Kouzelné výročí

29. prosince 2015 v 18:34 | Syhrael

Drazí čtenáři,

dnes je to na den přesně osm let, co Myrtilles blog slaví své založení.

Já sama začala nad psaním uvažovat přibližně o dva roky dříve, tedy slavím letos spisovatelské kulatiny :)) a to jsem prosím pěkně mladá bytost. Bude mi letos teprve/už dvacet tři. Uvědomuji si, že do světa příliš nešířím své osobní informace a jediné místo, kde mě můžete poznat blíže, je leda tak můj instagram.

Přišla jsem proto, abych vám poděkovala za přízeň, za vaše komentáře, emaily a podporu, kterou mi dáváte při psaní. Opravdu si vás vážím! Toho, že mohu sdílet svůj svět a nachází to odezvu. Vždyky jsem si přála, aby moje psaní bylo pro někoho důležité a dělalo mu radost, přineslo podporu v těžších chvílích nebo poskytlo odpověď na jeho vlastní otázky.

Za tu dobu, co píšu, se v mém životě událo mnoho věcí, které moje příběhy ovlivnily. Mně samotné psaní v těžkých chvílích pomáhalo. Teprve teď si uvědomuji celý ten smysl, jaký pro život člověka může mít tak jednoduchý krok - to že se někdy začátkem puberty rozhodne psát, navíc téma, které společností není úplně oslavováno, a posléze, když je dobrými čtenářskými dušemi přesvědčen, že nějaký talent má, se tomu spisovatelství rozhodne věnovat naplno v každé své volné chvíli. Najednou tím žije celou svojí bytostí, začne tak přemýšlet a konat. Dává to sílu, věřte mi. Psaní mi do života dalo útěchu, možnost vyjádřit se a rozvinout, přineslo mi přátelství a také lásku. Zejména lásku. Na které stojí moje příběhy. Nakonec ta, pro kterou jsem celé roky nic netušící psala, se jednoho dne objevila v mém životě. Snad jsem byla odměněna za to, kolika mým postavám z příběhů jsem dopřála to, v co jsem ani nedoufala.

Letos mě čeká příběh o Andrejovi, který si také přál být spisovatelem.
Ačkoliv jeho cesta životem nebude snadná, věřím, že se mu zadaří ve všem.

Pokud sami píšete, nebojte se zveřejňovat - nepište prosím do šuplíku.
Všechno má svůj smysl.

Děkuji!











"Pane Někrasove, dopisy pro vás mě uklidňují. Jsem jenom kluk, který se často trápí vlastními myšlenkami. Jsem totiž Prostředník mezi světy. To je být jako přeladěný na jinou frekvenci, víte. Slyším všechna ta srdce, která křičí na rtech ticha. Před tím pološílený utíkám, protože jim neumím pomoci. Sám sobě neumím pomoci. A měl bych přeci. Tím jsem se dopustil na svém vnitřním světě mnoha špatných věcí. Snad bych se neměl bát někomu nabídnout, aby tam vešel a rozhlédnul se. Třeba by se v něm cítil jako doma, stejně jako já bych se cítil v tom jeho světě. Občas opravdu lituji, že nejsem strom. Víte, kolik pozitivna bych dal světu? A jednou by přišel někdo, kdo by mě pokácel a nanosil do krbu, takže by se ohřál za těch našich studených nocí. Cítím se někdy skutečně osamělý a přitom mám z lidí strach. Mám strach, že někdo ublíží mně, mám strach, že ublížím já -... Jsem chodící paradox, vodovka, která se v dešti nerozpije, shluk písmen, která neznamenají žádné slovo. Krásné ráno, které zaspíte. Jsem všechno a jsem úplné nic, které ani nesevřete v dlani. Moje srdce je ze skla, vypadá jako kus ledu, ale není chladné, kdepak, jenom příliš křehké. Leda tak postavit jako cennou trofej do vitríny. Ale moc nesahat. Můžete se pořezat, když vám spadne...- Mám takové křehké věci rád, sbírám barevné šálky na čaj, také mám rád černé psíky s bílými drápky a když najdu v automatu zapomenuté drobné. Když můžu sedět sám v kavárně a přemýšlet. Přál bych si žít obklopený divokou přírodou, někde daleko, kde je věčná tma, která by mě občas schovala. Jsem totiž jenom obyčejná myšlenka Dostojevského, kterou tu kdysi zapomněl, a kterou se Freud trápil dlouhé roky, protože si myslel, že už byla zapomenuta. Vy to snad víte, kam jde myšlenka, když je zapomenuta? Mě to zajímá. Nikdo mi zatím nedokáže dát odpovědi na tyhle otázky. Já potřebuji všechno vědět. Jednou sním o tom, že se rozpadnu na prach, který ruský mág sfoukne z dlaně jako nepovedené kouzlo a oklepe si ruce. Tak už nebudu. A možná bych si přeci jen přál zůstat věčný. Věřit na tyhle všechny čáry. Děkuji vám, že jste mě vyslechl, i když mi nikdy neodpovídáte, já vím, že to má smysl. Jednoho dne mi tohle všechno -... bude dávat smysl. Pro vás jsem jenom obyčejný kluk, ale vy pro mě znamenáte celý svět. Přál bych si být spisovatel. Je to jediný talent, který mám."



 


Komentáře

1 Saline A. Saline A. | Web | 29. prosince 2015 v 18:44 | Reagovat

2 K. K. | 29. prosince 2015 v 19:09 | Reagovat

My ďakujeme tebe za to že píšeš! Tvoje príbehy mi veľa dali a som veľmi šťastná, že som na ne natrafila..

3 Fee Fee | Web | 29. prosince 2015 v 19:14 | Reagovat

Šťastné výročí, miláčku. Tentokrát ho prožívám o to silněji, že si letos poprvé plně můžu uvědomit, jaký požehnání nám tvůj blog přinesl. Jaká by byla šance našeho seznámení, kdyby neexistoval? Pramalá. Proto pro mě už napořád bude znamenat mnohem víc než jen místo s krásným designem, kam si chodím číst dechberoucí fikce.
Nejsi pouze prostředníkem mezi světy, ale i prostředníkem osudu. ♥

4 Zuzana Zuzana | E-mail | 29. prosince 2015 v 22:43 | Reagovat

Som strašne rada, že Ty nepíšeš do šuflíka a že nám dovolíš zdieľať s Tebou príbehy ktoré sú krásne, boľavé úžasné. Ja ich všetky prežívam tak skutočne a intenzívne, že šaliem z niektorých osudov. Ako povedal, alebo vlastne napísal pán V.F. Odojevský:D je to strašne silné a leze to do hlavy ale ja by som Vám nechcela zakázať písať, pretože aj keď to občas bolí a ledva dýcham, stále to milujem. Ďakujem, že píšeš pre nás♥

5 Miu Miu | 29. prosince 2015 v 22:51 | Reagovat

Jsem opravdu ráda, že ty ses rozhodla nenechat si své psaní pro sebe. Myslím, že zrovna ty jsi z těch osob, které v nás zůstanou věčně. A jsem za to hrozně ráda. Docela mě mrzí, že si to nepřečtu v knižní podobě, ale co už... nemůžeme mít všechno.

6 Nivian Nivian | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 23:26 | Reagovat

Krásné výročí přeju! :)
Chodím tady už od roku 2008, jsem tedy věrným čtenářem :D jsem strašně šťastná, že pořád funguje :) Musím se přiznat, že v roce 2013 jsem přestala číst v polovině Ansema a Damiána ale vrátila jsem se k tomu a vlastně včera to dočetla. Nádhera <3 Už sedm let mě tenhle blog doprovází a když si to tak vezmu vlastně mě trochu vychoval :D Bylo mi teprve 13, když jsem tady začala číst :D Jsem ti hrozně vděčná Syhy a určitě nejsem sama! :D Tvé příběhy jsou kouzelné a cítím se sama jejích součástí! Nikdy jsem lepší povídání, ani knihu nečetla. Je mi ctí číst tvé příběhy!

Díky moc!

7 Dem Dem | 30. prosince 2015 v 20:51 | Reagovat

To my ti z celého srdce děkujeme, protože si myslím, že nejen má ososba je ráda a těší se na každý večer, kdy si udělá čaj, posadí se do křesla, pustí si oblíbenou muziku a čte a tom, co všem chybí... O lásce, kterou nám skrz příběhy posíláš rovnou do obýváku.

8 Karin Karin | 30. prosince 2015 v 22:24 | Reagovat

Když čtu povídky na jiných blocich taky jsou zajímavé ale u tvích musím číst hodně pomalu a přemýšlet jsou nádherně napsané. :-D  :-)

9 flixo flixo | 14. ledna 2016 v 22:54 | Reagovat

ty jsi blbá... :') řvu. a nebo jsem blbá já, že řvu. :'D no co, mě to dojalo. :)
tady bych byla ráda stručná, pro jednou. :D
přeju ti, abychom tu vydrželi alespoň ještě jednou tolik let. pak se nám dost možná konečně všem rozuteče život jinými směry. a nebo taky ne. :) a pokud ano, tak to vůbec nevadí, protože těchhle osm let, co se známe, je úplně nejvíc nejspeciálnějších, ty nám nikdo nevezme.
jsem za tebe šťastná, že jsi našla smysl svého života. vím, že tě psaní nikdy neopustí, nesmí prostě, jinak by se celý vesmír zhroutil. :)

Andrejův úryvek mě dokázal během maličké chvilky rozložit na ty nejmenší kousíčky a hned následně složit do ještě silnější a odolnější osoby. to umíš jenom ty. :)
děkuju ti.. ♥

btw. nejparádnější rukopis, co jsem kdy viděla! ;-)

10 andii andii | 17. ledna 2016 v 18:22 | Reagovat

Ahoj.
Tak som sa konecne vratil, aby som Ti mohol osobne popriat vsetko dobre, nielen v Novom roku ale aj k Tvojmu Kuzelnemu vyrociu.
Viac uz napisat nestihnem, lebo este som necital Andreja.
Huraaa do citania :-)

11 Nix Nix | 29. ledna 2016 v 6:10 | Reagovat

Ahoj Syhrael,

Jelikož mě práce na klinice časově omezuje, alespoň jednou za čas si dovolím chvilku jen s Tvými příběhy.
Nepatřím mezi aktivně komentující, ale věř, že dychtivě polykám každé slůvko, i když v mobilu mezi prací.

Chtěla bych Ti touto cestou opožděně popřát k blogerským narozeninám a také za všechny příběhy, které jsi vytvořila. Na svůj věk jsi nesmírně vyspělá. Je dobře, že ses stala tím, čím jsi chtěla, máš opravdu talent.

Přeji Tobě i všem Tvým stávajícím a budoucím postavám, aby dostali pohádkový konec po všech strastech života.

Děkuji.

Nix

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama