Sibiřské noci - 21.kapitola ( část dvě )

16. února 2015 v 23:56 | ﯤyhrael |  ○○○ ANSEM A DAMIÁN
Předchozí píseň patří k Andrejovi, i slova jsou jeho - ještě je uslyšíte.

Přiznávám, že mi tenhle kluk působí trochu srdeční kolaps. Vlastně nebudu lhát, je to pro mě učiněné peklo.

JEŠTĚ VÁS ČEKÁ TŘETÍ ČÁST, PRAVDĚPODOBNĚ JI PŘIDÁM ZÍTRA :)


Hezké počtení a snad prominete, že je vše poněkud zdlouhavé, ale takový příběh nelze odbýt pár slovy, když se vše tak hrozivě zkomplikovalo.




Cesta zpátky domů byla malé peklo. Ansem nemluvil. Prostě vůbec nemluvil. Damián také pozbyl slov, neboť nevěděl o ničem vhodném. Nechtěl se omlouvat za svůj výpad - neměl ostatně proč. Zároveň to nechtěl řešit hlouběji, ani povrchně, zkrátka jakkoliv. Považoval to za uzavřeou kapitolu, proto v první chvíli zadoufal, že už se k tomu nebudou vracet a Ansem to také strávil.

To že se pletl, pochopil, sotva se otevřely vchodové dveře. Ansem pozdravil otce. Zeptal se, jak je strýci. Nikolaj spal, takže jej nevyrušoval, otázal se také na Dimu.
"Je v pokoji, nic nejedl a nepil celý den, nikoho k sobě nepustí, těší se jenom na tebe." Odpověděl Vladan a upřel tázavý pohled na Damiána, neboť správně uhádl, že jejich návrat nebyl tak láskyplně bouřlivý jako odchod, a vycítil svým šestým smyslem, že něco se mezi nimi stalo. Byl chytrý a dokonce věděl. Nebylo mu to příjemné a přimhouřil oči, jak těkal pohledem z jednoho na druhého.

"Předpokládám, že nebudeš souhlasit, abych si Dimu odvedl zpátky a ráno ho přivedl-... Nebudu tu totiž zůstávat." Řekl Ansem otci a ohlédl se po dveřích do Andrejovy pracovny, neboť se otevřely. Andrej slyšel jeho slova, přišel blíž a pokynul mu na pozdrav.

Byl chladný, odtažitý a nemluvil. Jejich vztah získal ostrou trhlinu, aniž spolu promluvili.

Ansem opětoval jeho lhostejný, neurčitý pohled, podíval se zpátky na otce, který mu mezitím odpověděl, že by neměl celou situaci komplikovat, ale pokud chce odejít a ráno se dostavit, může. Pokrčil rameny, že nebude Dimu zbytečně dráždit, neboť by s ním nezvládli. Měl se tedy k odchodu.

Damiánovi se doslova zatmnělo před očima a udělalo se mu slabo na omdlení. Rozbušilo se mu srdce, zatoužil chytit jej za ruku, pověsit se mu kolem krku, udělat klidně nějaké to hloupé romantické gesto, aby ho zkrátka zadržel. To, jak viděl že odchází, na něho mocně zapůsobilo, polekal se, cítil, jak se mu derou slzy do očí. To předchozí trauma z odloučení zkrátka bylo příliš obrovské.

Ansem se u dveří přeci ohlédl. Bylo poznatelné, že znejistěl, zaváhal a jenom na něho hleděl. Jeho pohled byl hluboký, podmanivý a neuvěřitelně smutný.

"Anseme!" Ozvalo se shora ze schodů. "Anseme, Anseme!"

Byl to Dimo. Musel slyšet jeho hlas. Seběhl rychle ze schodů, pryč byla jeho bázlivost, vrhl se mu kolem krku. "Přišel jsi, konečně jsi tady!" Drmolil, vyprávěl mu všechno, co se stalo a celé to v šoku popletl. Ansem se na něho usmál, pohladil ho a přitakával na všechna jeho slova.

Damián si uvědomil, že jej to velmi bolí, ne proto, že by žárlil na chlapce s takovým životním neštěstím, jenom si sám přál být v tu chvíli na jeho místě. Také být pohlazen a slyšet, že je to už v pořádku a bude dobré. Protože nic takového nevěděl, zdali to ještě někdy bude mezi nimi v pořádku, obzvlášť po dnešním dni.
"Pojďte večeřet." Povzdechl si Vladan a také Dimu pohladil, což znamenalo, že ještě víc přimkl k Ansemovi, takřka se schoval do jeho náruče. Strach z cizích lidí měl obrovský, nerozlišoval, že se jedná o někoho z rodiny, možná i jeho vlastního otce.
Byl jsem přesně takový v jeho věku, pomyslel si Andrej a podíval se na Damiána, který jeho pohled opětoval, a když se všichni rozešli do kuchyně a osaměli spolu, přišel k němu blíž. Andrej automaticky natáhl ruku, aby ho pohladil - cukl s ní zpátky k sobě, ale poté si to rozmyslel a položil mu ji alespoň na rameno.

"Jak se ti líbil Petrohrad, Maličký?" Pověděl mu vlídně a jeho úsměv nebyl nijak vyčítavý ani bolestivý, že nešel s ním. Damián neměl ani ponětí, jak moc se musí snažit, aby působil povznesen nad celou záležitost.

"Bylo to krásné," podíval se Damián stranou.

Andrej pochopil, jistě to všechno pochopil.

"Andreji," vzhlédl k němu Damián najednou a přišel o půl kroku blíž, že mu byl docela blízko a Andrej zmožen obrovským vnitřním bojem podlehl a položil mu i druhou ruku na rameno. "Musím si s tebou promluvit. Chci ti něco -... něco ti chci říct." Dodal nejistě.

Andrej přikývl. Jeho mysl si vymýšlela mnoho scénářů toho, co mu chce povědět, žádný bohužel nebyl plný lásky, viděl jenom ta nejhorší možná odmítnutí. Nebyl si jistý, jestli to ustojí. Damián byl po dlouhé době někdo, koho by prosil, aby zůstal, byl přesvědčen o tom, že jsou si souzeni, neboť to napojení mezi nimi bylo zvláštní.

"Můžeš mi říct úplně cokoliv." Zašeptal a hleděl na jeho rty, které měl chuť políbit, už jenom proto, že mu z nějakého zvláštního důvodu připadaly jako ze zlata.
Damián zavřel oči a přikývl, zpod řas se skutálela jedna jediná slza, vpila se do Andrejových prstů. "Bude to dobré, neboj se," pověděl mu.

Tak to přeci slyšel.

*

Večeře probíhala v tichosti. Když dojídali dezert, přišel Nikolaj. Šel opatrně a přidržel se dlouho stolu, než se také posadil. Působil unaveně a velmi vyčerpaně. Pohlédl na Ansema přes kytici růží, která stála uprostřed stolu a zašeptal několik díků, že přišel.
Vladan pokašlal a pravděpodobně do syna pod stolem dloubl příborem, protože Ansem odpověděl, že nemá zač děkovat, hlavně pokud je mu už lépe.

Nikolaj zabručel, že se ještě nikdy necítil po srdeční slabosti lépe, a tím to bylo uzavřeno.

Dimo se při Nikolajově příchodu pomalu sunul pod stůl a před úplným schováním jej zadržela Ansemova ruka, která ho uchopila za rameno.

"Zítra přijde lékař," řekl všem Nikolaj. "Udělá chlapci testy na prokázání otcovství a také mu vezme krev, aby se vědělo, jak je zdravý."

Dimo při slovech lékař a krev zbledl a pohazoval hlavou ze strany na stranu v nesouhlasném vyjádření odporu.

Andrej byl jediný, kdo se zasmál, protože míval naprosto stejný problém.

"Neboj se, Dimo, je to rodinný lékař, také jsem z něho svůj strach překonal, je to moc hodný pán." Pověděl mu a samotného jej překvapilo, že mu to řekl, navíc tak starostlivým, konejšivým tónem.

Také Dimo na něho užasle hleděl, trochu naklonil hlavu na stranu, ani si nevšiml, že Ansem mu nenápadně vyklepl do talíře ještě pár lžic dušené zeleniny, kterou neměl rád.

"Ta zelenina vůbec neubývá!" Zaplakal, když se podíval zpátky do svého talíře.
"Dokud to celé nesníš, nepůjdeš od stolu." Řekl mu Vladan, zvyklý své dva syny vždy častovat tónem generála, což v nich vyvolalo ještě hlubší odpor a vzdor, že potom došlo na pohlavky.

Dimo byl úplně jiný. Poslušně přitakal a zahleděl se na Vladana s repektem smíšeným se strachem ale i touhou se mu zavděčit, dokázat mu, že to zvládne sníst.
"Já to určitě sním všechno!" Pověděl mu.

Vladan se nezmohl na slovo.

Nikolaj se zasmál.

Pohlédli na sebe s bratrem a proběhlo mezi nimi něco, čemu rozuměli jenom sami dva a nikdo jiný u stolu. Vladan jednoznačně přemýšlel nad tím, že taková povaha v kombinaci s možným darem, by znamenalo požehnání, protože by nebylo třeba nic násilím lámat. Také neskrýval rozněžnělost nad tím, že by byl jeho synem. Nikolaj si zase zachmuřeně pomyslel, že Andrej také nikdy nechtěl jíst zeleninu, ale byl tak plachý a úslužný, že když na něho zvýšil hlas, hned ho poslechl. Ty myšlenky si nenápadně vyměnili.

"To já jsem nikdy takhle pěkně nechtěl jíst zeleninu." Dal k dobru Ansem.

"To máš pravdu," zabručel Vladan. "Pamatuji si, jak jsi pozvracel francouzskou vychovatelku, protože tě nutila jíst vařenou řepu."

"Byla to pěkná mrcha, zasloužila si daleko víc než jen pozvracet," neovládl se Ansem.

Damián schoval úsměv do dlaně. Ansem si všiml, dívali se na sebe.

"Zavřela nás do sklepa, když jsme jí neodpovídali francouzsky. Byla tam zima a ještě, ta potvora, zhasla, takže jsme tam mohli jenom sedět na schodech a bát se. Kdybych byl citlivější povahy, jistě by to nechalo následky. Doufám, že už umřela, baba protivná." Neovládl rozhořčení nad dětskou vzpomínkou.

"Já nechci do sklepa." Hlesl Dimo a celý se zachvěl. "Budu se klidně učit francouzsky, ale nechci do sklepa."

"Nepůjdeš do sklepa, Dimuško, neboj se." Odpověděl Ansem.

"Mohl by ses učit francouzsky, tenhle jazyk má smysl." Chopil se toho hned Nikolaj.

"Francouzština mi nikdy nešla." Zamračil se Andrej.

"Nemám rád francouzštinu!" Vydechl Damián a všichni se na něho podívali.

"Také jsem přemýšlel, Damiáne, že bych tě zapsal na francouzské lyceum ve vedlejším městě." Řekl mu hned Vladan. "Hned jak se vrátíme." Dodal. Tím mu naznačil, že si je vědom toho, že situace mezi ním a Ansemem se pravděpodobně změní, a bude potřeba nastolit nové pořádky.

"Já nechci do školy!" Zděsil se Damián právem.

"Já také nechci do školy." Informoval je Dimo tiše a schovával zeleninu pod brambory.

"Kde budeš spát?" Přešel Vladan taktně Damiánův protest a obrátil se na Ansema.

"V tom pokoji, jako obvykle, je tam přeci dvoupostel," odvětil Ansem.

"Dvoupostel." Zdůraznil Vladan a znělo to lehce provokativně.

"Damián může spát u mě v pokoji, přenechám mu postel a vyspím se na pohovce." Hned nadnesl Andrej elegantně.

Damián byl v pokušení přikývnout. Zarazilo jej ticho, které se rozléhalo v ten moment úplně celým domem, bylo slyšet jenom škrábání vidličky po talíři, jak s ní Nikolaj zlehka kroužil. Hleděl na svého syna s přimhouřenýma očima a poté si prohlédl pečlivěji Damiána. Jako by si to celé uvědomil.

Vladan přitom pozoroval Ansema, který pevně semkl rty - známka toho, že skutečně se v něm vaří krev. Nějak podivně mu působilo radost vidět jej v takovém rozpoložení, tak silného a bojovného. Naplňovalo jej to nevysvětlitelnou otcovskou pýchou.

"Přenechám Damiánovi a Dimovi postel, já se vyspím na zemi." Vysvětlil otci chladně jednou větou a patřilo to i Andrejovi, jenž neovládl drobný úšklebek.

Damián přestal jíst. Odložil příbor.

Nikolaj okamžitě pochopil, o co jde, a také už dojedl, přestalo mu chutnat.

Andrej zavřel oči a cítil zdvižený tep ve spáncích.

"Pravda, nač nějaké zmatky." Uzavřel to Vladan, tleskl dlaněmi a rychle se obrátil na svého bratra, o kterého se pokoušel další drobný infarkt. "Vypijeme si šálek čaje, než půjdeme spát?"

Nikolaj, udolán vlastní myšlenkami, přikývl, ale věnoval Vladanovi zlostný pohled.

Nikdy se zcela nesmířil s Andrejovou touhou po mužích, a fakt, že je okouzlen chlapcem, který viditelně patřil k Ansemovi, v něm vyvolal akorát strach a zlost, neboť v momentu pochopil synovu bolest. Vladan byl v nemilosti, aniž za to vlastně mohl. Byl to jeho syn.

Ani napětí mezi Andrejem a Ansemem nebylo příjemné. Po večeři Ansem nahnal Dima do koupelny. Chlapec protestoval, nakonec chtěl utéct po schodech nahoru. Ansem ho chytil do náruče a přes zuřivé protesty odvlekl do koupelny, kterou za nimi zamkl. Dimovo zoufalství přehlušila puštěná voda.

"To je celý Ansem!" Pyšně prohlásil Vladan.

"Ano, to je celý Ansem." Poznamenal Andrej ironicky, zavolal na psa a šel se s ním projít kolem domu.

"Damiáne, s tou školou nebudeme diskutovat. Máš talent na jazyky a je potřeba jej využít. Zaplatím ti všechny výdaje spojené se studiem." Pověděl Vladan Damiánovi, když sklízel ze stolu nádobí a pomáhal tak ženě, která večeři připravovala. Byla z něho nadšená, neustále se nad ním rozplývala a hladila jej po vlasech. Nakonec šla připravit čaj.

"Moc si toho vážím." Hlesl Damián tiše, neboť jej nechtěl dráždit protesty, a opatrně vzal prázdný talíř Nikolajovi, který na něho upřel zvláštní pohled.

"Přinesu vám ten čaj," nabídl se Damián a ještě se rozhlédl jídelnou, jako by hledal, co je potřeba udělat.

"Jsi hodný, Maličký," zabroukal Vladan smířlivě.

"Je moc hodný." Řekl Nikolajovi, když chlapec odešel. "Damián je tuze zvláštní stvoření, opravdu tuze zajímavá bytost-... přirostl mi k srdci. Měkdy s divím, že se nadchl zrovna pro někoho, jako je Ansem."

"Ty to podporuješ." Otřásl se Nikolaj a zavřel oči. Stále mu nebylo dobře a cítil se slabý.

"Co mám dělat." Pokrčil Vladan rameny a natáhl se pro máslovou sušenku přes stůl.

"Ansem je příliš mladý, aby zakládal rodinu, potřebuje se vybouřit. A i poté, když zplodí dítě, může snad mít věrného přítele, na tom není nic špatného! Damián je někdo zcela výjimečný, na svůj věk je neuvěřitelně vyspělý."

"Vždyť je to ještě dítě." Neodpustil si Nikolaj.

"Ne, můj drahý, Dimo je ještě dítě. Vnímej ten rozdíl." Opravil ho Vladan hbitě. "A jestli ti jde zrovna o tohle, tak na lásku jsi starý dost v každém věku, láska má přeci mnoho podob."

Nikolaj pozoroval talíř se sušenkami a váhal, zdali si také má vzít. Bylo to velmi lákavé, ale zvítězila nad ním pověstná lisalimská zatvrzelost. Chtěl mu nějakým klidně i dětinským způsobem dokázat, že má navrch a že jeho názorem pohrdá, protože ho rozčiloval, způsoboval mu nepříjemné myšlenky, kterých se bál.

"Andrej je také hodný chlapec." Pokračoval Vladan opatrně.

"Všiml jsem si u večeře, jak se na Damiána dívá." Odpověděl Nikolaj zamyšleně, neboť se tomu proudu vědomí nemohl ubránit. "Andrej se cítí velmi osamělý. Přiznávám, že chlapec jako Damián -... by mi tolik nevadil, kdyby- ..." Zmlkl. Jednak proto, že se bál vlastních slov, druhak se jmenovaný právě vracel s čajem.

"V žádném případě." Pokračoval Vladan klidně a usmál se na bratra tak něžně a hezky, že Damián neměl nejmenší tušení uhádnout, o čem spolu před chvíli mluvili a hádal by, že o koťátkách a jiných milých tvorech.

Nalil jim čaj a zeptal se, jestli ještě něco potřebují.

"Ne, kdepak, chlapče, počkej chvíli." Nasypal si Nikolaj do čaje cukr. Damián sklonil hlavu a nervózně se kousal do rtů, tušil nějaké otázky a z Nikolaje měl uctivý respekt.

"Jak se ti líbí Petrohrad-... spřátelil ses s mým Andrejem? Jsi vážně milý hoch a pěkný, to se musí nechat. Škoda tě pro trápení se ve škole, jistě bys raději měl volnost a pěkné hýčkání někoho, kdo by si tě vážil!" Zasmál se a přitom počastoval Vladana zcela jednoznačným zamrkáním.

Bylo to gesto k tiché válce, k otevření nenápadné fronty mezi nimi. Jenomže i Damián to pochopil, překvapeně zamrkal a nezmohl se na slovo, také mu došlo, o čem spolu asi předtím mluvili.

"Damiáne, nebudeme tě zdržovat, jistě si máš s Ansemem ještě spoustu toho povědět, klidně běž!" Naznačil Vladan gestem ruky, že může odejít. Damián vděčně přikývl a rychle odcházel, v rozrušení tam na stole zapomněl tác, ale nevrátil se pro něho. Na chodbě se srazil s Dimem, který utíkal z koupelny, byl mokrý a uplakaný, pořád ještě cosi zlostného mumlal. Skutečně vypadal jako namočené kotě, které přes všechnu svoji roztomilost bylo tuze nebezpečné, protože se cítilo ohrožené.

Vzal jej za ruku a odvedl nahoru do pokoje, poslouchal jeho nářky nad tím, že se musí mýt každý den, že to je hrozné, nenávidí vodu, když se mu dostane do očí a do uší, a že Ansem ho uhodil.

"Uhodil tě?" Zamračil se Damián a přehodil přes něho deku, když se oblékl, aby mu nebyla zima. Dimo se zachumlal do všech polštářů a přikrývky, že mu koukal jenom obličej a přitakal.

"Chceš mi říct," ozvalo se ode dveří, byl to Ansem promočený jako myš, "že ta jedna výchovná přes zadek, když jsi mě kousl do ruky, bylo nějaké bití?" Sundal si úplně mokré tričko. Vypadal dost zmoženě a pomačkaně, měl mokré vlasy a na ruce skutečně kousanec, který trochu krvácel. "A to jsem se sprchoval ráno."
Damián se zasmál. O tomhle by něco věděl. Ansem jen pozvedl obočí. Vzal si jeden polštář a ze skříně vytáhl deku, aby si ustlal na zemi. Než se Damián vrátil z koupelny, Dimo už unaveně mhouřil oči, neboť jej koupelnový boj vyčerpal. Ještě jim oznámil, že si nenechá vzít krev a uteče před doktorem, a že by chtěl jít zítra také ven, když oni dva byli celý den venku a jeho tady nechali. Nemyslel to nijak zle, spíše si připadal odstrčený a jeho šveholení se za chvíli ztratilo do pravidelného, spokojeného oddechování, protože Ansem se k němu posadil a vyprávěl mu o svém dětství, co všechno natropil vychovatelkám, takže občas se ozval veselý smích, který ale stále slábnul, až také Ansem přestal vyprávět. Dimo usnul.

Opatrně se zvedl, pohladil ho a moment ještě počkal, aby se přesvědčil, že když vstane z postele, neprobudí jej to.

Damián seděl na zemi na dece, kterou si tam Ansem předtím rozprostřel. Vzhlédl k němu.

"Běž-..." Zasyčel Ansem a naznačil gestem ruky, že jeho místo je na posteli. Pomalu se svlékl, přešel k vypínači. Rozhostila se tma. Damián se po čtyřech přesunul k posteli, posadil se na ni a pozoroval ve tmě, jak se položil na deku, načechral si polštář a otočil se k němu zády.

Byl tak chladný, tak nepřístupný, vzdálený -... tak obrovský obrat oproti láskyplnému přivítání. Damián se cítil zrazen, podveden. Jeho vztek se však proměňoval do lítosti. Už zase to tak šíleně bolelo -... Dlouze a hlasitě si povzdechl, skoro se až zajíkl. Tma a chlad, dvě věci, které mu skutečně ubližovaly. Rozhlédl se pokojem a nechtěl tam zůstat.

Vstal a pomalu přešel ke dveřím, aby neprobudil Dimu, protáhl se na chodbu tenkou skulinou, svítilo se. Slyšel z kuchyně hlasy Vladana a Nikolaje. O něčem se živě dohadovali. Pes spal pod schody a dobrácky se za ním ohlédl, když kolem něho prošel.

Zaklepal na dveře Andrejova pokoje.
 


Komentáře

1 slečna N. slečna N. | 17. února 2015 v 7:50 | Reagovat

A já hloupá si večer nevšimla dalšího dílu! Proč jde za Andrejem? Vždyť si tím zničí úplně všechno :( Ansem tohle nebude tolerovat. Začínám pochybovat, zdali je to i z jeho strany tak silné. Čím víc ho bude Damián dráždit, tím menší šanci u něj bude mít. Tak snad tedy dnes - budu čekat ^^ :-x

2 Anzu Anzu | 17. února 2015 v 9:27 | Reagovat

Som chorá a tak si čítam. Asiá mi ale vystúpila teplota. Som jediná kto chce Damiána tak veľmi chytiť pod krk a zaškrtiť? Pomaly pochybujem či je on vôbec normálny a nepreháňa to. [:tired:]

3 slečna N. slečna N. | 17. února 2015 v 9:30 | Reagovat

[2]: nejsi. Taky bych ho nejraději přirazila ke zdi a důkladně ho -informovala- o tom kde je jeho místo a jak se nechovat. :/

4 M. M. | 17. února 2015 v 10:27 | Reagovat

Pamatuju si, že jsem usínala s myšlenkou, že by mohla být druhá část ale nebude, příště by mě mohlo napadnout znovu se třeba kouknout :D Jinak, já Damiána chápu ... není to domestikovaná kóča, lstivost a podlost mu sluší. Jen ať to prosím moc nepřežene, taky jsem pevně doufala, že slova úplně na začátku první částí byla z úst Ansemových a ono nakonec bude možné, že z Andrejových.

5 M. M. | 17. února 2015 v 11:00 | Reagovat

I když teď když se nad svým komentáře zamyslím, není to asi úplně dobře. Na to, že má celou situaci v rukou dělá pěkný kraviny, ani nevím komu víc ublíží - Sobě, Andrejovy, Ansemovi. Nicméně za tím, že ho chápu si pořád stojím, alespoň už nebrečí a nečeká na místě, než si Ansem vzpomene, i když právě pro tuhle věrnosti si ho vybral, hm. Jinak se mi hrozně líbí jak se ten spor celý začíná nabalovat.

6 Lola Lola | 17. února 2015 v 18:11 | Reagovat

Andrej? Dohaje proč on?! Mel se zvednou a jit si lehnou k Ansemovi na zem a hrat se o nej studene nohy! Ne jit za Andrejem! -_- vsechno znici a to se Ansem tak snazi

7 El El | 17. února 2015 v 19:17 | Reagovat

Připadá mi, že jsem nejspíše jediná, kdo stojí při Andrejovi.:D
A taky při Damiánovi. Určitě i on má právo také někomu ublížit a sám se tím trochu ulevit a vyléčit. Však i Ansem to dělá. Andrej ostatně také, ten si ale spíše jen ubližuje. Je mi jej líto. Tuším, že s Jakubem to mít jednoduché nebude (Jakub s ním,přesněji řečeno)

8 Zuzana Zuzana | E-mail | 17. února 2015 v 20:07 | Reagovat

[7]:Nie si jediná. Ja som na Ansema ešte stále naštvaná. Vzal síce maličkého do mesta a do úžasnej cukrárne, ale pred tým ho nechal s Vladanom a on odišiel tak veľmi ďaleko, práve keď sa Damián vzdal a dal sám seba Ansemovi. A potom mu prestal volať a podvádzal ho s chlapcami z ulice:( Zaslúži si trochu cítiť aké to je. Ale teraz ma veľmi zamrzelo, že šiel za Andrejom. To by nemal robiť. Je mi Andreja ľúto. Nemal by mu dávať nádej, keď vie, že miluje len toho svojho neverníka. Dúfam, že šiel Andrejovi len vysvetliť, že nech si nerobí nádeje.
Ďakujem za prekrásnu kapitolu a budem netrpezlivo čakať na pokračovanie.

9 Karin Karin | 17. února 2015 v 21:28 | Reagovat

Tak ta poslední věta mě rozesmutněla ale Ansem si může za to sám těším se na další kapitolu. :D  :-D

10 K. K. | 17. února 2015 v 21:38 | Reagovat

Čože? Nie! Prečo? Asi pol hodinu som sa rozhodovala či si ešte dnes prečítam ďalšiu časť alebo či počkám. Strašne som sa toho bála.. Bojím sa a teším zároveň ako sa to celé vyvŕbi.. Andrej je zlatíčko, je mi ho ľúto ale toto nemal rozohrávať a hlavne na čo sa za ním teraz Damián trepe?!!! Je jasné, že si to musia vysvetliť ale teraz?! Vážne? Bože... Ja mám z Ansemovho chladu docela strach. A ešte ako bude reágovať. Sakra, keď to už riešia aj Vladan s Nikolajom. Som za to aby Damián Ansemovi oplatil tú bolesť čo mu spôsobil ale nie Andrejom. Tam je to nebezpečné. A chudákovi Andrejovi sa najviac ublíži, presne ako to povedal Nikolaj... Damián, čo to vyvádzaš... (:3 pobavilo ma ako Dimuško schovával zeleninu pod zemiak, bolo to tak desne roztomilučké!)Si neskutočná! Už dávno som sa na niečo tak nenamotala. Milujem tvoje písanie. Teším sa na ďalšiu časť. Ďakujem.

11 Slečna N. Slečna N. | 18. února 2015 v 21:09 | Reagovat

už? už?

12 Elis Elis | Web | 20. února 2015 v 8:53 | Reagovat

Zajímavý příběh...

13 Syhý Syhý | 20. února 2015 v 14:08 | Reagovat

MOC SE OMLOUVÁM :)) že vás takhle napínám, není to schválně, ale dává mi ta část zabrat víc než jsem si myslela, tak ještě chvilku strpení prosím :))) :-D

14 flixo flixo | 21. února 2015 v 21:53 | Reagovat

Andrej dává Maličkému přesně to, co potřebuje a přesně to, co si zaslouží. Damián to ví. i Ansem to ví... a přesto má ten ničema ničemnej hroznej blonďatej ještě drzost se takhle chovat! ten mě rozčiluje. ten tou svou hrdostí teď stonásobně předčil i Damiána. to je fakt tak blbej, že ho ještě nahání do Andrejovy náruče? nebo to má být nějaká zkouška? ach jo, mě to bolí snad úplně stejně, jako to musí bolet Damiána. rozpoutá se tam kvůli němu ještě větší válka, než o Dima. alespoň Vladan se ho nevzdává a věří, že s jeho synem zůstane. taková důvěra mě fakt zahřála.
přesto si už i já myslím, že teď Damián trochu přešlápl. jít za Andrejem, když má v pokoji Ansema... tomu říkám masakr. :D

15 Liina Liina | 4. března 2015 v 11:52 | Reagovat

mám asi infarkt. Ještě že mě čekají další části!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama