Sibiřské noci - 15.kapitola ( Rozhodnutí ) část 2.

23. prosince 2014 v 19:20 | ﯤyhrael |  ○○○ ANSEM A DAMIÁN
Nikolaj stále mlčel. Rozhlížel se předsíní. Nemohl popřít, že jej překvapila nezvyklá čistota a teplo, snad se kvůli chlapci přeci jen vzdal své paradoxní pohodlnosti po úplném málu a zimě, kterou tolik miloval. Všechny věci, které si jen tak nosil ze svých toulek Petrohradem, dodávaly celému bytu magické vzezření jakési zvláštní útulnosti, která v jeho nitru rozlévala pokojnou něhu a vzpomínky na dětství. Snad by přísahal, že potlučený plechový hrnek zdobený vlčími máky, pamatoval jeho dětství, nebo že nízká stolička s několika šátky patřila jeho matce. Z očarování jej vytrhl Ansemův hlas. Zrovna natahoval ruku ke šperkovnici. Neovládl nutkání se do ní podívat. Připadal si hloupě jako dítě a zjihnutí vystřídala zloba, protože si před ním připadal jako děcko, příliš slabý! A přitom byl dospělý muž, také mohl být jeho otec, a jak by věci jinak vypadaly, kdyby byl jeho otec. Držel by ho zkrátka a jinak vychoval. K pokoře a poslušnosti.




Stáhl dlaň k sobě, pokašlal, aby skryl rozpaky, že byl přistižen, podíval se na svého syna, shledal jej výjimečně vyšší bytostí než Ansema, to proto, že v něm spatřoval svůj vlastní otisk působení a výchovy, a tak byl spokojen, byl to ostatně jediný jeho spojenec na téhle mizerné frontě. Upnul se na něho. Věděl, že Andrej, jakkoliv miluje svého bratrance, otci se nikdy nevzepře. Takové zrady by se nedopustil - protože pokud ano, nesl by za to těžké následky. Copak by on dokázal nést následky?

"Tak tedy, přišel jste s jasným úmyslem přesvědčit mě, že chlapec je váš syn. Nemusíte mi říkat nic jiného. To že jste jej navštěvoval, vím, vzpomínal si na vás. Nebudeme snad řešit fakt, že jste oklamal celou rodinu, svého bratra, svoji ženu, syna -…" Začal Ansem nucený rozhovor, přitom chystal vodu na čaj a teprve si uvědomil, že strýc stojí stále u šperkovnice, a to jej rozmrzelo tolik, že se na něho obrátil s dózou od čaje v ruce, až trochu rozsypal a usmál se na něho: "Vlastně, proč si -… nesednete, prosím?" Znělo to spíše jako doporučení. Opět se k němu otočil zády. Bylo tak snazší mluvit. Slyšel odstrčení židle, šustění kabátu, jak jej přehazoval přes opěradlo.

"Chceš s něčím pomoci?"

Andrej se opatrně dotknul konečky prstů jeho paže, spíše zašeptal.

Ansem odmítavě cukl rukou. Nechtěl od nich nic, přesto ocenil, že přinesli nějaké věci pro chlapce. Když mimoděk sklouzl očima na stůl, spatřil tam mnoho ovoce, všelijakých cizokrajných odrůd, které Dimo určitě ani neznal. Také maso, dost pro oba dva.

Děkuji, pousmál se na Andreje smířlivě a viděl v jeho tváři takovou vděčnost a úlevu, že jej to dojalo a zadoufal, že snad moment zůstanou sami, aby mu vysvětlil -… co vlastně mu mohl vysvětlovat? Chtěl, aby zůstal stranou. Bylo by to pro něho bezpečnější.

Zkontroloval strýce. Hleděl stále na tu šperkovnici zamyšleně.

"V podstatě si myslím, že jste svoji šanci odmítl, tak proč ji nechcete dát někomu jinému?"

Ansemův hlas zněl velmi klidně a vyrovnaně. Neměl nic připraveno, mluvil tak, jak to skutečně bylo. Andrej rovnal na stole věci, aby se tam vešel i čaj. Zaujala jej jedna veliká přezrálá broskev. Sáhl po ní a převracel ji v prstech. Podíval se ke dveřím do pokoje. Byl to nějaký instinkt. Byly pootevřeny a vyděšené stále ještě dětské oči je pozorovaly. Ten strach a tíseň, to cítil i na tu dálku. Rozhodl se hned.

Ani jeden si ho nevšiml, když odešel.

"Jsi příliš mladý, Anseme, nemáš o životě ani ponětí. Nevíš, jak je to složité a zodpovědné mít vlastní rodinu. Ačkoliv máš věk, kdy bys sám mohl být skutečným mužem, najít si ženu a mít s ní děti, už jen kvůli daru, ke kterému máš nějakou zodpovědnost! -… tak se tomu vyhýbáš, však vím, jakou máš po Petrohradě pověst, to se před lidmi neutají. Aby tys něco takového vyčítal starému muži, který by mohl být i tvým otcem-…" Pozoroval Nikolaj, jak mu nalévá do šálku trochu silného čaje. Hned dolil horkou vodou, přidal mu hrst kostek cukru na talířku a lžíci ostružinové marmelády. Věděl, že má ten nejkvalitnější čaj v celém Petrohradě, ale pokoušel se tomu nepoddat. "Přišel jsem celou záležitost vyřešit smírně. Jako dva muži, stejná krev."

"Já samozřejmě také chci vše řešit ve smíru." Posadil se Ansem naproti němu. Také si nalil čaj.

Nedal si cukr. Ani ostružiny.

"Za předpokladu, že nebudu nucen se bránit."

"Proti čemu by ses měl bránit?" Zamračil se Nikolaj. "Nikdo by ti nenabízel výhodnější podmínky. Nikdo! A nejenom tobě. Chlapec bude mít naději na lepší život. Zajistím mu pobyt a venkově, až dospěje, půjde studovat do města, v čem bude nadaný, určitě je chytrý. Nepředpokládám, že má nějaký -… dar. To již by se projevilo." Odmlčel se na chvíli a tázavě se na Ansema zahleděl.

Ten mlčel.

"Nuže," zamíchal si Nikolaj čaj, "nemá tedy zřejmě žádný dar. Co se dá dělat, však již jednoho syna mám a má jiné přednosti. Tedy -… Ty si myslíš, že jsem nebyl oklamán? Jeho matka jej měla jako prostředek peněz, které si brala ode mě, a že to nebylo málo za ty všechny roky. A domnívám se, že byla tak chytrá a sprostá žena, neštítící se vůbec ničeho, že jej jistě zneužívala i pro jiné své výdělky. Jak odporné! Ty si jistě myslíš, že to pro mě všechno je snadné."

"Vzhledem k tomu, jak moc se bojí cizích lidí, zejména mužů, nejste daleko od pravdy." Přerušil ho Ansem stručně. "Netvrdím, že to pro vás je snadné, ale vy chcete si to udělat snadné. Vše utajit před rodinou, před mým otcem, možná i vaší ženou. Nedáte mu rodinu, zcela se nepřiznáte jeho otcem, pošlete jej pryč, kde opět bude strádat. Váš malý hřích, ale utajený. A peníze to nespraví."

"Peníze spraví všechno, Anseme," pousmál se Nikolaj cynicky. "Víš to moc dobře. Jsem na tom lépe než Vladan, který si svým útěkem z Ruska pěkně naběhl, to si nalijme čistého vína. Nežije se mu tam lehce." Ukázal gestem ruky k oknu při slově tam.

"Já vám ho prostě nedám." Podíval se na něho Ansem zpříma.

"Ne?" Pomalu položil Nikolaj šálek. "Tak ty si chceš se mnou hrát? Vyjednávat? Co vlastně bys chtěl?"

Pomalu odstrčil židli, vstal a přišel k němu. Opřel se o stůl se založenýma rukama, byl zády ke dveřím a mohl se dívat jenom do zdi. Byl v něm zlověstnost, zloba, ale i smutek a chlad, protože si k sobě cestu nikdy nenašli.

"Pamatuji si to jedno sibiřské ráno, kdy jsem tě držel v náručí, bylo ti pár dní a tvůj otec se tě chtěl zříct. I tvého -… bratra. To já jsem ho přesvědčil, aby to nedělal. Aby tomu dal šanci. A když zmizel do Petrohradu, protože měl strach, tolik bolesti v něm bylo ze smrti ženy, já jsem vás s Christianem navštěvoval, nakonec jste si na mě zvykli jako na otce. Vždycky jsi ke mně přiběhl, objal jsi mě těma malýma ručičkama a volal jsi -… Tati! Objal jsem vás oba dva. Nedělal jsem mezi vámi rozdíly. Tebe jsem skutečně miloval. Speciálně. Nejraději bych si tě vzal domů k Andrejovi, to jsem ještě ani nevěděl, co v tobě je. Jenomže čtyři děti už bychom se ženou nezvládli, v té době to pro nás nebylo lehké, a já bych tě nedokázal odloučit od bratra, který by musel do sirotčince. Věděl jsem, že na něm visíš. Pak se vrátil Vladan. A ty jsi úplně zapomněl-… Je to tvůj dluh vůči mně."

Ansem zavřel oči. Cítil jeho dlaň ve svých vlasech. Chlad zlatého prstenu.

Nikolaj se k němu sklonil, chytil jej prsty za bradu, aby se mu mohl podívat do očí. Měl z toho strach a oprávněný. Ty oči, když se na něho upřely, mu způsobily duševní otřes. Takovou moc měly, tak hluboké, podmanivé byly. Snad by ho byl schopen zhypnotizovat jenom tím pohledem, ublížit mu, stejně jako ho potěšit, přečíst i v něm cokoliv-…

"Víš, že to je všechno marné, že stejně prohraješ, nemáš totiž na výběr. A já k tobě budu velkorysý a milosrdný, protože vím, že máš svázané ruce. Nemůžeš to říct Vladanovi, máš strach z toho, čemu bys chlapce mohl vystavit, to nebudeš riskovat. Nenajdeš v sobě tolik odvahy. Možná bys našel odvahu zemřít -… nemysli si, že nevím -… ale k tomuhle nikoliv. A to je něco, čeho si vážím, co ocením. Nedělej to tedy ještě těžší." Položil mu dlaně na ramena.

Dívali se na sebe. Zelená a modrá, nemohly se smísit, stejná krev? Téměř směšné v tu chvíli.

"Chci pro něho jenom to nejlepší. Co mi na tom můžete slíbit?" Vzhlédl k němu Ansem.

Nikolaj přikývl. Teprve ten jeho pohled poznával. Byl úplně stejný jako toho chlapce, který se ho tenkrát dychtivě chytil kolem krku a řekl mu, ať neodchází.

Záblesk nějakého pochopení -… hořké vítězství jednoho, bolest druhého.

Do toho se otevřely dveře. Možná včas a spíše ne.

Andrej držel chlapce kolem ramen, tázavě se díval z jednoho na druhého.

Dimo držel v dlaních tu přezrálou broskvi, byl od ní trochu umazaný. Když spatřil Nikolaje, trhnul sebou, ale znal jej a neměl z něho strach, zůstal stát. Tázavě se díval na Ansema a v očích mu narůstal děs.

Duševní souznění.

"Ne!" Vykřikl vystrašeně, téměř plačtivě, vyškubl se Andrejovi a proběhl kuchyní do druhých dveří, které vedly do ložnice.

Ansem si položil hlavu do dlaní.

Andrej přišel k otci a chytil ho za paži. Mlčky, zlostně na něho hleděl, celý se třásl z bezmoci, kterou pociťoval v celé situaci.

"Dnes ještě ne." Zabroukal Nikolaj.

Jeho zrak se opět vrátil ke šperkovnici.

*

"Maličký!"

Ozvalo se domem od kuchyně až nahoru do Ansemova pokoje. Zvučný Vladanův hlas poznamenaný drsným sibiřským přízvukem pronikl kupou polštářů a vlněnou přikrývkou až k té malé ubohé bytosti, která přes vlastní smutek a žal, příliš nevnímala svět. Znovu.

Damián otevřel oči a rozespale se posadil. Byla mu zima, nedokázal se zahřát, možná proto, že spal pouze v tričku. Zívnul, rukou si prohrábl blonďaté vlasy a rozhlédl se místností. Bylo brzo ráno. Nerozuměl už vůbec ničemu. Celý svět se spiknul proti němu a Vladan též, když jej tak nelidsky budil.

"Tak, Maličký!"

Vždyť už jdu, pomyslel si Damián a zívnul.

Vladan byl netrpělivý, slyšel ho, jak jde po schodech. Vzápětí do pokoje přiběhl pes, radostně vrtěl ocasem, jako by byl rád, že chlapce vidí a nese mu předzvěst nějaké šťastné události.

"Maličký!" Vrazil Vladan do pokoje, a když spatřil chlapce, usmál se zeširoka, jak u něho nebývalo běžné. Musel přijít odněkud zvenku, v dlani třímal přeložený lístek, pravděpodobně dopis. Přišel k posteli a Damián se cudně zahalil do přikrývky, trochu se před ním styděl.

"Zítra ráno!" Pověděl mu Vladan. "Odjíždíme do Petrohradu."
 


Komentáře

1 Nick Nick | 23. prosince 2014 v 23:49 | Reagovat

Aaaaaaaaaaaaaaaaaa.
Tohle nám udělat... na Vánoce... to ti přijde jako dáreček? :P Nemůžu se dočkat, jak to celé dopadne.

2 Clowers Clowers | 24. prosince 2014 v 10:04 | Reagovat

Áááá přesně? To je dáreček? Takhle to ukončit, ty mě snad zabiješ. Nádherný díl, už se těším až Andrej uvidí Damiána a co Ansem tomu všemu bude říkat :D

3 MSK MSK | 24. prosince 2014 v 11:34 | Reagovat

Wau.... och děkuji za krásný dílek ... :) Těší se jak všechno dopadne jsem jak na trní :D

4 Liina Liina | 24. prosince 2014 v 12:26 | Reagovat

JO, JO, JO!!!!

5 Žabitěrivna Žabitěrivna | Web | 24. prosince 2014 v 15:03 | Reagovat

Och! Na tohle jsem cekala! ♥

6 Karin Karin | 24. prosince 2014 v 21:13 | Reagovat

Tak to jsem zvědava jak to bude v Petrohradu. 8-)

7 Zuzana Zuzana | E-mail | 24. prosince 2014 v 23:43 | Reagovat

Už som sa bála, že si Nikolaj Dimu odvedie a Ansem sa neubráni, ale keď tam bude Vladan, tak to bude dobré:) a hlavne tam bude aj Damián a Ansem bude konečne mať príležitosť vysvetliť Maličkému čo tam stváral a prečo sa naňho vykašlal:) Strašne moc ďakujem za krásny darček.
K otázke koľký rok, som si to zrátala a bude to už ôsmy? Krásne číslo:)

8 Hela Hela | 1. ledna 2015 v 19:39 | Reagovat

Aj keď sa Nikolaj snaží získať Dimu,myslím že sa tak nestane,verím že sa stane niečo....neviem čo ,ale veľmi by som si priala aby Dima zostal u Vladana,aby v prítomnosti Ansema Damiána a možno že už i Christiana dostal "odškodné"za všetky tie roky nedostatku lásky a ochrany.Verím že v dome Vladana by mu nič nechýbalo.
Nepáči sa mi ako Nikolaj "vydiera" Ansema,hrdina jeden odrazu je frajer ale keby Ansem nepočúval hlas srdca tak by o Dimu záujem nemal a nechal by ho v tej diere v ktorej vyrastal,už len kvôli tomu držím palce aby Dimuška bol Vladanov :-)
Radosť mám i z toho že Vladan zoberie maličkého do Ruska tak veľmi sa teším na stretnutie Ansema s Maličkým♥

9 Kik Kik | 8. února 2015 v 16:02 | Reagovat

hoohohoh KONEČNE! Damián ide do Petrohradu..., je mi však ľúto Dimu, Nikolaj si neuvedomuje vo vnútri že s ním ma zlé umysly... teda nemá ale je to sebecké a hnsuné privlastňovať si niekoho bez dôkazu.Keby som Andrej hnevám sa na otca a možno ho aj zradím. :P

10 flixo flixo | 20. února 2015 v 18:47 | Reagovat

že vezme Vladan automaticky i Damiána bych nečekala! ??? to bude mít Ansem radost. copak Ansem, ale Andrej. :D Damián mu tam dá co proto, za to, že mu Ansem nepověděl celou pravdu, proč odjíždí. jen škoda, že nejede i Chris, to by bylo dokonalý rodinný drámo. :D doufám, že už se brzy dozvíme, čí ten Dimo je. těžko si vybrat, kdo by pro něj byl lepším otcem. to je jak od čerta k ďáblu. :D doslova.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama