Podzimní listí -... :))

31. října 2015 v 16:46 | Syhrael

Drazí čtenáři,


brzy se tu objevím s novým příběhem o Andrejovi, kterého mnozí znáte ze ságy Saltarïna, konkrétně ze střípků Griško a Sibiřské noci, které doporučuji k přečtení, pokud chcete znát některé souvislosti, nicméně Andreje lze číst i bez jakékoliv znalosti ostatních příběhů, neboť některé důležité momenty tam zapracuji.

Andreje jsem vždy měla velmi ráda a mrzelo mě, že se tolik trápí a bloudí světem, který jej tak úplně nedoceňuje. Jeho příběh myslím nebude dlouhý, ale po mé několika měsíční psací pauze to bude cesta zpátky pro uskutečnění mých ostatních myšlenek. Děkuji vám, kteří trpělivě čekáte na další kapitoly a podporujete mě v mém psaní. Také vám děkuji za krásné vzkazy a emaily.

Těšte se tedy na jedno půvabné setkání -... Myrtilles blog potřebuje žít dál! :)

Letos mu bude už osm let.


S.


(...)

Nikolaj Lisalim ale toto krásné petrohradské ráno nebyl spokojen.

Nevlídne vrčel na svoji milovanou ženu a káral i dceru, která mu přinesla studený čaj. Pil přeci jen vlažný čaj, aby v něm udržel konečky prstů. Jak to nemohla nevědět! Všichni se spikli proti němu. Roztrpčeně listoval ranními novinami a po chvíli je odložil, protože ho příliš podráždila vlastní myšlenka.

Něco se dělo.

S jeho jediným chlapcem se něco dělo.

Andrej měl v tu dobu šestnáct let. Navštěvoval prvním rokem Dolněnežské gymnázium a jeho studijní výsledky byly bravurní. Volný čas trávil mezi knihami, zavřený u sebe v pokoji. Neměl žádné kamarády a nevypadal, že by mu to působilo nějaké těžkosti. Dokázal několik hodin sedět pod stromem na dvoře a hledět do oblaků. Nekouřil zřejmě, stále totiž čistě voněl jako pražené oříšky v čokoládě. Netoulal se, neodmlouval ani. Vlastně proti jední věci se bouřil, a to hodiny klavíru, na které musel docházet. Stačilo však být na něho přísnější, a hned se, miláček, podvolil. Nikolaj nemohl být spokojenější a přesto v něm hnízdila hluboká nespokojenost, ba přímo žal, z té ničemné, paradoxní podstaty.


Andrej byl dokonalý, a tím byl nudný.

Obyčejný.


*

"Pane Někrasove, ještě než se rozloučíme, musím vám říct jednu věc. Občas opravdu lituji, že nejsem strom. Víte, kolik bych dal světu? A jednou by přišel někdo, kdo by mě pokácel a nanosil do krbu, takže by se díky mně ohřál za těch našich studených sibiřských nocí -… považte, takových ušlechtilých myšlenek mám spoustu a nevím ani kam s nimi, protože nemám žádný talent, natož živou bytost, kam bych je mohl odkládat jako do šperkovnice, protože si nemyslím, že by nebyly zase tak cenné, aby nepotřebovaly dobré místo k ukrytí. V mojí mysli je nebezpečno a příliš tmavo, vlhko jako ve starém shnilém sklepení. Tak vám děkuji, že jste mě vyslechl."


- Andrej

 


Komentáře

1 Fee Fee | Web | 31. října 2015 v 17:58 | Reagovat

Ach jaká dokonalost! (za ty nucené hodiny klavíru tě kousnu ♥)

2 Karin Karin | 31. října 2015 v 20:40 | Reagovat

Doufám že bude brzo další kapitolka. :-)

3 Clowers Clowers | 1. listopadu 2015 v 9:55 | Reagovat

Ahoj, děkuji mnohokrát, moc se těším. Tvé příběhy jsou mé nejoblíbenější. Jen se chci zeptat kam příběh bude časově zapadat, jistě můžu si počkat :D ale áá moc se těším. Bude to z doby konce Saltariny a příběhem i Jakuba? Nebo tu rozvíjíš nový příběh pro Andreje, který nebude korespondovat se Saltarinou. Či to bude z nějaké linie před tím? Děkuji

4 Zabiterivna Zabiterivna | Web | 1. listopadu 2015 v 17:19 | Reagovat

Nemůžu se uz, drahouska, dockat. ❤❤❤

5 Miu Miu | 2. listopadu 2015 v 19:52 | Reagovat

Tak na tohle se opravdu těším... ostatně jako na všechno, co napíšeš. Taky bych se chtěla zeptat, proč je na Dlouhovláskách potřeba heslo. Pokud je to od tebe nějaký vtípek, hádanka, tak bych prosila nápovědu, poněvadž se mi na to nepovedlo přijít...

6 flixo flixo | 2. listopadu 2015 v 21:13 | Reagovat

už tu bloumám zhruba ty dva měsíce, no jen co začalo moje milované září. :) přežít mi tu dobu pomohly jen a pouze střípečky Andrejových listů, ty malé, blyštivé drahokámky, které se mi podařilo najít ty víš kde. :) a i přesto, že už něco tuším, kdo je pan Někrasov a jak osudné byly ony hodiny klavíru, píchlo mě u srdce, když jsem si znovu pročítala Andrejův úryvek. cítím, že to bude ještě velmi bolestivá cesta...
ale jako správnej masochista...víš, že se nemůžu dočkat. :)

7 Syhý Syhý | 2. listopadu 2015 v 22:13 | Reagovat

Moc vám děkuji za všechny komenty, jste zlatí! ♥

[3]: Dobrý dotázek! :) chtěla jsem to řešit až s první kapitolou, ale proč to nezmínit teď - příběh se bude hlavní dějovou linkou odehrávat až po období Saltarïny, ale úvodem zmíním podstatné věci z Andrejova dospívání :)

[5]: jméno mé Nejmilejší :)) ne, opravdu, je to trochu žert prozatím, plánuji je ale brzy otevřít, slibuji.

[6]: jé, flixo :-D tebe vždy moc ráda vidím, děkuji! umíš mě vždycky krásně potěšit a moc mě těší, že mi chodíš i na tumblr :-)

8 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 8:10 | Reagovat

Nová inspirace :-P  :-D Tyjo, ani jsem nevěděla, že jsi tak dlouho nepsala. Jsem ráda, že se do toho vracíš zpátky. Bude to skvostné, jako vždy :-)

9 Zuzana Zuzana | E-mail | 3. listopadu 2015 v 18:49 | Reagovat

[7]:Veľmi ma potešilo, že si znova tu s ďalším príbehom a ešte viac, že bude aj z obdobia po Saltaríne. Na to som zvedavá najviac. Vtedy keď sme opustili zachránené deti ktoré ešte nemali doriešené osudy ma to mrzelo, ale upokojovalo ma to, že sú načas v bezpečí a je to len na nich, ako budú žiť ďalej. Možno spomenieš aj ostatných? Viem, že si mi raz v komentári odpovedala zhruba čo sa s nimi stane, ale rada by som si to aj prečítala. Potom by to nabralo tú chuť skutočnosti.
Ďakujem, že si zase tu♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama