Andrej - 1. kapitola ( část dvě )

16. listopadu 2015 v 14:00 | Syhrael |  Andrej

Všichni chlapci byli v Andrejově pokoji, seděli na koberci z orientu, který si přivezl Nikolaj, a kolovala mezi nimi bonboniéra s čokoládovými pralinkami a posléze i cigareta, kterou Ansem ukradl otci. Christian se položil do měkkých třásní koberce, a vychutnával si ji déle než obvykle. Ansem se nad ním rozhořčeně sklonil, aby mu ji sebral, Christian se zasmál, chytil jej jednou rukou kolem krku a políbil na rty. Ansem mu polibek vrátil.




Plachý Andrej, který se opíral zády o postel, zavřel oči a snažil se ten pohled, který se mu promítal v mysli, nějak citlivě vymazat. Cítil najednou obrovské provinění, ačkoliv nic neprovedl. Věděl, že něco je na tom zvláštního, zakázaného, nepřístojného, ale žaludek se mu zhoupl jen obyčejným vzrušením a fascinací. Sklonil hlavu a mezi prsty rozechvěle uchopil nabízenou cigaretu. Ansem si také lehl na koberec a položil si hlavu do jeho klína. Andrej se na něho spokojeně díval. Připadal mu krásný, jako obraz od florentského mistra a sám si připadal jako jeho vybledlá, nepodařená kopie. Oba bratři si byli dost podobní, měli světlé, blonďaté vlasy, krásné modré oči. Christian ovšem často churavěl, měl propadlé tváře a v očích mu chyběla živoucí jiskra energie, jakou měl Ansem. Vladan o něm pyšně a často říkával, že mu to kouká z očí. Andrej přesně nepochopil, co by na něho z těch očí mělo vlastně hledět, ale snažil se to tam najít.
"Díváš se na mě, jako bys mě také chtěl políbit," řekl Ansem a Christian se tiše zasmál.
Andrej rozpačitě zavrtěl hlavou. "Proč bych měl - proč bych chtěl?" Zamračil se, jak nad tím okamžitě začal uvažovat.
"Protože jsi to ještě nikdy nedělal." Odpověděl mu Ansem s naprostou jistotou a stále na něho hleděl.
Andrej měl pocit, jako by jím jeho pohled prostupoval úplně celým, až na dno jeho duše, přečetl si každou jeho myšlenku. Přesto z něho necítil žádné nebezpečí.
"Neposlouchej ho, Andreji, od té doby, co chodíme na hodiny klavíru samostatně, je jako utržený ze řetězu!" Posadil se Christian najednou a jeho semknuté rty a blýsknutí v očích prozrazovaly něco utajeného pod povrchem mezi oběma bratry, nějaký cit, svár, vášeň, která ho ohromila, ale nemohl na to jakkoliv reagovat nebo ten vjem dostatečně přijmout, protože jeho pozornost si nárokovala povrchnost situace.
"Já tam nechodím rád." Řekl jim. "Ačkoliv otec říká, že Berezovskij je génius."
"To vskutku je," pokýval Christian hlavou a podíval se na něho. "Nejenom, co se hudby týče." Ušklíbl se. Andrej si teprve všiml, když mu tím, jak se posadil, sklouzl rukáv trička, modřiny na klíční kosti. Věděl, že Vladan oba chlapce bez rozpaků bije, když ho neposlouchají. Přesto si častěji všímal následků u Christiana než Ansema, což bylo k jejich povahám s podivem.
Christian si zřejmě všiml jeho pohledu a shrnul si tričko mimoděk zpátky, ačkoliv pozornost věnoval Ansemovi, který se také narovnal.
"Otec je mnohem raději, když chodíme na hodiny společně. Když jde jeden z nás sám, doprovází ho a než odejde, má proslovy ve francouzštině jako za revoluce. O cti, morálce a takových věcech. Všichni tuší, jak to je."
"A jak by to jinak bylo?" Odpověděl mu Ansem. "Tak se rád pomazlí se mnou, proč by ne. Je víc rozechvělý než já! Dává mi za to čokoládu, rozmazluje mě. Vždyť je mu sotva dvacet, není to takový rozdíl, mohl bych s ním klidně chodit." Pyšně a mlsně zároveň si olízl rty, opřel se rukama za zády o koberec a vyzývavě na bratra hleděl.
Christian na to neodpověděl, díval se na Ansema a posléze upřel pohled na Andreje.
"Andreji, když mu pohrozíš tím, že to řekneš doma, dá ti pokoj. Neboj se ho!"
Andreje to ohromilo, jeho přímost a fakt, že snad sdíleli stejné pocity studu a zahanbení, na rozdíl od živoucí vášně Ansema, který se ze zájmu mladého učitele těšil.
"Vás dva tak poslat do kláštera!" Prsknul Ansem naoko rozlíceně a proložil to několika trylky povzneseného smíchu, natáhl se ke krabici s čokoládou a vzal si bonbón.
Zezdola se ozval Vladanův hlas. Přibližoval se, šel po schodech nahoru.
Christian sebou mimoděk škubnul, když se dveře otevřely, Andrej si toho povšiml a zatoužil ho chytit za ruku. Nevěděl proč, byl to jen chvilkový záblesk jakéhosi neznámého pocitu a přisuzoval to porozumění, které je pojilo.
"Vy jste tu kouřili." Řekl Vladan a zamračil se. Udělal tři kroky do místnosti, překročil prázdnou krabici od bonbónů, minul Christiana, který plaše sklopil pohled a otevřel dokořán okno. Do místnosti se vedral chlad začínající petrohradské noci, smích před domem od přicházejících hostů.
"Anseme," ohlédl se, "pojď dolů pozdravit hosty. Andreji, máš se také ukázat."
Očividně byl něčím rozmrzen a podrážděn.
Andrej poslušně vstal, Ansem se ho chytil za ruku rozpustile a zahvízdal ruskou melodii nějaké lidové. Sklonil se k bratrovi přitom a tváří se otřel o jeho čelo, jako by to měla být omluva - za něco, čemu rozuměli jenom oni sami dva. Christian ho pohladil konečky prstů .
"Proč ho Vladan přehlíží?" Špitl Andrej, když sházeli ze schodů. Setkal se s tím poprvé.
"Táta si myslí, že by větší počet lidí mohl špatně působit na jeho chatrné zdraví," odvětil Ansem nezvykle vážně a podle toho, jak se rozhlížel po schodech a chodbě, nemluvil pravdu, a důvod to byl zcela jiný, který Andrej svojí senzitivitou pochopil a působil mu hlubokou trýzeň. V jeho stále trochu dětské duši se odehrával zápas mezi hrůzou reality a sladkou naivitou důvěry.
V salónu už byla většina petrohradské společnosti. Byli tu muži a jen několik starších dam. Panovala tu skvělá nálada a veselí, které zesílilo do exaktní vášně, jakmile Vladan přivedl svého syna. Po všech budoárech se špitalo, že dospívající chlapec je obdařen magickým darem. Jeho dlaně mají léčivou moc, dokáže předvídat budoucnost a jednou z něho bude veliký léčitel lidských duší.
Všichni z něho právem byli nadšení a šel z jednoho hloučku nadšenců do druhého.
Andrej chvíli zůstal se svým otcem, ale posléze stál stranou, pozoroval bavící se společnost a nepřipadal si tam chtěný. Nevadilo mu to, rád se díval na Ansema, jak je obdivován a rozmlouvá koketně s ženami nebo svůdně klopí oči, když jej některý z mužů vzal za ruku a položil si ji na hrudník s výkřiky, že by potřeboval znovu zažehnout vyhaslý plamen vášně.
Svého bratrance v hloubi duše ctil a dojímalo jej to, smál se jeho humorným obratům a několikrát se setkali pohledem a Ansem na něho zamrkal, aby mu dal pocítit blízkost a předal trochu energie, kterou čerpal z jejich zájmu. Místností jako by prostoupilo světlo, podmanivá záře přítomnosti něčeho vyššího, hrála tu hudba, naléval se alkohol a vír noci se započal roztáčet do ohnivého cirkusového kola plného rozličných barevných odstínů. Andrej vnímal, jak mu buší srdce a dělá se mu horko, nejraději by se vzdálil za Christianem, který se nahoře musel cítit osamělý a v jedné té myšlence se polekal sám sebe, že snad zabírá místo, které by mělo patřit jemu. Opět ty známé pocity provinění a sebetrýzně, kterým ani nerozuměl, ale ustoupil několik kroků ke dveřím, jako by doufal, že se mu přeci jen podaří vyklouznout.
Do někoho však narazil a polekaně se ohlédl - muž ho sevřel za ramena a sklonil se k němu trochu, byl totiž nezvykle vysoký. Zeširoka se usmál a ukázal dokonalý úsměv, bílé zuby a plné višňové rty. Byl snědý, měl tmavé černé vlasy a jiskrné oči v barvě prvního včelího medu. Andrej si hned vybavil jeho jméno. Nikita - jeden z otcových blízkých přátel. Říkalo se, že jeho matka pocházela z ukrajinské cikánské čtvrti a otec naopak z přední ruské aristokratické rodiny. Rozháraný původ se podepsal i na jeho povaze. Rád pil, utrácel peníze a nakupoval umění.
Andrej si uvědomil, že o jeho přítomnosti ví po celou dobu, kdy byl v salónu, neboť jej to k němu přitahovalo pohledem. Nevěděl, co se mu na tom muži líbí. Byl poměrně mladý, mladší než jeho otec. Ženy jistě musel přitahovat svým temperamentem.
"Kampak se chceš vytratit?" Zašeptal Nikita a stále na něho hleděl zvláštním pohledem s přimhouřenýma očima, což Andrej nevěděl, jak pochopit. Cosi vykoktal slabého, co mu v tu chvíli přišlo na jazyk, hořely mu tváře a nemohl vydržet dívat se mu do očí, což Nikitu zjevně dráždilo, takže mu nadzvedl prsty bradu. Měl překrásný zlatý prsten s červeným kamenem.
"Jsi mnohem hezčí než on." Řekl mu Nikita s naprostou jistotou vyzrálého mladého muže a naklonil trochu hlavu na stranu. Člověk mohl pojmout hned kdejaké zvláštní podezření, ale jeho slova působila ostře, jistě. "Co jsou všechny dary světa při prostopášné povaze, která může být jejich plamenem, jejich zkázou? Víš, kdo řekl tuhle větu?"
"Někrasov -…" Zamumlal Andrej a polila jej bázeň a strnulost, že kdyby jej nedržel za ramena a pevně nesvíral - jistě musel cítit, jak se chvěj - podlomila by se mu kolena. Nedokázal čelit faktu, že s ním hovoří dospělý muž. Nechápal to. Věděl jen, že kdyby na něho mluvila žena, vůbec by se tak necítil.
"Jsi velmi bázlivý a stydlivý," usmál se Nikita zjevně potěšeně, položil mu ruku kolem ramen. "Napil by ses se mnou? Jsi starý dost, otec to neuvidí. Poslyš, Někrasov je můj-…"
Odmlčel se, protože před nimi najednou stanul Nikolaj s učitelem klavíru Berezovským.
Andrej cítil, jak se mu žár Nikitova těla vzdaluje, až nechal ruku z jeho ramen sklouznout úplně.
Nikolaj, ačkoliv se na syna usmál, věnoval mu tvrdý pohled napomenutí. Andrej se kousl do rtů. Bušilo mu srdce a extáze provinění se nedala snést. Mevěděl proč.
"Tady je Nikita-… přeci jsme tě našli. Pojď k našemu stolu, bude se hrát ruleta. Andreji je pozdě, běž nahoru za Christianem. Ansem za chvíli také přijde."
Berezovský, kdy odcházeli, se ohlédl a zamračil se, Nikita na něho ukázal gestem prstů, čemuž zmatený Andrej nerozuměl, ale snad to ani nechtěl vědět. Připadal si otcem zvláštně ponížený a uražený, zlostně se za ním díval, jak zabrán do hovoru odcházel.
"Tedy se musíme rozloučit, Andreji, poslyš, mám mnoho jeho děl ve své knihovně. Přijď za mnou někdy, rád ti je půjčím -..." Dvěma prsty si sáhl doprostřed čela na pozdrav.
Andrej přikývl a díval se za ním, jak se přidal k několika dalším mužům a pomalu se vzdaloval - ještě se ohlédl. Na tváři se mu mihl zvláštní stín, který si odporoval s jeho něžnými, milými slovy.

Co jsou všechny dary světa při prostopášné povaze, která může být jejich plamenem, jejich zkázou?

Každý krok nahoru do schodů byl tuze těžký. Vlekl se jako hodiny před půlnocí. Pak už to vždycky šlo rychle. Už o tom něco věděl, navzdory svému mladému věku.
Otevřel dveře do pokoje. Bylo zhasnuto. Christian ležel na posteli, ruku položenou na hrudníku a pozoroval strop. Tvář mu zlehka osvětlovala lampa z ulice. Andrej byl tím výjevem zvláštně oslněn.
Christian teprve zaregistroval jeho přítomnost, pohlédl na něho, trochu zaklonil hlavu. Leskly se mu oči a pootevřené rty prozrazovaly, že tu přemáhal pláč. Musel být také citlivý a uvnitř zasažen jedem Vladanovy neschopnosti přijmout ho jako nevlastního syna.
"Co kdybychom se vkradli do kuchyně a ukradli jim tam nějaké sladké?" Navrhnul mu Andrej zčistajasna, až jej to samotného překvapilo, ale chtěl mu udělat radost a vidět jeho úsměv.
Christian se zasmál, posadil se na posteli a prohrábl si rukou vlasy. Vstal a bosý přešel po koberci k oknu, kde se Andrej opíral rukama o studený radiátor.
Hleděli na sebe a ve vzduchu viselo něco zvláštního, nějaká tíha, kterou by měli nést společně.
Andrej se snažil pod tričkem odhalit další jeho modřiny, až nepostřehl, že mu položil dlaň na tvář. Pohladil ho. Byl téměř o hlavu vyšší než on. Povzdechl si, jeho blízkost jej ochromila, nemohl se ani nadechnout a celý se roztřásl, protože se v něm probudil nějaký šestý smysl nevinnosti, která volala po strhnutí svého závoje.
"Co jsou všechny dary světa při prostopášné povaze, která může být jejich plamenem, jejich zkázou?" Zašeptal tiše, když Christian zavřel oči a pomalu se k němu přiblížil, až se dotknul svými ústy jeho rtů a tak jeho poslední slova vdechl do sebe, ztratila se v tom plachém polibku.
Bylo to, jako jakoby mu rty někdo zahřál, a jejich polibek probíhal ještě dávno poté, kdy od něho Christian zlehka odstoupil, protože za dveřmi se ozval šramot a náhle se otevřely dokořán.
Pohlédli si do očí jako dva spiklenci a zůstalo mezi nimi viset zapovězené tajemství věčnosti.
"Bože můj, to bylo zase divadlo!" Zvolal Ansem a hodil na stůl několika dary, které dostal od žen.
"Ty máš ale také dar, Andreji," zašeptal ještě Christian a znovu jej pohladil.
Andrej nebyl schopen slova, jen trochu poplašeně hleděl na Christiana a střídavě i na Ansema, který zvědavě stanul bratrovi po boku s hlavou nakloněnou na stranu. Energický, živoucí a v dobré náladě. Zasmál se.
"Ty jsi mu dal pusu, že?"
"Domluvili jste se na mě-…" Hlesl Andrej a tváře obou bratranců se v momentu změnily do vážnosti a Christian ho chytil za ruku, kterou je chtěl odstrčit a utéct.
"Ne, to ne! Andreji, dělal jsem si legraci a -… vidím, že jsem měl vlastně pravdu. To je přeci směšné. Christiane, jak jsi vůbec mohl! Já chtěl Andreje políbit první!" Rozohnil se najednou Ansem a přešel do útoku na bratra, strčil do něho, ten se rozesmál, ale stěží udržel rovnováhu, čepýřili se mezi sebou a Andrej se v momentu proměnil do starostlivého smírčího soudce a pokoušel se je od sebe odtrhnout, přestože jejich boj nebyl nijak vážný.
Nakonec se uklidnili, objali se dokonce ke smíru a byli připraveni na odvážnou misi do kuchyně. Vedl ji samozřejmě Ansem, podařilo se mu ukořistit celý malý čokoládový dort.
Postavili jej doprostřed koberce a Christian velkým nožem dort rozdělil na tři spravedlivé díly.
"Až se to dozví táta, bude zuřit." Ujistil je Andrej, ale cítil se s nimi v bezpečí a opravdu volně, že by dokázal možná ukrást také čokoládový dort, aniž by cítil nějaké výčitky, že se to nesmí.
"Ať strýc třebas pukne," zahihňal se Ansem a Christian si ukazoval na tváře, že je celý od čokolády.
Když je Vladan pozdě v noci přišel rozehnat a dohlédnout na ně, aby šli spát, protestovali všichni zároveň, ale zůstal neoblomný. Andreje odvedl do pokoje pro hosty a svým synům pohrozil výpraskem, nebude-li klid, přijde si je jistě zkontrolovat.
"V kuchyni se ztratil čokoládový dort, nevíš o tom něco?" Zeptal se Vladan Andreje, když otevíral dveře pokoje. A odvaha byla rázem pryč, snad se trochu bál, když si vybavil Christianovu modřinu. Vladan si jeho plachosti všiml, popleskal jej dlaní po rameni.
"Nu, Andreji, netrápí tě ti dva? Jsou oba velmi drzí a temperamentní, ale upřímně tě milují."
"Kdepak!" Vydechl Andrej a zasmál se, tváře mu zrůžověly. "Také je mám oba dva moc rád. Christian je na mě -… obzvlášť hodný." Dodal a nevěděl ani proč. Všiml si blýsknutí ve Vladanových očí. "Ano, je to hodný hoch, zajisté." Řekl zvláštně tiše a trochu ochladl. "Tak dobrou noc! A nechoď za nimi vymýšlet klukoviny, poslechni mě. Opravdu si vás přijdu zkontrolovat. Musel bych potrestat i tebe, a to bych nerad."
Andrej přitakal. Posadil se na postel, Vladan zhasnul a odešel. Zpod prahu prosvítalo světlo z chodby. Andrej se svlékl a oblečení pečlivě složil na židli vedle postele. Důvod, proč trávili noc odděleně, byla touha po řádu ve výchově jejich otců a fakt, že jenom v jeho pokoji se nacházela široká postel, aby se na ni vešli dva. Musel jít tedy do pokoje pro hosty, který rád neměl. Cítil se tu trochu cize. Usnout nemohl a přemýšlel. Překulil se na břicho a objal oběma rukama polštář, aby i podepřel hlavu a viděl lépe z okna. Přeci jenom začínal být unavený a zívnul.

Uslyšel zavrzání dveří, jak je někdo tiše otevíral. Pevně zavřel oči a předstíral spánek.
Kroky k posteli se přibližovaly, slyšel hlasité výdechy kohosi silně rozrušeného a ten někdo nemohl být Vladan. Andrej otevřel oči a uvědomoval si absolutní paralýzu vyděšeného těla, které zůstalo ochromeno v momentu, kdy ten kdosi ztěžka dosedl na postel a prakticky jej zalehl svou mužskou vahou a sevřel oběma rukama v náručí. Jeho výkřik byl utlumen dlaní a zlatý prsten jej zastudil na bradě.
"Tiše, tiše, Andreji, přišel jsem -… za tebou, jsi tak krásný, nemohl jsem se na tebe vynadívat, celý večer na tebe myslím, andílku-…" Zašeptal mu do vlasů a ztrácel v nich polibky jeden za druhým. Poznal, že se mu chlapec úlekem ani nevzpouzí a nepřestával jej tisknout do polštářů, zatímco volnou dlaní bloudil pod jeho tělem, na hrudníku, pažích a břiše.
"Berezovskij říká, jak jsi plachý a nezkušený -… neboj se, neublížím ti." Zadrmolil. Nebyl cítit vodkou, kterou popíjel celý večer na dodání kuráže.
"Nechte mě, prosím-… já to na vás řeknu!" Zašeptal Andrej a Nikita ho pod sebou obrátil na záda, chytil jej za ruce a zatřepal s ním výhružně, ve tmě jeho oči najednou svítily zlostí.
"Mlč! Nic neřekneš! Zabil bych tě!"
Andrej cítil, jak se mu do očí derou slzy a zoufalost třese jeho tělem ve strachu, který prostupoval celou jeho existencí a prázdnotu, která čekala na lásku a vlídná slova plnila hořkostí a bolestí.
Jako vysvobození se odněkud z útrob domu rozléhalo volání jména ničemného.
"Nikito!"
Znovu a ještě jednou. Sílilo, jako by se přibližovalo. Byl to hlas Vladana.
"Zatraceně!" Zasyčel a v úleku chlapce odstrčil. Vyběhl z pokoje a nechal pootevřeno. Na schodech se srazil s Vladanem. Andrej slyšel jejich hlasy. Tu výmluvu, že hledal kohosi.
Vladan nahlédl letmo do pokoje obou chlapců, zavřel dveře u Andreje a vzal Nikitu podpaží a odcházeli společně.
Zemřel jsem, určitě mě zabil, pomyslel si Andrej v prvních okamžicích, kdy se tišila bouře v jeho těle. Ležel na posteli, neschopen se pohnout. Když trochu utěšil vzlykot, uvědomil si ten obrovský strach, že se jistě vrátí, a utekl z pokoje. Přeběhl chodbu do svého, bez rozmyslu stanul u postele, kde spali oba bratranci.
Ansem, který měl díky svým rozvinutým smyslům mimořádně lehké spaní, zvedl hlavu.
"Andreji? Ty se bojíš? Pojď k nám -… otec už sem nepřijde." Zašeptal a nadzvedl přikrývku u sebe, trochu víc se přitiskl zády ke Christianovi.
Andrejovi připadalo, jakmile se ocitnul v jeho blízkosti, že z jeho těla odchází něco zlého, nějaký přízrak. Přitiskl se k němu velmi silně, až ho musel překvapit.
"Celý se chvěješ, něco se ti zdálo?" Zeptal se Ansem a hleděl mu do uplakaných očí.
Andrej neodpověděl, ale na břiše vnímal pohlazení prstů Christiana, který paží objímal Ansema kolem těla a dával mu zřejmě najevo, že nespí, ale poslouchá je. Sáhl po jeho dlani a pevně ji sevřel ve své. Nemohl promluvit, nešlo to. Nikdy to nepůjde.
Ansem se k němu naklonil a políbil ho. Něžně, opatrně, jeho polibek byl stejně tak laskavý jako od Christiana, ale měl něco navíc, co jej pro tu chvíli zachránilo. Léčil. Dozvídal se. Čaroděj, musel to vědět, musel umět číst myšlenky -…

"Sem nikdo nepřijde." Uslyšel ho šeptat, když jej hladil ve vlasech a za moment všechny barvy světa pohltila temnota a černočerná noc, která od té jediné chvíle trvala několik dlouhých let.
 


Komentáře

1 Miu Miu | 16. listopadu 2015 v 14:57 | Reagovat

Krásná kapitola... myslím, že o tomhle incidentu jsi se povrchně už zmiňovala. A mám tak rozhárané myšlenky, že nejsem schopná napsat ani smysluplný komentář...

2 Fee Fee | Web | 16. listopadu 2015 v 16:06 | Reagovat

Mít tě v životě je pro mě obrovský požehnání. A jako stejné požehnání vnímám i to, že mě tenhle nádherný příběh bude doprovázet příštími měsíci, jak už jsem ti ostatně pověděla včera.
Buď hrdá na všechno, co stvoříš. ♥

3 Saline A. Saline A. | Web | 16. listopadu 2015 v 17:05 | Reagovat

Konečně jsem se dostala k reakci na díl.

Není žádným tajemstvím, že mám slabost pro zlomené duše, které potřebují spravit. Myslím, že spousta z nás tuto vlastnost má, ale málokdo je ochotný dát do toho všechno. Proto se neuvěřitelně těším na Andrejův příběh, protože vím, že ty do toho všechno dáš, a Andrej najde spásu, lásku, která ho vyléčí a zanechá ho uzdraveného. Věřím tomu, protože láska je mocná a každý z nás, KAŽDÝ, jednou takovou lásku pozná.

Děkuji ti za to, že uvidíme Andreje vzkvétat - pevně věřím, že to rozehřeje i naše studená srdce... :) ♥

4 Karin Karin | 16. listopadu 2015 v 21:05 | Reagovat

Andrej potřebuje někoho kdo jej bude moc milovat. :-D

5 flixo flixo | Web | 17. listopadu 2015 v 0:16 | Reagovat

...
teda prvním dílem provést to, co jsi dokázala ty, to už je hodně vysoký level bravurnosti. :D
ti tři společně, to je prostě velmi silné spojení. takové pouto se nevidí ani u milenců. jsou jako by byli spojení nějakou neviditelnou pupeční sňůrou. nebo já nevím, jakými slovy bych popsala to, co se děje mezi nima. jak se všichni tři dokonale doplňují. tři bratři, kteří mezi sebou sdílí všechno. doslova! :D
hrozně mě přitahova Andrejova a Ansemova chvilka a to, jak se Ansem prostopášně nabízel, očima ho vyzýval.. a přesto jsem až neskutečně ráda, že to nebyl on, který by Andrejovi první polibek ukradl, ale že ho Andrej dobrovolně věnoval Christianovi. bože, jak mě to zahřálo na srdci.
avšak otřásla se mnou zkušenost s Nikitou.. děsím se toho, jakou to bude mít dohru, co všechno se stane jen kvůli takovým prvním zkušenostem. jak mě se ulevilo, když Andrej doběhl za bratranci. Andrej jejich sílu nutně potřebuje, ubožátko neduživé. moc mě dojalo, jak se k sobě všichni přitulili, propojili se jeden s druhým a zahnali tak všechny noční děsy. bojím se ale těch, které příjdou ve dne...

tohle bude hodně bolestivá a složitá cesta. musím souhlasit se Saline, také mám slabost pro zlomené duše. jsem prostě masochista, to už tu nějakou dobu přiznávám veřejně. ale hodlám se s tebou postavit další výzvě. půjdu do toho a budu stát Andrejovi bok po boku, abychom se mohli postavit každé překážce, kterou pro nás plánuješ. pevně věřím, že nás ale uzdravíš. bude to taková moje další malá recidiva. :)

6 Zuzana Zuzana | E-mail | 17. listopadu 2015 v 17:45 | Reagovat

Myslela som si, že Andrej bol znásilnený, som strašne rada, že ho Vladan zachránil, aj keď to v ňom aj tak ten zážitok zanechal traumu, bolo by to sto krát horšie, keby to Nikita stihol dokončiť:( záver bol prekrásny, Tí traja mali zostať spolu navždy, možno by potom ich životy neboli tak veľmi zložité...

7 Kik Kik | 18. listopadu 2015 v 11:32 | Reagovat

Dúfam že zlo bude potrestané alebo sa už nevráti cipana! Tak som sa bála o Andreja, som rada že išiel k bratrancom, lebo normálne mne sa žalúdok prevracia.  Ansem... chráň ich! Chráň ich stále keď príde zle... Andrejovi nesmie nikto ublížiť. :)

8 K. K. | 26. prosince 2015 v 0:55 | Reagovat

Pri tom nálete na Andreja mi prišlo až úzko.. jeho citlivá duša musela byť poriadne vydesená. Aspoň, že má takých úžasných bratrancov. <3 Ansema a Christiana nejde nemilovať.

9 andii andii | 17. ledna 2016 v 20:35 | Reagovat

v najlepsom treba prestat tak a mozem v  pokoji zaspat som v bezpeci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama