Andrej - 8. kapitola

20. června 2016 v 12:24 | Syhrael |  Andrej
Drazí čtenáři, konečně přináším krátkou kapitolu,
která vás vrátí do děje, aby příběh Andreje mohl nadále pokračovat.

Přeji hezké počtení!

S.


Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Cítil se prokletý, jako by na něho sahala smrt. Jakmile si Nikolaj odvedl Andreje a Nikita za nimi zabouchl dveře, došlo mu teprve, že si právě podepsal ortel smrti.




Věděl, že musí zmizet z Petrohradu a to nejlépe ještě dnes v noci. Možná snad hned. Chaoticky chodil celé odpoledne bytem a sbíral své starožitné věci, aby je kladl na obrovský čtvercový šátek uprostřed postele. Spílal si a chytal se za hlavu. Vypáral matrace, našel nějaké peníze. Byl duševně rozerván a zmaten, celý se třásl. Všude cítil vůni toho chlapce, zpropadného posla z pekla. Zoufale dosedl na zem a hleděl na zbytečné krámy, které ho měly stáhnout definitivně ke dnu.

Ani se ho nedotkl. Sotva šlo o políbení, snad třikrát se s ním pomazlil jako s nějakou drahou hračkou. Však docela hezky voněl a mluvil tak čistě a rozumně, že jej to snad těšilo víc. A to se za svoji slabost vůči němu nenáviděl. Teď pochopil proč. Tohle byl paradox, kterému se hlasitě zasmál, až mu vytryskly slzy. Vzápětí zařval hrůzou. Znal Lisalimskou krev. Budou se mstít všichni i s Vladanem. Jakmile bude mluvit Andrej, přidá se Ansem. Vždyť vyhrožoval. A potom každý chlapec z gymnázia, který k němu kdy přišel a on se s ním krátce potěšil.

Berezovskij, přišlo mu na mysl jméno milence, musím ihned k němu! - Vstal a hnal se ke dveřím - zarazil se vzápětí. Na ulici nebude bezpečno, lépe zavolat. Avšak Berezovskij nebyl k zastižení. Nikita praštil telefonem, sundal si zlaté hodinky a přidal je na hromadu šperků, které chtěl hned odpoledne zanést do zastavárny, aby měl peníze na cestu. Nevěděl, kam pojede, možná až do Evropy, uchýlí se k příbuzným, dokud se celá aféra nepromlčí, což mohlo být i několik let.

Vzpomněl si, že ve sklepě má schovaných několik velice cenných obrazů s pozlacenými rámy. Šel pro ně a na schodech, když je zrovna zabalené ve lněném plátně nesl nahoru, potkal svoji bytnou, protivnou ženštinu, které už dva měsíce dlužil na nájmu. Měla na něho spadeno. Poklepala holí o schody, byla udýchaná, jako by zrovna přišla z ulice.
"Venku je boží dopuštění!" Rozpřáhla ruce. "Apokalypsa!"

Nikita zbledl hrůzou a vypadl mu jeden obraz, uvolnil se rám. Chvatně jej sbíral a halil do plátna, bytná mu nahlížela přes rameno a holí ťukala o zlacený rám: "Toho vašeho přítelíčka, Berezovského, ja za vámi chodí často -... lynčuje dav. Na Světogorkém náměstí! Povídá se, že je to sodomita, však dobře bral peněz za všechny ty hošíčky, co mu na to hraní posílali!" Zašklebila se bezzubá a oči jí zasvítily. Nikita se pokřižoval, cosi na ni vykřikl a utíkal do bezpečí bytu.

Nyní pochopil, že je v pasti, odevzdán a zatracen. Kouřil jednu cigaretu za druhou. Venku se stmívalo. Otevřel okno, nadechl se syrového vzduchu, nadechl se smrti. Uslyšel dole z ulice hluk. Hned okno zabouchl a zatáhl závěsy. Neotevře. Zabouchání - jednou, dvakrát. Mužské hlasy. Stál v chodbě a zíral na dveře, na čele mu vyvstanul ledový pot a vytřeštěné oči hledaly skulinu, jako by se mohl změnit v krysu a zmizet před svým osudem.

"Nikito!" Slyšel typický Lisalimský přízvuk a dveře se otřásly. Znovu a ještě jednou, jako by se do nich opřelo patero mužských těl.

"Nikito!" Slyšel svoji matku, jak mu vyčítala rozlité mléko a snědený cukr. Volal ji.

Dveře se vylomily z pantů a chodbu ozářilo boží světlo. Přikryl si dlaněmi oči s děsivým zavoláním a prsty se bezmocně zaryly do lýkového provazu.

"Tvoje máma je v nebi, tam ty se nedostaneš." Uslyšel nad sebou Vladanův hlas a poté už bylo jenom ticho.

*

Za několik dní poté proběhla Petrohradem zpráva, že Nikita Stanskij spáchal sebevraždu oběšením za velmi záhadných okolností, a brzy se začalo fantazírovat, co jej k tomu vedlo, až se hráz protrhla a promluvil první chlapec z Dolmatova gymnázia, že za drobný peníz a kornout mlsů chodíval za Nikitou po škole. Byla z toho velká ostuda, neboť chlapec pocházel z dobře situované rodiny. Ovšem za ním se přidali další a další, a byl jeden z mála, kdo dostával sladké a peníze a byl hýčkán, většinou se jednalo o chlapce z chudinských čtvrtí, se kterými se Nikita nijak zaobírat nemusel, mluvilo se také o několika do smrti poznamenaných a celá událost získala pachuť odpornosti a hrůzy, a kdyby Nikita nebyl dávno mrtvý, snad by jej petrohradští vytáhli z té jeho díry a vlekli ulicí na náměstí, kde by ho lynčovali.

Takhle se jen vypustila na svobodu devítiocasá saň, která se prohnala nad celým městem jako uragán. Tu si někdo vzpomněl, že takových jako Nikita, může být víc, a je potřeba si na ně došlápnout. Pořádali se div ne hony. Nasazení ruské duše, která vždy za každých okolností žije jen pro spravedlnost, by mohl celý svět závidět. Procesů se vedlo mnoho a došlo i na mladého učitele klavíru, ke kterému chodili chlapci Vladana.

Když ho odvedli v poutech do vězení a jeho žáci se předháněli v detailních výpovědích, jediný Ansem mlčel. Neřekl slovo a u toho zůstal, i když nad ním stáli čtyři a naléhali. Vladan ho doma posadil do křesla a chodil před ním s rukama založenýma na zádech. Ansem ho pozoroval zarputile, povzneseně, spokojeně, drze. Vladan chodil velké kruhy salónem a nevěděl si rady. Díval se mu zpříma do šibalských očí, které mu jasně říkaly, kde je utajená pravda, a proč po prvotním vzdorování na hodiny chvátal, že dospati nemohl.

"Ty koketo lstivá, proradná!" Vybuchl najednou Vladan a zatřepal s ním trochu, ale to bylo jediné, co mu udělal, ruku na něho nevztáhl. "Ale dokud mi domů nevodíš těhotné holky, dělej si co chceš!"

Hned druhý den Ansem s Christianem se povinně museli na měsíc nastěhovat k bratrovi Vladana, aby "potěšili smutného Andreje, který nějak stůně". Chlapci to uvítali s nadšením. Byl to Vladanův nápad. Věděl, že bezstarostný Ansem se zvládne postarat o Andrejovu duši. Křehký, zraněný chlapec se brzy začal opět smát. V duši ovšem zůstal zmatek, obrovská prázdnota, a trvalo několik věčností, než se mu ji podařilo zaplnit. Nikdo nevěděl.


 


Komentáře

1 Karin Karin | 20. června 2016 v 21:01 | Reagovat

Dostal co si zasloužil ale kdo pomůže Andrejovi. :-(

2 Miu Miu | 20. června 2016 v 21:50 | Reagovat

Přemýšlím, jestli si Nikita vůbec uvědomil, co tím Andrejovi způsobí. Nikita byl sice lstivý a proradný, ale konkrétně Andrej byl rozumný, proto si jej podle mého docela považoval. Nedělal to za úmyslem Andrejovi ublížit. Kdo jiný, než právě ďábel by měl vědět, co je to bolest v duši? Jen doufám, že se Andrejova rána zacelí vůbec někdy. No. Končím se svojí naprosto zbytečnou úvahou o Nikitovi, stejně to nemá cenu.

3 Zuzana Zuzana | E-mail | 21. června 2016 v 22:28 | Reagovat

Dobre, že je Nikita potrestaný, ale chvíľu, kým si balil veci a triasol sa hrôzou mi ho bolo ľúto a tak trošku som chcela aby utiekol... ale som rada, že sa mu to nepodarilo.

4 flixo flixo | 28. června 2016 v 21:41 | Reagovat

ty koketo lstivá, proradná. dala sis na čas. :)
kdybys jen věděla, jak spokojeně se teď cítím. nejen proto, že ses vrátila zase po vší tý práci k psaní, ale že dostali Nikita i Berezovskij co zasloužili. ani se nedivím, že Ansem nekápl božskou a nic nepřiznal. byl by to u Vladana asi jeho konec. avšak Andrej z toho všeho musí být dočista zlomený. :(
jsem tak zvědavá, kam ho jeho život dovede.. po takovém začátku, Gríšovi a Damiánovi, se divím, že dospěl v tak silného člověka.

5 Dannie Dannie | 28. července 2016 v 12:17 | Reagovat

cesta vlakom mi nikdy neubehla rýchlejšie a príjemnejšie.. k tvojim príbehom sa pravidelne vraciam, pretože  milujem ako píšeš, aké používaš slová a ako ich spájaš do viet.. a neviem sa dočkať, kedy si prečítam viac o Andrejovi.

6 Clowers Clowers | 12. srpna 2016 v 20:21 | Reagovat

I né, už jsem myslela, že se nedočkám. Děkuji za kapitolku. Jsi úžasná, vždy se sem ráda vracím.

7 Ziluze Ziluze | 25. srpna 2016 v 15:18 | Reagovat

Podzim se blíží, snad se nám navrátí i Syhy s novou inspirací a její nejbáječnější podzimní filosofií <3 Chybíš nám! Ty i chlapci!

8 Slečna N. Slečna N. | 10. září 2016 v 20:12 | Reagovat

Smutno tu je

9 Sam Sam | 19. září 2016 v 22:23 | Reagovat

Úžasná kapitola!! :)

10 flixo flixo | 24. října 2016 v 21:40 | Reagovat

Syhy... ty ses na nás jako tóó... vykašlala? :-(  :-(  :-(

11 Nemessis Nemessis | Web | 1. ledna 2017 v 21:12 | Reagovat

Nádherné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama