se to v něm najednou bere, ale neřešil ten pocit.
"Ne, jsem v pořádku. Mám se docela dobře. Ale pár věcí mi dělá starosti." Posadil se Christian na kuchyňskou židli. "Nebudu obcházet kolem. Řeknu ti to přímo. Když se Ansem rozhodl odjet, respektoval jsem to. Vždycky jsem - na rozdíl od něho - respektoval přání a rozhodnutí jiných lidí." Neskryl úšklebek a věděl, že Andrej se jistě zašklebil také. V podstatě je to spojovalo. "Ale protože ho znám až příliš dobře, vím, že některá jeho rozhodnutí jsou tak nepochopitelná, že je potřeba, aby je někdo poupravil, aby si nenapáchal v životě více škody. Občas se mu totiž stane, že si tak úplně neuvědomí nebezpečí kolem sebe. V blízkých lidech. Nevím, jak ještě jinak ti to mám říct."
"Co prosím?" Zamračil se Andrej. "Vůbec nevím, o čem mluvíš -… na co narážíš? Co se snad stalo?"
"Nevíš?" Rozmrzel se Christian. "Neříkej, že to nevíš, že se ti nesvěřil -… s jeho zmatenými city k chlapci, kterého tady objevil. Vlastně ho našel v tom největším smetí jako malou perlu. Velmi k sobě přilnuli, řekl bych snad, ačkoliv na takové věci nevěřím, že to je dílo osudu. Co si o tom myslíš? Jistě chápeš, že ta vzdálenost je rozděluje. Ale rozhodně je neodtrhává tolik -…" odmlčel se, znělo to až nebezpečně chladně. "Jako něčí ruce…-"
"Ach tak!" Skočil mu Andrej do řeči. "Ty ses rozhodl hrát na spravedlivého-…"
"-… které prahnou jen po kruté pomstě." Dodal ještě Christian skrze jeho hlas.
Potom bylo chvíli ticho.
"Pomstě?" Otázal se Andrej a jeho hlas byl stejně tak nebezpečný jako myšlenky. Christian i na tu dálku a nemožnost vidět jeho výraz, to jak určitě sedí v otcově domě na jeho drahé plyšové pohovce obklopen blahobytem vždy hýčkaného chlapce, dobře pochopil, že Andrej si to celé bezpečně uvědomuje, a že už dávno to z jeho strany přesáhlo rámec pouhé starostlivosti a bezelstnosti. To by snad bylo i proti všem lidským pravidlům.
"Pomstě!" Řekl Christian a přejížděl si prsty po čele. Začínala ho bolet hlava, kolik myšlenek jej tížilo.
"Nebudu ti lhát," nadechl se Andrej trochu nejistě. "ponížit se na takovou úroveň je pro mě stále trochu lákavé, ale na Ansemovi mi záleží víc, než jsi schopen zřejmě pochopit a připustit si. Nemám v úmyslu mu ublížit. V podstatě jenom čekám na pokyn, na nějaké gesto, že se již Damiánem dostatečně nasytil. Christiane, nemluv mi nic o osudu. Nevěřím na takové věci a už vůbec ne vzhledem k Ansemovi! Kdyby toho chlapce miloval, vzal by ho sebou. Nemáš ponětí, jak opuštěný a osamělý si připadá. Kdo by vystavil takovému utrpení někoho, koho by miloval? Pravděpodobně už si to uvědomuje, teď to akceptuje a pokouší se od něho odpoutat."
"Andreji, já vím nejlépe, jak celá situace vypadá. Jsem s Damiánem v kontaktu neustále, svěřuje se mi a jsem teď jeho nejbližší člověk kromě jejich psa, co mají doma-…"
"Ten s bílými drápky?" Zeptal se Andrej mimochodem.
"Ano ten-…" Zamyslel se Christian nad něčím hlubším, co mu na kratičký moment rozbilo všechno, co mu chtěl říct, ale hned jak představa odešla, našel ztracená slova: "On je do Ansema zamilovaný. A není to láska, kterou by byl schopen v sobě zabít, nebo která by měla odejít. Právě proto je tak výjimečný a Ansema úplně pohltil. Ačkoliv mu nemohl nic slíbit a nic mu dát, Damián se mu stal oddaným, je součást jeho světa - života. Tohle čím si prochází je jenom uvědomění toho, že do budoucna, pokud s ním bude chtít žít a fungovat, musí najít rovnováhu a pochopit, že na něm nemůže viset tolik. A on si to uvědomuje a přijímá to, ale je velmi zranitelný, když mu ďábel jako ty našeptává tak sladké, blouznivé a romantické řeči!"
"Jaké řeči!" Vykřikl Andrej, již se zcela nemohl ovládat. "Nevíš, jak rád to poslouchá a jak touží po něčem takovém. Po klidné, něžné náruči a nějaké jistotě. Teď nemluvím o penězích, díky kterým bych mu mohl dát mnohem více než Ansem. Vzdělání například. Pověz mi, Christiane, zdali si myslíš, že tahle citovost bez racionálního úsudku je dobrá pro svět."
Christian cítil, že mu dochází síly a trpělivost. Už nemohl sedět, přecházel kuchyní a těžko se držel.
"Pro svět? Ty snad myslíš, že já jsem dobrý pro svět? Jsem jenom další balvan, který musí nést. Nikdo nic neděláme pro svět. A není to potřeba! Svět nás nechce a nepotřebuje -… je spravedlivý sám o sobě a pokud se rozhodneš, že si budeš hrát na soudce a jenom tvoje pravda je ta jediná, věř, že tě dříve nebo později čeká trest. Vím to jako nikdo jiný." Hořce se pousmál.
"Přijmu všechny tresty. Nejenom svoje. Vlastně už teď jsem -… potrestaný." Zašeptal Andrej. Zklidnil se. Emoční bouře se pozvolna tišila. Pozoroval vzor na jejich perském koberci. Připomínal hřích, zhmotněný hřích v dokonalém geometrickém tvaru, že se ho mohl dotknout prstem a pochopit každý ten úhel. Také to udělal a věděl, že Christian dokonale pochopil, na co naráží, ale nemohl vědět, že i v téhle situaci je všechno složitější a že to není jenom o Damiánovi, ale právě se svádí hluboký rodinný boj, který mohl vyústit ve válku a nadělat nešťastných mnoho duší. Christian v podstatě do rodiny nepatřil. Nemluvilo se o něm. Jako by neexistoval. Byl navíc vyděděn a odmítnut všemi kromě svého bratra - a Andrej také nemohl tvrdit, že ho škrtl úplně. Posedla ho náhlá myšlenka, že mu to prozradí. Všechno. Úplně se tomu poddal-…
"Mám pocit, že se tam u vás něco děje. Ansem neodjel jenom tak. Nesouvisí to vlastně ani s Damiánem. Je to až absurdní -… ty mi to nepovíš, viď?" Pokusil se Christian neznít zvědavě. Možná že to byla ta poslední kapka.
"Pochopitelně." Byl stručný Andrej. "Našel ho."
"Koho?" Nepochopil hned Christian, ale vzápětí mu v mysli vyvstala drobná vzpomínka, malý střípek rozhovoru s bratrem a vzpomněl si na svůj úsměv nad jeho čirými fantaziemi a planými nadějemi. To jej smetlo takovou silou, že nebyl schopen slova, sotva se jenom nadechl.
"Určitě jste o tom spolu mluvili. Pravděpodobně svého bratra - nebo mého bratra. To vezmi čert čí je. Každopádně to dítě je teď pro něho prioritou, je úplně na prvním místě. Svým způsobem je to dobré, protože přijde na jiné myšlenky -… už tam nejsi ty a bolest z tvého údělu," trochu Andrej znejistěl, neboť si uvědomoval, jak hrůzně to zní, ale byla to pravda v podstatě, "a jistě chápeš, že už tam není ani Damián. Už jen kvůli tomu, že se k vám do Česka nevrátí. Ani nemůže. Ať celá situace dopadne jakkoliv, nevěřím, že by opustil svoji krev, která ho navíc potřebuje a dává mu to najevo. Chápeš." Narážel na Christianův odmítavý přístup vůči bratrovi. "Christiane-… dýcháš vůbec? Chápu, že je to pro tebe šok. Nesmí se to nikdo dozvědět. Už vůbec ne Damián, Ansem si to nepřeje, tudíž to respektuji. Tak podlý zase nejsem. Na druhou stranu -… ani Vladan by to nemusel vědět. Znáš nejlépe svého otce, a co by chlapci připravil za osud. Je to celé složité -… Ansem ti to určitě poví, co nejdříve bude vědět, že to je vhodné a bezpečné."
Christian si uvědomoval jeho slova jako by z veliké dálky, odněkud ze středověké katedrály, kde stál uprostřed a odrážely se k němu od stěn, stejně takový měly na něho účinek, zabodávaly se do jeho těla jako dýky a působily mu fatální zranění. Zavřel oči a varovný hlas v jeho hlavě ho konejšil. Tak to bylo. Mohl si to ostatně myslet a mohlo mu to celé dojít. Proč byl tak bláhový. Teď už nic nemělo smysl. Ansem našel způsob, jak zaplnit díru ve své srdci, kterou mu tam udělal on. Nebude ho potřebovat. Vlastně ani Damiána nebude potřebovat. Nač se vracet. Nový smysl.
"Tak teď už vůbec nic nepotřebuji a nemusím vědět. Náš rozhovor dále je zcela zbytečný. Je dobře, že to vím. Andreji, navzdory všemu ti radím, abys dal od Damiána ruce pryč, nebo přísahám, že to Ansemovi povím. Ostatně -… teď už vlastně můžu." Pověděl mu pevně.
"Ne! Christiane-… počkej!" Polekal se Andrej zmateně, ale bylo pozdě.
Christian zavěsil.

"Co je ti, prosím tě?" Přiběhl k němu Maxmilián, protože zaslechl hluk v kuchyni z obývacího pokoje. Jakmile stanul na prahu, polekal se, protože pochopil, že Christianovi se udělalo špatně, zavrávoral, chytil se stolu, který se otřásl, a spadlo z něho několik věcí.
"Christiane-… co se děje? S kým jsi mluvil?" Vzal ho za ramena a dodal jeho tělu potřebnou stabilitu.
Christian se k němu přitiskl, objal ho pevně kolem krku. Na chvíli zase dítětem, kterému bylo surově ublíženo. Takového jej Maxmilián téměř neznal, ale věděl o tom, proto zůstal klidný, hladil ho ve vlasech. Vnímal bolest, která z jeho těla sálala a samotného jej dusila. Slyšel jeho pláč a jeho tělo se započalo třást jako v horečce.

"Nevrátí se -… určitě se už nevrátí."

Za každý hřích ... ?

Trest!
 


Komentáře

1 akari akari | 17. listopadu 2014 v 19:25 | Reagovat

zamotáva sa to čím ďalej, tým viac...dúfam, že si to Damián odnesie čo najmenej.

Podľa mňa je Dimo Vladanov.

2 Zuzana Zuzana | E-mail | 17. listopadu 2014 v 19:28 | Reagovat

Takže Andrej to konečne otcovi povedal... A ten si ho zrazu chce vziať :( Chudák malý, teraz keď si už na Ansema zvykol mal by byť s ním.
Ansemove sľuby a hlavne to ako si uvedomil, že zradil Damiána ma strašne zaboleli. Sakra, mal by Dimu zobrať do Čiech a tam sa oňho postarať spolu s Damiánom, chlapci by sa skamarátili, mali by sa radi...
Myslela som si, že Christián zavolá Andrejovi... Pretože bratove číslo nemusel hľadať v spomienkach. S Ansemom je v kontakte...
Myslím, že aj Christian ale aj Andrej majú svoju pravdu. Andrej nevyzeral, že chce iba pomstu. Damián je osobnosť, ktorá okúzli každého. Možno sa naozaj zamiloval... nie?
Vôbec som nečakala, že Christiánovi prezradí Dimu. Bolo to hnusné ako mu to povedal, ale zdá sa, že má pravdu. Dima je preňho priorita číslo jedna a Chris a Damián sú odsunutí. Christián má Maximiliána, nie je sám, ale maličký... :( už nebude mať ani Andreja...
Verím, že sa vráti... to by neurobil... alebo?

3 Dalian Dalian | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 19:48 | Reagovat

Ať už to Ansemovi někdo vyklopí, na tohle já nemám nervy :D Stejně si myslím, že Maličký je pro Ansema poslední kapka naděje. Takže se o něj nenechá připravit, otázkou zůstává, jak dlouho mu potrvá, než si plně uvědomí všechno to nebezpečí kolem.

4 Clowers Clowers | 18. listopadu 2014 v 14:02 | Reagovat

Joooo jen to Christiane Ansemovi řekni prosííím... Je to blbec a aspon by si to uvědomil :D

5 MSK MSK | 18. listopadu 2014 v 21:39 | Reagovat

Nevím proč, ale nějak nechci aby Chris něco říkal Ansenovi, jen nevím proč a deptá mě to ! :-? , ale jinak krásná kapitola, těším na další kouzelné úvahy...

6 Karin Karin | 18. listopadu 2014 v 22:05 | Reagovat

Tak tahle kapitola mě úplně rozhodila. :-(  O_O

7 Katerííína Katerííína | Web | 21. listopadu 2014 v 15:35 | Reagovat

omg to je moc pěkně napsaný! :)

8 Lake of fake Lake of fake | E-mail | 21. listopadu 2014 v 19:37 | Reagovat

#<3 XD Nikdy jsem se necítila,na to,abych komentovala díly povídek. Vždycky jsem byla jen v ohromení,jak tvoje fantazie funguje. Jak vlastně můžeš vyplodit něco takového...Jsem tak strašně napjatá co bude dál...Uf,denní dávka fangirlingu je vyčerpána. :D  #<3 XD

9 Hela Hela | 30. listopadu 2014 v 7:29 | Reagovat

Nikolaj je teda hrdina,roky nechal  svoje dieťa trpieť a teraz keď je v bezpečí tak ho chce zachraňovať :-|
Tak Andrej sa vyfarbil ide po maličkom,čo sa dalp čakať,kto by nechal bez povšimnutia taký klenot akým je Damián...Znova si nám ukázala čistotu a zraniteľnosť Christiana,jeho slová,pocity,uvedomenie si možnosti že stratí Ansema, z každej jednej tebou majstrovsky napísanej vety som tú jeho bolesť cítila...Ansem si určite neuvedomuje koľkým ľuďom ubližuje tým že jednému pomáha,verím že sa spamätá.......

10 Liina Liina | 6. prosince 2014 v 20:16 | Reagovat

NO, opojně zírám na poslední řádky a chci pod nima najít další! Bože, jak to bude pokračovat?! Doufám, že ti čas,inspirace a chuť dovolí co nejdřív nás obdarovat dlouhým dílem  :)
Paráda Syhy <3

11 Kik Kik | 8. února 2015 v 10:44 | Reagovat

Hlavne do konca sa strafím, lebo stačilo mi pár viet a to kúzlo čo je medzi Maximiliánom a Christiánom ma uplne pohltilo je to strašne krásne čo majú medzi sebou oni dvaja a páči sa mi ako Christián povedal na rozum Andrejovi a sa mu ohľadom Damiána vyhrážal, to som čakala hehe :D

12 flixo flixo | 20. února 2015 v 0:24 | Reagovat

to bych nečekala, že Christian najde tolik kuráže, aby opravdu zavolal Andrejovi. podle mě by se do toho neměl moc plést. sice slíbil, že bude Maličkého chránit, ale spíše jsem si myslela, že zavolá Ansemovi a promluví mu trochu do duše. o což se vlastně snažil v předchozí části, ale je to dost komplikované, když nevěděl tu pravdu, kterou na něj Andrej takhle vybafl. ten to stejně udělal jen v sebeobraně. ale chápu je. všechny... chápu, proč to celé Ansem tají před Vladanem, Chrisem a Damiánem, chápu, že je teď Dimko středobodem jeho světa. chápu, proč se Andrej snaží Damiánovi pomoci se od Ansema odprostit, pomstu v tom skutečně nevidím, Andrej se na to snaží dívat trochu z většího úhlu, s odstupem. i když sobeckost v tom nezapře, však chápu, že mu Damián musel hodně moc učarovat. a chápu, proč Christiana tahle novinka tak zasáhla, bojí se, že teď o bratra definitivně příjde.
no to chci vidět, jak z tohodle vybruslíš. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama