Sibiřské noci - 15. kapitola ( Rozhodnutí ) část 1.

23. prosince 2014 v 19:12 | ﯤyhrael |  ○○○ ANSEM A DAMIÁN
Vánoce na Myrtilles blogu si nikdy nenechám ujít!
Letos navíc máme už -... víte kolikátý rok? :))

Doufám, že vám tahle kapitola přispěje k vánoční radosti a pohodě.

S.






V prvé chvíli pocítil k Ansemovi silnou nenávist. Skutečně tak spalující a urputnou, že to snad i v Petrohradě museli vědět, neboť se to promítlo na obloze jako malá apokalypsa. Vzápětí pochopil, že Ansem není vinen z Christianovy bolesti. Nenávist trochu ochladla, ale stále zůstávala. Teprve, když se uklidnil, posadil se na židli a dlaněmi si surově otřel obličej, aby přestal plakat - jak jenom se za to styděl! - stručně Maxmiliánovi podal celý telefonní rozhovor.

"Takhle sis ublížil! Ty a tvá bujarost, hrdost a touha ve všem hledat pravdu. Typicky ruská duše." Konstatoval Maxmilián. Pohladil ho po hřbetu dlaně. Christian ucukl, protože vnímal jeho nesouhlas a ne úplné pochopení - ve všem, co se týkalo jeho rodiny, totiž Maxmilián dával najevo, že by nejlépe bylo, kdyby zavřel za vším dveře a rozhodně se k nim nijak nevracel. Především ne k bratrovi.

"Takže takhle to je? Ansem dělá tajnosti s tím, že nalezl svého bratra? Christiane, chápu, že ty nechceš vidět a slyšet pravdu, ale tohle je od něho naprosto-…" Maxmilián se odmlčel. Zastavila ho Christianova varovně zvednutá dlaň. Bylo ticho a ne zrovna příjemné. Měl tendence ho chránit před celým světem a také to v něm vyvolávalo zuřivou touhu ublížit každému, kdo byl za to vinen, že ty překrásné modré oči musely plakat. Ale tady se nedalo nic dělat. Ta bezmoc byla ubíjející.

Christian vstal a šel si nalít trochu studené kávy do šálku. Maxmilián slyšel jeho povzdechy a roztržité hledání pár kostek cukru, které se musely schovávat před Jakubem, neboť je jedl jako bonbóny po hrstech. Také si jich vzal pár, posadil se zpátky. Po jedné si je vkládal do úst a pil přes ně kávu. Přesně po ruském způsobu. Určitě jej to naučili doma, aby ho poté odvrhli, a jemu nezbylo už nic jiného než tenhle zvyk, pomyslel si Maxmilián.

"Vlastně nevím, proč mi to přišlo líto." Promluvil konečně Christian. Zněl už docela vyrovnaně a klidně, jako by sám nedokázal pochopit svoji prvotní reakci, a v tom nepochopení se zračila ještě jakási esence radosti, že navzdory všem jeho pocitům ohrožení je to jistě velmi radostná událost.

"Možná proto, že jsi jeho nejbližší a nevěděl jsi o tak vážné věci?" Uhádl Maxmilián na jeden nádech.

"Damián je mu ještě bližší. Také nemá nejmenší tušení. Jemu to srdce nezlomí, oddechne si zajisté." Povzdechl si Christian, ale pousmál se. To jediné mu snad dělalo radost.

"Povíš mu to?"

"Měl bych." Vyznělo to spíše jako nejistá otázka. "Měl bych udělat všechno proto, aby se to mezi Ansemem a Damiánem urovnalo. Jenom nevím, zdali je to zrovna tohle nejlepší krok."

"Možná není?" Zamračil se Maxmilián. "Nemůžeš přeci pořád napravovat Ansemovy chyby. Je to jeho boj. On se na nikoho neohlíží-…"

"Maxi, tohle je ale vážná věc. To není žádný jeho rozmar." Namítl Christian trochu bezmocně. Jeho dřívější sebejistota byla pryč. "A co se mi vůbec nelíbí, že strýc s Andrejem se spolčili proti Ansemovi a de facto i otci, určitě udělají všechno proto, aby jim chlapec zůstal. Přesně chápu, o co tam jde a jak to budou chtít řešit. Na to znám lisalimskou povahu až příliš dobře!"

"Chceš mi říct, že by snad bylo dobře, aby se tvůj otec staral o třetího syna? Ublížil další živé bytosti? To snad -…" Maxmilián působil nevěřícně a velmi roztrpčeně. Christian mu neodpověděl, namísto toho se zahleděl z okna. Podstata jeho uvažování měla několik tváří a Maxmilián je všechny prohlédl. Jistě byl trýznivě mučený bratrovým odjezdem, to jej silně zasáhlo, ačkoliv se snažil nedat to najevo. Určitě tedy musel vědět, že pokud by se o chlapce měl starat Vladan, Ansem by mu byl opět nablízku. Možná se i nabízelo smírné řešení rodinné situace, skutečně se vše mohlo nějakým způsobem uhladit a srovnat. Z toho pramenil ten názor, že by Vladan měl o všem vědět. Zároveň se v tom ale odráželo vědomí vlastního osudu, ke kterému Vladan přispěl a vzpomínky na dětství bratra, které nebylo příliš veselé. Vlastně situace měla příliš málo řešení a každé z nich znamenalo ve svém konečném důsledku oběť pro jednoho a bolest pro toho druhého. Morální důsledek všeho byl ten, že nikdo jistě nechtěl ublížit dítěti.

"Podstatné vlastně je," uvědomil si najednou Christian, že ani nechce odpovědět na Maxmiliánovu otázku, "jestli má ten kluk schopnosti jako Ansem. Ale otcova reakce je v každém směru nepředvídatelná."

"Myslíš, že tam ta možnost je?" Užasl Maxmilián, že by to vlastně bylo veliké štěstí a pozoruhodná náhoda.

"Určitě ano. Řekl bych, že i docela veliká vzhledem k tomu, že Ansem se o něm dozvěděl, že je naživu, a kde vůbec ho má hledat. Jejich duše souzní-… to není jenom tak. Maxi, copak můžeš od sebe oddělit dvě spřízněné duše? A já znám strýce, který se vždy tváří jako vlk v rouše beránčím, že jedná jen těch nejlepších čistých úmyslů -… určitě to bude chtít celé zamést pod stůl, domluví se s Andrejem a Ansem proti nim nebude mít šanci. A nejvíc se ještě ublíží tomu chlapci. Musel velmi strádat celé ty roky, nemáš ani představu, jak těžké dětství ruské děti mají, obzvlášť když bývají nechtěné-… A co se týče Vladana. Všiml sis přeci, že mu stále říkám otec." Odmlčel se. Bolelo to.

Maxmilián ho pohladil po ruce. Stiskl mu sevřenou dlaň. Christian se na své ruce mlčky díval, než přikývnul nějaké svojí myšlence a v jeho tváři se usadil smířený úsměv. Naše duše také souznění, Maxi.

"Co tedy budeš dělat?" Zašeptal Maxmilián, jako by věděl. Už ho nechtěl trápit.

Jeho schopnost vcítění a pochopení byla oproti prvotnímu žáru až neuvěřitelná.

"Co myslíš, že bych měl udělat? Vůbec se vším?" Podíval se na něho Christian. Úplný moment důvěry. Byla to zajíkavá prosba o radu.

Maxmilián se rozhlédl po stole, kde měli spoustu věcí. Zahlédl pero a papír, chtěl si tam napsat výdaje za měsíc.

"Pořád mu říkáš ... otec."

Pomalu se na něho podíval zpátky.

"Ty myslíš-…" Vydechl Christian.

"Ano." Přikývnul Maxmilián velmi pomalu a rozvážně. "Udělej to, Christiane. Nemáš jinou možnost."

*

Cesta k domu, ve kterém bydlel Ansem, jim oběma připadala jako věčnost. Také tak dlouho spolu nemluvili, vlastně vůbec spolu tak dlouho cokoliv nepodnikali. Byli si poněkud cizí, a pokud se přeci jenom sešli na kávu nebo v rodinném domě, rozhovor probíhal stroze a formálně. Bez emocí a nějakých pocitů. Bylo to tak normální v ruských rodinách, kde visela nějaká křivda nebo utajená bolest. Oba dva věděli, co se očekává od jejich rolí, a svědomitě je hráli.

"Vůbec se to tady od doby, kdy jsem tu byl naposledy, nezměnilo." Našlapoval Nikolaj po schodech opatrně, jako by se štítil každého kroku. Rozhlížel se po desetiletí nevymalovaných chodbách, vratkém zábradlí, které vrzalo, když na něho sáhl v rukavici.

Andrej neodpověděl. Nesl krabici s věcmi, byl tedy plně zaměstnán, a navíc se nehodilo odpovědět pravdu, tedy že do tohoto bytu, který se Lisalimům podařilo znovu získat po revoluci, nechce rodina investovat, takže připadl Vladanovi, a ten se svým útěkem do Česka neměl nejmenší zájem byt udržovat. Bylo to pochopitelné, ale ne teď, kdy se hodila každá záminka.

"Skutečně nevyhovující prostředí pro výchovu dítěte. A to nemluvím o způsobu Ansemova života, zdali si k sobě zve nějaké děvky, když tam má dítě -…" Zabručel Nikolaj, když stanuli přede dveřmi. Podíval se na syna, který ho pohledem varoval, že to není bezpečné, mít takové myšlenky.

Zabušil krátce na dveře. Ticho. Znovu. Uslyšel kroky a šramot, chrastění zámku, dveře se pootevřely. Ansemova bledá, vyhublá, nezdravě vypadající tvář ale živoucí světle modré oči, které když se na Nikolaje tázavě upřely, ustoupil o krok zpátky. Cosi zadrmolil. Sklonil hlavu a chytil se prsty za rozepnutý kabát.

Andrejovi přeběhl po tváři úšklebek. Tak to bylo. Mohly za to Ansemovy schopnosti, jeho dar, který vzbuzoval úžas a bázeň, než aby právě před ním se Nikolaj nepoklonil. Pokud jej něco mělo zadržet nebo v něm vzbudit strach, tak jedině Ansemův dar.

"Přeci jste -… přišli?" Pohlédl Ansem z jednoho na druhého, jako by je nečekal, jako by se pro něho stali oba dva přízraky z nějakých snů. Andrej ten bolestivý, vyčítavý pohled nedokázal udržet, dychtivě k němu vykročil a strčil do dveří rohem krabice. Snažil se, aby cítil, že je na jeho straně, že ho nezradí a nepřišel s takovými úmysly. Ansem se na něho trochu lhostejně podíval, nakonec přikývnul a uhnul se stranou vedle dveří, aby je nechal projít.
 


Komentáře

1 Liina Liina | 24. prosince 2014 v 11:04 | Reagovat

Tuším, že jsme prokoketili sedmý rok a nakročíme do osmého? :)
Výborně! Každý rok na Štědrý den čtu nějakou povídku, abych ten den měla opravdu štědrý. Takže si mi udělala ohromnou radost novým dílem :) Krásné Vánoce, Syhý <3

2 Karin Karin | 24. prosince 2014 v 21:03 | Reagovat

Taký jsem ráda za další kapitolu a přejí krásné vánoce a nový rok. :D

3 Zuzana Zuzana | E-mail | 24. prosince 2014 v 23:32 | Reagovat

To je nádherný darček k Vianociam:) Veľmi pekne ďakujem a prajem krásne sviatky Syhrael♥

4 Hela Hela | 1. ledna 2015 v 17:11 | Reagovat

Christian sa mýli v tom,že Damián je Ansemovi najbližšií myslím že to miesto patrí a bude patriť Chrisovi.Aj keď prajem Damianovi miesto po Ansemovom boku,ale tá nádherná Christianová duša,ktorá po utrpení prežitom v detstve je stále čistá a to puto ktoré ho spáje s otcom a bratom sa prejavilo práve teraz keď chce povedať starému Lisalimovi o Dimovi,nedbajúc na to čo mu otec urobil.Dúfam že necúvne a pôjde k nemu som veľmi zvedavá na ich stretnutie :-)

5 Kik Kik | 8. února 2015 v 11:20 | Reagovat

Ach jaj to bude, Nikolaj prišiel, nehovorím že som to nečkalaa ale Dima bude asi velmi zmätený :)

6 flixo flixo | 20. února 2015 v 18:11 | Reagovat

pořád přemýšlím, zda existuje něco, co by mohlo mít tu moc dát Chrise s Vladanem nějak dohromady, usmířit je. možná to měl nechat Chris úplně na Ansemovi, ten by to asi dokázal zařídit tak, aby to jejich rodinu semklo. hlavně ještě pořád nevíme, čí Dimo je.. když to teď Chris Vladanovi poví, zamotá se to podle mě ještě víc a vrazí to do rodiny Lisalimů pěkný klín.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama